35 sloupků

Karel Poláček

59 

Elektronická kniha: Karel Poláček – 35 sloupků (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: polacek22 Kategorie:

Popis

Karel Poláček: 35 sloupků

Anotace

Karel Poláček – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „35 sloupků“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Výlet do Vršovic a okolí

Nedá se říci, že by Vršovice byly cestovateli nějak zvláště vyhledávány. Popularita tohoto města jakožto výletního a lázeňského místa je dosti malá; myslíme, že jest to přičísti nedostatečné propagandě odpovědných činitelů. Neboť kdož by mohl tvrditi, že viděl na nádražích pestré plakáty, snažící se výmluvným textem odvésti proud turistů do Vršovic? Kdož uzřel sérii fotografií s pohledy na různé části a celkové panoráma Vršovic? Komu dostal se do rukou prospekt s podpisem půl tuctu lékařů, kteří by zvláště a důtklivě doporučovali chorým krajinu vršovickou?

Ovšem, podle pravdy jest nám doznati, že Vršovice neoplývají železitými a sirnými prameny, radioaktivními koupelemi, nehonosí se rašelinnými lázněmi, a co se týče klimatických poměrů, musí se říci, že tu nejsou žádné. Příroda tu není ani velebná, ani překrásná, ani utěšená. Také mohutných horských velikánů ani vodopádů tu není; jistěže vyskytuje se tu a tam nějaký akát, sazemi ukoptěný, a to je také všecko.

Zato však je do Vršovic krásné spojení. Turista sedne na jedničku, jede a jede, lidé nastupují a vystupují, dojmy se střídají, a než se naděješ, jsi ve Vršovicích. Jest ovšem otázka, co zde máš činiti a kam se obrátiti. Nečiň ničeho a neobracej se nikam. Obracíš-li se tu, na všech stranách vidíš činžáky, jichž sloh se organicky připíná k vinohradské renesanci. Můžeš se chvilku procházeti na hlavní promenádě, kde vršovické dětičky hrají si v písku, naplňujíce jím kyblíčky a zase na hromádku sypajíce. Nebo můžeš si poseděti v hospodě; nalijí ti pivo a ponechají tě v zádumčivosti. Anebo, jsi-li příliš do světa a zábavy chtivý, jdi do biografu. Jsou tu dva. Bio Vzlet a bio Pilotů. Jdi si, do kterého chceš; a nechceš-li, nech tak. Nelíbí se ti tady, vůbec můžeš si odejíti. Nikdo nebude tě pohřešovati; Vršovičtí stačí sami sobě.

Ostatně bylo kdysi ve Vršovicích něco velkolepého. Ale slavná doba Vršovic skončila se před obchodním soudem na pět procent. Hovořím, jak račte pozorovati, o zábavním parku Edenu, jehož sláva po celý rok hvězd se dotýkala. Co zmizelo, to tam – mé nožičky sem tam. Nyní zbyla z velkolepého podniku železná spleť skluzavky, která připomíná kostru předpotopních mastodontů, ichtyosaurů a plesiosaurů. A po několika tisících letech, až nadšení, ideje a vše, co se nazývá ctností občanskou, zpustoší toto kvetoucí město, tu budoucí učenci kopající v sutinách, zarostlých žahavkami a blínem, naleznou zbytky Edenu, a vmyslí se v tuto dojemnou báj: Žil před dávnými a dávnými časy hrdý národ Vršovců. Tito Vršovci tak zbujněli štěstím, že pýcha naplnila jejich srdce, a oni chtějíce na nebesa vstoupiti a tam Boha zahanbiti, počali stavěti mohutnou stavbu, která by hlásala slávu jejich na věky věkův. Avšak Bůh nedal se zahanbiti, ale pokořil Vršovce, zmátnuv jejich jazyky. Pročež stavby dokončiti nemohli a různými jazyky nadávali si ve své správní radě Edenu a před obchodním soudem. Potom spílajíce rozptýlili se po celém světě.

Avšak, milý cestovateli, sám ti radím, opusť Vršovice a dej se doleva, přijdeš do Strašnic. Zde uzříš kus boží přírody a můžeš se blažiti pohledem na zvlněné lány obilí, které voní chlebem, a hlavně: Uvidíš, kterak si lidé pomáhají k bytu. Zde mezi ovocnými a zelnými zahradami jsou rozsety dřevěné domky, nepatrné marcipánové chaloupky, do kterých se vejdou tak tak dvě postele a sporák; a v těchto příbytcích, podobných špaččím budkám, bydlí nebydlící a jsou šťastni mezi svými kedlubnami, mrkví a květákem. Potom, když půjdeš ještě kousek, uvidíš tabuli s nápisem: „Zahradní restaurace – deset minut stinnou álejí“. (Álej s dlouhým „a“ nazývá se po pražsku stromořadí.) Stinná álej skládá se ze dvou řad rezavých a chorobných stromků javorových. Dojdeš-li do restaurace, můžeš usednouti a dáti si pivo, můžeš si zahráti s venkovany v kuželky, anebo máš-li s sebou holku namluvenou, můžeš při třeskném zvuku orchestrionu si s ní zakřepčiti; nebudeš tančiti sám, ale ve společnosti chasníků, kteří děvčatům faldy natřásají, a nedospělých robátek, které líc na líci učí se tu pro život pražskému šlapáku. Stráviv tak nedělní odpoledne, budeš moci jednou říci: Přátelé, užil jsem svého mládí.