Záhada sedmi ciferníků

DVACÁTÁ ČTVRTÁ KAPITOLA
Palička se diví

Superintendant Battle si zamyšleně mnul bradu a zcela viditelně byl vývojem událostí zaskočen.

„Sir Oswald má pravdu, Battle,“ řekl George Lomax. „Bauer je ten váš člověk! Myslíte, že se vám ho podaří dopadnout?“

„Možná že ano… Skutečně to vypadá — no, abych tak řekl, podezřele. Samozřejmě, ten komorník se pořád ještě může v Chimneys objevit.“

„Myslíte, že to je pravděpodobné?“

„Ne, to si nemyslím,“ přiznal Battle. „Skutečně to tak vypadá, že Bauer je člověk, kterého hledáme. Ale není pořád jasné, jak se mohl dostat nepozorovaně dovnitř areálu Abbey a pak zase ven.“

„Už jsem vám řekl, co si myslím o těch lidech, které jste tu rozmístil,“ řekl George. „Jsou neuvěřitelně neschopní — to samozřejmě není vaše vina, superintendante, ale —“ významně se odmlčel.

„No dobře, mě hned tak něco nerozhází,“ prohlásil Battle bohorovně. Pak zavrtěl hlavou a povzdechl si. „Ale teď si nutně potřebuji zatelefonovat. Pánové prominou. Pane Lomaxi, je mi líto, vypadá to, že tenhle případ jsem nezvládl… Ale je v něm plno záhad, a je jich víc, než si myslíte.“

Znovu zavrtěl hlavou a spěchal ke dveřím.

„Pojď na zahradu,“ řekla Palička Jimmymu. „Musím s tebou mluvit.“

Vyšli spolu na terasu a Jimmy se zamračeně díval do země.

„Co je ti?“ řekla Palička.

Jimmy jí vylíčil experiment s vrháním pistole.

„Hrozně rád bych věděl, co tím Battle sledoval, když nechal Cootea hodit tou pistolí,“ uzavřel své líčení. „Vsadím se, že to nebylo jen tak… Každopádně ta pistole skončila skoro o deset metrů dál, než měla. Víš, Paličko, ten Battle není žádný hlupák.“

„Je to neobyčejně schopný člověk,“ souhlasila Palička. „Povím ti, co se ještě stalo včera v noci.“

Načež Jimmymu vylíčila rozhovor s Battlem ohledně hraběnky Radzké.

„Takže hraběnka je Jednička,“ opakoval Jimmy zamyšleně. „Teď to všechno začíná do sebe pěkně zapadat. Dvojka — Bauer — sem dorazí z Chimneys, vyšplhá se nahoru do O’Rourkova pokoje, přičemž ví, že O’Rourke tvrdě spí. Hraběnka mu nepozorovaně musela dát něco na spaní do drinku. Bauer je s ní dohodnutý, že jí hodí ty papíry z okna na terasu. Pak se měla přes knihovnu vrátit nahoru do svého pokoje. Kdyby pak Bauera chytili, jak opouští Abbey, nic by u něho nenašli… Byl to dobrý plán, jenže nevyšel. Když hraběnka byla v knihovně, uslyšela mě přicházet, a musela se schovat za tu zástěnu. To je pro ni velice nepříjemné, protože ani nemůže varovat svého komplice. Dvojka mezitím ukradne ty papíry, koukne dolů a uvidí tam postavu, kterou pokládá za hraběnku. Hodí jí ten balíček a leze dolů. Tam ho čeká nemilé překvapení v podobě mé maličkosti. A hraběnka má nervy nadranc, když musí čekat ukrytá za tou zástěnou… Když to vezmu kolem a kolem, tak si vymyslela docela pěknou pohádku. Jak říkám, docela pěkně to do sebe zapadá.“

„Až moc dobře,“ prohlásila Palička rozhodně.

„Cože?“ vyhrkl Jimmy.

„A co Sedmička? Sedmička, kterou nikdo nikdy neviděl! Hraběnka a Bauer? Ne, tak jednoduché to nebude. Bauer tu včera v noci byl, tomu věřím. Ale byl tady jen pro případ, že to nevyjde — což se taky stalo. Hraje tu jenom roli obětního beránka. Aby odpoutal pozornost od svého šéfa — od Sedmičky!“

„Poslyš, Paličko,“ řekl Jimmy s obavou, „nečteš náhodou moc brakové literatury?“

Palička se na něj káravě podívala a Jimmy dodal:

„Nejsem totiž jako Černá královna, abych dokázal před snídaní uvěřit šesti nemožným věcem,“ vzpomněl si Jimmy na postavu z Alenky v říši divů.

„Už je po snídani,“ upozornila ho Palička.

„Neumím to ani po snídani. Je tady perfektní hypotéza, která vysvětluje všechna fakta — a ty ji zavrhneš jenom proto, že bys ráda, aby řešení bylo komplikovanější.“

„To je mi opravdu líto,“ řekla Palička, „ale se vší důrazností trvám na tom, že záhadná Sedmička je osobně tady v Abbey.“

„Co si o tom myslí Bill?“

„Bill,“ řekla Palička chladně, „je úplně mimo.“

„Počkej!“ protestoval Jimmy. „Doufám, žes mu o hraběnce řekla? Měli bychom ho přece varovat. Bůhví, co jí jinak všechno vybrebtá.“

„Nedá na ni dopustit!“ vysvětlila Palička. „Je… Chová se prostě jako úplný cvok. Ráda ti přenechám, abys mu význam té pihy vysvětlil sám!“

„Zapomínáš, že já jsem v té skříni neseděl,“ bránil se Jimmy. „A každopádně bych se radši s Billem nedohadoval o pize jeho přítelkyně. Ale přece nemůže být takový trouba, aby neviděl, jak to všechno do sebe zapadá!“

„Je to větší trouba, než si vůbec dovedeme představit,“ prohlásila Palička trpce. „To byla od tebe děsná chyba, žes mu vůbec kdy co řekl.“

„Promiň, nějak mi to tenkrát nedošlo,“ omlouval se Jimmy. „Udělal jsem blbost, ale k čertu, Bill přece —“

„Víš, co tyhle cizí dobrodružky dokážou,“ přerušila ho Palička. „Omotají si prostě chlapa kolem prstu.“

„Po pravdě řečeno nevím,“ povzdechl si Jimmy. „Se mnou to zatím ještě žádná nezkoušela.“

Chvilku oba mlčeli. Jimmy se snažil utřídit si v hlavě všechna fakta. Ale čím víc o tom přemýšlel, tím neuspokojivější mu připadala.

„Říkáš, že Battle chce, abys nechala hraběnku na pokoji?“

„Ano.“

„S tím, že jejím prostřednictvím odhalí někoho jiného?“

Palička opět přikývla.

Jimmy se mračil, jak se snažil pochopit, co to má znamenat. Jediné, co mu z toho vyplynulo, bylo, že Battle sleduje nějaký zcela konkrétní plán.

„Sir Stanley Digby jel časně ráno do Londýna, že ano?“ zeptal se Jimmy.

„Ano.“

„O’Rourke jel s ním?“

„Myslím, že ano.“

„Nemyslíš si snad… ne, to není možné!“

„Co?“

„Ty si snad myslíš, že by do toho mohl být zapletený přímo O’Rourke?“

„Možné to je,“ připustila Palička. „Je to, jak se říká, výrazná osobnost… Ne, nepřekvapilo by mě, kdyby… Vlastně, abych řekla pravdu, mě už by nepřekvapilo vůbec nic. Je jenom jedna osoba, o které jsem si jistá že to Sedmička není.“

„A sice?“

„Superintendant Battle.“

„Už jsem myslel, že řekneš George Lomax!“

„Psst, zrovna sem jde.“

George se skutečně blížil a zcela nepochybně se chystal k nim připojit. Jimmy se rychle omluvil a ztratil se. George se posadil vedle Paličky.

„Milá Eileen, skutečně nás musí…