Sittafordská záhada

XXX
Emily vysvětluje

Překvapení návštěvníci Sittafordského sídla se shromáždili kolem Emily Trefusisové. Inspektor Narracott odvedl zatčeného z místnosti.

Charles Enderby dokázal promluvit první.

„Pro živého boha, honem to vyklop, Emily,“ řekl.

„Musím letět na poštu podat telegram. Tady záleží na každé vteřině.“

„Kapitána Trevelyana zabil opravdu major Burnaby.“

„No ano – právě jsme přece viděli, že ho Narracott zatýká, a předpokládám, že Narracott je při zdravém rozumu – že se nám najednou zničehonic nepomátl. Ale jak mohl Burnaby Trevelyana zabít? Myslím – prostě – jak to mohlo být v lidských silách? Jestliže byl Trevelyan doopravdy zabit za pět minut půl šesté“

„Nebyl. Byl zabit kolem tři čtvrti na šest.“

„Ale i pak“

‚Já vím. Člověk by to nikdy neuhodl, kdyby ho to prostě najednou netrklo. Vysvětlení je prosté – lyže. Ano, lyže.“

„Lyže?“ opakovali všichni.

Emily přikývla.

„Ano. Klepání stolečku záměrně ovlivnil a naaranžoval. Nebylo to bezděčné a podvědomé, jak jsme mysleli, Charlesi. Šlo o tu druhou alternativu, kterou jsme zamítli – provedl to záměrně. Hezkou chvíli už mu bylo jasné, že začne hustě sněžit. To mu zaručí naprostou bezpečnost, sníh zahladí veškeré stopy. Vzbudil dojem, že kapitán Trevelyan je mrtev – a všichni z toho byli celí pryč. Pak předstíral, že ho to hrozně rozrušilo, a trval na tom, že se vydá do Exhamptonu. Šel do své vilky, připnul si lyže měl je v kůlně na zahradě připravené ještě s nějakým dalším nádobíčkem a vyrazil. Je to zkušený, prvotřídní lyžař. Do Exhamptonu vede cesta stále z kopce – nádherná sjezdovka. Nemohlo mu to trvat déle jak deset minut. Přišel k oknu a zaťukal. Kapitán Trevelyan ho bez sebemenšího podezření pustil dál. Když se pak k němu kapitán Trevelyan otočil zády, Burnaby využil příležitosti, popadl ten váleček, ten pytlík napěchovaný pískem, a – zabil ho. Brrr! Dělá se mi zle, když na to myslím.“ Otřásla se.

„Bylo to velice snadné. Měl spoustu času. Musel otřít a očistit lyže a pak je dal do skříně v jídelně, strčil je tam mezi ostatní sportovní nářadí. Pak myslím vypáčil okno, vytahal všechny zásuvky a rozházel věci – aby to vypadalo, jako že se dovnitř někdo vloupal.

Potom, těsně před osmou, stačilo už mu jen vyjít ven, udělal si menší zacházku po silnici a udýchaně a se srdcem na jazyku vpadl do Exhamptonu, jako by byl celou tu cestu šel pěšky. Poněvadž ho nikdo nepodezíral, že měl lyže, nehrozilo mu žádné nebezpečí. Doktor neomylně prohlásil, že kapitán Trevelyan je mrtev nejméně dvě hodiny. A jak říkám, pokud nikoho nenapadlo vzpomenout si na lyže, měl major Burnaby perfektní alibi.“

„Byli ale přece přátelé – Burnaby a Trevelyan,“ řekl pan Rycroft.

„Staří přátelé – přátele odjakživa. To je neuvěřitelné.“

„Já vím,“ řekla Emily.

„To jsem si taky myslela. Pořád jsem nechápala motiv. Byla jsem tím hrozně zmatená, lámala jsem si s tím hlavu, až jsem se nakonec vydala za inspektorem Narracottem a panem Dukem.“

Odmlčela se a“podívala se na nevzrušeného pana Dukea.

„Můžu jim to říct?“ pravila. Pan Duke se usmál..Jistěže, slečno Trefusisová.“

„No – možná by vám bylo milejší, kdybych si to nechala pro sebe. Šla jsem za nimi a celou věc jsme si ujasnili. Vzpomínáš si, Charlesi, žes mi říkal, že se před tebou Evans zmínil, že kapitán Trevelyan měl ve zvyku zasílat do časopisů a novin rozluštění všelijakých soutěží pod jeho jménem? Zdálo se mu, že Sittafordské sídlo je příliš vznešená adresa. No – a právě tak to udělal v té fotbalové soutěži, za kterou jsi přivezl majoru Burnabymu výhru pět“ tisíc liber. Ve skutečnosti správnou odpověď nalezl kapitán Trevelyan a poslal ji pod Burnabyho jménem. Sittaford, Ve vilkách číslo jedna – to znělo mnohem líp, aspoň si to myslel. Je ti už jasné, co se stalo? V pátek ráno dostal major Burnaby dopis s oznámením, že vyhrál pět tisíc liber a mimochodem, byla to naše chyba, že to v nás nevzbudilo podezření. Řekl ti, že ten dopis vůbec nedostal – že ten pátek kvůli počasí pošta vůbec nepřišla. To byla lež. Pátek dopoledne byl poslední den, kdy spojení ještě normálně fungovalo. Kde jsem přestala? Ano – major Burnaby dostává dopis. Potřeboval těch pět tisíc – potřeboval je nutně. Investoval do nějakých beznadějných akcií nebo něčeho podobného a přišel o strašnou spoustu peněz.

Ten nápad musel dostat zcela náhle, aspoň tak soudím. Snad ho to napadlo, když viděl, že večer bude padat sníh. Kdyby byl Trevelyan mrtev, mohl by si ty peníze ponechat a nikdo by nic netušil.“

„To je fantastické. Ve snu by mě – Ale milá slečno, jak jste tohle všechno vypátrala? Co vás přivedlo na správnou stopu?“ Emily otázku zodpověděla tím, že mu řekla o dopise od paní Bellingové a vylíčila mu, jak našla boty v komíně.

„Při pohledu na ně mě to napadlo. Byly to totiž lyžařské boty, rozumíte, a proto jsem si vzpomněla na lyže. A najednou mě napadlo, abych se podívala, jestli snad – rozběhla jsem se do přízemí ke skříni – a opravdu tam stály dva páry lyží. Jeden byl delší než ten druhý. A boty se hodily do vázání těch delších – do vázání druhých lyží se nehodily. Vázání bylo přizpůsobeno na mnohem menší číslo bot. Ty kra…