Plodná neděle
„No, tak tomuhle vážně říkám nádhera,“ prohlásila slečna Dorothy Prattová už počtvrté. „Kdyby mě tak ta stará ochechule teď mohla vidět. I s tím svým Jamesem!“
Tou poněkud jedovatě zmiňovanou „starou ochechulí“ byla vysoce vážená zaměstnavatelka slečny Prattové, paní Mackenzie Jonesová, dáma s velice vyhraněnými názory na křestní jména vhodná pro služky, jež zavrhovala Dorothy ve prospěch nenáviděného druhého jména slečny Prattové znějícího Jane.
Společník slečny Prattové neodpověděl hned — a z toho nejlepšího důvodu. Když jste si právě koupili austinka ze čtvrté ruky za celých dvacet liber a vyjíždíte s ním teprve podruhé, vaše plná pozornost se nutně musí soustředit na nelehký úkol používat obě ruce a nohy k řešení momentálních naléhavých situací.
„Hm — á!“ opáčil pan Edward Palgrove a zažehnal krizi za příšerného skřípění, po kterém by každému pravověrnému motoristovi přeběhl mráz po zádech.
„No, hovorný tedy moc nejsi,“ postěžovala si Dorothy.
Pan Palgrove se zachránil před nutností odpovědět, neboť v tu chvíli byl nemilosrdně a beze zbytku proklet řidičem jednoho autobusu.
„No tedy, taková nestydatost,“ pronesla slečna Prattová a pohodila hlavou.
„Já bych mu jenom přál, aby mu fungovaly brzdy tak jako mně,“ postěžoval si její mládenec hořce.
„Je s nimi snad něco v nepořádku?“
„Můžeš na ně šlapat až do aleluja,“ odvětil pan Palgrove, „ale nic se nestane.“
„Víš, Tede, za dvacet liber přece nemůžeš čekat zázraky. Konec konců jsme tu, v opravdovém autě a jedeme v neděli odpoledne na výlet stejně jako každý jiný.“
Další skřípění a rachot.
„Á!“ pravil Edward s vítězným ruměncem ve tváři. „Tohle bylo lepší.“
„Řídíš vážně úžasně,“ prohlásila Dorothy obdivně.
Povzbuzen uznáním dámy, odvážil se přelétnout Hammersmith Broadway a dostalo se mu ostrého napomenutí ze strany jednoho policisty.
„Já tedy vážně nevím, kam ta policie spěje,“ prohlásila Dorothy, když se řítili na Hammersmith Bridge. „Člověk by řekl, že by mohli být trochu zdvořilejší, vzhledem k tomu, jakou mají v poslední době pověst.“
„Stejně jsem po téhle silnici nechtěl jet,“ konstatoval Edward smutně. „Chtěl jsem sjet na Great West Road a tam to zapíchnout.“
„A dost možná se nechat zabásnout,“ opáčila Dorothy. „To se onehdá stalo mému pánovi. Pět liber a soudní výlohy.“
„Policie koneckonců zase není tak zkostnatělá,“ prohlásil Edward velkodušně. „Do bohatých se pouští celkem dobře. Bez pardonu. Úplně šílím, když si pomyslím na ty nadutce, co můžou přijít do obchodu a bez mrknutí oka si na místě koupit rolls-royce. V tom přece není žádná spravedlnost. Jsem stejně dobrý jako oni.“
„A nebo ty šperky,“ vzdychla Dorothy. „Ty obchody na Bond Street. Perly a diamanty a nevímco ještě! Představ si mě se šňůrou perel od Woolwortha.“
Chmurně se nad tím zadumala. Edward měl zase chvíli možnost věnovat se plně řízení. Richmondem zvládli projet bez nehody. Ta výměna názorů s policistou Edwardem značně otřásla. Nyní se vydal cestou nejmenšího odporu a slepě jel …
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.