Kočka mezi holuby

KAPITOLA 14.
MISS CHADWICKOVÁ NESPÍ

Slečna Chadwickové nespala. Převracela se v posteli, ale usnout nemohla.

Když se v osm hodin Shaista nevrátila, slečna zavolala inspektoru Kelseyoví. Nebral věc příliš vážně. Velmi snadno zjistí, zda došlo k nějaké nehodě. Spojí se s Londýnem. Udělá všechno, co je třeba. Možná, že se to děvče někde bezstarostně baví. Poradil slečně Chadwickové, aby o tom ve škole mluvila co nejméně. Ať si všichni myslí, že Shaista strávila noc u strýce v Claridge.“

Ale slečnu Chadwickovou starosti neopustily.

Což kdyby bylo došlo k další vraždě?

Vražda v Meadowbanku! Strašné! Neuvěřitelné! Mendowbank. Slečna Chadwicková milovala Meadowbank.

Úplně ji vyvedlo z rovnováhy, když slečna Bulstrodová začala poprvé hovořit o odchodu na odpočinek. Odejít teď, když všechno tak pěkně klapalo? Jaké bláznovství! Slečna Bulstrodová mluvila o cestování, o tom, co vše lze poznat ve světě. Chaddy se to nedotklo. Nic a nikde nemohlo být ani zpoloviny tak dobré jako v Meadowbanku! Zdálo se jí, že nic nemůže ohrozit pohodu v Meadowbanku. A teď — vražda! Neuvěřitelné.

Ach, musím přece nějak usnout. Kolik je vlastně hodin? Rozsvítila a podívala se na hodinky. Čtvrt na jednu pryč. Právě v tu dobu ubohá slečna Spríngerová… Ne, už na to nebude myslet.

„Vezmu si však aspirin.“

Vstala z postele a přistoupila k umývadlu. Vzala si dva aspiriny a zapila je vodou. Na cestě zpět k posteli rozhrnula záclonu na okně a vyhlédla ven. Jako by se chtěla ujistit, že už nikdy nebude uprostřed noci ve sportovním pavilónu světlo.

Ale — světlo tam bylo.

Vmžiku byla Chaddy připravena zakročit. Obula si střevíce, navlékla teplý plášť, vzala baterku, vyběhla z pokoje a spěchala dolů po schodech. Měla jen jedinou myšlenku, dostat se do sportovního pavilónu a zjistit, kdo tam je. Zastavila se jen na okamžik a popadla zbraň — ne snad nějakou vynikající, ale přece jen jakousi zbraň, a už vyšla postranními dveřmi. Byla sice bez dechu, ale klidná a odhodlaná. Jen když se blížila ke dveřím sportovního pavilónu, zpomalila a dbala na to, aby se pohybovala potichu. Dveře byly maličko pootevřené. Strčila do nich a nahlédla…

*

V téže době, kdy slečna Chadwicková vstávala z postele s úmyslem vzít si aspirin, seděla Ann Shaplandová, velmi přitažlivá v černých večerních šatech, u stolu v Le Nid Sauvage. Jedla výtečné kuře a usmívala se na mladého muže, sedícího naproti ni. Drahý Denis, pomyslila si Ann, vždycky je týž. Ale to je právě to, co bych nemohla snést, kdybych si ho vzala. Nahlas poznamenala:

„To je ohromné, Denisi. Taková báječná změna.“

„Jaká je tvá nová práce?“ zeptal se Denis. „Myslím si, že to není to, co by ti vyhovovalo.“

Ann se zasmála. „Bylo by pro mne strašně těžké říci, co je můj typ práce. Mám ráda změnu, Denisi.“

„Nikdy jsem nemohl pochopit, proč jsi nechala práce u starého Sira Mervyna Todhuntera.“

„No, hlavně kvůli Siru Mervynu Todhunterovi. Pozornost, kterou mi věnoval, začínala být nepříjemná jeho ženě. A mým stylem je nikdy nebýt protivná ženám.“

„Žárlivé kočky,“ poznamenal Denis.

„Ale ne,“ řekla Ann. „Bývám obvykle na straně žen. A konec konců jsem měla Lady Todhunterovou raději než starého Mervyna. Proč tě má nynější práce překvapuje?“

„Oh, škola! Řekl bych, že ty nejsi vůbec školsky založená.“

„Nenáviděla bych učitelskou prácí. Nenáviděla bych to uvázání. Tu stádovitost v hloučku žen. Ale práce sekretářky v takové škole jako Meadowbank, to má cosi do sebe. Je to jedinečné místo. I slečna Bulstrodová je jedinečná. Ona je Někdo, to ti řeknu. Její ocelově šedé oči tě proniknou až po nejskrytější tajemství. A dovede lidi udržet zkrátka. Nedovolila bych si …