Popis

E-kniha Agatha Christie: Po pohřbu

Anotace

Smrt nejstaršího člena rodiny Abernethieových nikoho nepřekvapila. Byl sám a nemocný, život ho přestal zajímat poté, co ztratil svého jediného syna. Když se však jeho rodina sešla na pohřbu, zaskočilo pozůstalé tvrzení, že zesnulý byl zavražděn.Měl to být jen nejapný vtip, či šlo o promyšlenou provokaci? Anebo bylo v tomto nevhodném "šprochu" příslovečně vysloveno i cosi děsivě pravdivého? Vyloučit se to rozhodně nedá – vždyť na každého dědice čeká podíl na značném majetku. A ačkoliv se jejich osudy liší, vraždit mohl kdokoliv: někdo chce podnikat, jiný zahladit hříchy minulosti, další jen bezstarostně žít. A někdo už třeba nechce odkládat splnění životního snu…Jako blesk z čistého nebe pak atmosféru řečí a dohadů rozčísne událost, která už nikoho na pochybách nenechá: tentokrát je jisté, že se tu děje něco nekalého a nebezpečného. Ke slovu se proto dostává policie i rodinný právník a ten o pomoc poprosí svého dobrého přítele – Hercula Poirota.

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor	Agatha Christie
Série	Hercule Poirot
Pořadí v sérii	28
Jazyk	Čeština
Žánr	detektivka, román
Název originálu	0
Originál vydán	1953
Jazyk originálu	Angličtina
Formát	ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Po pohřbu“

Jedenáctá kapitola

I.

Susan ležela v posteli a čekala, až přijde spánek. Byl to dlouhý den a ona byla unavená. Nenapadlo ji, že by nemohla usnout, nikdy neměla se spaním potíže. A přitom tady teď ležela úplně bdělá a hodiny ubíhaly…

Řekla předtím, že jí nebude vadit spát v tomhle pokoji, v téhle posteli. V posteli, kde Cora Abernethieová —

Ne, musí tohle všechno pustit z hlavy. Vždycky se pyšnila tím, že má dobré nervy. Proč myslet na ono odpoledne před necelým týdnem? Lepší uvažovat dopředu — o budoucnosti. O její a Gregově budoucnosti. Ten dům na Cardigan Street — přesně to, co chtěli. Podnik v přízemí a kouzelný byt v patře. Ze zadní místnosti bude laboratoř pro Grega. Pro účely daně z příjmu to bude vynikající uspořádání. Greg se uklidní a bude mu zase dobře. Nepřijde už žádný děsivý záchvat rozbouřeného mozku. Ta chvíle, kdy na ni hleděl a zdálo se, že vůbec neví, kdo Susan je. Jednou nebo dvakrát ji to hodně vyděsilo… a starý pan Cole — jak naznačoval — vyhrožoval: „Jestli se to stane ještě jednou…“ A možná by se to skutečně stalo… určitě by se to stalo. Kdyby byl strýček Richard nezemřel právě teď…

Strýček Richard — ale vlastně proč se na to dívat takhle? Neměl pro co žít. Byl starý, unavený, nemocný. Jeho syn byl mrtvý. Vlastně to bylo milosrdné. Zemřít takhle tiše, ve spánku. Tiše… ve spánku… Kdyby tak jen ona mohla spát. To je přece tak hloupé, hodinu za hodinou ležet s otevřenýma očima… slyšet skřípot nábytku, šustění stromů a keřů za oknem a občasné podivné melancholické zahoukání — nejspíš sova. Venkov je kupodivu svým způsobem zlověstný. Je tak jiný než velké lhostejné hlučné město. Tam si člověk připadá tak bezpečný — obklopený lidmi — nikdy sám. Kdežto tady…

Domy, kde došlo k vraždě, bývají někdy strašidelné. Možná se o tomhle domě začne říkat, že tu straší. Že tu straší duch Cory Lansquenetové… Tety Cory. Je to skutečně zvláštní, že od chvíle, kdy sem přijela, měla pořád pocit, že je teta Cora docela blízko… na dosah. To všechno nervy a divné představy. Cora Lansquenetová byla mrtvá, zítra bude mít pohřeb. V domku nebyl nikdo jiný než Susan a slečna Gilchristová. Proč má tedy pocit, že je někdo v místnosti, někdo těsně vedle ní…

Ležela tady na posteli, když dopadla sekera… Důvěřivě tu ležela a spala… Nevěděla nic, dokud sekerka nedopadla... A teď Susan nenechá spát…

Nábytek znovu zaskřípal — nebo to byl kradmý krok? Susan rozsvítila. Nic. Nervy, jenom nervy. Uklidni se… zavři oči…

Ale tohle bylo určitě zasténání — zasténání nebo tlumené kvílení… Někdo v bolestech… někdo, kdo umírá…

„Nesmím si představovat, co není, nesmím, nesmím,“ šeptala si Susan.

Smrt je konec — po smrti není už nic. Za žádných okolností se nikdo nemůže vrátit. Nebo snad znovu prožívá scénu z minulosti — sténání um…