Záhada sedmi ciferníků

DVACÁTÁ DEVÁTÁ KAPITOLA
Překvapivé chování George Lomaxe

„Je tu pan Lomax, mylorde.“

Lord Caterham sebou škubl, protože byl zcela absorbován záludností problému, co by při golfu neměl dělat levým zápěstím, a na měkkém trávníku komorníka neslyšel přicházet. Pohlédl na Tredwella spíše smutně než vyčítavě.

„Při snídani jsem vám přece řekl, že dneska ráno jsem obzvláště zaneprázdněn!“

„Ano, mylorde, ale —“

„Jděte říct panu Lomaxovi, že jste se zmýlil, že jsem odjel nebo že jsem upoután na lůžko s pakostnicí, a kdyby to nepomohlo, tak že jsem po smrti.“

„Pan Lomax, mylorde, vás již zahlédl, když sem přijížděl.“

Lord Caterham si tragicky povzdechl.

„To je mu podobné. Tak dobře, Tredwelle, přijdu hned.“

Jak bylo pro lorda Caterhama charakteristické, nejsrdečněji vítal hosty, k nimž jeho skutečné city byly přesně opačné. Při vítání George Lomaxe se obzvláště překonával.

„Lomaxi, to je úžasné, že jste se ukázal! Nedovedete si představit, jak jsem rád! Posaďte se a napijte se se mnou. To je báječné, báječné, že vás zase vidím!“

Přitom usadil Lomaxe do velké klubovky, posadil se naproti němu a nervózně mrkal.

„Potřebuju si s vámi promluvit ve velice neobvyklé záležitosti,“ sdělil mu George Lomax.

„Opravdu?!“ řekl lord Caterham chabě a srdce se mu rozbušilo, zatímco v duchu probíral všechny hrozné možnosti, které ta nevinná fráze mohla znamenat.

„Neobvyklé a důležité!“ zdůraznil George Lomax.

Lordu Caterhamovi se začalo dělat slabo od srdce, intuice mu říkala, že bude následovat něco ještě horšího než to nejhorší, co si dosud dovedl představit.

„Tak mluvte!“ vyzval odvážně Lomaxe a snažil se, aby to znělo ledabyle.

„Je Eileen doma?“

Tenhle dotaz lorda Caterhama dočasně uklidnil, i když poněkud překvapil.

„Ano, jistě,“ řekl, „Palička je doma. Má tu kamarádku — sestru Geralda Wadea. Moc milé děvče — moc milé. Z té bude jednou výborná hráčka golfu. Má perfektní švih…“

George Lomax ho poněkud bezohledně přerušil:

„To je dobře, že je Eileen doma, možná bych si s ní mohl za chvilku promluvit, co říkáte?“

„Samozřejmě, Lomaxi, samozřejmě!“ Lord Caterham byl pořád ještě zaskočen vývojem konverzace, ale vychutnával pocit úlevy. „Pokud vás to bude bavit.“

„Nedovedu si představit nic zábavnějšího,“ prohlásil George. „Nezlobte se na mě, Caterhame, ale myslím, že si asi neuvědomujete, že Eileen už není žádné děvčátko. Stala se z ní žena, a nezlobte se na mě, velice půvabná a nadaná žena. Muž, který si získá její lásku, bude mimořádně šťastný muž. Znovu opakuju — mimořádně šťastný!“

„Jistě, máte pravdu,“ souhlasil lord Caterham. „I když — potřebovala by trochu usadit. Zatím nevydrží na jednom místě ani pár minut. Ale vsadím se, že dneska to mládencům ani nevadí.“

„Patrně máte na mysli, že má ráda změnu. To proto, že je chytrá, Caterhame, ambiciózní. Zajímají ji každodenní problémy a snaží se je řešit se vší energií a neotřelým myšlením mládí!“

Lord Caterham na něj užasle zíral. Napadlo ho, že George Lomax se stává obětí toho, co se často nazývá „stres moderního života“. Každopádně v jeho popisu Paličky svou dceru nepoznával.

„Není vám náhodou nějak nevolno?“ zeptal se úzkostlivě.

„Možná, Caterhame, že už začínáte mít tušení, proč jsem vás dneska navštívil. Nejsem muž, který by na sebe lehkovážně bral nové závazky. Pevně věřím, že mám vyvinutý smysl pro to, co je slučitelné s postavením, které zastávám. A tuhle záležitost jsem pečlivě a hluboce zvažoval. K manželskému svazku, zvláště v mém věku, se člověk neodhodlává bez… mhm… důkladného rozmyšlení. Je nutno prověřit rovnost původu, zda se partneři k sobě hodí, zda jsou téže náboženské víry, všechna pro a proti musí být pečlivě zvážena… Své choti mohu myslím nabídnout místo ve společnosti, které není nepodstatné. A Eileen se pro toto místo obdivuhodně hodí. Je pro ně vybavena svým původem i výchovou a její intelekt a živý zájem o politiku jen zvýší mou prestiž — k našemu vzájemnému prospěchu. Jsem si ovšem vědom, Caterhame, že mezi Eileen a mnou existuje… mhm… určitý věkový rozdíl, ale mohu vás ujistit, že jsem plný energie — a v nejlepší formě. Koneckonců, muž má být starší než žena a Eileen má vážné zájmy, takže starší muž jí bude vyhovovat lépe než nějaký zelenáč bez zkušeností a savoir-faire. Ujišťuju vás, milý Caterhame, že budu pečovat o její… mhm… nádhernou mladost… Budu o ni pečovat… A budu si jí vážit… Sledovat, jak se květinka jejího intelektu rozvíjí — jaká výsada! Když si pomyslím, že jsem si nikdy neuvědomil…“

Nevěřícně zakroutil hlavou a lord Caterham, kterému chvíli trvalo, než byl mocen řeči, se ujišťoval:

„Rozumím tomu správně, že chcete… Ne, příteli, přece se nemůžete vážně chtít oženit s Paličkou?“

„Překvapilo vás to, viďte? Asi vám to připadá jako náhlé rozhodnutí… Ale dovolíte mi, abych si s ní promluvil, viďte?“

„Samozřejmě,“ řekl lord Caterham. „Jde-li vám jenom o to, pak beze všeho… Ale poslyšte, Lomaxi, být vámi, tak bych to nedělal… Běžte domů a ještě si to rozmyslete. Počítejte si do dvaceti a podobně. Je to vždycky nepříjemné, když člověk někomu nabízí sňatek, a dělá tím ze sebe blázna.“

„Chci věřit, že to myslíte dobře, Caterhame, i když musím říct, že ta rada zní dost divně. Ale už jsem se rozhodl, že zkusím své štěstí! Smím tedy jít za Eileen?“

„S tím já nemám nic společného,“ vyhrkl lord Caterham. „Eileen si své záležitosti vyřizuje sama. Kdyby za mnou přišla, že si bere šoféra, nemohl bych proti tomu nic dělat. Dneska to jinak nejde. Když nedáte dětem úplně volnou ruku, můžou vám hrozně ztrpčovat život. Takže Paličce říkám — dělej si, co chceš, pokud z toho nebudou nepříjemnosti — a musím říct, že v tomhle smyslu to funguje úplně perfektně.“

George Lomax vstal, dychtiv naplnit svůj osud.

„Kde ji najdu?“

„No, po pravdě řečeno, nemám ponětí. Může být kdekoliv,“ prohlásil lord Caterham mlhavě. „Jak jsem řekl, nevydrží na jednom místě ani dvě minuty. Nikdy nezahálí.“

„Ta slečna Wadeová bude nejspíš s ní, ne? Mám dojem, Caterhame, že nejlépe bude, když zazvoníte na komorníka a požádáte ho, a…