KAPITOLA 1.
REVOLUCE V RAMATU
Asi dva měsíce předtím došlo v Ramatu k dramatickým událostem.
V ramatském paláci seděli spolu dva mladí muži. Byl to princ Ali Yusuf, dědičný šejk Ramatu, který i když byl malý, byl jedním z nejbohatších států Středního východu. Druhý mladý muž byl osobní pilot Jeho Výsosti prince Aliho Yusufa. Přes tyto veliké rozdíly se chovali k sobě jako sobě rovni. Měli stejné školy a od dob svého studia byli přáteli.
„Oni na nás stříleli, Bobe?“ řekl princ Ali.
„To tedy stříleli, a zcela jistě“, potvrdil Bob Rawlinson. „Chtěli nás zastřelit.“
Ali chvílí uvažoval.
„Myslíš, že by bylo tak těžké pokusit se o to znovu?“
„Nemuseli bychom ovšem už mít tolik štěstí. Pravda, je, Alí, že tys měl být pryč již aspoň dva týdny. Říkal jsem ti to.“
„Nerad utíkám,“ řekl vládce Ramatu. ,,A když si pomyslím, co peněz jsem vynaložil, aby toto byl blahobytný stát… Stavěl jsem nemocnice a školy, byty… všechno, o čem se říká, že to lidé potřebují. Nechtějí to? Dávají snad přednost návratu k teroristické vládě z dob mého děda?“
„Vypadá to tak,“ řekl Bob Rawlinson. „Je to sice podivné, ale je to tak. Vsadím se s tebou oč chceš, že podaří-li se jim vyhodit tě odtud, objeví se nějaký velkohubý agent s teplou vodou, prohlásí se za boha a bude řezat hlavy každému, kdo se mu odváží odporovat. A bude při tom tvrdit, že to všechno je pro lid. A lidem se to bude koneckonců třeba líbit, protože je to vzruší.“
Princ Ali Yusuf potřásl hlavou.
„Ano, Nemohu si být už ničím jist…“
Bob přikývl. „I tady v tvém paláci je všechno prolezlé.“
Ali přisvědčil bez vzrušení.
„Ano, všude v paláci jsou zvědové…“
„Mohli bychom se pokusit uniknout, aby nás nezabili,“ uvažoval Bob. „Museli bychom letět na sever. Tam nás nemohou dostat. Ale to znamená přeletět hory — a v tomto ročním období…“ Pokrčil rameny.
„Dobrá,“ řekl Ali. „Zkusíme to. Kdy?“ Bob pokrčil rameny.
„Čím dříve, tím lépe. Musíme se nějak nenápadně přirozeně dostat na letiště. Co kdybychom řekli, že jdeš na inspekci stavby nové silnice? Až pojede vůz kolem letiště, dej zastavit. Budu mít stroj připravený. Zkrátka, napadne tě podívat se na stavbu ze vzduchu, víš? A uletíme! Nemůžeme ovšem brát žádná zavazadla.“
„Nemám nic, co bych si chtěl vzít s sebou — až na jednu věc…“
Usmál se a jeho úsměv náhle zcela proměnil jeho výraz. Už to nebyl moderní, vzdělaný, na západě vychovaný mladý muž — v onom úsměvu byla všechna úskočnost, kterou v…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.