Soudničky IV

Ferda – sirky – Evropa a jeho manželství

(Krajský soud v Praze)

Praha 23. července

Nikdo neví, kdo je to František Wiesner. Avšak nejen celá Praha, ale i ve světě znají nepatrného mužíčka, který chodí po hospodách a prodává zápalky. Kdysi ho nějaký hospodský šprýmař pokřtil jménem Ferda – sirky – Evropa a pod tímto jménem se stal nyní jednašedesátiletý prosťáček populárním. Nejvíce prodává v proslulém hostinci U Fleků, neboť tam, jak Ferda říká, „je spousta národa“.

Také nikdo netušil, že proslulý Ferda je ženat. Oženil se před dvanácti lety, ale jaksi potají. Poznal svou vyvolenou v kavárně Pošta a hned k ní zahořel velkou láskou. Tenkrát bylo Anně Wiesnerové sedmadvacet let a byla myčkou v hospodě U Šmelhausů. Paní Anna si slaboduchého mužíčka nevzala zajisté z lásky, a proto svůj sňatek tajila, obávajíc se asi, že by to poškodilo její pověst ve společnosti. Ferda se plahočil po hospodách a svůj nuzný výdělek přinášel domů manželce. Chtěl, aby mu žena ukládala peníze na knížku, aby měl bezstarostné stáří.

Ta žena však šeredně zklamala jeho důvěru. Namluvila si nějakého Václava Trojana, takto čtyřiatřicetiletého zahradníka, a investovala do něho Ferdou vydělané peníze. Zahradník – před soudem řekl, že má zahradnictví v Jelením příkopě – se toulal po putykách a měnil Ferdovy úspory v alkohol. Za několik let propil chudákovi skoro 25 000 Kč. Když Ferda na to přišel, šel si na policii postěžovat a policie posadila povedený párek za mříže.

Když zavolali včera Ferdu k soudu, tu předseda vrchní rada Pazderský ho poučil, že proti své manželce nemusí svědčit. Mužík poučení neporozuměl, ale obrátil se na svou ženu, široce se na ni usmíval a z očí mu zářila velká láska. Povídal: „Moji ženu nezavírejte, protože ji mám rád, ale tamtoho…,“ ukázal na Trojana, „zavřete. On mně krad peníze.“

„Jak to?“ divil se soud.

„No, já jsem spal na posteli a on na kanapi. Ze šrajtofle, prosím, krad… co jsem měl pod hlavou…“

Tohle byla pro soud novinka. Ukázalo se totiž, že paní choť si přivedla svého galána do příbytku svého muže.

Pan Trojan je muž povahy prudké a výřečné. Připustil, že paní Wiesnerová mu dávala peníze, ale nevěděl prý, že je krade svému muži. Soudil prý, že jsou to peníze z jejího výdělku. Paní Wiesnerová totiž postoupila z myčky na kuchařku a posléze na pokla…