Temný cypriš

Agatha Christie

87 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Temný cypriš (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie74 Kategorie:

Popis

E-kniha Agatha Christie: Temný cypriš

Anotace

Elinor Carlislová se ocitla před soudem, obviněná z vraždy Mary Gerrardové. Celý příběh však začal v den, kdy Elinor a její snoubenec Roddy obdrželi anonymní dopis, v němž je pisatel vyzývá, aby si dali pozor na někoho, kdo se snaží vloudit do přízně Elinořiny tety Laury a dopomoci si tak k jejímu nemalému dědictví. Elinor a Roddy se jedou na vážně nemocnou tetu podívat a zjistí, že tou záhadnou osobou je Mary, dcera správce, se kterou si oba jako děti hrávali. Roddy se do ní okamžitě bláznivě zamiluje. Teta Laura umírá, aniž by po sobě zanechala poslední vůli. Když přijede Elinor vyklidit její dům, přijde ji na pomoc i Mary a jedna z ošetřovatelek…

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare.Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

20

Jazyk

Žánr

,

Název originálu

Sad Cypress

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Temný cypriš“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

IV

„Chcete tím říct,“ ptal se Roderick Welman, „že moje teta zemřela, aniž by kdy sepsala poslední vůli? Vůbec žádnou?“

Pan Seddon si leštil brýle a potvrdil:

„Zdá se, že je tomu přesně tak.“

„To je ale divné!“ podotkl Roddy.

Pan Seddon si jakoby nesouhlasně odkašlal.

„Není to tak neobvyklé, jak zřejmě předpokládáte. Stává se to častěji, než byste si mohl myslet. Jde o určitou pověrčivost. Lidé budou mít vždy dojem, že na to mají dost času. Připadá jim, že již pouhé sepsání závěti je přibližuje smrti. Je to zvláštní, ale je to tak!“

„A to jste se ji nikdy nesnažil přesvědčit?“ zajímal se Roddy.

„Často,“ odpověděl úsečně pan Seddon.

„Co na to říkala?“

Pan Seddon si povzdychl.

„To, co se obvykle říkává — že je spousta času! Že ještě nemá v úmyslu zemřít! Že se zatím ještě definitivně nerozhodla, jak se svými penězi naloží!“

„Po té první mrtvici ale přece —?“ vložila se do hovoru Elinor.

Pan Seddon zavrtěl hlavou.

„Ale naopak, pak to bylo ještě horší. Nechtěla o tom ani slyšet!“

„To je dost podivné, ne?“ řekl Roddy.

„Vůbec ne,“ nesouhlasil znovu pan Seddon. „Nemoc ji přirozeně ještě mnohem více znepokojila.“

„Ona ale přece chtěla umřít…,“ řekla Elinor rozpačitě.

Pan Seddon si znovu začal čistit brýle a vysvětloval:

„Má milá slečno Elinor, lidská mysl je prazvláštní věc. Paní Welmanová si možná myslela, že chce zemřít, ale ruku v ruce s tímto pocitem zůstávala i naděje, že se úplně uzdraví. A právě tato naděje v ní zřejmě vyvolala přesvědčení, že sepsání vůle by jí přineslo smůlu. Nebylo to tak, že by nikdy závěť nechtěla napsat, jen to neustále oddalovala.“

„Jistě to sami znáte,“ pokračoval pan Seddon a obrátil se náhle k Roddymu s o něco osobnějším tónem, „jak člověk stále něco odkládá a vyhýbá se nepříjemnostem, kterým se nechce postavit tváří v tvář?“

Roddy se začervenal.

„Ano, já — já —…