35 sloupků

Staňme se slušnými

Tuhle jsem četl v novinách věc, která mne naplnila vážnými obavami. Však nejde o věc nepatrnou; naopak možno říci povážlivou. Zástupci tisku se mají sejíti, aby si porozprávěli, porokovali, podiskutovali o tom, jak to učiniti, aby ze sloupců novin vymizely neslušné osobní útoky, nadávky, injurie a šikany. Aby od toho okamžiku, co se řekne „teď!“, psaly všecky listy jemně, vzdělaně, inteligentně, salonně, decentně, honetně a noblesně. Když už musí býti polemika, ať je tak důstojná a prohřátá takovou něhou, že sám napadený bude míti z toho radost. Vůbec, aby se staly polemiky tak milé a dojímavé, že nastane u nás obyčej takový, že budeme-li chtíti někomu učiniti něco příjemného, učiníme ho předmětem své líbezné kritiky. I nebudou potom listy jakožto bojovní orgánové politické strany, nýbrž perutě andělské, které budou roznášeti po světě cherubínský vánek bratrské lásky.

I nutno si přáti, aby se ta novinářská porada brzy sešla a zvolila si jemného předsedu, vzdělaného místopředsedu, inteligentního jednatele i nadobyčej slušného pokladníka. Aby byli přizváni znalci, kteří by vědecky vymezili pojem slušnosti; a pak by se zvolil subkomitét, který by vypracoval směrnice, na základě kterých by se novinová slušnost prakticky prováděla. Nejlépe by bylo zahájiti anketu, ve které by se otázka slušnosti zatím (pokud nebude sjednáno zásadní usnesení) v nynějších obvyklých společenských formách projednala.

Hned na počátku jsem však pravil, že mne tahle věc naplňuje vážnými obavami. Neboť kdo je slušný přirozeností své povahy a vychováním, tomu je hej! Avšak co by vytrpěl novinář, který by byl nějakou rezolucí zavázán, aby ode dneška, potlačiv svoje vrozené vlohy, pudy a temperament, psal slušně? A uvažte také, oč by byli ochuzeni straníci, kdyby při ranní …