Kočka mezi holuby

KAPITOLA 9.
KOČKA MEZI HOLUBY

Dopis Jennifer Sutcliffové matce:

Drahá maminko,

včera v noci zde došlo k vraždě. Oběti byla slečna Springerová, tělocvikářka. Stalo se to uprostřed noci, přišla policie a dnes každého vyslýchají. Slečna Chadwicková nám uložila, abychom to nikomu neříkaly, ale já si myslím, že bys to ráda věděla.

Srdečně zdraví

Jennifer

Meadowbank bylo institucí tak významnou, že si zasloužila přímo osobní pozornosti vrchního komisaře. Už během vyšetřováni nezůstala slečna Bulstrodová nečinná. Zatelefonovala vlivnému magnátu, ovládajícímu tisk, a tajemníku ministerstva vnitra, kteří byli jejími osobními přáteli. Výsledkem bylo, že v novinách se o události objevilo velmi málo. Ve školní tělocvičně byla nalezena mrtvá profesorka tělocviku. Byla zastřelena, avšak dosud se nezjistilo, stalo-li se to nešťastnou náhodou či jiným způsobem. Většina zpráv měla téměř omluvný ráz, jako by to byla naprostá netaktnost od profesorky tělocviku, dát se zastřelit za takových okolností.

Ann Shaplandová měla plné ruce práce s vypravením dopisů pro rodiče. Slečna Bulstrodová neukládala žákyním aby o události mlčely. Věděla, že, by to bylo marné. Myslela na to, aby vedle fantastických zvěstí rodiče dostali také seriózní zprávu o tragédii.

Odpoledne seděla v hovorně s panem Stonem, vrchním komisařem a inspektorem Kelseyem. Policie souhlasila s tím, aby v tisku se objevilo co nejméně zpráv.

„Je mi to velice líto, slečno Bulstrodová, opravdu,“ řekl vrchní komisař.

„Vražda je zlá věc pro každou školu, jistě,“ přisvědčila slečna Bulstrodová. „Doufám však jen, že se vše brzo vysvětlí.“

„Proč ne?“ broukl Stone. Podíval se na Kelseye.

Kelsey řekl: „Pomohlo by nám, kdybychom o ní věděli něco víc. Někdo na ní musel mít zájem.“

Slečna Bulstrodová neodpověděla,

„Myslíte, že to souvisí s tímto místem?“ zeptal se vrchní komisař.

„Inspektor Kelsey si to myslí,“ řekla slečna Bulstrodová.

„Myslím si opravdu, že to je vázáno na Meadowbank,“ pravil inspektor pomalu. „Konečně, slečna Springerová měla svůj volný čas stejně jako kterákoliv jiná členka učitelského sboru. Mohla si domluvit schůzku s kýmkoliv, kdyby chtěla, a kdekoliv. Proč by si byla vybrala zrovna tělocvičnu a uprostřed noci?“

„Nebudete mít námitky proti prohlídce školních zařízení a pomůcek, slečno Bulstrodová?“ zeptal se vrchní komisař.

„Naprosto ne. Budete hledat pistoli či revolver?“

„Ano. Byla to malá pistole cizí značky. Nevíte, měla-li některá členka učitelského sboru nebo žákyně pistolí?“

„Pokud vím, tak ne,“ odpověděla slečna Bulstrodová.

„Rád bych si také pohovořil s ostatními členkami vašeho sboru. Od několika jsem slyšel poznámky, které by nám mohly být vodícím bodem. Nebo si snad povšimly nějaké podivnosti v jejím chování.“ Odmlčel se a pak dořekl: „Totéž se týká žákyň.“

Slečna Bulstrodová řekla: „Chtěla jsem v tomto smyslu promluvit s dívkami dnes večer. Zeptala bych se jich, zda některá neví o něčem, co by bylo možno spojovat se smrtí Slečny Springerové.“

„Nuže,“ dodal „prosím tedy o seznam vašeho učitelského sboru a služebnictva.“

*

„Prohlédl jsem v pavilónu všecko, pane.“

„Našel jste něco?“ zeptal se Kelsey.

„Nic důležitého. Jsou tam nějaké legrační věci, ale nic, co by nás mohlo zajímat.“

„Byla některá kabina zamčena?“

„Ne, pane, ale lze je zamykat. V zámcích byly klíče, ale žádná nebyla zamčena.“

Inspektor se rozhlédl po holé podlaze. Tenisové rakety a golfové hole byly opět na svých místech.

„Dobrá,“ řekl. „Půjdu teď vyslechnout učitelský sbor.“

„Myslíte si, že to mohl udělat někdo odtud?“

„Proč ne?“ řekl Kelsey. „Nikdo nemá alibi, kromě těch dvou žen, Chadwickové a Johnsonové, a žákyně Jean, kterou bolelo ucho. Teoreticky byli všichni ostatní v posteli a spali, ale nikdo to nikomu nemůže dosvědčit. Kdokoliv, včetně slečny Bulstrodové, mohl přijít na schůzku se slečnou Springerovou. Když byla zastřelena, mohl se tiše vrátit k postranním dveřím a vklouznout do domu. Když nastal poplach, byl už zase pěkně v posteli. Jde však o motiv.“

Vykročil od pavilónu a pomalu se vracel k domu. Přestože pracovní hodiny už skončily, starý Briggs, zahradník, ještě dokončoval práci na květinovém záhonu a napřímil se, když jej inspektor míjel.

„Pracujete dlouho,“ prohodil Kelsey s úsměvem. „Však na tohle místo můžete být pyšný. Neviděl jsem tak hezky udržovanou zahradu už drahnou dobu.“

„Dneska to je špatný,“ filosofoval Briggs. „Ale měl jsem štěstí. Dostal jsem mladého chlapíka, pomocníka. Je tu ještě pár kluků, ale ti za nic nestojí. Většina chlapců a mladých mužů se o tuhle práci nezajímá. Všichni jdou do továrny — to ano, nebo pěkně s bílým límečkem do kanceláře. Nechtějí si špinit ruce poctivou zemí. Ale já tu jsem šťastný, říkám vám. Mám tu taky šikovného chlapíka, který mi pomáhá. A sám se nabídl.“

„Nedávno?“ zeptal se inspektor Kelsey. „Na začátku semestru,“ odvětil Briggs. „Jmenuje se Adam. Adam Goodman.“

„Myslím, že jsem ho tu ještě neviděl,“ poznamenal Kelsey. „Vzal si na dnešek náhradní volno,“ řekl Biggs. „Tak jsem mu je dal. Stejně se dnes nedá moc dělat, když se nám tu po celé zahradě pletete.“

„Ale někdo mi měl o něm říci,“ řekl Kelsey ostře.

„Proč vám měl někdo o něm říkat?“

„Nemám ho v seznamu,“ řekl inspektor. „V seznamu zaměstnanců, myslím.“

*

Dívky se nahrnuly do haly. Slečna Bulstrodová zvedla ruku.

„Musím vám všem něco říci. Jak víte, byla slečna Springerová včera v noci zastřelena. Jestliže některá z vás slyšela v uplynulém týdnu něco, co by se týkalo slečny Springerové a co by bylo podivné, ať u…