Smysluplná vražda

Agatha Christie

87 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Smysluplná vražda (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie72 Kategorie:

Popis

Agatha Christie: Smysluplná vražda

Anotace

Slečnu Marplovou poprosí její bývalá přítelkyně z mládí Ruth van Rydocková, aby navštívila starobylé anglické sídlo Stonygates, kde žije její sestra Carrie Louise se široce rozvětvenou rodinou. Stonygates ovšem není typickým anglickým sídlem – druhý manžel Carrie Louise si ho vybral k dost podivnému experimentu – udělat z něj jakési nápravné zařízení, či spíše internát pro mladistvé zločince a zkusit je tak vrátit na správnou cestu. Celý tento odvážný projekt však stojí spoustu peněz, a i když by jich měla mít Carrie Louise dost, skutečnost svědčí o něčem jiném.Slečna Marplová dostala za úkol diskrétně obhlédnout situaci a zmapovat vše, co by jí přišlo podivné. Již brzy po příjezdu opravdu poznává, že všechno není, jak má být, v čemž ji ještě utvrdí návštěva člena správní rady ústavu. Ovšem ještě dříve, než si mohou sdělit podezřelé okolnosti, dochází k vraždě a na slečně Marplové zůstává tuto vraždu objasnit, což nebude lehký úkol, protože podezřelých a motivů k vraždě je víc než dost.

Agatha Christie – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

6

Jazyk

Žánr

Název originálu

The Do It With Mirrors

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Smysluplná vražda“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

 

I.

 

Alex Restarick byl výřečný. Byl hlučný. Také bojovně gestikuloval rukama.

„Vím to, vím to! Jsem modelový podezřelý. Přijížděl jsem sem sám a na cestě mě přepadlo tvůrčí vytržení. Nemohu očekávat, že tomu budete rozumět. Jak byste mohli?“

„Možná že bych mohl,“ řekl suše Curry, ale Alex Restarick ho nepustil ke slovu.

„Jsem prostě takový. Nápady přicházejí v nejnemožnější chvíli, a vy nevíte ani odkud, ani jak. Idea přijde, máte nápad, bez kterého by šlo všechno do háje. Příští měsíc uvádím Noci v kamenném domě. Najednou, včera v noci, jsem měl před sebou perfektní scénu. Bylo to pohádkové. Dokonale nasvícené. Mlha a reflektory, jejichž světlo ji prořezává a je vrháno zpět, mdlé a neurčité budovy v pozadí. Všechno sedělo. Výstřely, zvuk běžících kroků, kašlání elektrického agregátu – to mohlo být třeba vylodění na Temži. Myslel jsem na to, jak docílit stejných efektů na jevišti. Jak to udělat a…“

Inspektor Curry ho přerušil.

„Vy jste slyšel výstřely. Kde?“

„Z mlhy inspektore, z mlhy!“ Alex mávl pěstěnou rukou. „To byla ta nejkrásnější část scény.“

„Nenapadlo vás, že se něco děje, že něco není v pořádku?“

„Proč by nemělo být všechno v pořádku?“

„Výstřely jsou pro vás normální záležitost?“

„Věděl jsem, že mi nebudete rozumět. Výstřely zapadaly nádherně do scény, kterou jsem tvořil. Chtěl jsem je. Nebezpečí, drogy, šílenství. Mně nezáleželo na tom, co znamenaly ve skutečnosti. Výfuk automobilu? Pytlák na lovu králíků?“

„Tady v okolí se králíci chytají do oka.“

Ale Alex byl k nezastavení:

„Dítě si hraje s praskajícími kuličkami, ani jsem na ty výstřely nemyslel. Byl jsem u kamenného domu, nebo spíš blízko stájí kamenného domu…“

„Kolik bylo těch výstřelů?“

„Ale já nevím,“ řekl Alex rozmrzele. „Dva nebo tři. Dva rychle za sebou, to si pamatuji.“

Inspektor Curry spokojeně přikývl.

„A co ten zvuk běžících kroků, ten se ozýval odkud?“

„Z mlhy. Někde blízko domu.“

Inspektor řekl jemně:

„To nám vnucuje myšlenku, že vrah Kristiána Gulbrandsena přišel zvenčí!“

„Samozřejmě, proč ne? Nemůžete si přece vážně myslet, že by to mohl udělat někdo z domu?“

Inspektor velice jemně doplnil:

„Musíme myslet na všechno.“

„To předpokládám,“ odvětil Alex Restarick velkoryse. „Vaše zaměstnání je strašně depresivní, inspektore. Detaily, čas a místo, jaké žabařské malichernosti; a co je na konci? Je to k něčemu dobré? Přivede to snad chudáka Kristiána nazpátek do života?“

„Náš cíl je chytit zločince, pane Restaricku!“

„Jako na divokém západě.“

„Znal jste pana Gulbrandsena dobře?“

„Nikoli dost dobře na to, abych ho zabil, inspektore. Tu a tam jsme se potkávali v době, kdy jsem tu žil jako chlapec. Objevoval se a zase mizel. Jeho návštěvy byly krátké. Jeden z kapitánů našeho průmyslu. Typ, který mě nezajímá. Myslím, že má velkou sbírku Th…