7/ STYMFÁLŠTÍ PTÁCI
Harold Waring si jich poprvé všiml, když kráčely po cestičce od jezera. Seděl před hotelem na terase. Den byl krásný, jezero modré a slunce zářilo. Harold kouřil dýmku a měl pocit, že svět je báječné místo.
Jeho politická kariéra se vyvíjela dobře. Být tajemníkem ministra ve třiceti letech je něco, na co může být člověk právem hrdý. Doneslo se mu, že ministerský předseda komusi řekl, že „ten mladý Waring to dotáhne daleko.“ Haroldovi se, celkem pochopitelně, dmula hruď pýchou. Život se mu jevil v růžových barvách. Byl mladý, docela pohledný, ve výborné kondici a nevázaný romantickými pouty.
Rozhodl se, že dovolenou stráví v Hercoslovakii, aby se dostal z vyježděných kolejí a skutečně si odpočinul ode všech a ode všeho. Hotel u jezera Stempka byl sice malý, ale pohodlný a nebyl přeplněný. Bylo tam pár hostů, většinou cizinců. Prozatím jedinými dalšími Angličany byly dvě ženy, starší paní Riceová a její provdaná dcera, paní Claytonová. Haroldovi byly obě sympatické. Elsie Claytonová byla hezká v takovém staromódním stylu. Líčila se jen nepatrně, pokud se vůbec líčila, byla mírná a poněkud plachá. Paní Riceová byla zase, jak se říká, výrazná osobnost. Byla vysoká, měla hluboký hlas a velitelské způsoby, ale měla také smysl pro humor a byla dobrou společnicí. Její život byl zjevně spjatý se životem dcery.
Harold strávil ve společnosti matky a dcery několik příjemných hodin, ale nepokoušely se uchvátit ho jen pro sebe, a tak si mezi sebou uchovali přátelské a nenáročné vztahy.
Ostatní hosté v hotelu nikterak neupoutali Haroldovu pozornost. Většinou to byli turisti nebo účastníci autokarových zájezdů. Zdrželi se jednu dvě noci a pak zase odjížděli. Až do dnešního odpoledne nevěnoval pozornost prakticky nikomu jinému.
Pomalu kráčely po pěšině od jezera a právě v té chvíli, kdy upoutaly Haroldovu pozornost, slunce náhodou zmizelo za mrakem. Lehce se zachvěl.
Potom se na ně zahleděl. Není pochyb o tom, že ty ženy jsou něčím zvláštní. Mají dlouhý zobákovitý nos jako ptáci a jejich tváře, které si jsou tak neuvěřitelně podobné, jsou naprosto nehybné. Přes ramena mají přehozené volné pláštěnky, které vlají ve větru jako ptačí křídla.
Harold si pomyslel, že jsou jako ptáci. A mimoděk dodal ptáci, kteří věští neštěstí.
Ženy šly přímo na terasu a prošly kolem něho. Nebyly už mladé, měly blíže k padesátce než ke čtyřicítce, a ta nápadná podoba svědčila o tom, že jsou to sestry. Výraz na jejich tváři byl odstrašující. Když Harolda míjely, spočinuly na něm pohledem. Byl to zvláštní, zkoumavý pohled, téměř nelidský.
Haroldův pocit, že čelí zlu, ještě zesílil. Všiml si ruky jedné ze sester, dlouhé ruky, která připomínala pařáty… A třebaže sluníčko už zase vyšlo, opět se zachvěl.
Pomyslel si: příšerná stvoření. Vypadají jako dravci.
Z těchto představ ho vytrhla paní Riceová, která vyšla z hotelu. Vyskočil a přisunul jí židli. Usedla se slovy díků a jako obvykle začala usilovně plést.
Harold se jí zeptal: „Viděla jste ty dvě…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.