TŘETÍ KAPITOLA
Osudná noc
Abych pomohl zcela objasnit následující část příběhu, přikládám plánek prvního patra zámku ve Stylesu. Dveřmi označenými písmenem B bylo možné vstoupit do pokojů služebnictva. Ty však neměly žádné propojení s pravým křídlem, kde byly situovány pokoje manželů Inglethorpových.
Zdálo se mi, že musela být hluboká noc, když mne probudil Lawrence Cavendish. V ruce držel hořící svíci a z výrazu jeho rozrušené tváře jsem okamžitě vyčetl, že se přihodilo něco zlého.
„Co se děje?“ zeptal jsem se a pokoušel se posadit a soustředit se.
„Obáváme se, že matka velmi vážně onemocněla. Zdá se, že prodělává nějaký záchvat. Bohužel se zamkla uvnitř pokoje.“
„Hned jsem tam.“
Vyskočil jsem z postele a rychle na sebe natáhl župan, pak jsem následoval Lawrence chodbou a galerií do pravého křídla zámku.
Připojil se k nám John Cavendish a jeden nebo dva, služebníci postávali opodál a bázlivě přihlíželi. Lawrence se obrátil ke svému bratrovi.
„Co myslíš, že bychom teď měli udělat?“
Napadlo mne, že nikdy nebyla jeho nerozhodnost zřejmější.
John lomcoval klikou dveří od pokoje paní Inglethorpové, ale všechno jeho úsilí bylo marné. Dveře byly samozřejmě zevnitř zamčené nebo zajištěné. Všichni v zámku byli v té chvíli již vzhůru. Z vnitřku pokoje se zřetelně ozývaly podezřelé zvuky. Museli jsme okamžitě něco podniknout.
„Pane, zkuste projít pokojem pana Inglethorpa,“" vykřikla Dorcas. „Ach, ubohá paní domu!“
Náhle jsem si uvědomil, že s námi nebyl Alfréd Inglethorp – vůbec o sobě nedal vědět. John otevřel dveře jeho pokoje. Byla tam tma, která by se dala krájet, ale následoval nás Lawrence a slabé světlo svíce v jeho ruce prozradilo, že v posteli nikdo nespal, v pokoji nebyl ani nejmenší náznak toho, že by ho někdo obýval. Zamířili jsme přímo ke spojovacím dveřím. Ty byly ale také zevnitř zamčené nebo zajištěné. Co teď?
„Ach, drahý pane,“ vykřikla Dorcas a lomila rukama, „co uděláme?“
„Jak já to vidím, nezbývá než se pokusit vyrazit dveře. Avšak nebude to jednoduché. Ať jedna služebná zajde rychle dolů pro Bailyho a řekne mu, aby zajel ihned pro doktora Wilkinse. A teď tedy zkusíme vyrazit dveře. Ale okamžik, napadlo mne, nevedou tam také dveře z pokoje slečny Cynthie?“
„Ano, pane, ale ty byly vždy zajištěné. Nikdy nebyly otevřené.“
„Dobře, přesto bychom se na ně mohli podívat.“
Rychle se rozběhl chodbou k Cynthiinu pokoji. Uvnitř už byla Mary Cavendishová a třásla spící dívkou – musela mít neuvěřitelně tvrdé spaní – pokoušela se ji vzbudit. Ve vteřině byl zpět.
„Nepůjde to. Jsou také zajištěné. Musíme některé dveře vypáčit. Domnívám se, že v této místnosti by nemusely být tak odolné jako ty na chodbě.“
Měli jsme nervy napnuté k prasknutí a přerývaně jsme oddychovali. Rám dveří byl bytelný a dveře odolávaly našemu společnému úsilí po dlouhý čas, ale nakonec jsme ucítili, že začaly pod tíhou našich těl povolovat, až se konečně s rozléhajícím se praskotem rozletěly.
Všichni jsme vpadli dovnitř, Lawrence stále držel svíci.…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.