Vraždy podle abecedy

Agatha Christie

88 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Vraždy podle abecedy (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: christie20 Kategorie:

Popis

Agatha Christie: Vraždy podle abecedy

Anotace

Detektivní příběh, v němž detektiv Hercule Poirot řeší podivuhodnou sérii zločinů spáchaných v abecedním pořadí. Hastings se právě vrátil ze svého ranče v Jižní Americe, když mu jeho přítel Hercule Poirot ukazuje zvláštní anonymní dopis, ve kterém ho kdosi vyzývá k tomu, aby ukázal, zda je skutečně tak chytrý. Prý si má dát jedenadvacátého pozor na Andover. Podpis zní: ABC. Dvaadvacátého ráno je v Andoveru nalezena zavražděná Alice Ascherová. Vedle jejího těla leží vlakový jízdní řád známý jako ABC, otevřený na stránce s vlakovým spojením z Andoveru…

Agatha Christie – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Vraždy podle abecedy“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

7. kapitola
Pan Partridge a pan Riddell

Inspektor Glen se tvářil dost zachmuřeně. Sdělil nám, že strávil celé odpoledne sestavováním seznamu osob, jež někdo viděl vejít do trafiky nebo odtamtud vycházet.

„A nikdo nikoho neviděl?“ zeptal se Poirot.

„Ale viděl, což o to! Svědkové postřehli tři vysoké muže podezřele se rozhlížející – čtyři pomenší chlapíky s černými kníry – dva plnovousy – tři tlouštíky – samé neznámé lidi a všichni prý se divně koukali, vezmeme-li výpovědi za bernou minci. Divím se, že tu lidi neviděli gang maskovaných lupičů s revolvery, když už tak dávali pozor!“ Poirot se s pochopením usmál.

„Tvrdí někdo, že spatřil toho chlapa Aschera?“

„Ne, nikdo. To také mluví pro něho. Zrovna jsem říkal policejnímu prezidentovi, že tohle pokládám za věc Scotland Yardu. Nemyslím, že by to byl místní zločin.“

Poirot řekl vážně:

„Já s vámi souhlasím.“

Inspektor prohlásil:

„Víte, monsieur Poirot, tohle je divná záležitost – divná záležitost... Mně se to nechce líbit...“

Před odjezdem do Londýna jsme ještě zašli za dvěma muži. První z nich byl pan James Partridge. Pan Partridge byl poslední člověk, který viděl paní Ascherovou naživu. Nakupoval u ní v půl šesté.

Pan Partridge byl pomenší človíček, povoláním bankovní úředník. Na nose mu seděl cvikr, byl vyzáblý jako lunt a mluvil s puntičkářskou přesností. Bydlel v malém domku, tak čistém a úpravném, jako byl on sám.

„Pan – ehm – Poirot,“ řekl, když si prohlédl vizitku, kterou mu přítel podal. „Posílá vás inspektor Glen? Čím vám mohu sloužit, pane Poirote?“

„Vyrozuměl jsem, pane Partridgi, že vy jste byl poslední člověk, který viděl paní Ascherovou naživu.“

Pan Partridge sevřel špičky prstů a podíval se na Poirota, jako by to byl nekrytý šek.

„To je velmi sporné, pane Poirote,“ pravil. „Celá řada lidí mohla přijít do trafiky za účelem nákupu ještě po mně.“

„Je-li tomu tak, pak o tom nepřišli vypovídat.“ Pan Partridge si odkašlal.

„Někteří lidé si neuvědomují, co jest jejich občanskou povinností, pane Poirote.“

Zíral na nás cvikrem jako sova.

„Máte absolutně pravdu,“ zahučel Poirot. „Vy sám, jak jsem vyrozuměl, jste se dostavil na policii z vlastní iniciativy?“

„Samozřejmě. Jakmile jsem se doslechl o té otřesné události, usoudil jsem, že by moje výpověď mohla být užitečná, a z toho důvodu jsem se přihlásil.“

„Názor velice hodný chvály,“ prohlásil Poirot slavnostně. „Snad byste byl tak laskav a opakoval svou výpověď mně.“

„S radostí. Vracel jsem se sem do svého domova a přesně v půl šesté –“

„Pardon, jak se to stalo, že jste si tak přesně uvědomil, kolik jest hodin?“

Toto přerušení pana Partridge zřejmě trochu rozzlobilo. „Hodiny na kostelní věži odbily půl. Podíval jsem se na své hodinky a zjistil jsem, že se o jednu minutu zpožďují. Hned nato jsem vstoupil do obchodu paní Ascherové.“

„Měl jste ve zvyku tam nakupovat?“

„Nakupoval jsem tam dost často. Když se vracím domů, mám to při cestě. Měl jsem ve zvyku zakoupit tam jednou či dvakrát týdně balíček tabáku John Cotton speciál.“

„Vy jste nějakým způsobem znal paní Ascherovou? Její poměry, její minulost?“

„Vůbec ne. V životě jsem s ní nepromluvil než o nákupu a tu a tam o počasí.“

„Věděl jste, že má za manžela opilce, který jí často vyhrožoval násilím?“

„Nikoli, nevěděl jsem o ní vůbec nic.“

„Vy jste ji však znal od vidění. Včera večer, připadalo vám něco v jejím zjevu neobvyklé? Nezdála se vám nějak rozčilená nebo polekaná?“

Pan Partridge uvažoval.

„Nevšiml jsem si, že by vypadala jinak než obvykle.“

Poirot vstal.

„Děkuji vám, pane Partridgi, že jste odpověděl na tyto otázky. Nemáte tu náhodou Abecední jízdní řád? Chtěl bych se podívat, jak mi jedou vlaky nazpět do Londýna.“

„Na poličce hned za vámi,“ řekl pan Partridge.

Na zmíněné poličce ležel A B C, Bradshawův jízdní řád, Burzovní ročenka, Kellyho adresář, Seznam slavných lidí a místní adresář.

Poirot vzal A B C, předstíral, že hledá spojení, potom panu Partridgeovi poděkoval a rozloučili jsme se.

Druhá návštěva nás zavedla k panu Albertu Riddellovi a měla dočista jiný průběh. Pan Albert Riddell byl stavební dělník u dr…