II
Několik minut po odchodu Elaine Fortescueová seděl inspektor Neele nehybně a zamyšleně zíral před sebe. Měl věru zase o čem přemýšlet. Výpověď Mary Doveové, že přibližně ve 4.35 spatřila v zahradě nějakého muže, odhalovala jisté nové možnosti. Ovšem jedině v tom případě, že Mary Doveová mluvila pravdu. Inspektor Neele ze zásady nikdy o nikom nepředpokládal, že mluví pravdu. Ať ale o její výpovědi přemýšlel z jakéhokoli hlediska, neshledával žádný důvod, proč by měla lhát. Spíš se mu zdálo pravděpodobné, že Mary Doveová říká pravdu, když se zmínila o muži, kterého viděla v zahradě. A je docela jasné, že ten muž nemohl být Lancelot Fortescue, ačkoli její domněnka, že jde právě o něho, byla za daných okolností zcela pochopitelná. Nemohlo jít o Lancelota Fortescuea, ale byl to muž přibližně stejně vysoký a postavou Lancelota Fortescuea připomínající – a jestliže tedy v té době v zahradě nějaký muž opravdu chodil, a navíc muž, který se pohyboval značně opatrně, soudě podle toho, že se plížil za živým plotem z tisových keřů – pak to opravdu stálo za nové zamyšlení.
K výpovědi přistupovala navíc ještě okolnost, že slyšela někoho přecházet nahoře nad schodištěm. A to zas byl fakt spojený s čímsi dalším. S tou malou hrudkou bláta, kterou nalezl na podlaze budoáru Adély Fortescueová. Myšlenky inspektora Neela se vrátily ke křehkému psacímu stolku v téže místnosti. Roztomilá malá starožitnost, v níž byla – jak hned poznal – tajná zásuvka. V této zásuvce byly tři dopisy – dopisy, které napsal Adéle Fortescueová Vivian Dubois. Velké množství milostných dopisů toho či onoho druhu prošlo inspektoru Neelovi rukama během jeho policejní praxe. Byl obeznámen s vášnivými dopisy, pošetilými dopisy, sentimentálními dopisy i rozběsněnými dopisy. Existovaly však také opatrné dopisy. Ty tři si inspektor Neele v duchu zařadil do této poslední kategorie. I kdyby byly přečteny u soudu při rozvodovém řízení, bylo by je možno interpretovat jako pouhé projevy platonického přátelství. Ačkoliv v tomhle případě – doprčic, pěkné platonické přátelství, pomyslel si inspektor nezdvořile.
Když Neele dopisy nalezl, poslal je hned do Scotland Yardu, neboť v té chvíli bylo hlavní otázkou, zda je úřad veřejného žalobce pokládá za dostatečný podklad k podání žaloby proti Adéle Fortescueové nebo proti Adéle Fortescueová a Vivianu Duboisovi jako společníkům. Všechno nasvědčovalo tomu, že Rexe Fortescuea otrávila jeho žena, ať už to udělala sama nebo s pomocí svého milence. Z dopisů jakkoli opatrných jasně vysvítalo, že Vivian Dubois je jejím milencem, ale vůbec tam výslovně nestálo – pokud to inspektor Neele byl s to posoudit – nic, co by mohlo být označeno za podněcování k …
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.