DVANÁCTÁ KAPITOLA
Poslední článek
Poirotovo nečekané zmizení v nás vyvolalo velkou zvědavost. Probudili jsme se do nedělního rána a on stále ještě nebyl zpět. Až okolo třetí hodiny odpoledne proťalo vzduch prudké, táhlé troubení, přistoupili jsme k oknu právě včas, abychom spatřili Poirota vystupujícího z automobilu. Doprovázeli ho Japp a Summerhaye. Drobný mužík se celý proměnil. Vyzařovala z něho až nepochopitelná samolibost. S přehnanou úctou se uklonil před Mary Cavendishovou.
„Madame, chtěl bych vás požádat o svolení uspořádat malou réunion v salonu, je to možné? Je však naprosto nezbytné, aby se jí zúčastnili všichni.“
Mary se posmutněle usmála.
„Vy víte, monsieure Poirote, že máte carte blanche v každém případě.“
„Jste velmi laskavá.“
Stále ještě zářící Poirot nás všechny uvedl do přijímacího salonu, přitom čile rozestavoval židle.
„Slečna Howardová – sem. Mademoiselle Cynthia. Monsieur Lawrence. Věrná Dorcas. A Annie. Bien! Zahájení ještě chvilku pozdržíme, dokud se nedostaví pan Inglethorp. Už jsem ho upozornil.“
Slečna Howardová okamžitě povstala ze svého místa. „Jak sem vejde ten muž, já odcházím!“
„Ne, ne!“ Poirot k ní popošel a tichým hlasem na ni promluvil.
Nakonec si slečna Howardová dala říct a znovu usedla na židli. O chvilku později do místnosti vstoupil Alfréd Inglethorp.
Když se celá společnost konečně usadila na svá místa, Poirot povstal ze židle a s teatrálními gesty pouťového řečníka se zdvořile všem uklonil.
„Mesdames, messieurs, jak všichni dobře víte, pan John Cavendish mne požádal, abych se podílel na vyšetřování tohoto případu. Mezi mé první činy patřilo, že, jsem neprodleně vykonal prohlídku ložnice zemřelé, která byla do té chvíle na doporučení lékařů uzamčená a nalézala se tedy přesně v takovém stavu, jako když se v ní odehrála tragédie. Nalezl jsem v ní toto: zaprvé útržek zelené látky; zadruhé ještě vlhkou skvrnu na koberci blízko okna; zatřetí prázdnou krabici bromidového prášku.
Nejprve k útržku zelené látky, nalezl jsem ho zachycený na petlici spojovacích dveří mezi ložnicí a vedlejším pokojem, který obývá mademoiselle Cynthia. Útržek jsem předal policii, ta mu však nepřikládala velkou důležitost. Ani nerozpoznali, z čeho pocházel – byl to malý kousek z rukávu zeleného pracovního pláště.“
Nastalo malé vzrušení.
„Na styleském panství byl pouze jeden člověk, který pracoval na pozemku – paní Cavendishová. Proto osoba, která vstoupila k zemřelé dveřmi spojujícími její pokoj s pokojem mademoiselle Cynthie, musela být paní
Cavendishová.“
„Ale dveře byly zevnitř zajištěné!“ neudržel jsem se.
„Když jsem prohlížel pokoj, zajištěné byly, ano. Ale v tomto bodě se dosud opíráme pouze o její svědectví, protože ona zkoušela dveře otevřít a ona sdělila, že jsou zajištěné. Kdyby nás chtěla zmást, měla dostatek času, aby dveře zajistila petlicí. Ostatně brzy jsem využil příležitosti, abych si tuto svoji domněnku ověřil. Takže ještě jednou, útržek odpovídá přesně látce chybějící na rukávu paní Cavendi…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.