Tajemný protivník

Agatha Christie

89 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Tajemný protivník (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie73 Kategorie:

Popis

Agatha Christie: Tajemný protivník

Anotace

Není tomu dlouho, co skončila válka, kdy Tommy Beresford sloužil v armádě a Prudence Cowleyová, zvaná Pentlička, byla ošetřovatelkou. Teď jsou oba svobodní, bez zaměstnání a bez prostředků, ale plni odhodlání něco se svým životem podniknout. Odvážně spolu zakládají kancelář Mladí dobrodruzi, a sotva stačí svůj nápad promyslet, dostanou první, zcela výjimečnou zakázku. V sázce je osud Anglie, jíž hrozí nejen změna vlády, ale možná i další válka. Pátrání je zavádí k pravým i falešným pracovníkům tajných služeb, k předsedovi vlády i do doupat zločinců kujících velezradu. Do posledních stránek tohoto zdařilého špionážního románu Agathy Christie však čtenář váhá, kdo je oním tajemným protivníkem…

Agatha Christie – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

1

Jazyk

Žánr

Název originálu

The Secret Adversary

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Tajemný protivník“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

DVANÁCTÁ KAPITOLA
Přítel v nouzi

V pátek a v sobotu se nic nestalo. Pentlička dostala od pana Cartera krátkou odpověď na svou prosbu. V ní jí připomněl, že Mladí dobrodruzi se do té práce pustili na vlastní riziko a že byli před nebezpečím varováni. Jestli se Tommymu něco stalo, je mu to hluboce líto, ale nemůže nic dělat.

To nebyla valná útěcha. Bez Tommyho celé dobrodružství nějak ztratilo šťávu a Pentlička poprvé začala pochybovat o úspěchu. Když byli spolu, ani na minutu ji nenapadlo, že by to mohlo dopadnout špatně. I když byla zvyklá ujímat se vedení a byla hrdá na svou vynalézavost, ve skutečnosti se spoléhala na Tommyho víc, než si v dané chvíli uvědomovala. Bylo v něm něco tak střízlivého a logického, jeho zdravý rozum a jasné myšlení byly tak spolehlivé, že si bez něj Pentlička připadala jako loď bez kormidla. Bylo zvláštní, že Julius, který byl nepochybně mnohem chytřejší než Tommy, jí podobný pocit podpory neposkytoval. Obvinila Tommyho, že je pesimista, a nebylo pochyb o tom, že vždycky viděl spíš nevýhody a obtíže, které ona sama optimisticky přehlížela, ale přesto se na jeho úsudek hodně spoléhala. Možná byl pomalý, ale velice jistý.

Dívce se zdálo, že si poprvé uvědomila zlověstnou podstatu úkolu, který tak lehkomyslně přijali. Začalo to jako příběh z knížky. Teď, zbaveno lesku, se to měnilo v pochmurnou realitu. Tommy – na tom jediném záleželo.

Mnohokrát za den musela Pentlička zamrkat, aby zahnala slzy. „Huso jedna,“ pokárala se vždycky, „nefňukej. Samozřejmě že ti na něm záleží. Znáš ho celý život. Ale nemusíš kvůli tomu být sentimentální.“

Boris se zatím neukázal. Do bytu nepřišel a Julius v autě čekal marně. Pentlička se zabrala do nových úvah. I když připustila, že na Juliových námitkách něco pravdy je, nevzdala se tak docela myšlenky obrátit se na sira Jamese Peel Edgertona. Dokonce si vyhledala i jeho adresu v seznamu. Skutečně ji chtěl tehdy varovat? A jestli ano, tak proč? Přinejmenším měla přece právo žádat vysvětlení. Díval se na ni tak laskavě. Možná by jim mohl o paní Vandemeyerové říct něco, co by jim poskytlo stopu po Tommym.

Pentlička nakonec – se svým charakteristickým otřepáním – došla k rozhodnutí, že to stojí za pokus a že to také zkusí. V neděli má odpoledne volno. Sejde se s Juliem, přesvědčí ho o svém názoru a vypraví se spolu do jámy lvové.

Když onen den přišel, musela Pentlička Julia hodně přemlouvat, ale trvala na svém. „Na škodu to být nemůže,“ opakovala pořád. Nakonec to Julius vzdal a odjeli autem na Carlton House Terrace.

Dveře jim otevřel dokonalý komorník. Pentlička byla trochu nervózní. Koneckonců to od ní asi skutečně byla kolosální drzost. Rozhodla se neptat se, jestli je sir James „doma“, ale jít na to osobněji.

„Zeptal byste se sira Jamese, jestli mě může na pár minut přijmout? Mám pro něj důležitou zprávu.“

Komorník odešel a o chvilku později byl zpátky.

„Sir James vás přijme. Pojďte prosím tudy.“

Odvedl je do místnosti v zadní části domu, zařízené jako knihovna. Zdejší sbírka knih byla impozantní a Pentlička si všimla, že celá jedna stěna je věnovaná literatuře o zločinu a kriminologii. Bylo tu několik hlubokých kožených křesel a staromódní otevřený krb. U okna stál velký psací stůl s roletkou, obložený papíry, u něhož seděl pán domu.

Když vešli, vstal.

„Máte pro mě zprávu? Aha,“ – s úsměvem poznal Pentličku. „Nesete mi vzkaz od paní Vandemeyerové, předpokládám?“

„Ne tak docela,“ řekla Pentlička. „Je mi líto, ale řekla jsem to jen proto, abych se dostala dovnitř. A – tohle je pan Hersheimmer. Sir James Peel Edgerton.“

„Těší mě,“ prohlásil Američan a podal mu ruku.

„Posaďte se, prosím, oba,“ vyzval je sir James. Přitáhl dvě židle.

„Sire Jamesi,“ začala odvážně Pentlička. „Asi to budete považovat za velkou drzost, že jsem sem takhle přišla. Protože vy s tím samozřejmě nemáte nic společného a jste hrozně důležitý člověk, a Tommy a já vůbec důležití nejsme.“ Odmlčela se, aby popadla dech.

„Tommy?“ ptal se sir James s pohledem na Američana.

„Ne, to je Julius,“ vysvětlovala Pentlička. „Jsem dost nervózní, a tak to vyprávím nesrozumitelně. Doopravdy jsem se přišla zeptat, jak jste myslel to, co jste mi tuhle říkal? Chtěl jste mě varovat před paní Vandemeyerovou? Bylo to tak, ne?“

„Moje milá mladá dámo, pokud si vzpomínám, jen jsem se zmínil, že i jinde se dají najít stejně dobrá místa.“

„Ano, já vím. Ale chtěl jste tím něco naznačit, ne?“

„No, možná ano,“ připustil vážně sir James.

„Chtěla bych vědět víc. Chtěla bych vědět, proč jste mi to naznačoval.“

Sir James se usmál nad její upřímností.

„A co když na mě dáma podá žalobu za utrhání na cti?“

„No jistě,“ kývla Pentlička. „Já vím, že právníci jsou vždycky hrozně opatrní. Ale nemohli bychom začít třeba ‚nic ve zlém‘ a pak říct to, co říct chceme?“

„Dobře,“ odpověděl sir James stále ještě s úsměvem, „tak tedy nic ve zlém, ale kdybych měl mladší sestru, která by si musela vydělávat na živobytí, nerad bych ji viděl ve službách paní Vandemeyerové. Považoval jsem za vhodné aspoň vám něco naznačit. To není místo pro mladou nezkušenou dívku. Víc vám říci nemohu.“

„Chápu,“ odpověděla zamyšleně Pentlička. „Děkuji vám. Ale já nejsem zase tak nezkušená, víte. Já jsem věděla velice dobře, že paní Vandemeyerová je špatná žena, když jsem tam nastoupila – vlastně jsem tam nastoupila právě proto –“ Odmlčela se, když viděla zmatek v právníkově tváři, a pak pokračovala: „Asi bych vám měla vyprávět všechno, sire Jamesi. Mám pocit, že byste hned poznal, kdybych vám neřekla pravdu, takže to můžete stejně dobře slyšet celé od začátku. Co myslíte, Julie?“

„Když na tom trváte, tak bych prostě vyklopil všechna fakta,“ odpověděl Američan, který až dosud mlčel.

„Ano, povězte mi o tom všechno,“ vyzval je sir James. „Chtěl bych vědět, kdo je to ten Tommy.“

Pentlička, takto povzbuzena, se pustila do vyprávění a právník velmi pozorně poslouchal.

„Skutečně zajímavé,“ řekl, když skončila. „Velká část toho, co jste mi řekla, už mi byla známa. Já mám sám jistou teorii ohledně Jane F…