4/ LAŇ Z ARKÁDIE
Hercule Poirot podupával nohama, aby si je zahřál. Dýchal si na prsty. Sněhové vločky tály a kapaly z konečků jeho kníru.
Ozvalo se klepání na dveře a v nich se objevila pokojská. Bylo to těžkopádné podsadité venkovské děvče a na Hercula Poirota hledělo se značnou dávkou zvědavosti. Možná že nikoho, kdo by se mu podobal, ještě v životě nevidělo.
„Zvonil jste?“ zeptala se.
„Ano. Buďte tak hodná a rozdělejte oheň.“
Vyšla z pokoje a hned se vrátila s papírem a třískami. Klekla si před velký viktoriánský krb a začala zatápět.
Hercule Poirot dál podupával, mával rukama a dýchal si na prsty.
Zlobil se. Jeho auto – drahé Messarro Gratz – se nezachovalo jako dokonalý stroj, jak to od něj očekával. Jeho řidiči, mladému muži, který si nemohl stěžovat na nízkou mzdu, se je nepodařilo opravit. Auto se rozhodlo definitivně vypovědět poslušnost na okresní silničce ve vzdálenosti půldruhé míle od čehokoliv, a k tomu ještě začalo chumelit. Hercule Poirot, který měl na nohou jako obvykle elegantní lakýrky, byl nucen ujít této půldruhé míle do vesnice Hartly Dene pěšky. Vesnice ležela na břehu řeky, a ačkoli bylo patrno, že tam v létě panuje čilý ruch, teď v zimě byla jako po vymření. ‚Černá labuť‘ dala dokonce najevo jistou nelibost nad příchodem hosta. Majitel hostince Poirotovi velice výmluvně vysvětloval, že v místních garážích si lze najmout vůz, v němž by pán mohl pokračovat v jízdě.
Hercule Poirot návrh zamítl. Cítil se dotčen ve své románské šetrnosti. Najmout si auto? Ale on přece auto má – velké a drahé auto. A má v úmyslu vrátit se do města právě tímto autem a žádným jiným. V každém případě, i kdyby je bylo možno rychle opravit, nevydá se na cestu v této chumelenici a počká do rána. Hostinský mu s povzdechem ukázal pokoj, poslal služebnou, aby tam zatopila, a šel za manželkou, aby rozřešili stravovací problém.
O hodinu později s nohama nataženýma k povzbudivě praskajícímu ohni Hercule Poirot shovívavě posuzoval večeři, kterou právě dojedl. Pravdou je, že biftek byl tvrdý a samá šlacha, kapustičky přerostlé, bezbarvé a vodnaté, a brambory jako broky. O následujícím pečeném jablku s krémem se také nedalo říci mnoho dobrého. Sýr byl tvrdý a sušenky k němu příliš měkké. Přesto však, pomyslel si Hercule Poirot, když milostivě pozoroval třepetající se plameny a upíjel z šálku tekutého bahna, s trochou nadsázky zvaného káva, bylo lépe být sytý než hladový, a po brouzdání sněhem v lakýrkách bylo posezení u krbu hotovým rájem.
Pak se ozvalo klepání a vešla pokojská.
„Je tu muž z garáží, pane, a rád by s vámi mluvil.“
Hercule Poirot odpověděl přívětivě: „Tak ho pošlete nahoru.“
Děvče se zahihňalo a odešlo. Poirot si dobrodušně pomyslel, že až o něm bude vyprávět svým kamarádkám, budou mít na několik dalších zimních večerů o zábavu postaráno.
Pak někdo opět zaklepal – úplně jinak – a Poirot zvolal: „Vstupte!“
Zálibně pohlédl na mladého muže, který vešel a rozpačitě zůstal stát, žmoulaje čepici v ruce.
Tohle je, řekl si P…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.