KAPITOLA PÁTÁ
Děvče, které vešlo do pokoje zřejmě velice neochotně, bylo nepůvabné, vyděšené stvoření. Vypadala tak trochu jako žabec, protože byla štíhlá a měla na sobě slušivé vínově červené šaty, jaké služebné nosívají.
Prosebně se na Neela podívala a rovnou řekla:
„Já jsem nic neprovedla. Vážně ne. Vůbec nic o tom nevím.“
„To je v pořádku,“ řekl Neele, srdečně. Hlas se mu maličko změnil. Zněl teď veseleji a ozvaly se v něm bodré lidové intonace. Gladys připomínala vyjukaného králíka a musel ji trochu uchlácholit, chtěl-li, aby se rozpovídala pokud možno nenuceně.
„Sedněte si tady,“ pokračoval. „Chci se vás zeptat na tu dnešní snídani.“
„Já ale vůbec nic neprovedla.“
„Jistě – servírovala jste ale snídani, ne?“
„Ano, to ano.“ Dokonce i tento holý fakt připustila jen se značnou neochotou. Tvářila se provinile a zároveň vystrašeně, ale inspektor Neele byl zvyklý na svědky, kteří vypadali přesně tak jako ona. Pokračoval zvesela a snažil se ji zprvu uklidnit nezávaznými otázkami: Kdo tam přišel nejdřív? A kdo po něm?
Elaine Fortescueová přišla k snídani první. Vešla do jídelny právě ve chvíli, kdy Crump přinášel konvici s kávou. Pak přišla paní Fortescueová, po ní teprve paní Jennifer a nakonec pán. Čaj, káva a teplá jídla byla na horkých podnosech na servírovacím stolku.
Důležitého se od ní dověděl málo, skoro nic, co by už nevěděl. Výběr jídel a nápojů se shodoval s tím, co už mu řekla Mary Doveová. Pán a paní Fortescueovi pili kávu a paní Jennifer čaj. Všechno proběhlo jako obvykle.
Pak jí Neele řekl, aby mu pověděla něco o sobě, a to už odpovídala mnohem ochotněji. Zprvu pracovala u soukromníků a později byla zaměstnána v různých kavárnách. Pak si řekla, že to znovu zkusí v soukromé službě, a ve Vile u tisu nastoupila letos v září. Je tu už dva měsíce.
„A libí se vám tu?“
„Ano, je to tady docela dobré.“ Dodala: „Člověk se tu tolik nenaběhá, ale zas na druhé straně nemá tolik volnosti…“
„A teď mi povězte o šatech pana Fortescuea – o jeho oblecích. Kdo o ně pečoval? Kdo je kartáčoval, udržoval a tak.“
Gladys se zatvářila trošku otráveně.
„Měl to dělat Crump, jenže mi moc často přikáže, abych to udělala já.“
„Kdo kartáčoval a žehlil oblek, který měl dnes pan Fortescue na sobě?“
„Nevzpomínám si, co si dnes bral. Má těch obleků tolik…“
„Našla jste mu někdy v kapse v některých šatech zrní?“
„Zrní?“ Zatvářila se překvapeně.
„Přesněji řečeno – žito.“
„Žito? Co se z něho peče chleba? Takový ten černý? Vždycky si říkám, jakou má odpornou chuť.“
„To je ale žitný chleba. Nám jde o žito – obilí. To totiž měl váš pán v kapse kabátu.“
„V kapse saka?“
„Ano. Víte, jak se tam dostalo?“
„To vám tedy nemohu říct. Nikdy …
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.