Čas přílivu

9. kapitola

Vyzbrojen nezbytným pověřením Jeremyho Cloada našel Poirot odpovědi na své dotazy. Z domu zůstaly jen ruiny. Pozemek byl teprve zcela nedávno v rámci příprav k přestavbě zbaven trosek. Neštěstí nepřežil nikdo krom Davida Huntera a paní Cloadové. Tři sloužící z domu – Frederick Game, Elizabeth Garneová a Eileen Corriganová – zahynuli při zásahu. Gordona Cloada vynesli živého, avšak zemřel při převozu, aniž se probral k vědomí. Poirot si zapsal jména a adresy příbuzných sluhy i obou služek.

„Třeba při pomlouvání nebo kritizování panu svěřili přátelům podrobnosti, pomocí nichž bych mohl dospět k informaci, kterou tolik hledám,“ řekl na vysvětlenou.

Úředník, s nimž hovořil, se zatvářil skepticky. Gameovi pocházeli z Dorsetu, Eileen Corriganová z provincie Cork.

Potom detektiv zamířil k bytu majora Portera. Nezapomněl na jeho zmínku o činnosti v protiletecké obraně a tak jej napadlo, jestli major oné noci náhodou nesloužil a něčeho si při tragédu v Sheffield Terrace nevšiml.

Sotva zahnul za roh, překvapil jej pohled na uniformovaného policistu před domem, k němuž se ubíral. Kolem postávali v kruhu kluci i dospělí a budovu pozorovali. Detektiv se polekal, když si uvědomil, co to znamená.

Konstáblovi neuniklo, že chce jít dovnitř.

„Tam nesmíte, pane,“ zadržel jej policista.

„Víte, co se tu děje?“

Poirot zavrtěl hlavou.

„Koho jste chtěl navštívit?“

„Majora Portera.

„Jste jeho přítel?“

..Ne. Za přítele se označit nemohu. Copak se stalo?“

„Pokud vím, ten džentlmen se zastřelil. Tamhle zrovna přichází inspektor.“

V otevřených dveřích se objevili dva muži. V jednom z nich Poirot poznal seržanta Gravese z Warmsley Vale, druhý byl místní inspektor. Graves si uvědomil, že detektiva zná. a ihned ho představil inspektorovi. Ten okamžitě navrhl: „Pojďme radši dovnitř,“ a všichni tři vešli do domu.

„Telefonovali do Warmsley Vale, tak mě sem superintendent poslal,“ vysvětlil Graves.

„Sebevražda?“

„Ano,“ přisvědči! inspektor. „Případ je podle všeho jasný. Majora nespíš trápilo svědomí kvůli včerejší výpovědi při předběžném projednávání. Lidé dovedou reagovat všelijak a soudím, že tenhle pán v minulých dnech prožíval depresi. Měl i finanční potíže a kdoví co ještě. Zastřelil se vlastním revolverem.“

„Smím jít nahoru?“

„Jestli chcete – doprovoďte pana Poirota, seržante.“

Graves detektiva odvedl do pokoje v prvním poschodí. Místnost vypadala stejně, jak si ji Poirot pamatoval: zašlé barvy na starých kobercích, knihy. Major seděl docela přirozeně v hluboké lenošce, jen hlava mu padala dopředu. Pravá ruka visela podél opěradla a pod ní na koberci ležel revolver. V ovzduší se dosud vznášel štiplavý zápach po střelném prachu.

„Stalo se to prý asi před dvěma hodinami,“ vysvětlil Graves. „Výstřel nikdo neslyšel. Bytná byla nakupovat.“

Zakaboněný Poirot hleděl dolů na tichou postavu s malou ožehlou ránou v pravém spánku.

„Tušíte, proč to udělal, …