Friedrich Nietzsche

Podpořte LD sdílením:

Share

[15.10.1844-25.8.1900]

Životopis

Friedrich Nietzsche byl německý filozof, klasický filolog, a jeden z hlavních představitelů tzv. filozofie vůle (voluntarismu), ale i básník a skladatel. Sepsal řadu filosofických děl, která měla velký vliv na myšlení 20. století. Jeho hlavním tématem byla ostrá kritika evropského myšlení, zejména platónské tradice a křesťanské morálky, jimž Nietzsche vytýkal, že se staví proti síle tvořivého života a nakonec vedou k nihilismu. Jeho často aforisticky pojednávaná témata „smrti Boha“, „vůle k moci“ a „nadčlověka“ jsou dodnes předmětem diskusí a polemik.

Když bylo Nietzschovi pět let, jeho otec umřel, byl pak vychováván výlučně ženami a v duchu protestantské zbožnosti: byl chlapcem citlivým a fyzicky poměrně slabým, tělesné neduživosti se ale snažil vzdorovat otužováním a železnou sebekázní. Nietzsche studoval v proslulé internátní škole v Schulpfortě, kde se počíná jeho vroucí a nikdy nevyhaslý vztah k řeckému starověku, poté nastoupil na studium klasické filologie v Bonnu a v Lipsku. Jako výborný student se už v roce 1869 stal profesorem klasické filologie na univerzitě v Basileji. V roce 1870 Nietzscheho univerzitní dráhu na krátký čas přeruší prusko-rakouská válka, které se pak účastnil jako dobrovolný ošetřovatel. Od roku 1879 musel ze zdravotních důvodů školu opustit.

Následujících 10 let strávil Nietzsche na cestách po Evropě, kde napsal většinu svých velkých děl. V lednu 1889 v Turíně se nervově zhroutil a zbytek života strávil v polovědomém stavu jako duševně nemocný (progresivní paralýza). V roce 1871 vyšel Nietzschův první větší spis („Zrození tragédie z ducha hudby“), v letech 1973-76 pak psaal „Nečasové úvahy“ (z nichž nejproslulejší je „O užitečnosti a škodlivosti historie pro život“). Nietzsche byl ovlivněn mladohegelovci (Ludwig Feuerbach, Bruno Bauer, David Strauss aj.), řeckou filosofií a dílem Arthura Schopenhauera a Richarda Wagnera.

Později se však s Wagnerem rozešel a odklonil se i od Schopenhauera, začal pak spásu hledat ve vědě. V této době vychází pak jeho spis „Lidské, příliš lidské“ (1878-80), věnovaný francouzskému mysliteli Voltairovi. Po vážných zdravotních potížích se odstěhoval z Basileje a po uzdravení napsal spisy „Ranní červánky“ (1881) a „Radostná věda“ (1882) a roku 1882 začalsepsiovat své nejznámější dílo „Tak pravil Zarathustra“, které je básnickým ztvárněním Nietzschových filosofických myšlenek.

Kromě básnického ztvárnění chtěl Friedrich Nietzsche svoji filozofii podat i ve formě systematické (jako ucelený filosofický systém), ale čtyřsvazkové dílo nazvané „Vůle k moci. Pokus o přehodnocení všech hodnot“ nikdy nedokončí.

Nietzsche žil v této době osaměle a jeho knihy vycházely téměř bez povšimnutí, většinu musel nechat tisknout vlastním nákladem. Jeho posledním dílem byla značně emočně přepjatá autobiografie „Ecce homo“ (1898). Na počátku roku 1889 pak téměř slepý, tělesně i duševně vyčerpaný Nietzsche utrpí v italském Turínu paralytický záchvat a skončí na klinice pro duševně choré. Roku 1900 pak Friedrich Nietzsche umírá.

Dílo

  • Zrození tragédie z ducha hudby / Zrození tragédie (Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik, 1872)
  • Nečasové úvahy (Unzeitgemässe betrachtungen, 1872)
  • Lidské, příliš lidské (Menschliches, Allzumenschliches, 1878)
  • Ranní červánky (Morgenröte, 1881)
  • Radostná věda (Die fröhliche Wissenschaft, 1882)
  • Tak pravil Zarathustra, 1914 (Also sprach Zarathustra, 1885)
  • Mimo dobro a zlo (Jenseits von Gut und Böse, 1886)
  • Genealogie morálky, 2002 (Zur Genealogie der Moral, 1887)
  • Případ Wagner, 1983 (Der Fall Wagner, 1888)
  • Soumrak model aneb Jak se filosofuje kladivem (Götzen-Dämmnerung, 1889)
  • Případ Wagnerův a Nietzsche contra Wagner, 1901 (Nietzsche contra Wagner, 1889)
  • Dionýské dithyramby a jiné básně, 1998 (Dionysos-Dithyramben, 1889)
  • Antikrist, 1929 (Der Antichrist, 1895)
  • Ecce homo: Jak se staneme – čím jsme, 1910 (Ecce Homo, 1898)

Citáty

Kdo má proč žít, snese i každé jak.

Štěstí muže zní: „Chci!“ Štěstí ženy: „On chce!“

Lidé pomalí v poznávání se domnívají, že pomalost patří k poznávání.

Jdeš-li mezi ženy, vezmi s sebou bič.

Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič!

Uzavře-li muž se ženou přátelství, míní tím, že to dělá proto, že nemohl dosáhnout více.

Všichni kalíme svoji vodu, aby se zdálo, že je hluboká.

Největší pohroma postihne lidstvo v den, kdy zmizí všichni snílci.

Každý má právě tolik ješitnosti, kolik mu chybí rozumu.

Hlučnost – myšlenek smrt.

Nejlepší způsob, jak začít nový den, je po probuzení myslet na to, zda dnes můžeme udělat radost alespoň jednomu člověku.

Co vede k heroismu? – Kráčet vstříc zároveň svému největšímu utrpení i své největší naději.

O oběti a obětování si myslí obětovaná zvířata něco jiného než přihlížeči. Ale člověk je dosud nikdy nepustil ke slovu.

Muž je pro ženu pouze prostředkem, důvodem je vždy dítě.

Výhodou špatné paměti je, že si člověk může užít stejné dobré věci poprvé několikrát.

Strach lže a ty mu věříš.

Po dvou věcech touží pravý muž – po nebezpečí a hře. Proto hledá ženu – nejnebezpečnější to hračku.

Nechť je tvým cílem milovat vždy více než tvůj přítel, nikdy nebýt až druhý.

Pravím vám: musí míti ještě chaos ve svém nitru, kdo chce zroditi tančící hvězdu. Pravím vám: vy ještě máte chaos ve svém nitru.

Když nahlédneš do propasti, i ona nahlédne do tebe.

Radost z malých zločinností uspoří nejeden velký zločin.

Kdo dosáhne svého ideálu, ten jej právě tím překročí.

Ten, jenž bojuje s monstry, by si měl dát pozor, aby se sám nestal monstrem. A pokud dlouho zíráte do propasti, tak propast zírá zpátky do vás.

Velké epochy našeho života leží tam, kde získáme odvahu překřtít své zlo na to nejlepší, co máme.

Motlitba byla vynalezena pro lidi, které vlastně nikdy nenapadají žádné myšlenky a kteří neznají povznesení duše…

Co se dělá z lásky, dělá se vždy mimo dobra a zla.

Kdo zápasí s nestvůrami, ať se má na pozoru, aby se přitom nestal nestvůrou. A hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do tebe.

Lidé se tlačí k světlu ne proto, aby lépe viděli, ale aby mohli více zářit.

Jeden je vždycky v neprávu, ale se dvěma už začíná pravda. Jeden nemůže sám sebe dokázat, ale dva už nelze vyvrátit.

Člověk je nejkrutější zvíře.

Bez hudby by byl život chybou.

Ne nedostatek lásky, ale nedostatek přátelství zaviňuje nešťastná manželství.

Je člověk omylem boha nebo bůh omylem člověka?

Co konáme, není nikdy chápáno, nýbrž vždy jen chváleno nebo haněno.

Poslední křesťan zemřel na kříži.

Poslední křesťan zemřel na kříži.

Křesťanství je v každém okamžiku možné. Nepotřebuje ani metafyziky, ani asketismu, ani jakékoliv „přírodní vědy“ křesťanské. Křesťanství je život. Učí, jak máme konat.“

Je pravda, že v lásce je vždy trocha bláznovství; ale v bláznovství je pokaždé také špetka rozumu.“

Muž má být vychován k válce a žena k zotavení válečníkovu: vše ostatní je bláznovství.

Kdo žije pro boj s nepřítelem, má zájem na tom, aby tento nepřítel zůstal na živu.

Je krásné spolu mlčet, krásnější spolu se smát.

Je krásné spolu mlčet, krásnější spolu se smát.

Milujíce člověka, milujeme vlastní blaho, neboť dobrý člověk, který se stal přítelem, stává se blahem do té míry jak ho milujeme. Tak v přátelství každý miluje vlastní blaho.“

Naděje je nejhorší zlo, protože prodlužuje lidské utrpení.

Snáz nás zahubí naše přednosti než slabiny; neboť se zřetelem na své slabiny žijeme rozumně, avšak nikoliv se zřetelem na své přednosti.

Neexistují žádná fakta, pouze jejich výklady.

V křesťanství se ani morálka, ani náboženství samotné žádným způsobem nedotýká reality.

Bez hudby by byl život chybou.

V lidském životě jsou dvě tragédie. První je, že se Vám nepodaří dosáhnout toho co chcete a druhá je, když se Vám to podaří.

Ten budiž největší, kdo dokáže být nejosamělejší, nejskrytější, nejodlišnější, člověk mimo dobro a zlo, pán svých ctností.“

Co jiného je láska než pochopení a radost z toho, že jiný člověk žije, jedná a prožívá věci jinak než my?

Rozkoš – jen zvadlému nasládlý jed, pro ty však, kdož mají vůli lví, veliká posila srdci a pokorně ušetřené víno všech vín.

Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí.

Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí.

Když si člověk postaví dům, vždycky zpozoruje, že se při tom naučil něčemu, co měl rozhodně znát, než začal stavět.

Polovičatí zkazí vše, co je celistvé.

Když se zbavujete svých démonů, dejte si pozor, abyste se nezbavovali toho nejlepšího, co máte.

V nebi nejsou žádní zajímaví lidé.

Zvířata nepokládáme za morální bytosti. Ale myslíte, že ona nás mají za morální? Obávám se, že zvířata pokládají člověka za bytost jim rovnou, která ale nanejvýš nebezpečným způsobem přišla o svůj zdravý zvířecí rozum.

Všechno na tomto světě mě znechucuje. K tomu mě navrch znechucuje i právě mé znechucení vším.

Kristus – anarchista, který měl úspěch. To je vše.

Někdy lidé nechtějí slyšet pravdu, protože si nechtějí zničit své iluze.

Dvě velké evropské drogy: alkohol a křesťanství.

Křesťanská odhodlanost shledat svět ošklivým a špatným učinila svět ošklivým a špatným.

Nejjednodušší způsob, jak zkazit mládež, je naučit je obdivovat ty, kteří myslí jim podobně, než ty, kteří myslí jinak.

Tajemství, jak sklidit největší plody a největší požitek z bytí, zní: žít nebezpečně:

Tajemství, jak sklidit největší plody a největší požitek z bytí, zní: žít nebezpečně:

Nikdy se nevzdám a nepřestanu zdůrazňovat lapidární drobnost, kterou tito pověrčiví lidé velice neradi přiznávají – totiž to, že myšlenka přijde, když chce „ona“, ne když chci „já“.

Muž, který miluje jako ženy, se stává otrokem. Avšak žena, jež miluje jako žena, se stává dokonalejší ženou.

Friedrich Nietzsche

e-knihy

Zobrazuji všechny 3 výsledky

  • 30. 4. 2023