Proč nepožádali Evanse?

KAPITOLA XIV.
Dr. Nicholson

Hned ráno se Frankie vrhla na Sylvii.

Začala tím, že ledabyle prohodila:

„Jak znělo jméno toho muže, o kterém jste se včera večer zmínila? Alan Carstairs? Určitě jsem to jméno už někde slyšela.“

„To asi ano. Řekla bych, že je svým způsobem známá osobnost. Pochází z Kanady — přírodovědec a velký dobrodruh a cestovatel. Vlastně ho moc neznám. Jednou ho k nám přivedli Rivingtonovi, naši přátelé, na oběd. Je to velmi přitažlivý muž — urostlý, opálený, s pěknýma modrýma očima.“

„Měla jsem za to, že jsem o něm slyšela.“

„Mám dojem, že v Anglii nikdy předtím nebyl. Loni podnikl putování po Africe s Johnem Savagem — tím milionářem, který si myslel, že má rakovinu, a zabil se takovým strašným způsobem. Carstairs procestoval celý svět — východní Afriku, jižní Afriku — zkrátka byl snad všude.“

„Zřejmě je to sympatický a podnikavý člověk,“ řekla Frankie.

„To tedy ano. Hrozně přitažlivý.“

„Zvláštní — že je tak podobný tomu muži, který spadl v Marchboltu z útesu,“ poznamenala Frankie.

„Zajímalo by mě, jestli má každý svého dvojníka.“

Vyměnili si několik takových příkladů. Frankie si dávala pozor, aby se už nezmínila o Alanu Carstairsovi. Projevit o něj velký zájem by se mohlo stát osudným.

Uvnitř však cítila, že se pohnula z místa. Byla zcela přesvědčená, že Alan Carstairs byl obětí oné marchboltské tragédie. Splňoval všechny předpoklady. Neměl v Anglii žádné příbuzné nebo blízké a nějakou dobu by ho pravděpodobně nikdo nepohřešoval. Člověka, který často vyráží do východní Afriky a Jižní Ameriky, někdo hned tak postrádat nebude. Navíc Frankie zaznamenala, že ačkoli Sylvia Bassington-ffrenchová hovořila o podobnosti s fotografií v novinách, ani na chvíli ji nenapadlo, že to ve skutečnosti byl ten samý muž.

To Frankie považovala za zajímavý psychologický jev.

Zřídkakdy pohlížíme na lidi v novinách jako na ty, se kterými se běžně setkáváme.

Dobrá tedy. Alan Carstairs byl ten mrtvý muž. Dalším krokem je dozvědět se o něm více. Jeho spojitost s Bassington-ffrenchovými se zdála být velmi chatrná. Náhodou ho sem přivedli jejich přátelé. Jakže se jmenovali? Rivingtonovi. Frankie je zanesla do své paměti pro pozdější použití.

Tohle je určitě možná cesta, kterou se dá ubírat. Musí se ale postupovat pomalu. Dotazy ohledně Alana Carstairse nesmí působit nápadně.

Nechci, aby mě otrávili nebo praštili po hlavě, pomyslela si Frankie. Už takhle neváhali oddělat Bobbyho prakticky pro nic.

Její myšlenky náhle odbočily k té dráždivé otázce, která to vše odstartovala.

Evans! Kdo je Evans? Jak do toho všeho zapadá?

Gang obchodníků s drogami, rozhodla se Frankie. Třeba pronásledoval někoho z Carstairsových příbuzných a on ho chtěl rozvrátit. Možná právě proto přijel do Anglie. Evans je možná bývalý člen gangu, který se uchýlil do Walesu. Carstairs chtěl Evanse podplatit, aby mu prozradil ostatní. Evans souhlasil, Carstairs se za ním vypravil, někdo ho sledoval a zabil ho.

Byl ten někdo Bassington-ffrench? To se zdálo být dost nepravděpodobné. To spíš Caymanovi odpovídali představě, kterou si Frankie vytvořila o bandě pašeráků drog.

A přesto — ta fotografie. Kdyby jen bylo nějaké vysvětlení pro tu fotografii.

Večer byli na večeři očekáváni doktor Nicholson s chotí. Frankie se právě dooblékala, když zaslechla, jak jejich vůz přijel k hlavnímu vchodu. Okno v jejím pokoji bylo tím směrem a Frankie z něj vyhlédla.

Ze sedadla řidiče tmavomodrého talbota právě vystupoval muž vysoké postavy.

Frankie zamyšleně odstoupila od okna.

Carstairs byl Kanaďan. Doktor Nicholson je Kanaďan. A doktor Nicholson má tmavomodrého talbota.

Je směšné na tom stavět, ale určitě to stojí za zamyšlení.

Doktor Nicholson byl statný muž, jehož vystupování naznačovalo velký potenciál síly. Mluvil pomalu, dohromady toho moc nenamluvil, ale nějak se mu podařilo dodat každému svému vyřčenému slovu na důležitosti. Nosil silné brýle, pod kterými se odrazem blýskaly velmi světlé modré oči.

Jeho manželka byla asi sedmadvacetiletá útlá bytost — pěkná, vskutku krásná. Na Frankie působila trochu nervózně a jakoby ve snaze tuto skutečnost zakrýt horečnatě brebentila.

„Prý jste havarovala, lady Frances,“ prohodil doktor Nicholson, když usedl před večeří na své místo vedle Frankie.

Frankie mu popsala svou havárii. Nebylo jí jasné, proč ji to tak znervóznělo. Doktor se choval normálně a zkrátka projevoval zájem. Proč měla pocit, jako by si nacvičovala obhajobu proti obvinění, které nebylo nikdy vzneseno? Copak existoval nějaký pozemský důvod, proč by neměl doktor její nehodě věřit?

„Tak to bylo dost zlé,“ řekl poté, co mu Frankie příhodu vylíčila snad až do přílišných podrobností. „Zdá se ale, že jste se z toho velice rychle dostala.“

„Nepřistoupíme na to, že už se uzdravila. Ještě si ji tady necháme,“ pronesla Sylvia.

Doktorův pohled spočinul na Sylvii. Na jeho rtech se objevilo něco jako lehký úsměv, ale téměř okamžitě to zase zmizelo.

„Být vámi, zdržel bych ji tu co možná nejdéle,“ řekl vážně.

Frankie seděla mezi svou hostitelkou a doktorem Nicholsonem. Henry Bassington-ffrench byl dnes večer rozhodně rozladěný. Třásly se mu ruce, skoro nic nesnědl a neúčastnil se hovoru.

Paní Nicholsonová, která seděla naproti němu, to s ním neměla jednoduché a s očividnou úlevou se obrátila k Rogerovi. Nesouvisle s ním rozmlouvala, ale Frankie neuniklo, že jen zřídka spustila oči ze svého manžela.

Doktor Nicholson hovořil o životě na venkově.

„Víte, co je to kultura, lady Frances?“

„Myslíte u…