Smysluplná vražda

III.

Do gotické ponurosti knihovny vnesla Gina exotický jas. Dokonce inspektor Curry zamžikal, když spatřil tu zářící ženu, která se posadila, naklonila se k němu přes stůl a řekla:

„Tak co?“

Inspektor Curry si obhlédl její šarlatovou košili a tmavě zelené kalhoty a poznamenal suše:

„Vidím, že nenosíte smutek, paní Huddová.“

„Žádný nemám.“ řekla Gina. „Vím, že každý má mít něco černého s perlami. Ale já nemám. Nenávidím černou. Myslím si, že je to ohavná barva, a měly by ji nosit jenom ženy v recepcích anebo služebné. A Kristián Gulbrandsen navíc nebyl můj skutečný příbuzný. Byl nevlastní syn mé babičky.“

„Takže předpokládám, že jste ho ani moc dobře neznala?“

Gina přikývla na souhlas.

„Přijížděl sem občas. Byl tady asi dvakrát či třikrát, když jsem ještě byla dítě, ale po vypuknutí války jsem odjela do Ameriky a vrátila jsem se sem teprve před šesti měsíci.“

„Přijela jste sem definitivně žít? Vy tu nejste jen na návštěvě?“

„Doopravdy jsem o tom ještě nepřemýšlela.“

„Včera večer, když pan Gulbrandsen odcházel do svého pokoje, jste byla ve velké hale?“

„Ano. Řekl – Dobrou noc! – a odešel. Bábrlinka se ptala, má-li všechno, co potřebuje. Řekl, že ano, že mu Jolly všechno bezva zařídila. Ne zrovna tahle slova, ale v tom smyslu. Říkal, že musí napsat nějaký dopis.“

„A potom?“

Gina popsala scénu mezi Lewisem a Edgarem Lawsonem. Inspektor ji už slyšel mnohokrát, ale v Ginině podání nabyla nových barev. V Ginině podání to navíc bylo drama.

„Byl to Wallyho revolver,“ řekla. „Bláznivý Edgar měl skutečně odvahu vlézt do Wallyho pokoje a vzít ho odtamtud. Nikdy bych nevěřila, že něco takového dokáže.“

„Byla jste vyděšená, když zmizeli ve studovně a Edgar Lawson zamkl dveře?“

„Kdepak,“ řekla Gina a zeširoka otevřela ohromné tmavé oči. „Mně se to líbilo. Byla to taková šmíra, tak hloupě teatrální. Všechno, co Edgar dělá, je vždycky takové. Člověk ho nemůže nikdy brát vážně.“

„No počkejte, přece tam vypálil z revolveru?“

„To je pravda, v ten moment jsme si všichni mysleli, že přece jen Lewise oddělal.“

„A vám se to líbilo?“ Inspektor si nemohl odpustit opakovat po ní.

„To ne, v té chvíli jsem se zhrozila. Každý, s výjimkou babičky, byl hrůzou bez sebe. Ta nehnula brvou.“

„To je pozoruhodné.“

„Ani ne. Ona už je taková. Nežije v tomhle světě. Ona totiž zásadně nevěří, že se může stát něco špatného. Je tak děsně milá.“

„Kdo všechno byl v hale během té scény?“

„Byli jsme tam všichni, až na chudáka strýčka Kristiána, samosebou.“

„Všichni přece ne, paní Huddová. Lidé přicházeli a odcházeli.“

„Ale, opravdu?“ zeptala se Gina zmateně.

„Například váš manžel šel spravit pojistky.“

„Wally je ohromně šikovný, ten umí opravit všecko na světě.“

„Slyšel jsem, že během jeho nepřítomnosti někdo vystřelil. Výstřel, o kterém jste si všichni mysleli, že padl v parku.“

„To si nepamatuju… anebo jo? Ano, bylo to hned potom, co se znovu rozsvítila světla a Wally se vrátil.“

„Odešel z haly ještě někdo jiný?“

„Nemyslím, nebo se nepamatuji.“

„Kde jste seděla?“

„U…