KAPITOLA 6.
PRVNÍ DNY
Ve sborovně se hovořilo o cestách do ciziny a kulturních událostech. Kritizoval a obdivoval se nový sportovní pavilón. Připouštělo se, že je to pěkná stavba, ale — přirozeně — každý by byl chtěl jeho stavbu tak či onak vylepšit.
Pak se stručně probraly nové dívky. Posudek byl vcelku příznivý. Konverzovalo se i s oběma novými členkami sboru. Byla již slečna Blancheová v Anglii? Z které části Francie přichází?
Slečna Blancheová odpovídala zdvořile, avšak rezervovaně.
Slečna Springerová byla otevřenější.
Mluvila s důrazem a rozhodně, jako by udílela poučení.
Slečna Springerová necítila, s jakou nevolí byla její přednáška přijata. Konečně se jí slečna Johnsonová mírně zeptala:
„Myslím však, že vaše rady nebyly vždy přijímány nadšeně?“
„Člověk musi být vždy připraven na nevděk, řekla slečna Springerová. Její hlas, i tak dost hlasitý, ještě zesílil. „Potíž je v tom, že lidé nedovedou čelit faktům. Raději si nevšímají toho, co je celou dobu zcela jasné. Já taková nejsem. Jdu přímo k věci. Já mám dobrý nos, jak jsem jednou na stopě, nepustím ji.“ Vesele se zasmála. „Podle mého názoru, na škole nemá učit nikdo, jehož život není jako otevřená kniha. Velice brzy se pozná, když někdo něco skrývá. Ach, byli byste překvapeni, kdybych vám řekla, co všechno jsem objevila o lidech. Věci, o kterých by se nikomu ani nesnilo.“
„A máte z takové zkušenosti radost?“ zeptala se slečna Blancheová.
„Ovšemže nikoli. Konám jen svou povinnost. Ale nikdy to není oceněno, je to hanebná lhostejnost k věcem. Tak jsem se vzdala — na protest.“
Podívala se kolem sebe a opět se zasmála svým veselým sportovním smíchem.
„Doufám, že tady nikdo nic neskrývá“ dodala s humorem.
*
„Mohla bych s vámi mluvit, slečno Bulstrodová?“
Slečna Bulstrodová položila pero a zadívala se do zardělého obličeje správkyně, slečny Johnsonové.
„Prosím, slečno Johnsonová.“
„Jde o tu dívku, Shaistu — tu Egypťanku, nebo co to je.“
„Nuže?“
„Jde o její — prádlo.“
Obočí slečny Bulstrodové se zvedlo.
„O její — o její podprsenky. Vyšněrovává se na vysoko, přesněji řečeno. Zkrátka — vystrkuje prsa — opravdu nevhodně.“
Slečna Bulstrodová skousla ret, aby zadržela úsměv.
„Snad bude dobře, když se na to sama podívám,“ řekla vážně.
Slečna Johnsouová pak zařídila jakýsi trapný výslech, kterému Shaista věnovala živý zájem.
„Má tam jakési dráty — něco jako šněrovačku,“ řekla slečna Johnsonová s nevolí.
Shaista se s vervou ujala slova:
„Vždyť vidíte, že mám malá prsa — nevypadám jako žena. A pro děvče je nutné, aby ukázala, že je žena.“
„Na to máš ještě spoustu času! Je ti teprve patnáct,“ řekla slečna Johnsonová.
„Patnáct — ale to už je přece věk pro ženu!“
Obrátila se na slečnu Bulstrodovou, která vážně přikývla.
„Rozumím,“ řekla slečna Bulstrodová. „A docela chápu váš názor. Ale v této škole jste mezi dívkami, které jsou většinou Angličanky, a anglické dívky nejsou ještě v patnácti ženami. Můžete nosit svou podprsenku, jste-li pozvána do společnosti nebo jedete-li do Londýna, ale nikoliv…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.