Čtrnáct dní na vojně

XIV. Vojenské písně

Není vojenské písně bez prvku erotického. Každá vojenská píseň obsahuje milování, ať již smutné, či žertovné, šalebné, nebo zrádné. Zrádných je nejvíce. Vždyť vojín zkazí zpravidla nějaké děvě mládí květ. V písních hraje vojín roli neodolatelného dobyvatele ženských srdcí; a když připravil dívku o věneček, odmašíruje časně ráno.

Avšak dlužno poznamenati, že za dnešní doby nutno dobyvatelskou pózu vojínovu, jak se jeví v písních, odmítnouti jako pusté naparování. Příčiny milostných úspěchů dřívějších vojáků ležely v pestrém zevnějšku. To je v intencích přírody, která chtíc samce učiniti vábivým, vyzbrojila jej skvělým peřím. Pouze tenoristé mohli se v dřívějších časech chlubiti ještě většími úspěchy u žen než armáda. Měli obé, čím vynikají v přírodě samci nad samice: Krásný hlas a nadto oslňovali na jevišti nádherou svých rytířských úborů.

Válka zasadila popularitě vojska u žen smrtelnou ránu. Válka vzala vojínu kouzlo pohlavní dimorfie, pestrosti zevnějšku, a velela mu, aby na úkor parády dbal mimikry, přizpůsobování terénu. Nechť neblýská se svým barevným chvostem, ale ať se přikrčí, podobaje se šedému plazu, do prachu silnice. Dnešní dívka, potkavši vojína, odvrátí se stranou a mimovolně zrychlí kroky. Válečný vojín byl všecko jiného než sličný dobyvatel. Byl to otrhaný vandrák, jenž chodil po domech žebrat chleba.

Tento stav pociťuje se dosti trapně. Neboť pokud nenabude vojsko obliby u žen, pokud nebudou opět vojíni děvám kaziti mládí květ, nebude armáda v lidu populární. Klíč k popularitě armády je v srdcích žen. Což má ale tu dobrou stránku, že pokud nebude se armáda těšiti popularitě, není z psychologického stanoviska možná válka.

Poněkud jsem se odchýlil od tématu. – Tedy spusťme: Ráz – dva!

Pěkně na chodníček
svítil mně měsíček,
když jsem šel za svou milou…

Stůj! Musím hned na počátku poznamenati, že k dívce chodí vojín pravidelně po chodníčku, přičemž mu svítí měsíček. Dívka ale naopak chodí k vojínovi po dlouhé cestě, která

stromama je sázená,
sázela je moje znejmilejší,
když tam za mnou chodila.

Ostatně na vojně není krátké cesty. Každá cesta je dlouhá. Zvláště

Ku Praze je cesta dlouhá,
mně se nestejská.
Ten, kdo neví, co je vojna,
ať si zavejská.
Když jsem po ní chodíval,
měsíc pěkně svítíval, carara –
když jsem přišel do kasáren,
kaprál zavolal.
Zavolal on smutným hlasem:
„Pojď a zastav se!
Raport už je postavený,
čeká na tebe.“
Pan hejtman již přichází,
plnou hubou trest hází, carara –
„Nechodívej za děvčaty,
starej taškáři.“

Aby civilista neřekl: „Pěkně děkuji, to máte na vojně pěkné poměry, když za to, že chodíte za děvčaty, musíte k raportu,“ je tu jiná píseň, která láká civilistu na vojnu tímto neodolatelným způsobem:

Vy civilní páni,
vy byste moc rádi
s hezkými děvčátky mašírovali.
Dejte se na vojnu, máte jich tam dost,
hezounkých děvčátek všeliká hojnost.

Tvrdí se o vojínech, že svoje lásky vybírají z kruhů služebných děvčat. Lidé soudí to podle toho, že vidívají večer vojáky s děvečkou u vrat. V písních však volí si vojín dívku pouze z kruhů vyšších. V písních nechodí dívka svému panstvu pro pivo, při kteréžto příležitosti zastaví se s voják…