15. kapitola
Lynn vyšla z domu a podívala se na oblohu. Slunce zapadalo, ale na nebi nebyly červánky, jen poněkud nezvyklá záře. Tichý večer s náznakem dusna. Později přijde bouře, napadlo ji.
Čas už dozrál. Déle nemůže řešení odkládat. Musí zajít do Long Willows a s Rowleyem si pohovořit. Aspoň to je mu dlužná – vysvětlit situaci sama a neusnadnit si cestu dopisem.
Jsem rozhodnuta – pevně rozhodnuta – říkala si, a přesto cítila, že kupodivu váhá. Rozhlédla se kolem a pomyslila si: Se vším se loučím – se svým světem se svým způsobem života.
Nečinila si iluze. Spojením s Davidem se pouštěla do rizika – do dobrodružství, které se mohlo zrovna tak zvrtnout, jako podařit. Sám ji v onen večer, kdy došlo k vraždě, v telefonu varoval.
Ovšem teď, před několika hodinami, prohlásil: „Chtěl jsem odejíti z tvého života. Já blázen si představoval, že bych tě dokázal opustit. Odjedeme do Londýna a dáme se oddat bez ohlášek. Nedovolím ti rozmýšlet se. Zapustila jsi zde kořeny, které tě tu drží. Musím tě vyrvat i s nimi.“ A ještě dodal: „Rowleyovi novinku ohlásíme teprve až budeš paní Hunterovou. Chudák, ale bude to nejlepší způsob, jak mu zprávu sdělit.“
S tím však nesouhlasila, třebas v té chvíli nic nenamítla. Ne, Rowleyovi musí podat vysvětlení sama.
A teď tedy k němu šla.
Když klepala na dveře Long Willows, bouřka právě začínala. Rowley otevřel dveře a sotva dívku spatřil, zatvářil se překvapeně.
„Haló, Lynn, proč jsi nezatelefonovala, že přijdeš? Nemusel jsem být doma.“
„Chci s tebou mluvit, Rowleyi.“
Ustoupil stranou, aby mohla vejít, a následoval ji do rozlehlé kuchyně. Na stole stály zbytky jeho večeře.
„Mám v úmyslu koupit stáložárná kamna,“ podotkl. „Budeš s nimi mít méně práce. A nový dřez – z nerezu – “
„Neplánuj, Rowleyi,“ přerušila ho.
„Kvůli tomu, že ta ubožačka není ještě pohřbená? Asi je to opravdu trochu bezcitné. Ale nikdy mi nepřipadala příliš šťastná. Nebyla snad docela zdravá. Po tom strašném náletu se už nevzpamatovala. Zkrátka a dobře, stalo se. Je mrtvá a pokud jde o mě – nebo spíš o nás – “
Lynn zatajila dech.
„Ne, Rowleyi, nepočítej s žádným ,my'. Pravě to jsem ti přišla oznámit.“
Zůstal na ni civět.
„Provdám se za Davida Huntera, Rowleyi,“ pokračovala klidně. V té chvíli se nenáviděla, ale neustoupila od svého záměru.
Nevěděla přesně, co očekává, zda protest či snad výbuch hněvu – ovšem určitě nepředpokládala, že Rowley zprávu přijme takhle. Chvíli na ni zíral, pak přešel ke kamnům, prohrábl je a nakonec se skoro nepřítomně k ní obrátil.
„Tak si to ujasněme,“ řekl. „Provdáš se za Davida Huntera. Proč?“
„Poněvadž ho miluji.“
„Miluješ mne.“
„Ne. Milovala jsem tě před odjezdem – jenže…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.