Soudničky III

Nebyla sláva ani smutek,
a přece rozbil hospodu

(Krajský trestní soud v Praze)

Ten mladík má takové unylé a měkké jméno. Jmenuje se Josef Kaše a toto jméno velmi málo se hodí k jeho zaměstnání. Neboť onen jinoch je řeznický pomocník, růžový v tváři a zavalitý jako býček. Také jeho činy, pro které sedí před senátem vrchního rady Nedvěda, nehodí se k ostýchavému zevnějšku mladého pána, jehož tvář je potažena stydlavým úsměvem.

„Pročpak jste to udělal, co? Byl svátek?“

„Ne, prosím. Jenom obyčejná neděle.“

„A co: Měl jste nějaký smutek, nebo byla nějaká sláva? Snad jste se trápil pro děvče… proč jste, nešťastný človíčku, tu hospodu rozbil?“

„Žádná sláva nebyla a taky smutek jsem neměl,“ zamumlal jinoch, „a proč jsem to udělal, to nemůžu sloužit. Nepamatuju se. Pil jsem, až jsem toho měl dost.“

Zato hostinská popisuje skutky bujného mladíka velmi obšírně. Ten hoch byl nejdřív ve dvou hospodách, než navštívil její podnik, hostinec U Našince. Co vypil u konkurence, neví. Četníci to zjišťovali a napočítali asi patnáct piv. Hostinská ví, že do lokálu vstoupil rozjařený mladík, poručil si dvě piva, a když je dostal, šel a začal zalévat pelargonie za oknem. Hostinské se to nelíbilo, ale co naplat, musela jít dát děti spát, neboť byla jejich chvíle.

Když se navrátila, byl lokál prázdný. Mladistvý řezník vyházel z hospody všecky hosty. Stál v celém lokále sám a pak počal programaticky rozbíjet hostinský mobilář. Nejprve rozbil všecky sklenice na nálevním stolku. Pak převrátil všecky stoly. Načež porazil kamna, jako kdyby porážel vola.

Po desáté hodině přitáhl valný houf lidu před starostovo stavení. Starosta byl už v posteli a slyší, kterak lidé volají, že U Našince řádí nějaký povstalec. Starosta, slyše o povstání a rebulaci^[3], kvapně se oblékl, opásal se místním strážníkem co ozbrojenou mocí a vydal se na cestu, aby zakročil mocí úřední.

Co viděl, popisuje stařičký starosta takto: „Nejprve jsem nahlédl škvíro…