Soudničky III

Karel Poláček

69 

Elektronická kniha: Karel Poláček – Soudničky III (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: polacek64 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Karel Poláček: Soudničky III

Anotace

O autorovi

Karel Poláček

[22.3.1892-19.10.1944] Spisovatel a novinář Karel Poláček se narodil roku 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Pocházel z rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Již od 15 let žil Poláček v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu.Po gymnáziu pak studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity, ale studie nevítaně zasáhla první světová válka a Poláček se do Prahy vrací až po ní.Stal se redaktorem...

Karel Poláček: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

3

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Soudničky III“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jaroslav jakožto dárek k svátku

(Přestupkový soud)

Byly dvě sestry, Máňa a Věra. Máňa byla spíš po tatínkovi – veliká, s bohatým rusým vlasem a růžovou lící. Věra, pohyblivá brunetka se snědým obličejem, byla po mamince. Sestry si nebyly podobny, ale měly se rády.

Máňa měla hocha. Byl o hlavu větší než ona, úhledný mladík, čistě se nosil a měl dobré místo. Věra často říkala své sestře: „Jezuskonte, Máničko, máš ty štěstí! Ne že bych ti záviděla, ale takového fešáka bych také chtěla mít. Jaké má krásné oči, pořád bych se do nich dívala.“

A Máňa nato: „Mlč, Věro, ještě jsi mladá. Taky to na tebe přijde a užiješ lásky.“

Věra vzdychala: „Ba ne, Máničko, já žádného nechci. Nikdy se neprovdám, uvidíš, já to štěstí nemám.“

Potom uplynul nějaký čas a Máňa, která byla prodavačkou a víc přišla mezi lidi, našla si jiného chlapce. Byl ještě hezčí než ten první. Také měl krásné místo, čistě si chodil a dokonale tančil.

Věra měla svátek a Máňa jí chtěla udělat radost.

„Věro,“ povídá, „nechtěla bys Jaroslava? – (to byl ten první) – Já bych ti ho beze všeho přenechala.“

„Jezuskonte,“ vzkřikla Věra, „že by sis, Máničko, dělala takovou škodu! Hrozně ráda bych ho chtěla, ale já to nemůžu od tebe žádat. A možná že by mne ani nechtěl.“

„Jak by tě nechtěl?“ Máňa nato. „Ještě rád. Takové děvče jako ty tak hned nenajde. Já už jsem s ním mluvila. Je to všecko v pořádku.“

Tak se stalo, že Věra počala chodit s Ja…

Mohlo by se Vám líbit…