DVACÁTÁ ŠESTÁ KAPITOLA
Hlavně o golfu
„Ta tvoje přítelkyně, Paličko, je milé děvče,“ prohlásil lord Caterham.
Loraine byla v Chimneys už téměř týden a pochvalu od svého hostitele si vysloužila hlavně tím, že projevila ochotu nechat se instruovat o golfových úderech na střední vzdálenost.
Po nudné zimě strávené v zahraničí se lord Caterham pustil do golfu. Byl neobyčejně špatným hráčem a v důsledku toho hrál s velkým nadšením. Většinu ranních hodin strávil trénováním středně dlouhých úderů přes různé křoviny. Při jeho četných pokusech je zahrát létaly do vzduchu kusy vyrvaných drnů, což přivádělo MacDonalda k zoufalství.
„Musíme tady založit malé hřiště,“ prohlásil lord Caterham. „Malé hřiště, na kterém bychom mohli sportovat. Teď‘ se, Paličko, dívej,“ vybídl dceru. „Pravé koleno ven, pomalu nazpět, nehýbat hlavou a švih zápěstím.“
Míček, udeřený silně do horní poloviny, se hnal po trávníku, až zmizel v neprozkoumaných hlubinách záhonu rododendronů.
„To je divné,“ řekl lord Caterham. „To by mě zajímalo, co se stalo… Jak jsem říkal, Paličko, ta tvoje kamarádka je velice milé děvče. Myslím, že jsem v ní probudil skutečný zájem o hru. Dneska ráno zahrála několik skvělých úderů — sám bych je nezahrál lépe.“
Lord Caterham se rozmáchl k dalšímu nekontrolovanému úderu, který skončil vyrváním ohromného drnu. MacDonald, který šel kolem, popadl drn a významně ho zamáčkl na původní místo. Přitom vrhl na lorda Caterhama pohled, po němž by se kdokoliv, kromě nejzaujatějšího golfového hráče, propadl do země.
„Pokud se MacDonald choval krutě ke Cooteovým, o čemž jsem téměř přesvědčena,“ podotkla Palička, „tohle je odplata.“
„Proč bych si nemohl na své vlastní zahradě dělat, co se mi zlíbí?“ bránil se otec. „MacDonalda by spíš mělo zajímat, jaké dělám ve hře pokroky — Skotové jsou nadšenými hráči golfu.“
„Nešťastníku,“ řekla Palička, „z tebe nikdy hráč golfu nebude — ale alespoň nemáš čas dělat nějaké opravdové hlouposti.“
„Nemáš pravdu,“ bránil se otec, „tuhle jsem zahrál tu dlouhou šestku na pět ran. Když jsem to řekl správci hřiště, nemohl tomu ani věřit.“
„To se mu nedivím,“ podotkla Palička.
„Když ses zmínila o Cooteových, sir Oswald hraje golf docela dobře — dokonce možná velice dobře. Stylově to sice moc nevypadá — není dost uvolněný, ale pokaždé mu to letí středem rovnou na green. Ale je to zvláštní, jak šídlo v pytli neutajíš — neodpustí člověku ani patnácticentimetrový putt! Trvá na tom, že musíš puttovat až do jamky. To se mi nelíbí!“
„Je to zřejmě člověk, který chce mít jistotu,“ řekla Palička.
„To je v rozporu s duchem hry,“ namítl otec. „A teorie golfu ho taky vůbec nezajímá. To ten jeho tajemník, Bateman, ten je úplně jiný. Teorie ho zajímá ze všeho nejvíc. Zahrál jsem špatně šlajsovaný úder, a hned mi řekl, že jsem držel špatně pravou ruku. Má velice zajímavou teorii, že v golfu všechno záleží na levačce. Tvrdí, že hraje tenis levačkou, ale golf hraje obyčejnými holemi, protože s nimi vynikne, že je levák.“
„A hraje skutečně tak úžasně?“ vyzvídala Palička.
„Ne, nehraje,“ přiznal lord Caterham. „Ale možná že jenom neměl den. Podle mě je ta teorie správná a myslím, že na ní hodně je. Ahh! Vidělas to, Paličko? Přesně nad těmi rododendrony, perfektní úder. Jenom kdybych měl jistotu, že to takhle vyjde pokaždé… Ano, Tredwelle, co se děje?“
Tredwell se otočil na Paličku.
„Chce s vámi mluvit pan Thesiger.“
Palička se rozběhla k domu a cestou křičela: „Loraine! …
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.