Zločiny pro dva

ČTVRTÁ KAPITOLA
Případ růžové perly (pokračování)

Pentlička se za ním dívala, jak odjíždí autem, a měla z toho nepříjemný pocit. Tommy si byl hodně jistý – ona sama si tak jistá nebyla. Byla tu jedna nebo dvě věci, jimž tak docela nerozuměla.

Ještě stála u okna a dívala se na silnici, když zahlédla nějakého muže vyklouznout z úkrytu protější brány, přejít ulici a zazvonit.

Pentlička byla v okamžiku venku z pokoje a sbíhala po schodech. Gladys Hillová, pokojská, vycházela ze zadní části domu, ale Pentlička ji zarazila autoritativním pohybem. Pak došla k předním dveřím a otevřela je.

Přede dveřmi stál hubený mladík ve špatně padnoucích šatech a s dychtivýma tmavýma očima.

Chvilku zaváhal a pak se zeptal: „Je slečna Kingston Bruceová doma?“

„Pojďte dál,“ vyzvala ho Pentlička.

Ustoupila, aby mohl vejít, a zavřela dveře.

„Pan Rennie, předpokládám?“ optala se mile.

Střelil po ní pohledem.

„Ehm – ano.“

„Pojďte prosím tudy.“

Otevřela dveře do knihovny. Místnost byla prázdná. Pentlička vešla dovnitř za ním a zavřela za sebou dveře. Zamračeně se k ní obrátil.

„Chci mluvit se slečnou Kingston Bruceovou.“

„Nejsem si tak docela jistá, jestli je to možné,“ odpověděla Pentlička vyrovnaně.

„Tak koukejte, co vy jste zač?“ obořil se na ni hrubě pan Rennie.

„Mezinárodní detektivní agentura,“ odpověděla Pentlička stručně – a povšimla si, že sebou pan Rennie polekaně trhnul.

„Posaďte se, prosím, pane Rennie,“ pokračovala. „Především, víme o tom, že vás slečna Kingston Bruceová dnes ráno navštívila.“

Byl to odvážný tah, ale vyšlo to. Když Pentlička viděla, jak je šokovaný, rychle pokračovala.

„Jde především o navrácení té perly, pane Rennie. V tomto domě nikdo nestojí o… publicitu. Nemohli bychom se nějak dohodnout?“

Mladík se na ni pátravě podíval.

„Rád bych věděl, kolik toho víte,“ řekl. „Nechte mě chvilku přemýšlet.“

Zakryl si tvář dlaněmi – a pak náhle položil velmi neočekávanou otázku.

„Poslyšte, je to pravda, že mladý St. Vincent je zasnoubený a bude se ženit?“

„Přesně tak,“ kývla Pentlička. „Znám tu dívku.“

Pan Rennie náhle začal být důvěrnější.

„Bylo to peklo,“ svěřoval se. „Dusili ji ráno, v poledne i večer, a jemu Beatrici pořád vnucovali. Jenom proto, že jednoho dne bude mít titul. Být po mém –“

„Politiku nechme stranou,“ zarazila ho spěšně Pentlička. „Povíte mi, pane Rennie, proč si myslíte, že tu perlu vzala slečna Kingston Bruceová?“

„Já – já si to nemyslím.“

„Ale myslíte,“ namítla Pentlička klidně. „Čekal jste, dokud detektiv, jak jste se domníval, neodjel a vzduch nebyl čistý, a pak jste sem přišel a ptal jste se po ní. Je to celkem zjevné. Kdybyste tu perlu vzal sám, nebyl byste ani z poloviny tak znepokojený.“

„Chovala se tak divně,“ vysvětloval mladík. „Dnes ráno přišla a řekla mi o té krádeži a vysvětlila mi, že je na cestě do soukromé detektivní kanceláře. Vypadalo to, že by mi hrozně ráda něco řekla, ale nedokáže to ze sebe vypravit.“

„No,“ řekla Pentlička, „já chci jediné, a to je ta perla. Bylo by asi lepší, abyste si s ní šel promluvit.“

V té chvíli však otevřel dveře plukovník Kingston Bruce.

„Oběd je hotový, slečno Robinsonová. Poobědváte s námi, doufám. Máme –“

Pak se zarazil a zamračil se na hosta.

„Je jasné,“ podotkl pan Rennie, „že mě na oběd pozvat nechcete. No dobře, půjdu.“

„Vraťte se později,“ zašeptala Pentlička, když ji míjel.

Pentlička následovala plukovníka Kingston Bruce, který neustále brblal pod knír cosi o nebetyčné drzosti některých lidí, do velké jídelny, kde se už sešla rodina. Z přítomných neznala Pentlička jen jedinou osobu.

„Lady Lauro, tohle je slečna Robinsonová, která nám laskavě pomáhá.“

Lady Laura sklonila hlavu na pozdrav a pak si Pentličku pozorně prohlédla přes skřipec. Byla to vysoká hubená žena se smutným úsměvem, tichým hlasem a velmi tvrdým, chytrým pohledem. Pentlička jí upřený pohled oplatila, až lady Laura sklopila oči.

Po obědě zapředla lady Laura s mírnou zvědavostí rozhovor. Jak pokračuje vyšetřování? Pentlička kladla náležitý důraz na podezření vůči pokojské, ale v mysli se nezabývala lady Laurou. Ta možná schovává v šatech lžičky a jiné předměty, ale Pentlička si byla téměř jistá, že růžovou perlu nevzala.

Potom se Pentlička znovu pusti…