Povídky pana Kočkodana

Prokurista čtvrté dimenze

Dneska jsme už chválabohu tak daleko, že můžeme říci, že náš život nekončí se pozemskou smrtí.

Nesmrtelnost není výhradou pouze lidí vynikajících, takzvaných géniů, anebo lotrů světové pověsti; nikdo z nás nezemře, ale bude míti život věčný.

Velmi bych se divil, kdyby mi někdo řekl, že nezná Platonova Faidóna. Anebo kdyby aspoň nevěděl, co to jsou ty Platonovy ideje. A s těmi, kdož by nebyli dostatečně s tímto předmětem obeznámeni, chci v rychlosti zopakovati to, co jsem se včera dověděl od jednoho suplenta^[29].

Budoucnost není to, co teprve bude; nikoliv: Budoucnost již je. Jednotlivé události, jež tvoří příští, jsou upevněny na nebi; a Bůh je vybírá a tvoří z nich osudy jednotlivců a dějiny národů, podobně jako děti stavějí si z pestrých kaménků Richtrovy kotvové stavebnice domečky, hrady atd.

Pak je nám ovšem jasno, že duchové zemřelých mohou předpovídati budoucnost. Jsou u pramene a mohou pozorovati Boha při práci. Bohužel je velká většina duchů neseriózní; to jsou ti, kteří byli za pozemského života notoričtí lháři, podvodníci, mystifikátoři, novináři: vůbec lidé, kteří za celý život nepromluvili slova rovného; a tím si vysvětlujeme, že duchové lidi klamou. Neboť i to je známo, že duchové podržují povahu, kterou se vyznačovali již na tomto světě. A proto musí duch podstoupiti těžké zkoušky a rigoróza, musí se očišťovati, což není zajisté práce lehká. Čištění trvá mnoho tisíc let; duše stěhuje se z člověka do zvířete a ze zvířete do jiného člověka, až konečně vyjde z rukou božích jakožto dokonalý, prvotřídní výrobek. Tím si vysvětlujeme, že lidé jsou čím dále tím dokonalejší, mravnější, slušnější a počestnější a hodnější. Půjde-li to takhle dál, bude na zemi ráj. Už dnes je to na zemi velmi hezké a radostné, poněvadž lidé dělají jeden druhému, co mu na očích vidí.

Když tohle všecko víme, pak ztrácejí duchové mnoho na své příšerné démoničnosti. Ze strašidel stávají se bratříčkové, kteří nám mohou v našem živnostenském podnikání velmi užitečni býti.

A že je všecko pravda, co tady povídám, dokazuje tato událost.

1) Hellmuth Gottscharek a synové, přádelna a tkalcovna lnu kdesi v severních Čechách, byl ohromný podnik. Celý svět znal Gottscharkův lněný kordel, lidé všech barev a plemen léhali na jeho žíněnkovém grádlu, rybářské i výletní jachty neznaly lepší plachtoviny, než vyráběl starý Hellmuth se svými syny Arminem, Hermannem a Luitpoldem. Firma potírala vítězně každou soutěž, vyjímaje… Bohužel žádný pozemský úspěch není dokonalý. Byl tu nebezpečný konkurent, firma Siegfried Bienenfeld a zeť. Byl to starý Bienenfeld, jenž hrál virtuózně na klaviatuře všech světových burz jako Paderewski na svoje koncertní křídlo, byl to starý Bienenfeld, jenž předvídal baissu^[30] nebo haussu^[31] lépe než kterýkoliv slepý mládenec. Intervence Bienenfeldova na burze způsobila vždycky paniku. A Siegfried Bienenfeld to byl, jenž první u nás zavedl výrobu jemného lněného anglického batistu, o kterou se pokoušel též Gottschar…