Nultá hodina

VIII

Thomas Royde přišel jako poslední. Posadil se důstojně a strnule a trochu mžoural jako vejr.

Přijel do Anglie z Malajska – po osmi letech poprvé. Má ve zvyku už od dětských let zajet vždycky na nějaký čas do Gull’s Pointu. Paní Audrey Strangeová je jeho vzdálená sestřenice – jeho rodina ji vychovávala od devíti let. Včera večer šel spát krátce před jedenáctou hodinou. Ano, slyšel, jak Nevile Strange odchází z domu, ale neviděl ho. Nevile odešel asi dvacet minut po desáté, možná o něco později. On sám během noci neslyšel nic. Ráno vstal a byl právě v zahradě, když v domě objevili, že lady Tressilianová je mrtvá. Je zvyklý vstávat časně. Chvíli bylo ticho.

„Slečna Aldinová nám řekla, že zde v domě panovalo jakési napětí. Všiml jste si toho také?“

„Ani moc ne. Já si málokdy něčeho všimnu.“

„To je lež,“ pomyslel si Battle.

„Všímáš si spousty věcí; troufal bych si tvrdit, že víc než většina ostatních lidí.“ Ne, nemyslí si, že by Nevile Strange na to či ono nutně potřeboval peníze. Rozhodně na to nevypadal. Jenomže o záležitostech pana Strangea toho ví tak málo…

„Znáte dobře nynější paní Strangeovou?“

„Tady jsem se s ní sešel poprvé.“ Battle vyložil poslední kartu.

„Víte možná, pane Royde, že jsme na vražedném nástroji našli otisky prstů Nevila Strangea. A také jsme našli krev na rukávě kabátu, který měl včera v noci na sobě.“ Odmlčel se. Royde přikývl.

„To nám říkal,“ zabručel.

„Ptám se vás přímo: myslíte, že to udělal on?“ Thomas Royde si vždycky se vším dával na čas. Trvalo to dobrou minutu – a to je hezky dlouhá doba – než odpověděl:

„Nevím, proč se na to ptáte mne! To přece není má věc. To je vaše věc. Chcete-li znát můj názor – on sotva přichází v úvahu.“

„Víte o někom, kdo by přicházel v úvahu spíš?“ Thomas zavrtěl hlavou.

„Jediný člověk, který by přicházel v úvahu, to rozhodně nemohl udělat. Toť vše.“

„A kdo je to?“

Royde však zavrtěl hlavou mnohem energičtěji.

„To vám nemohu říct. Je to můj soukromý názor.“

„Máte povinnost pomáhat policii.“

„Ano – říct vám veškerá fakta. Tohle ale nejsou fakta. Jenom nápad. A stejně je to vyloučené.“

„Moc jsme z něho nedostali,“ řekl Leach, když Royde odešel. Battle přisvědčil.

„To tedy ne. Určitě má něco na mysli – něco zcela konkrétního. Rád bych věděl, co to je. Tohle je velice mimořádný zločin, kamarádíčku Jime –“

Telefon zazvonil dřív, než mohl Leach odpovědět. Zvedl sluchátko a ohlásil se. Chvíli poslouchal, potom řekl ‚Dobře a položil sluchátko.

Na rukávě toho kabátu je lidská krev oznámil.

„Stejná krevní skupina, jakou měla lady Tressilianová. Tak se mi zdá, že Nevile Strange –“

Battle přistoupil k oknu a se značným zájmem vyhlížel ven.

„Támhle je nějaký mladý krasavec,“ poznamenal.

„Náramně hezký a náramně zkažený, aspoň podle mého odhadu. Škoda že pan Latimer – poněvadž tuším, že je to pan Latimer – byl včera v noci v Easterheadském zálivu. Tenhle typ lidí dokáže rozšalovat hlavu vlastní babičce, když má dojem, že ho nechytnou a že mu z toho něco kápne.“

.Jenomže…