Není kouře bez ohýnku

Na pana Pye jsem narazil u kostela. Hovořil s Emily Bartonovou, která byla růžová a celá rozčilená.

Pan Pye mě pozdravil se zřejmým potěšením:

„Dobré jitro, dobré jitro, Burtone! Jak se daří vaší půvabné sestře?“

Ujistil jsem ho, že se Joanně daří dobře.

„Ale nepřipojíte se k našemu lymstockému parlamentu? My všichni jsme celí pryč nad tou novinou. Vražda! Pravá vražda, jako v londýnském večerníku! A u nás! Jenomže bohužel žádná vražda ve velkosvětském stylu. Ubohoučká vražda. Surová vražda malé služtičky. Nic zvláštního v dějinách zločinu, ale novinka to nepopiratelně je.“

Slečně Bartonové se třásl hlas: „Je to strašné - opravdu strašné!“

Pan Pye se k ní obrátil: „Ale je to pro vás zážitek, drahá slečno, zážitek. Přiznejte se. Neschvalujete to, pláčete, ale je to senzace.. Nedám si to vymluvit. Je to senzace!“

„Takové milé děvčátko.“ vzdychla Emily Bartonová. „Přišla ke mně rovnou ze sirotčince svaté Klotildy. Nic neuměla vzít do ruky. Ale dala si ve všem říci. Stalo se z ní děvče k ruce, radost se na ni podívat. Partridge s ní byla moc spokojená.“

Řekl jsem kvapně: „Včera odpoledne měla přijít k Partridge na čaj.“ Obrátil jsem se k panu Pyeovi: „Myslím. že vám o tom Aimée Griffithová říkala.“"

Pronesl jsem to přirozeně. konverzačním tónem, a pan Pye odpověděl beze stínu podezření:

„Ano, zmiňovala se o tom. Řekla, pokud si vzpomínám. že to jsou nějaké novoty, když služky používají telefonu svých zaměstnavatelů.“

„Ani ve snu by Partridge nenapadlo udělat něco podobného,“ vzrušila se slečna Emily. „a já jsem opravdu překvapená, že si to dovolila Agnes.“

„Zaostáváte. drahá dámo,“ řekl pan Pye. „moji dva služební duchové používají telefonu ustavičně a po celém domě si kouří - dokud se proti tomu neozvu. Ale často si to dovolit nemohu. Prescott je báječný kuchař, i když moc temperamentní, a Prescottová je podivuhodná panská.“

„Ano. opravdu, všichni říkáme, že jste s nimi měl štěstí.“

Zasáhl jsem. protože jsem nechtěl připustit, aby se rozhovor zvrhl jenom v hodnocení služebných.

„Zpráva o vraždě se tu rozlétla jako blesk.“ Řekl jsem.

„Ovšem, ovšem,“ přitakal pan Pye. „Řezník, pekař, výrobce svícnů. Už není místo, kam by fáma nedolétla! Ach běda! Lymstock upadá! Anonymn…