Vražda na faře

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Na první pohled mi bylo jasné, že plukovník Melchett a inspektor Slack nejsou v tom případě zajedno. Melchett byl zrudlý, vypadal nazlobeně a inspektor se tvářil nevrle.

„Je mi líto, ale inspektor Slack nesdílí můj názor, že mladý Redding je nevinný,“ řekl Melchett.

„Kdyby to neudělal, proč by chodil a říkal, že to udělal?“ zapochyboval Slack.

„Nezapomeňte Slacku, že paní Protheroeová jednala přesně stejně.“

„To je něco jiného. Ona je žena a ženy jednají tak praštěně. Rozhodně netvrdím, že to udělala. Slyšela, že byl obviněn, a vymyslela si příběh. Na takové triky jsem si zvykl. Nevěřil byste, jakých pitomostí jsou ženy schopny. Ale Redding, to je něco jiného. Má hlavu na svém místě. A když připouští, že to udělal, dobrá, tvrdím, že to udělal. Je to jeho revolver – od toho nemůžete ustoupit. A díky té záležitosti s paní Protheroeovou známe motiv. Předtím to nemělo žádný smysl, ale teď víme proč. To celé je jednoduchá záležitost.“

„Myslíte, že ho mohl zastřelit dříve? Řekněme o půl sedmé?“

„Ne, to nemohl.“

„Prověřil jste si, kde všude byl?“

Inspektor přikývl.

„Deset minut po šesté se nacházel ve vsi, blízko Modrého kance. Odtud šel zadní cestou, na které ho zahlédla ta stará dáma od vedle – asi toho moc nepropásne – a sešel se s paní Protheroeovou v ateliéru na zahradě. Odešli odtud spolu až po půl sedmé a vraceli se cestou do vsi, když se k nim připojil doktor Stone.

Bez výhrad to potvrzuje – navštívil jsem ho. Všichni stáli před poštou a pár minut hovořili, a potom paní Protheroeová zašla ke slečně Hartnellové, aby si vypůjčila zahrádkářský časopis. To vše taky souhlasí. Navštívil jsem slečnu Hartnellovou. Paní Protheroeová s ní hovořila a zůstala tam až do sedmi hodin, když se lekla, že už je tak pozdě a že musí jít domů.“

„Jak se chovala?“

„Slečna Hartnellová říká, že velice klidně a mile. Zdálo se, že má dobrou náladu – slečna Hartnellová si je jista, že neměla žádné starosti.“

„No dobrá, pokračujte.“

„Redding zašel s doktorem Stonem k Modrému kanci, kde si dali něco k pití. Zvedl se asi dvacet minut před sedmou a šel rychle po cestě směrem na faru. Spousta lidí ho viděla.“

„Tentokrát nešel zadní uličkou?“ poznamenal plukovník.

„Ne – došel k průčelí fary, ptal se po vikáři, slyšel, že je tam plukovník Protheroe, šel dovnitř – a zastřelil ho – udělal to tak, jak to říká! Tak se to doopravdy stalo a my nepotřebujeme zkoumat dál.“

Melchett potřásl hlavou.

„Je tu doktorovo svědectví. Nemůžeme ho jen tak přejít. Protheroe nebyl zastřelen později než o půl sedmé.“

„Ach! Tihle doktoři!“ Inspektor Slack se tvářil pohrdavě. „Kdybyste měl věřit doktorům, vytrhnou vám všechny zuby – tohle teď rádi dělají – a řeknou, že je jim líto, ale že to byl po celý čas zánět slepého střeva. Jó, doktoři!“

„To se netýká diagnózy. Doktor Haydock byl v tomto bodu naprosto přesný. Nemůžete se postavit proti lékařské výpovědi, Slacku.“

„A tady máte moje svědectví a berte je tak, jaké skutečně je,“ řekl jsem, když se mi náhle vybavila vzpomínka na zapomenutý incident. „Dotkl jsem se mrtvého a tělo bylo studené. To mohu odpřisáhnout.“

„Vidíte, Slacku?“ řekl Melchett.

„Dobrá, samozřejmě, když je to tak. Mohli jsme mít – nádherný případ. Jenže pan Redding by se strašně bál, že ho pověsí, mám-li to tak říct.“

„Samo o sobě to na mě působí trochu neobvykle,“ podotkl plukovník Melchett.

„Pro takové chování neexistuje rozumné vysvětlení,“ řekl inspektor. „Od konce války je tady hodně džentlmenů, kteří jsou trochu trhlí. A teď si myslím, že bychom měli zase začít od začátku.“ Obrátil se ke mně. „Nechápu, jak jste mohl selhat ve své výpovědi a svést mě na nesprávnou cestu, pokud jde o hodiny, pane. Je to bránění ve výkonu spravedlnosti, dá-li se to tak nazvat.“

„Snažil jsem se vám to sdělit třikrát, pokaždé při zvláštní příležitosti,“ řekl jsem. „A pokaždé jste mě umlčel a odmítl mi naslouchat.“

„Šlo o to, jak to jen říct, pane. Mohl jste mi to povědět naprosto přesně, kdybyste opravdu chtěl. Působilo to tak, že čas a to sdělení zapadá přesně do sebe. A teď, podle vás, hodiny šly dočista špatně. Nikdy jsem se s takovým případem nesetkal. Jaký to má smysl nařizoval hodiny, aby se o patnáct minut předcházely?“

„Záměr byl, aby to vedlo k dochvilnosti,“ řekl jsem.

„Nezdá se mi, že bychom to měli dál rozvíjet, inspektore,“ podotkl taktně Melchett. „Co teď potřebujeme, je pravdivá výpověď jak paní Protheroeové, tak mladého Reddinga. Zavolal jsem Haydockovi a požádal ho, aby sem přivedli paní Protheroeovou. Měli by tu být během čtvrt hodiny. Myslím, že především bychom tu měli mít rovněž Reddinga.“

„Spojíme se se stanicí,“ řekl inspektor Slack a zvedl sluchátko. „A teď se dáme do práce v tomhle pokoji,“ podotkl, když je pokládal. Významně se na mě podíval.

„Snad abych vám tu nepřekážel,“ řekl jsem.

Inspektor mě vyprovázel ze dveří a Melchett na mě zavolal:

„Přijdete, až se dostaví mladý Redding, budete tak laskav, vikáři? Jste jeho přítel a můžete ho dostatečně ovlivnit, aby mluvil pravdu.“

Našel jsem ženu se slečnou Marplovou, hlavy měly u sebe.

„Probíraly jsme všechny možnosti,“ řekla Griselda. „Ráda bych, abyste ten případ vyřešila, slečno Marplová, jako se vám podařilo najít ztracený hrnek s nasbíranými granáty slečny Wetherbyové. A podařilo se vám to proto, že vám to připomnělo něco docela jiného, co souviselo s pytlem uhlí.“

„Vy se tomu smějete, drahá, ale nakonec to je ta nejlepší cesta, jak se dopátrat pravdy,“ řekla slečna Marplová. „Ve skutečnosti to odpovídá tomu, co lidé nazývají intuicí a dělají kolem toho takový povyk. Intuice, to je jako přečíst nějaké slovo, aniž bychom ho hláskovali. Dítě to neumí, protože mu chybí zkušenost. Dospělý člověk však to slovo zná, protože ho často předtím viděl napsané. Pochopil jste mě, vikáři?“

„Ano, myslím, že ano,“ odpověděl jsem váhavě. „Myslíte tím, že když vám nějaká událost připomene něco jiného – jedná se pravděpodobně o něco totožného.“

„Přesně tak.“

„A co vám doslova připomíná vražda plukovníka Protheroea?“