KAPITOLA 8
Inspektor Kemp nebyl v příliš dobré náladě. V poslední půlhodině vyslýchal šestnáctiletého chlapce strachem bílého jako křída, který se prostřednictvím svého strýce Charlese, zaujímajícího vysoké postavení vrchního číšníka, snažil stát číšníkem první třídy, jak to vyžadoval Luxembourg. Zatím byl jedním z těch sekýrovaných ubožáků, kteří pobíhali sem tam se zástěrami kolem pasu, aby se rozeznali od vyšších číšníků, a jejichž povinností bylo nést vinu za všechno a pro všechno doskočit a všechno přinést, obstarat rohlíky a hrudky másla a nechat na sebe ustavičně a nepřetržitě syčet francouzsky, italsky a občas i anglicky. Charles, jakožto příslušný velký muž, dalek toho projevovat přízeň pokrevnímu příbuznému, na něj syčel, huboval ho a proklínal ještě víc než ostatní. Nicméně Pierre v srdci toužil stát se jednoho dne v daleké budoucnosti sám vrchním číšníkem nějakého nóbl restaurantu.
V této chvíli však byla jeho kariéra zaražena, neboť jak vyrozuměl, byl podezřelý z ničeho menšího než z vraždy.
Kemp si chlapce jaksepatří podal a znechuceně došel k přesvědčení, že hoch neudělal nic více a nic méně, než co řekl — že totiž zvedl z podlahy dámskou kabelku a položil ji vedle talíře její majitelky.
„Zvedl jsem ji, jak jsem pospíchal s omáčkou k panu Robertovi, ten už nadskakoval, a ta mladá dáma ji zrovna shodila se stolu, a pak jsem letěl dál, protože pan Robert už na mě zuřivě mával. To je všechno, monsieur.“
A bylo to všechno. Kemp ho znechuceně propustil a byl v silném pokušení dodat: „Příště ať už tě při něčem takovém nenachytám.“
Seržant Pollock ho vytrhl z těchto myšlenek a ohlásil mu, že telefonovali, že s ním, nebo spíš s úředníkem, který má na starosti luxembourský případ, chce mluvit nějaká mladá dáma.
„Kdo je to?“
„Jmenuje se Chloe Westová.“
„Tak ji sem přiveďte,“ řekl odevzdaně Kemp. „Můžu jí věnovat deset minut. Pak má přijít pan Farraday. Konečně, nic se nestane, když on pár minut počká. Když čekají, tak jsou pak nervózní.“
Když slečna Chloe Westová vešla do místnosti, Kempa se okamžitě zmocnil dojem, že ji poznává. Ale za minutu tento dojem zmizel. Ne, nikdy to děvče předtím neviděl, tím si byl jist. Nicméně ho neurčitý pocit, že by ji měl znát, pronásledoval a trápil dál.
Slečně Westové bylo kolem pětadvaceti, byla vysoká, tmavovlasá, velmi hezká. Byla dbalá výslovnosti a vypadala nervózní.
„Co mohu pro vás udělat, slečno Westová?“ zeptal se rázně Kemp.
„Četla jsem v novinách o Luxembourgu — o tom člověku, co tam umřel.“
„O panu Georgeovi Bartonovi? Vy jste ho znala?“
„No, to zrovna ne. Chci říct, že jsem ho neznala doopravdy.“
Kemp se na ni pátravě podíval a zavrhl svůj první dojem.
Chloe Westová vypadala příliš zjemněle a ctnostně — v nejvyšší míře. Řekl příjemným tónem: „Mohla byste mi laskavě říci celé své jméno a adresu, než povíte, oč jde.“
„Chloe Elizabeth Westová, 15, Merryvale Court, Maida Vale. Jsem herečka.“
Kemp si ji znovu omrkl a usoudil, že herečka vskutku je. Z předměstského divadla, pomyslel si — a přes svůj vzhled zř…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.