Nultá hodina

V

Když se oba policisté vrátili do Gull’s Pointu, vyslechli Williamsovo a Jonesovo hlášení.

Ani v jedné ložnici se nenašlo nic podezřelého nebo nápadného. Služebnictvo se dožaduje, aby se smělo věnovat práci v domě. Má se jim to dovolit?

‚Já bych řekl, že ano,“ prohlásil Battle.

„Sám se hned teď půjdu projít po obou horních poschodích. Pokoje, kde se příliš často neuklízí, nám mnohdy poví o svých obyvatelích spoustu užitečných věcí.“

Seržant Jones položil na stůl malou lepenkovou krabičku.

„Tohle je z tmavomodrého saka pana Strangea,“ oznámil.

„Rezavé vlasy byly na rukávu, plavé na vnitřní straně límce a na pravém rameni.“

Battle vytáhl dva dlouhé rezavé vlasy a půl tuctu plavých a podíval se na ně. Zajiskřilo mu v očích a řekl:

„Přesně to odpovídá. V tomhle domě máme jednu blondýnku, jednu rusovlásku a jednu černovlasou. Takže hned víme, na čem jsme. Rezavé vlasy byly na rukávu a plavé na límci? Pan Strange na mě působí tak trochu jako Modrovous. Jednou rukou objímá jednu manželku a hlava té druhé mu přitom spočívá na rameni.“

„Krev z rukávu jsme poslali k rozboru. Zavolají nám, jakmile budou znát výsledky.“ Leach přikývl.

„Jak to vypadá se služebnictvem?“

„Postupoval jsem podle vašich instrukcí. Nikomu z nich nehrozilo propuštění a nikdo podle všeho nechoval vůči staré paní nějakou zášť. Byla sice přísná, ale velice oblíbená. Ostatně – se služebnictvem jednala skoro výhradně slečna Aldinová. A ta, jak se zdá, s nimi vycházela dobře.“

„Odhadl jsem na první pohled, že je to velice schopná žena,“ řekl Battle.

„Kdyby tím naším vrahem byla ona, nedostali bychom ji na šibenici jen tak snadno.“ Jones se zatvářil udiveně.

„Ale otisky na té holi přece patřily –“

„Vím – všechno vím,“ řekl Battle.

„Ukazovaly zcela jednoznačně na pana Strangea. Mezi lidmi se sice traduje domněnka, že sportovci neoplývají obzvláštní chytrostí (mimochodem to vůbec není pravda), ale přesto nemohu uvěřit, že by Nevile Strange byl úplný idiot. Jak to vypadá se zdravotním čajem té služky?“

„Mívala ho vždy na polici v koupelně pro služebnictvo ve druhém patře. V poledne si ho vždycky namočila, aby se vyluhoval, a stával tam až do večera, než šla spát.“

„Takže se k němu mohl dostat prakticky každý! Přesněji řečeno – každý, kdo byl v domě.“ Leach řekl přesvědčivě:

„Tohle je docela jasně záležitost lidí z domu!“

„Také si to myslím. Ne že by to byl zločin ‚za zavřenými dveřmi. To ne. Každý, kdo měl klíč, mohl si otevřít hlavní dveře a vejít dovnitř. Nevile Strange včera v noci klíč měl – bylo by však pravděpodobně jednodušší dát si udělat nový, a ostatně zkušená ruka by to zvládla i s kouskem drátu. Neumím si ale představit, že by někdo cizí mohl vědět o tom zvonku a o zdravotním čaji, který Barrettová každý večer pila! Tohle mohl vědět jedině domácí člověk!“

„Tak pojď se mnou, Jime. Půjdem nahoru a prohlédnem si koupelnu a všechno ostatní.“

Začali s prohlídkou v nejvyšším patře. Nejdřív přišla na řadu komora plná polámaného starého nábytku a všelijakého harampádí.

„V tomhle jsem se tedy nehrabal,“ řekl Jones.

„Nevěděl jsem –“

„Co byste tu taky hledal? Udělal jste dobře. Zbytečně byste ztrácel čas. Podle toho prachu na podlaze tady nikdo nebyl aspoň půl roku.“

Pokoje pro služebnictvo byly v tomto poschodí a také dvě neobývané ložnice a koupelna. Battle do každé místnosti nakoukl a zběžně ji prolétl očima. Všiml si přitom, že Alice,, služka s vylekanými kukadly, spává při zavřeném okně; že hubená Emma má strašnou spoustu příbuzných – celý prádelník měla olepený jejich fotografiemi – a že Hurstall vlastní pár kousků dobrého, třebaže popraskaného porcelánu značky Dresden a Crown Derby.

Kuchařčin pokoj byl úzkostlivě čistý, zatímco pokojík její pomocnice byl v přímo chaotickém nepořádku. Dál šel Battle do koupelny, která byla hned u schodiště. Williams ukázal na dlouhou polici nad umyvadlem, na níž stály skleničky a zubní kartáčky, různé pomády, lahvičky s koupelovými solemi a šampóny. Otevřený balíček zdravotního čaje ležel na kraji police.

„Na sklenici nebo na balíčku jste žádné otisky nenašli?“ ‚Jen služčiny. Mám je z jejího pokoje.“

„Nemusel brát sklenici do ruky,“ řekl Leach.

„Stačilo, když do ní uspávadlo hodil.“

Battle šel dolů po schodech a Leach ho následoval. Mezi horním poschodím a prvním odpočívadlem bylo jakési dost nešikovně umístěné okno. V rohu stála tyč s háčkem na konci.

„Tou se to horní okno otvírá,“ vysvětloval Leach. ‚Je to ale jen taková ventilace, okno se totiž dá otevřít jen kousek. Otvor je příliš úzký, než aby jím někdo mohl vlézt dovnitř.“

„Ani mě nenapadlo, že by sem někdo lezl,“ řekl Battle. Oči měl zamyšlené.

Vešel do první ložnice v prvním poschodí, v níž bydlela Audrey Strangeová. Bylo tam čistě uklizeno: na toaletním stolku ležely kartáče s rukojetí ze slonoviny, nikde se nepovalovaly žádné šaty. Battle nakoukl do skříně. Dva jednoduché kostýmy, asi dvoje večerní šaty a jedny či dvoje letní. Šaty byly laciné, ale kostýmy výborně ušité a drahé, třebaže už starší.

Battle pokývl. Chvilku postál u psacího stolu a pohrával si s kalamářem, postaveným nalevo od podložky s pijákem. Williams řekl: „Na tom pijáku ani v koši na papír není nic zajímavého.“

„Stačí mi, když to říkáte,“ prohlásil Battle.

„Tady opravdu není nic k vidění.“

Pokračovali v prohlídce dalších pokojů.

V pokoji Thomase Roydea byl nepořádek, kam se člověk podíval, všude se válely různé kusy pánské garderoby. Dýmky a popel byly po stole a u postele, na níž ležel rozečtený výtisk Kiplingova románu Kim.

„Ten je zvyklý, že po něm uklízí domorodé služebnictvo,“ řekl Battle.

„Rád čte oblíbené staré autory. Konzervativní typ.“ Pokoj Mary Aldinové byl malý, ale útulný. Battle se podíval na cestopisy v poličkách a na staromódní kartáče z tepaného stříbra. Zařízení a barvy byly v tomto pokoji mnohem modernější než v ostatních místnostech domu.

„Tahle tak konzervativní není,“ řekl Battle. „Nikde tu nemá žádné fotografie. Není to žena, která by žila z minulosti.“

V patře byly ještě tři nebo čtyři p…