Záhada sedmi ciferníků

DEVÁTÁ KAPITOLA
Plány

Diskuse se teď obrátila k praktičtějším otázkám.

„Když to vezmeme kolem a kolem,“ řekl Jimmy Thesiger, „není toho mnoho, čeho bychom se mohli chytit. Vlastně jen ta dvě slova: Sedm Ciferníků. A kromě toho, celou tu oblast — dům po domu — stejně pročesat nemůžeme.“

„Ale můžeme!“ opravila ho Palička.

„No dobře, možná že ano — i když jisté to není. Podle mě to je docela zalidněná oblast. Ale stejně by to nebyl příliš delikátní postup.“

Jen to slovo řekl, vzpomněl si na dívku zvanou Cukrle a usmál se.

„Pak tu je to místo na venkově, kde byl zastřelen Ronny. Mohli bychom se snažit něco vyčmuchat tam… Ale policie určitě už udělala všechno, co bychom mohli udělat my, a nepochybně mnohem lépe.“

„Víš, co se mi na tobě nejvíc líbí?“ poznamenala sarkasticky Palička, „že máš takovou veselou, optimistickou povahu.“

„Toho si nevšímej, Jimmy,“ řekla tiše Loraine. „Jen pokračuj.“

„Nesmíš být tak netrpělivá,“ napomenul Jimmy Paličku. „Všichni nejlepší detektivové postupují přesně takhle: nejdřív vyloučí zbytečné a neproduktivní pátrání. Takže přicházím ke třetí možnosti — tou je Geraldova smrt. Teď když si myslíme, že byl zavražděn — mimochodem, myslíte si to vy dvě taky, že ano?“

„Ano,“ přikývla Loraine.

„Ano,“ potvrdila Palička.

„Dobře. Já taky. Tedy v tomhle směru bychom podle mě nějakou slabou šanci měli. Koneckonců, Gerry si ten chloral sám nevzal. Někdo se musel dostat do jeho pokoje a dát mu ho do sklenice vody, takže ho Gerry vypil, když se probudil. A pak tam dotyčný nechal prázdnou krabičku nebo láhev nebo co to bylo. Souhlasíte?“

„Jo — ale,“ řekla Palička pomalu. „Ale…“

„Moment! Někdo tedy musel v té době být přímo v domě. Těžko by to mohl udělat někdo cizí.“

„Ne, to ne,“ souhlasila poněkud ochotněji Palička.

„Výborně. Takže tím se nám okruh podezřelých výrazně zúžil. Předpokládám, že většina personálu jsou vaši sloužící — chci říct, že je znáte, ne?“

„Jistěže ano,“ potvrdila Palička. „Když jsme zámek pronajali, prakticky všechen personál zůstal. Nějaké změny v nižším služebnictvu samozřejmě byly, ale ti, co mají důležitější postavení, tam jsou všichni.“

„Přesně tak — to je právě to, co jsem měl na mysli. Ty,“ ukázal na Paličku, „musíš zjistit podrobnosti. Zjisti, kteří noví sloužící se tam objevili — třeba komorníci?“

„Jeden komorník nový je. Jmenuje se John.“

„Fajn. Takže se informuj na Johna. A na ty ostatní, kteří byli přijati teprve nedávno.“

„Předpokládám, že to musel být někdo ze služebnictva,“ řekla pomalu Palička. „Z hostů to nemohl být nikdo?“

„To si nedovedu představit.“

„Kdo všechno tam přesně byl?“

„No, byla tam tři děvčata: Nancy, Helena a Cukrle.“

„Cukrle Daventryová? Tu znám.“

„To je možné. Pořád o něčem říká, že to je delikátní.“

„Tak to je stoprocentně ona. Delikátní patří k jejím oblíbeným slovům.“

„Pak jsem tam byl já, Gerry Wade a Bill Eversleigh a Ronny. A samozřejmě sir Oswald a lady Cooteová. Jo — a potom ještě Opičák.“

„Kdo je Opičák?“

„Jeden chlápek, který se jmenuje Bateman — je Cooteovým tajemníkem. Děsně vážný a děsně svědomitý. Chodil jsem s ním do školy.“

„V tomhle směru mně nepřipadá nic podezřelé,“ poznamenala Loraine.

„Ne, to je fakt,“ usoudila Palička. „Jak říká Jimmy, budeme se muset zaměřit na služebnictvo. Mimochodem, myslíte si, že ty jedny hodiny, které někdo vyhodil z okna, s tím můžou mít něco společného?“

„Hodiny, které někdo vyhodil z okna?“ opakoval Jimmy Thesiger a zůstal na Paličku civět. Bylo to poprvé, co o tom slyšel.

„Já sama nechápu, co by to mohlo znamenat,“ přiznala se Palička, „ale připadá mi to divné. Jaký to mohlo mít smysl?“

„Teď si vzpomínám,“ řekl Jimmy pomalu. „Zašel jsem dovnitř — abych se rozloučil s chudákem Gerrym, a ty budíky tam stály srovnány na krbové římse. Všiml jsem si, že jich bylo jen sedm — a ne osm!“

Najednou se otřásl a omluvně vysvětlil:

„Promiňte, ale jak dojde na ty hodiny, vždycky mně přeběhne mráz po zádech. Občas se mi o nich i zdá! Rozhodně bych do toho pokoje nechtěl jít potmě a znovu je tam uvidět seřazené na krbu.“

„Kdyby tam byla tma, tak bys je vidět nemohl,“ podotkla Palička střízlivě. „Ledaže by měly světélkující ciferníky… Panebože!“ vydechla a celá zčervenala rozčilením. „Vám to nedošlo? Sedm ciferníků!“

Dívali se na ni pochybovačně, ale Palička zarputile trvala na svém.

„Je to tak. To nemůže být náhoda.“

Chvíli všichni mlčeli.

„Možná že máš pravdu,“ připustil nakonec Jimmy Thesiger. „To je ale… To je šílené.“

Palička ho dychtivě začala zpovídat.

„Kdo ty budíky koupil?“

„My všichni.“

„Kdo s tím nápadem přišel?“

„My všichni.“

„To je hloupost, někdo musel být první.“

„Takhle to nebylo. Dohadovali jsme se, co bychom měli Gerrymu vyvést, aby vstával dřív, a Opičák navrhl budík. Někdo řekl, že jeden by to nezvládl, a někdo jiný — myslím, že Bill Eversleigh — řekl, proč jich nekoupit tucet? A my jsme všichni křičeli, že to je ono, a hned jsme je jeli koupit. Každý jsme koupili jeden budík, a pak jsme vzali — jen tak z legrace — ještě jeden pro Opičáka a jeden pro lady Cooteovou. Nebylo na tom nic, co by kdo dopředu naplánoval — prostě se to tak seběhlo.“

Palička mlčela, ale přesvědčená nebyla.

Jimmy se tedy znovu ujal slova a shrnul, jak se věci mají.

„Myslím, že můžeme říct, že pár faktů víme jistě: Existuje tajná společnost na způsob mafie. Gerry Wade se jí dostal na stopu. Ze začátku z toho měl spíš legraci — připadala mu — řekněme absurdní. Nechtělo se mu věřit, že by byla skutečně nebezpečná. Ale pak se stalo něco, co změnilo jeho názor, a on ji začal brát vážně. Předpokládám, že v tom okamžiku také něco naznačil Ronnymu. Každopádně, když ho odstranili z cesty, Ronny dostal podezření a zřejmě věděl dost na to, aby se sám vydal po stejné stopě jako Gerry… Bohužel, my musíme začít úplně z ničeho. Nemáme ponětí, na co ti dva vlastně přišli.“

„Možná že to je naopak výhoda,“ řekla chladnokrevně Loraine. „Nebudou nás podezřívat a nebudou se nás snažit odstranit.“

„Přál bych si, abych si tímhle mohl být opravdu jistý,“ řekl us…