Nemesis

3

Toho večera uléhala do postele bezesporu unavená. Takové cestování bylo sice příjemné, ale přece jen vyčerpávající; když pak se člověk ještě snaží navíc prostudovat patnáct nebo šestnáct lidí najednou a musí uvažovat, který z nich by mohl mít něco společného s vraždou, je to přímo úmorné. Bylo na tom něco neskutečného a slečna Marplová měla také pocit, že to ani nemůže brát vážně. Všichni přece vypadali jako velmi milí lidé. Byli to lidé zvyklí cestovat, pěstovat turistiku a všechno, co s tím souvisí. Přesto však ještě jednou rychle přejela pohledem seznam cestujících a začala si dělat poznámky do zápisníku.

Paní Riseley-Porterová? Není ve spojení se zločinem. Příliš společenská a sebevědomá.

Neteř, Joanna Crawfordová? Totéž? Velmi však podnikavá.

Přesto však by paní Riseley-Porterová mohla poskytnout nějaké informace, které by slečně Marplové byly pro celou záležitost přínosem. Musí nutně udržovat s paní Riseley-Porterovou přátelské styky.

Slečna Elizabeth Templeová? Osobnost — a to velmi zajímavá. Slečně Marplové však nepřipomínala nikoho z vrahů, které kdy poznala. „Opravdu“, přiznávala si slečna Marplová, „ona přímo září poctivostí. Kdyby ta spáchala vraždu, netajila by se tím. Možná, že by to udělala z nějakého vznešeného důvodu, nebo by si jen myslela, že ten důvod je vznešený? Všechno to byl jen samý nesmysl. Uvědomila si, že slečna Templeová by vždy věděla, co dělá a proč to dělá, a neměla by pitomé představy o vznešenosti tam, kde není nic jiného než nejhorší zlo. Ale stejně“, zarazila se slečna Marplová, „ona je někdo a mohla — prostě by mohla právě ona být tou osobou, s kterou mne chtěl pan Rafiel z nějakého důvodu seznámit“. Tento nápad si poznamenala na pravou stranu svého zápisníku.

Začala uvažovat z jiného konce. Přemýšlela dosud o možném vrahovi — což se tak zamyslet nad možnou obětí? Kdo by jako oběť mohl přicházet v úvahu? Pravděpodobně nikdo. Snad jedině paní Riseley-Porterová by mohla při této kvalifikaci obstát… Bohatá — celkem nepříjemná. Chytrá neteř by mohla dědit. Ona a ten anarchista Emlyn Price by se mohli spojit ve finančních zájmech. Nebyla to myšlenka příliš věrohodná, ale jiná možnost vraždění se jí zde nenabízela.

Profesor Wanstead? Zajímavý člověk — o tom nepochybovala.

A také velmi laskavý. Byl nějakým vědcem nebo lékařem? Dosud to nevěděla, ale zařadila ho mezi vědce. Sama sice neměla o vědě ani ponětí, ale připadalo jí to nějak pravděpodobné.

Manželé Butlerovi? Ty rovnou vyškrtla. Milí Američané. Nejsou ve spojení s nikým v Západní Indii, ani s nikým, koho znala. Ne — nemyslí si, že by Butlerovi mohli být důležití.

Richard Jameson? To byl ten hubený architekt. Slečna Marplová si nedovedla představit, co by s tím měla architektura společného, ačkoliv současně ji napadlo, že by konečně i mohla. Co takhle mnišská kobka? V jednom z těch sídel, kam se mají podívat, by mohla být taková kobka s kostrou. A pak Jameson, jako architekt by zase mohl poznat, kde taková kobka může být. Mohl jí být nápomocný v jejím odhalení, nebo ona mohla být nápomocná jemu v jejím odhalení, a pak by tam společně našli mrtvolu… „Neuvěřitelné,“ kárala se v duchu slečna Marplová, „jaké mne napadají nesmysly.“

Slečna Cookeoyá a slečna Barrowová? Docela obyčejná dvojice, A přece jednu z nich už určitě někde viděla. Přinejmenším slečnu Cookeovou. Byla přesvědčena, že i na to si časem vzpomene.

Plukovník Walker s chotí. Milí lidé. Vojenský vysloužilec. Převážně sloužil v cizině a hezky se s ním povídalo. Myslela si však, že sotva by byl pro ni přínosem.

Slečna Benthamová a slečna Lumleyová? Staré panny. Není pravděpodobné, že by spáchaly zločin. Takové staré panny by však mohly znát hodně klepů nebo mít nějaké informace. Zcela náhodně mohly prohodit nějakou tu poznámku, která by vnesla trochu světla do celé záležitosti, třeba při povídání o revmatismu, kloubech či patentech na léky.

Pan Caspar? Možná nebezpečný charakter. Velmi vznětlivý. Zatím si ho ponechá na seznamu.

Emlyn Price? Pravděpodobně student. Studenti bývají násilníci. Poslal ji sem však pan Rafiel proto, aby stopovala studenta? Nu, patrně by záleželo na tom, co ten student provedl nebo chtěl či měl v úmyslu provést. Třeba je to prohnaný anarchista.

„Ach Bože,“ povzdychla si slečna Marplová náhle zcela vyčerpaná.

„Musím jít spát.“

Bolely ji no…