Nultá hodina

III

Angus MacWhirter balil.

Pečlivě si uložil do kufříku tři košile a tmavomodrý oblek, pro který si nezapomněl poslat do čistírny. Dva obleky od dvou různých MacWhirterů – to bylo na dívku v expresní čistírně trochu moc.

Někdo zaklepal na dveře a MacWhirter řekl: „Dál.“

Vešla Audrey Strangeová a řekla:

„Jdu vám poděkovat – vy už balíte?“

„No ano. Odjíždím odtud dnes večer. A pozítří už budu na lodi.“

„Odjíždíte do Jižní Ameriky?“

„Do Chile.“

Audrey řekla:

„Já vám to zabalím.“

Protestoval, ale nedala si to vymluvit. Pozoroval ji, jak šikovně a metodicky pracuje.

„Tak – a je to,“ řekla, když byla s balením hotova.

„Zvládla jste to dobře,“ řekl MacWhirter.

Chvilku bylo ticho. Potom řekla Audrey:

„Zachránil jste mi život. Kdybyste byl náhodou neviděl to, co jste tehdy uviděl –“

Zarazila se a pak řekla:

„Věděl jste hned – myslím hned tenkrát v noci na té skále – když jste mi zabránil, abych neskočila dolů – když jste řekl ‚Běžte domů, postarám se o to, aby vás neoběsili‘ – věděl jste tehdy, že si můžete opatřit nějaký závažný, opravdu platný důkaz?“

„To zrovna ne,“ řekl MacWhirter. „Musel jsem si jej vymyslet.“

„Jak jste pak ale mohl říct to, co jste řekl?“

MacWhirtera vždycky dost otravovalo, když byl nucen vysvětlovat enormní prostoduchost svých myšlenkových pochodů.

„S jistotou jsem věděl jen to, že – že – že jim to musím nějak překazit – aby vás neoběsili.“

Audrey se bezděčně začervenala.

„A co kdybych to byla opravdu udělala já?“

„Mně by to bylo jedno. Počínal bych si stejně.“

„Tak vy jste myslel, že jsem to udělala?“

„Víte, já o tom moc nedumal. Spíš jsem věřil, že jste nevinná, ale ani opak by byl na mém jednání nic nezměnil.“

„A potom jste si vzpomněl na toho muže na laně?“ MacWhirter chvilku mlčel a pak si odkašlal.

„No – snad už vám to můžu říct. Já totiž vůbec žádného člověka, jak šplhá po laně, neviděl – ani jsem ho nemohl vidět, poněvadž jsem byl nahoře na Stark Headu v neděli v noci, ne v pondělí. Vydedukoval jsem si, jak se to muselo stát, z toho důkazu, který mi dala do ruky ta historie s oblekem, a když se pak v komoře našlo mokré lano, můj předpoklad to jen potvrdilo.“ Červeň vyprchala Audrey z tváří. Byla pobledlá a řekla nevěřícně: „Takže celá ta vaše historka byla lež?“

„Dedukce u policie nic neplatí. Musel jsem jim říct, že jsem to viděl na vlastní oči.“

„Co byste dělal, kdyby od vás chtěli, abyste u soudu vypovídal pod přísahou?“

„No – to mohli chtít.“

„Vy byste byl vypovídal křivě?“

„No jo.“

Audrey zvolala nevěřícně: „A vy – vy že jste člověk, který přišel o místo a nakonec se chtěl zabít skokem ze skály jen proto, že jste nechtěl podat nepravdivé svědectví?“

„Víte – já mám k pravdě náramný respekt. Přišel jsem ale na to, že jsou věci, na kterých záleží víc.“

„Co třeba?“

„No třeba vy,“ řekl MacWhirter.

Audrey sklopila oči. MacWhirter si poněkud rozpačitě odkašlal.

„Je zbytečné, abyste se mi cítila nějak moc zavázaná nebo vděčná nebo já nevím co. Po dnešku už o mně neuslyšíte. Policie má Strangeovo přiznání a moje svědectví nebudou potřebovat. Ostatně jsem slyšel, že prý je na tom tak špatně, že se možná ani procesu nedožije.“

„Možná že by to pro něho bylo lepší,“ řekla Audrey.

„Byla jste do něho v minulosti zamilovaná?“

„Ano – do člověka, za jakého jsem ho pokládala.“ MacWhirter přikývl.

„Tohle jsme si zažili asi všichni.“ Potom ještě řekl: „Vidíte, nakonec všechno dobře dopadlo. Vrchní inspektor Battle dokázal mého výmyslu využít a vymáčknout ze Strangea přiznání –“

Audrey ho přerušila. Řekla:

„Vycházel z toho, co jste mu napovíd…