Karibské tajemství

25/ OBRAZOTVORNOST SLEČNY MARPLOVÉ

„Tak to tedy bylo?“ řekl znovu s údivem pan Rafiel.

Ale to už zase seděli spolu se slečnou Marplovou a důvěrně si povídali.

„Tak ona měla s Timem Kendalem poměr, viďte?“

„Nu, to se zrovna tak nedá nazvat,“ odpověděla stydlivě stará dáma. „Podle mého názoru to bylo z její strany romantické poblouznění s nadějí na budoucí sňatek.“

„Cože! Tak vy si myslíte, že ona čekala na její smrt?“

„Ale to ne! Chudinka Ester Waltersová vůbec netušila, že Molly má zemřít! O tom jsem naprosto přesvědčena,“ vysvětlovala slečna Marplová. „Spíše asi uvěřila tomu, co jí Tim Kendal o Molly napovídal. Patrně jí vyprávěl, že Molly byla dříve zamilovaná do někoho jiného, který sem za ní přijel, a zase se s ní začal scházet. Zřejmě počítala s tím, že se Tim rozvede. Ze svého hlediska v tom nic špatného a neslušného neviděla. A pak — byla přece do něho hrozně zamilovaná, rozumíte.“

„Tomu bych se konečně nedivil. Ten chlapík měl pro ženy úžasné kouzlo… Ale co on na ní viděl — to nechápu. Vy to víte?“

„Lépe to jistě víte vy, pane Rafieli, viďte?“

„Nu — ano. A představte si, domníval jsem se dokonce, že to byl ode mne výborný nápad! Ale jak vy jste se o tom dozvěděla?“

„Hm — dobrá. Myslím, že bych vám to při troše obrazotvornosti opravdu mohla vysvětlit, ačkoliv by bylo mnohem jednodušší, kdybyste mi to vysvětlil sám.“

„Ani mne nenapadne, abych vám něco povídal,“ durdil se starý pán. „Když jste tak chytrá, jen mi to hezky řekněte vy!“

„Tak se podívejte, pane Rafieli! Podle mého názoru nemůžete vyloučit, jak už jsem vám jednou naznačila, že ten váš Jackson míval občas ve zvyku strkat nos do vašich dokumentů.“

„To nemohu sice vyloučit,“ přiznal pan Rafiel, „ale zase na druhé straně bych nemohl tvrdit, že by mu to bylo k něčemu dobré. Na to jsem příliš opatrný.“

„Já se však domnívám,“ pokračovala slečna Marplová, „že si přečetl vaši poslední vůli.“

„Vidíte — to je možné! Ano — opravdu mám s sebou její kopii.“

„A vy jste mi tvrdil,“ prohlásila slečna Marplová zřetelně a jasně, „že jste ve své poslední vůli vůbec nic neodkázal paní Ester Waltersové. Tento fakt jste mi zvlášť zdůraznil, a zřejmě jste totéž zdůraznil i Jacksonovi. V jeho případě jste mluvil pravdu — o tom nepochybuji. Jemu jste opravdu nic neodkázal — ale odkázal jste peníze Ester Waltersové, ačkoliv jste si přál, aby jí tato okolnost zůstala utajena. Mám pravdu, že?“

„Ano — máte. Stejně však nechápu, jak jste na tohle přišla?“

„Prozradil jste se sám, jak jste to nápadně zdůrazňoval,“ odpověděla slečna Marplová. „Mám v tom už určité zkušenosti a poznám podle hlasu, když mi lidé lžou.“

„Vzdávám se,“ zvolal pan Rafiel. „Klobouk před vámi dolů! Opravdu jsem odkázal Ester Waltersové padesát tisíc liber. Chtěl jsem ji příjemně překvapit, až umřu… Když se to Tim Kendal dozvěděl, rozhodl se zbavit se své nynější ženy. Zřejmě ji hodlal uspat něčím na věky a oženit se s padesáti tisíci a Ester Waltersovou. Asi by s ní v příhodný čas zatočil podobně! Ale, jak on se ksakru dozvěděl, že má ty peníze dostat?“

„Pochopitelně od Jacksona,“ odpověděla slečna Marplová. „Přece ti dva se spolu velmi přátelili! K Jacksonovi se Tim Kendal choval výborně a myslím, že opravdu zpočátku ani neměl postranní úmysly. Jak si tak občas povídali, Jacksonovi mezi řečí zřejmě uklouzlo to, co nevěděla sama Ester Waltersová. Možná, že se to zrovna stalo, když se mu Jackson svěřil, jak by se s ní rád oženil, ale nedaří se mu získat její náklonnost! Tak se snad Tim dozvěděl, že zdědí úctyhodnou sumu peněz — ano, tak nějak si představuji, že k tomu asi došlo…“

„Ty vaše představy vám zřejmě pokaždé vyjdou…“ nestačil se divit pan Rafiel.

„Stejně však nedovedu pochopit, jak jsem přesto mohla být tak slepá a tupá,“ vrátila se k sebekritice slečna Marplová. „A jak nakonec vidíte — všechno do sebe krásně zapadalo. Tim Kendal byl nejen mužem zlotřilým, ale také chytrým. Zvláště se vyznal v rozšiřování různých řečí a pověstí. Myslím, že dobrá polovina všech drbů, které jsem zde slyšela, pocházela od něho. Sám zřejmě roznesl zprávu, že Molly byla před ním zamilovaná do muže špatné pověsti, který se k ní pochopitelně nehodil. Podle mého názoru však tím nežádoucím mladým mužem byl ve skutečnosti sám Tim Kendal, ačkoliv jako předchozí nápadník vystupoval pod jiným jménem. Její rodina se snad o něm něco doslechla — třeba zrovna něco z jeho podezřelé minulosti, a tak si zahrál na ohromně uraženého nápadníka a odmítl se rodině představit. Nato si asi s Molly vymysleli společný podfuk, který ona zřejmě pokládala za ohromnou legraci. Doma začala předstírat, že se pro něho trápí a zoufá si zármutkem nad ztracenou láskou. Zatím se objevuje na scéně pan Tim Kendal, ohání se jmény starých přátel rodiny a je přijímán jako ten pravý muž pro Molly, který jí pomohl vyhnat z hlavy toho předchozího darebáka. Myslím, že oba z toho měli opravdu velkou švandu. Ať už tak či onak — oženil se s ní. Za její peníze koupil tento podnik od předchozích majitelů, kteří měli v úmyslu vrátit se do Anglie. Dovedu si představit, že se mu zde Mollyiny peníze hezky rychle rozkutálely. A tu mu přišla do rány Ester Waltersová a s ní i naděje na získání dalších peněz.“

„Proč tedy neoddělal mne?“ zeptal se pan Rafiel.

Slečna Marplová si rozpačitě odkašlala.

„Nu — myslím si, že si chtěl nejprve zajistit Ester Waltersovou — a pak…“ Zarazila se a nevěděla, jak dál.

„— a pak by nemusel čekat dlouho, viďte?“ dopověděl za ni pan Rafiel. „Konečně, pro něho by bylo mnohem výhodnější, kdybych umřel přirozenou smrtí. Jsem až příliš bohatý a smrt milionáře by se asi vyšetřovala mnohem pečlivěji než smrt manželky. Tak jste to myslela?“

„Ano — tak nějak —“ přikývla.

Po chvíli znovu živě pokračovala: „A uvažte, kolik lží o ní napovídal… Mnohým dokonce uvěřila i sama Molly, zvlášť když jí ještě koupil tu knihu o duševních chorobách. Ona začínala přinejmenším věřit, že má takzvané ‚slabší nervy‘, a on jí místo uklidňujících prášků dával všelijaké drogy, které vyvolávaly její bláznivé sny a …