Hlavní přelíčení

Karel Poláček

69 

Elektronická kniha: Karel Poláček – Hlavní přelíčení (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: polacek03 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Karel Poláček: Hlavní přelíčení

Anotace

Román Hlavní přelíčení je první literární prací, v níž se humorista K. Poláček vydal do oblasti tzv. vážné prózy. Za námět pro svůj román si zvolil skutečný soudní proces, vraždu služebné, který už před časem jako soudní zpravodaj popsal v Českém slově.

O autorovi

Karel Poláček

[22.3.1892-19.10.1944] Spisovatel a novinář Karel Poláček se narodil roku 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Pocházel z rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Již od 15 let žil Poláček v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu. Po gymnáziu pak studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity, ale studie nevítaně zasáhla první světová válka a Poláček se do Prahy vrací až po ní....

Karel Poláček: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Hlavní přelíčení“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Hlava jedenáctá

1

Na břehu říčky, pod stinnou olší, seděl jeden pán prostředního věku. Byl oděn pouze v plavky, takže obnažoval své rozložité, atletické tělo, ostatně náchylné k mírné otylosti. Jenom svoji kulatou hlavu měl pokrytu modrým baretem. Na svalnaté paži bylo možno spatřiti vytetované srdce s kotvou.

Pán držel v ruce rybářský prut a unyle zíral na vodu. Občas se pleskl do šíje, kam usedl ovád, a potichu zaklel. Jinak seděl nepohnutě jako socha, aby nevyrušil ryby, které líně pohybovaly ploutvemi a vyhřívaly se na slunci.

Pozoroval dvě modrá šídla, která šustila křídly a dováděla, a sladce vzdychal: „Je tu krásně, počasí je přímo ideální, člověk cítí, jak se zotavuje.“

Pak se opět pleskl do šíje a zavrčel: „Neřádi, copak nedáte člověku pokoje?“

Zašustily kroky, vynořil se člověk s kosou, zastavil se a přihlížel s napjatou tváří. Ve městě lidé nejraději pozorují automobilistu a na venkově je zase zajímá počínání rybářovo.

Rybář vycenil zuby a ukázal muži s kosou nevrlou tvář. Člověk zabublal pozdrav a vzdálil se.

Pán v prostředních letech osaměl a opět v duchu velebil klid, zdravý vzduch a rozkošnou přírodu, neustávaje se pleskati po šíji a po stehnech a poškrabávati na zádech. Protože krvežíznivý hmyz nepřestával dorážet a protože se slunce chýlilo k západu, vstal, oblékl se, složil rybářské náčiní a odcházel.

Ubíral se volným krokem člověka, který nemá ničeho na práci, rozlehlými lukami, kde kráčeli husím pochodem sekáči, kteří kosili seno. Pozoroval široké rozmachy dělníků, naslouchal svištění kos a říkal si: „Jestlipak to ti lidé nemají dobré? Zdravý vzduch mají zadarmo, jiní za to musejí platit.“

Pak myslil na to, že v Praze tuhle dobu musí být náramná výheň, a opět si blahopřál, že se mu povedla dovolená. Jenom to ho trudilo, že ryby nebraly, nemá štěstí v tomto oboru. Každý den si dává slovo, že už na ryby nepůjde, ale nedá mu to, pořád ho to táhne k řece.

„Ostatně, co bych tu měl počít? Není co dělat. Život je zde takový pomalý, zahálčivý. Den je tu k nepřečkání. Abys počítal hodiny do o…