Zločiny pro dva

Agatha Christie

89 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Zločiny pro dva (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie95 Kategorie:

Popis

Agatha Christie: Zločiny pro dva

Anotace

Zločiny pro dva jsou parodickou hříčkou královny detektivek. Její hrdinové, veselí, bohatí a sympatičtí mladí manželé Tommy a Pentlička, si v praxi cvičí své pátrací schopnosti ve stylu velkých detektivů – ovšem pozor: "velkých detektivů" literárních! Najdeme mezi nimi velikány známé dodnes – Sherlocka Holmese, otce Browna -, ale i postavy slavné v minulosti, dnes zapomenuté. A nejde o případy ledajaké – několik vražd, dva záhadné gangy, ukradený klenot… Ale to všechno přitom představuje jen vedlejší efekt, protože Mezinárodní detektivní agentura naší dvojice je ve skutečnosti pastí na mnohem větší kořist!Z knihy přímo čiší, jak se Agatha Christie touto napůl poctou, napůl parodií bavila, když ji psala – a čtenář se stejně tak dobře baví při čtení.

Agatha Christie – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

2

Jazyk

Žánr

Název originálu

Partners in Crime

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zločiny pro dva“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

PATNÁCTÁ KAPITOLA
Záhada v Sunningdale

 

„Víš, kde budeme dnes obědvat. Pentličko?“

Paní Beresfordová o tom uvažovala.

„V Ritzu?“ navrhla s nadějí.

„Hádej znovu.“

„V té příjemné malé restauraci v Soho?“

„Ne.“ Tommy mluvil jako důležitost sama. „V bufetu ABC. Tady v tomhle.“

Obratně ji vtáhl do zmíněného podniku a dovedl ke stolku s mramorovou deskou v rohu.

„Výborně,“ prohlásil Tommy spokojeně, když si sedal. „Líp to vyjít nemohlo.“

„Cože tě najednou popadla taková touha po prostém životě?“ ptala se Pentlička.

„Díváte se, Watsone, ale nevidíte. Docela by mě zajímalo, jestli se některá z těch namyšlených slečen sníží k tomu, aby si nás všimla? No skvěle, už sem pluje. Sice vypadá, že myslí na něco jiného, ale její podvědomí se nepochybně pilně zabývá takovými záležitostmi, jako je šunka s vejci a konvice čaje. Kotletu a opékané brambory, slečno, a velkou kávu, rohlík, máslo a talíř uzeného jazyka pro dámu.“

Servírka opakovala objednávku pohrdavým tónem, ale Pentlička se naklonila dopředu a náhle ji přerušila.

„Ne, ne kotletu a opékané brambory. Pán si dá tvarohový koláč a sklenici mléka.“

„Tvarohový koláč a mléko,“ řekla servírka s ještě větším pohrdáním, jestli to vůbec bylo možné. Znova odplula, stále ještě myšlenkami někde úplně jinde. „Tos nemusela,“ prohlásil Tommy chladně.

„Ale mám pravdu, ne? Jsi Stařec v rohu? Kde máš provázek?“

Tommy vytáhl z kapsy dlouhý zamotaný provázek a uvázal na něm pár uzlů.

„Až do nejmenších detailů,“ broukl.

„Ale při objednávání jídla ses trochu spletl.“

„Ženy berou všechno hrozně doslova,“ prohlásil Tommy. „Jestli něco piju s nechutí, je to mléko, a tvarohový koláč je vždycky hrozně žlutý a vypadá žlučovitě.“

„Buď umělec,“ pokárala ho Pentlička. „Jen počkej, jak se vrhnu na svůj studený jazyk. To je dobrota, takový jazyk. Tak. A teď jsem úplně připravená dělat slečnu Polly Burtonovou. Uvaž velký uzel a začni.“

„Především,“ pustil se do toho Tommy, „čistě mezi námi, musím poukázat na jednu věc. Případy se v poslední době moc nehrnou. No a když případy nechodí za námi, musíme my za nimi. Použijeme své mozky na jednu z největších veřejně známých záhad těchto dnů. Tedy, abych byl konkrétní – na záhadu v Sunningdale.“

„No vida!“ řekla Pentlička se zájmem. „Záhada v Sunningdale!“

Tommy vytáhl z kapsy pomačkaný kus novin a položil ho na stůl.

„Tohle je poslední obrázek kapitána Sessia, který vyšel v Daily Leaderu.

„No jo,“ kývla Pentlička. „Já se divím, že ty noviny] občas někdo nežaluje. Na tom obrázku je vidět tak leda, že je to muž, a to je všechno.“

„Když jsem říkal záhada v Sunningdale, měl jsem spíš použít výraz takzvaná záhada v Sunningdale,“ pokračoval Tommy rychle. „Možná záhada pro policii, ale ne pro inteligentní mozek.“

„Uvaž další uzel,“ pobídla ho Pentlička.

Nevím, kolik z toho případu si pamatuješ,“ pokračoval Tommy tiše.

Všechno,“ odpověděla Pentlička, „ale tím si nenech kazit styl.“

„Je to právě něco přes tři týdny,“ začal Tommy, „kdy na slavném golfovém hřišti došlo k hrůznému objevu. Dva členové klubu, kteří si zpříjemňovali hrou časné ráno, k své hrůze objevili na sedmém odpališti tělo muže ležící tváří dolů. Ještě dřív, než ho obrátili, uhodli, že je to kapitán Sessie, mezi golfisty dobře známá postava. Vždycky nosil golfové sako zvláštní jasně modré barvy.

Kapitán Sessie býval na hřišti často k vidění brzo ráno, chodil tam trénovat, a zpočátku si všichni mysleli, že ho postihla nějaká náhlá srdeční příhoda. Ale při prohlídce lékař zjistil hrůzný fakt, že byl zavražděn, bodnut do srdce neobvyklým předmětem – jehlicí do dámského klobouku. Zjistilo se také, že je mrtvý nejméně dvanáct hodin.

To na celou věc vrhlo úplně jiné světlo a brzo vyšla najevo další zajímavá fakta. Prakticky poslední člověk, který viděl Sessia živého, byl jeho přítel a partner pan Hollaby, spolumajitel Porcupine Assurance Co., a ten vyprávěl svou historku takto:

Hráli se Sessiem odpoledne jedno kolo. Po svačině jeho partner navrhl, aby si dali ještě pár jamek, než se úplně setmí. Hollaby souhlasil. Sessie se zdál v dobré náladě a byl ve skvělé formě. Přes hřiště vede veřejná cesta, a právě když se blížili k šestému greenu, Hollaby si všiml, že po cestě přichází nějaká žena. Byla hodně vysoká, oblečená v hnědém, ale nijak zvlášť si jí nevšiml a domníval se, že Sessie o ní neví vůbec.

Zmíněná stezka vede těsně před sedmým odpalištěm,“ pokračoval Tommy. „Žena přes něj přešla a zastavila se na protější straně, jako by čekala. Na odpaliště došel první kapitán Sessie, protože pan Hollaby vracel praporek do Jamky. Když se Hollaby sám přiblížil k odpališti, ohromilo ho, když viděl Sessia s tou ženou hovořit. Jakmile byl na doslech, oba se zprudka otočili a Sessie zavolal přes rameno: ‚Za minutku jsem zpátky.

Potom společně odešli a pořád spolu vážně hovořili Cesta v těch místech hřiště opouští a mezi dvěma živými ploty sousedních zahrad vede na silnici do Windleshamu.

Kapitán Sessie dodržel, co slíbil. Vrátil se za minutu! nebo dvě, což Hollabyho potěšilo, protože za nimi přicházela další dvojice hráčů a rychle se stmívalo. Pokračovali ve hře a Hollaby si okamžitě všiml, že jeho společníka něco hodně šokovalo. Nejen že jeho drive nestál za nic, ale tvář měl ustaranou a čelo nakrčené. Svému společníkovi skoro neodpovídal a hrál příšerně. Zjevně se stalo něco, co ho úplně vyvedlo z míry.

Odehráli sedmou a osmou jamku a pak kapitán Sessie náhle prohlásil, že je už moc tma a že jde domů. Právě v těch místech je další z těch úzkých stezek vedoucích na windleshamskou silnici a kapitán Sessie tamtudy odešel – byla to zkratka k jeho domu, malému bungalovu u zmíněné silnice. Pak přišli další dva hráči, jistý major Barnard a pan Lecky, a Hollaby se jim zmínil o náhlé změně Sessiova chování. Oni ho rovněž zahlédli mluvit s tou ženou v hnědém, ale nebyli dost blízko na to, aby jí viděli do tváře. Všichni tři muži přemýšleli nahlas o tom, co asi moh…