Soudničky IV

Kompenzační obchod

(Přestupkový soud v Praze)

Praha 6. ledna

Paní Kdoulová je vdova, a tak je celý den sama, človíčka nevidí. Čas je jí dlouhý, a tak pořád uklízí a přestavuje nábytek. Jenomže je slabá, tak se bojí shýbat a tahat těžká břemena, aby se jí v životě něco nepřetrhlo. Také je nějaká chudá a chce přibrat.

Zato paní Barbora Špehýrková, co je u nás v domě správcová, je statná osoba. Když se dá do úklidu, tak se celý barák třese a nájemníci jsou z toho celí vylekaní. Má chlapce, ten je jako ta voda v řešetě, pořád by se jenom toulal. Paní Špehýrková se náramně zlobí a má strach, že takhle nebude z kluka nikdy vzdělaný člověk, neboť od kamarádů pochytí jenom špatnosti a nezbedu. I chce, aby ten hoch byl osvícen vědou a osvětou. Svěřuje se s těžkým svým myšlením paní Kdoulové a ta projeví ochotu, že chlapce bude učit německy. Sama umí německy, jako když bičem práská, protože její nebožtík pán býval za starého Rakouska šikovatelem v Haliči. Nechce za učení nic, jenom aby jí paní Špehýrková pomohla při úklidu. Paní správcová že jako beze všeho, s největší radostí, náramně se jí ulevilo, že chlapec bude od nynějška kráčet po cestě vzdělanosti.

A tak každého dne odpoledne chodí malý Venouš k paní Kdoulové, aby pil ze studánky vědy. Venku je krásný zimní den, ozývá se veselý pokřik mládeže, která sáňkuje a svádí spolu bitvy sněhovými koulemi. A Venoušek teskně skloňuje der Vater a je mu líto mladého života, který uplývá v tesknotě a bez prospěchu. Za jedno skloňování pomůže paní správcová paní Kdoulové odtáhnout kredenc a za jedno časování sundá jí záclony. Za větu prostou umyje předsíň a za větu složitou pomůže při velkém prádle. Dává pozor při skládání uhlí, začež její syn obdrží protihodnotu v podobě nepravidelných sloves. Za několik přídavných jmen doběhne ke kupci …