Kočka mezi holuby

KAPITOLA 23.
OPONA PADÁ

V jedné z menších tříd se slečna Bulstrodová rozhlížela po shromážděných. Byly tu všechny členky učitelského sboru: slečna Chadwicková, slečna Johnsonová, slečna Richová a obě mladší učitelky. Ann Shaplandová seděla s připraveným blokem a tužkou vedle slečny Bulstrodové. Z druhé strany seděl inspektor Kelsey a vedle něho Hercule Poirot. Adam Goodmann seděl neutrálně ve své polovině mezi sborem a tím, čemu říkal vyšetřující orgán. Slečna Bulstrodová vstala a promluvila rozhodným, věcným hlasem.

„Je mou povinností,“ pravila, „abyste se jako členové pracovního kolektivu dověděli přesně, kam dospělo vyšetřování všech nešťastných událostí, k nimž došlo zde ve škole. Inspektor Kelsey mne informoval o mnoha skutečnostech. Pan Hercule Poirot získal cennnou pomoc ze Švýcarska a podá sám zprávu o příslušných částech jednání. Myslím, že pro všechny bude ulehčením, dovědí-li se, jaká je situace teď.“

Slečna Bulstrodová se podívala na inspektora Kelseye a ten vstal.

„Nejsem oficiálně pověřen, abych vám řekl vše, co je nám známo,“ pravil. „Mohu vás pouze ujistit, že jsme dosáhli ve vyšetřování značného pokroku a že víme, kdo je odpovědný za všechny tři zločiny, které zde byly spáchány. Více nemohu říci. Můj přítel, Hercule Poirot, který není vázán úředním tajemstvím, vám podá informace, které on sám získal. — Můžeme tedy začít, pane Poirote?“

Hercule Poirot vstal, uklonil se a pečlivě si urovnal kníry. Obě mladší učitelky pocítily nepřekonatelnou chuť uchichtnout se a rychle se podívaly každá jinam, kousajíce se do rtů.

„Bylo to pro vás dost svízelné,“ začal Hercule Poirot. „Pochopitelně to bylo nejhorší pro slečnu Bulstrodovou. Utrpěly jste ztrátu tří kolegyň, z nichž jedna byla na ústavu dlouhou dobu. Mám na mysli slečnu Vansittartovou. Slečny Springerová a Blanchová zde byly ovšem nové, ale nepochybuji, že jejich smrt byla pro vás rovněž velkým otřesem. Musely jste zažít i mnoho obav, neboť to všechno mohlo vypadat jako nějaká msta na učitelkách Meadowbanku. Jak já, tak inspektor Kelsey vás můžeme ujistit, že tomu tak nebylo. Meadowbank se podivuhodnou shodou náhod stal střediskem různých živlů. Dostala se sem, abychom tak řekli, kočka mezi holuby.“

Vyňal z kapsy fotografii.

„Prosím, prohlédněte si nejprve fotografii, kterou dám kolovat.“

Vzal ji Kelsey, podal slečně Bulstrodové a ta ji předala ostatním. Nakonec se vrátila k Poirotovi. Prohlížel si jejich obličeje, které zůstaly zcela lhostejné.

„Ptám se vás všech: poznáváte dívku na fotografii?“

Všichni potřásli hlavami.

„Je to fotografie princezny Shaisty, kterou jsem dostal ze Ženevy!“

„Ale to přece není Shaista!“ zvolala slečna Chadwicková.

„Ovšemže není,“ přisvědčil Poirot. „Celá věc začíná v Ramatu, kde, jak víte, došlo před třemi měsíci k převratu. Vládce princ Ali Yusuf odletěl se svým osobním pilotem. Letadlo však havarovalo v horách severně od Ramatu. Určitá cennost, kterou prý měl princ Ali Yusuf u sebe, se nenašla ani na jeho mrtvole, ani ve vraku, ani nikde kolem. Byly domněnky, že ona věc byla dopravena do této země. Tuto cennost by bylo rádo získalo mnoho skupin lidí. Jedna skupina se zaměřila na jedinou žijící příbuznou prince Aliho Yusufa, jeho první sestřenici, dívku, která byla tehdy ve škole ve Švýcarsku. Zdálo se, že dostal-li se tento předmět bezpečně z Ramatu, měl být doručen princezně Shaistě nebo jejím příbuzným či poručníkovi. Určití agenti tedy střežili jejího strýce, Emira Ibrahima, jiní dohlíželi na princeznu Shaistu samu. Bylo známo, že má navštěvovat tuto školu, Meadowbank. Bylo tedy zcela přirozené, že někdo sem bude nasazen do zaměstnání, aby dohlížel na princeznu, na její dopisy, na každého, s kým se bude stýkat. Byla však zvolena ještě jednodušší a působivější metoda, totiž unést Shaistu a poslat na její místo do školy vlastního člověka. Podařilo se to, protože Emir Ibrahim byl v Egyptě a nehodlal navštívit Anglii dříve než v pozdním létě. Slečna Bulstrodová nikdy předtím dívku neviděla, všechna jednání o přijetí dívky byla vedena prostřednictvím velvyslanectví v Londýně.

Plán byl úžasně jednoduchý. Pravá Shaista opustila Švýcarsko, doprovázena zástupcem velvyslanectví v Londýně. Tak se to předpokládalo. Ve skutečnosti bylo velvyslanectví v Londýně informováno, že zástupce švýcarské školy doprovodí dívku do Londýna. Pravá Shaista byla odvezena na velmi příjemnou salaš ve Švýcarsku, kde je dosud; do Londýna však přijela úplně jiná dívka, tam se setkala se zástupcem velvyslanectví a byla přivezena do této školy. Tato náhradnice byla podstatně starší než pravá Shaista. To ovšem nemohlo budit mimořádnou pozornost, protože dívky z Východu vyspívají rychleji než naše dívky. Náhradnicí se stala mladá francouzská herečka, která se specializovala na role školaček.

„Ptal jsem se,“ řekl Hercule Poirot zadumaně, „všiml-li si někdo Shaistiných kolen. Kolena jsou totiž neomylným ukazatelem věku. Kolena třiadvacetileté, čtyřiadvacetileté mladé dívky si nemůže nikdo splést s koleny čtrnáctileté nebo patnáctileté žabky. Nikdo si však jejích kolen nevšiml.“

„Plán nebyl tak úspěšný, jak se očekávalo. Nikdo se nepokusil přiblížit se k Shaistě, žádné důležité dopisy pro ni nepřicházely. Do Anglie však mohl přijet Emir Ibrahim.

Falešná Shaista tedy musela mít obavy, že co chvíli může být vše prozrazeno. Proto začala připravovat cestu k únosu tím, že se o něm zmínila inspektoru Kelseyovi. Nešlo ovšem o únos. Jakmile se dověděla, že její strýc si pro ni v neděli přijede, rychle zařídila, aby o půl hodiny dříve pro ni přijel vůz, reprezentační vůz Corps Diplomatique, a Shaista byla oficiálně „unesena“. Ve skutečnosti však vystoupila v nejbližším velkém městě, kde se stala opět sama sebou. Aby se dosáhlo účinu pověsti o únosu, byla poslána zpráva o výkupném.“

Hercule Poirot se odmlčel, aby nabral dech, a pokračoval. „Jak vidíte, byl to pouze trik, podvod. Vy jste se soustředili na únos zde, a zatím se vlastní, skutečný únos udal již tři týdny předtím ve Švýcarsku.“

„Pokračujme však,“ pra…