Vražda na faře

KAPITOLA SEDMÁ

Plukovník Melchett je korektně oblečený muž menší postavy a má návyk náhle a nečekaně popotahovat nosem. Má ryšavé vlasy a jasně modré, dost pronikavé oči.

„Dobré jitro, vikáři,“ pozdravil. „Ošklivá záležitost, co? Chudák starý Protheroe. Ne že bych ho měl rád. To ne. Nikdo ho neměl rád, když na to přijde. Vám to taky dalo pěkně zabrat. Doufám, že to vaši paní nevyvedlo z míry?“

Řekl jsem, že Griselda to snáší velmi dobře.

„Máte štěstí, když v domě dojde k takové mizérii. Musím přiznat, že mě překvapil mladý Redding – že to provedl takovým způsobem. Vůbec nebral ohled na něčí city.“

Zmocnila se mne nezkrotná touha se zasmát, ale plukovníkovi Melchettovi zřejmě představa ohleduplného vraha nepřipadala nijak zvláštní, a tak jsem byl zticha.

„Musím přiznat, že mě to dost vyvedlo z míry, když jsem slyšel, jak ten mládenec napochodoval a sám se udal,“ pokračoval plukovník Melchett, když zapadl do křesla.

„Jak to přesně bylo?“

„Došlo k tomu včera večer. Kolem desáté. Ten mládenec se přihrne, hodí revolver na stůl a řekne: ‚Tady mě máte. Já to udělal.‘ Přesně tak to bylo.“

„Jak to celé vysvětlil?“

„Sakramentsky málo. Upozornil jsem ho předem, samozřejmě, že nemusí vypovídat. Ale on se jen usmíval. Řekl, že vás přišel navštívit – a že tu našel Protheroea. Vyměnili si názory a zastřelil ho. Nechce říct, čeho se ta hádka týkala. Poslyšte, Clemente, jen tak mezi námi, nevíte o tom něco? Dostal jsem hlášku – že měl zakázaný vstup do domu a tak podobně. Co za tím bylo – svedl mu dceru, nebo co? Nechceme do toho zatahovat to děvče víc, než je nezbytně nutné. Šlo o tenhle konflikt?“

„Ne,“ řekl jsem. „Můžete mi věřit, že šlo o něco úplně jiného, ale za této situace o tom nemohu mluvit.“

Přikývl a povstal.

„Jsem rád, že to vím. Napovídá se toho spousta. Příliš mnoho žen v této části světa. Dobrá, musím už jít. Chtěl jsem zajít k Haydockovi. Odvolali ho k nějakému případu, ale teď už by měl být doma. Přiznám se vám, že Reddinga je mi líto. Vždycky na mě působil jako slušný mladý muž. Snad pro něho vymyslí nějakou obhajobu. Přetrvávající důsledek války, nervový otřes po výbuchu granátu nebo něco takového. Zvlášť když se nevynoří nějaký přiměřený motiv. Musím už jít. Chcete mě doprovodit?“

Řekl jsem, že velice rád, a vyšli jsme společně.

Haydockův dům sousedí s mým domem a jeho sluha nám sdělil, že doktor právě přišel. Zavedl nás do jídelny, kde Haydock už seděl před kouřící mísou slaniny s vejci. Pozdravil mě přátelským kývnutím.

„Bohužel jsem musel odejít. Byl to porod. Větší část noci jsem strávil nad vaším případem. Mám pro vás kulku.“

Ukázal na malou krabičku na stole. Melchett si ji prohlížel.

„Ráže dvacet pět?“

Haydock přikývl.

„Technické detaily ponechám porotě,“ řekl. „Vše, co potřebujete znát pro svou informaci, je, že smrt nastala téměř okamžitě. Co tím chtěl ten bláznivý mladík docílit? Mimochodem, je překvapující, že nikdo neslyšel výstřel.“

„Máte pravdu,“ řekl Melchett, „pro mne je to taky záhada.“

„Kuchyňské okno je umístěno na opačné straně domu,“ řekl jsem. „Když jsou dveře do pracovny, komory a kuchyně zavřeny, pochybuji, že něco uslyšíte, a v domě kromě služebné nikdo nebyl.“

„Hm, stejně je to divné,“ řekl Melchett. „Divím se, že ta stará dáma – jak se jmen…