Čtrnáct dní na vojně

V. Kasárny v Hradci Králové

Kasárny jsou zvláštní druh výtvorů stavitelských. Nezdá se, že by je stavěl architekt. Je to inkarnace ducha nevýslovně ponurého, nepřítele božího světla, vzduchu a veselosti. Ten, jenž budoval kasárny, byl asi toho mínění, že vojna je kriminál, kterým se trestají bezúhonné občanské osoby. Nikoliv, kasáren nebudoval stavitel. Plány navrhl asi profous a stavěli poddůstojníci z povolání a četníci.

Hradec Králové jest město bodré, syté, veselé. Není cizince, který navštíviv je, odepřel mu svých sympatií. Dýše přívětivostí a libuje si v eleganci. Hradečtí domorodci vzbuzují jaksi představu, že nadmíru milují vejražkové buchty; a říká se jim „votroci“, což ale není nadávkou, nýbrž znamení, kterým se Hradečáci v cizině poznávají; „votrok“ je láskyplná přezdívka, kterou má čest nositi pouze Hradečák a jen výjimečně uděluje se cizincům, kteří si zasloužili úcty Hradeckých.

Hradec je město pokrokové, což dokazuje se zejména tím, že hradecké dívky počaly neohroženě nositi mikádo, i garsonku, i tutankamen již v dobách, kdy Pražanky, listujíce v módních časopisech, křižovaly se nad touto bezbožnou módou. A jak Hradečanky v otázce účesu, tak i Hradec Králové ve všech směrech pokroku kráčí v čele venkovských měst; a Bůh mu za to dává bujeti jako cedrům libanonským a popřává mu netušeného rozkvětu; neboť velmi miluje „votroky“ a shlíží na ně laskavým okem.

Nedá se však říci, že by Hradec pro shon za velikostí, moderností a rozvoj průmyslu zapomínal na odkazy našich předků. Obchod, průmysl, peněžnictví a moderní podnikání je obsaženo v nové čtvrti. Ve starém městě však pěstuje se tradice, staré živnosti a slovanská družnost. Jsou tu zájezdní hospody v barokních domech, před kterými by mohl zastaviti dostavník, jenž je bachratý jako nákladní lodě brazilské, a z toho dostavníku mohl by vystoupiti pán v nízkém bílém cylindru a s fatrmordy, jenž galantně podává ruku dívce se zvonovitou sukní a v kloboučku „Alt-Wien“. V těchto hospodách žijí tlustí hostinští, širokého, harašivého smíchu, kteří si tykají se svými hosty a zajímají se o úrodu. V těchto hospodách nalezneme nejen sádrové sošky ševcovského kluka s nápisem „Kadet z Kopníku“, ale i harfenici, která doprovází hrou na královský nástroj dva houslisty s pleší a kníry. Refrén zpívá harfenice smutným hlasem, připomí…