Popis

E-kniha Agatha Christie: Zlo pod sluncem

Anotace

Hercule Poirot se domníval, že si na Pašeráckém ostrově bude užívat zasloužené dovolené, ale vražda krásné Arleny Marshallové mu tyto milé plány překazí. Prostě je zatažen do vyšetřování, a jak se postupem času ukazuje – nijak snadného vyšetřování, protože Arlenu Marshallovou si přála odstranit velká spousta lidí. Láska, nenávist, žárlivost, dokonalé alibi, touha po penězích – s tím vším se velký detektiv musí potýkat a je snad zbytečné doplňovat, že nakonec odhalí pravdu a nic než pravdu.

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor	Agatha Christie
Série	Hercule Poirot
Pořadí v sérii	22
Jazyk	Čeština
Žánr	detektivka, román
Název originálu	0
Originál vydán	1941
Jazyk originálu	Angličtina
Formát	ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zlo pod sluncem“

IV

Když jste vyšli z hotelu jižní stranou, terasy a pláž byly přímo pod vámi. Byla tu také pěšina, která vedla dál podél útesů na jihozápadě ostrova. Kousek po ní a několika schody se dalo sestoupit k řadě výklenků v útesu, které byly na hotelové mapě označeny jako Sluneční terasa. Ve výklencích stála křesílka.

Do jednoho z nich přišel hned po večeři Patrick Redfern se svou ženou. Byla krásná jasná noc se zářícím měsícem.

Redfernovi se posadili. Chvilku byli potichu.

Konečně vzdychl Patrick Redfern:

„To je úžasný večer, viď, Christine?“

„Ano.“

Něco v jejím hlase ho zneklidnilo. Seděl a nedíval se na ni.

„Věděl jsi, že tady bude ta žena?“ zeptala se Christine tiše.

Prudce se otočil:

„Nevím, kam míříš.“

„Myslím, že víš.“

„Tak podívej, Christine. Nevím, co tě popadlo –“

Přerušila ho chvějícím se hlasem plným roztrpčení:

„Popadlo mě? Snad co popadlo tebe.“

„Nic mě nepopadlo.“

„Ale Patricku! Ale ano! Trval jsi na tom, že sem pojedeme. Byl jsi hodně neústupný. Chtěla jsem jet opět do Tintagelu, kde – kde jsme byli na svatební cestě. Ty jsi byl rozhodnut jet sem.“

„No a proč ne? Je to fascinující místo.“

„Snad. Ale tys chtěl jet sem, protože sem jela ona.“

„Ona? Kdo je to ona?“

„Paní Marshallová. Ty – ty jsi do ní zblázněný.“

„Proboha, Christine, nebuď směšná! To k tobě nejde, být žárlivá.“

Vztekal se trochu nepřesvědčivě. Přeháněl to.

„Byli jsme tak šťastní,“ vzdychla.

„Šťastní? Samozřejmě že jsme byli šťastní! Jsme šťastní. Ale nebudeme dál šťastní, pokud nebudu moct ani mluvit s jinou ženou, bez toho abys nezačala vyvádět.“

„Tak to není.“

„Ano, je. V manželství musí mít člověk přátelské vztahy s jinými lidmi. Tenhle podezřívavý přístup je úplně špatně. Já – já nemůžu mluvit s hezkou ženou, abys ty neudělala závěr, že jsem do ní za…