Rádžův smaragd
James Bond se s náramným úsilím zase soustředil na žlutou knížečku, kterou držel v rukou. Na vnější straně nesla kniha prostý, ale atraktivní nápis: „Chcete zvýšit svůj plat na 300 liber ročně?“ Stála jeden šilink. James právě dočetl dvě stránky svěžích odstavečků, nabádajících ho, aby se díval svému šéfovi do tváře, pěstoval si dynamickou osobnost a vyzařoval atmosféru výkonnosti. Teď se dostal k rafinovanějším záležitostem: „Je čas mluvit i čas mlčet,“ informovala ho žlutá knížka. „Skutečný muž nevybreptá pokaždé všechno, co ví.“ James zavřel knížečku a zvedl hlavu s pohledem upřeným do modrých dálav oceánu. Přepadlo ho strašlivé podezření, že on není skutečný muž. Skutečný muž by byl pánem situace, ne její obětí. To ráno si James už pošedesáté znovu odrecitoval utrpěná příkoří.
Tohle byla jeho dovolená. Jeho dovolená? Ha, ha! Sarkastický smích. Kdo ho přesvědčil jet do tohohle módního přímořského letoviska jménem Kimpton-on-Sea? Grace. Kdo ho ponoukal utratit víc, než si mohl dovolit? Grace. A on s tím plánem ještě horlivě souhlasil. Dostala ho sem, a s jakým výsledkem? Zatímco on bydlel v nějakém obskurním hotýlku zhruba míli a půl od pláže, Grace, která měla být v podobném hotýlku (ne v tom samém — společenské normy byly v Jamesových kruzích velmi nekompromisní), ho ohavně opustila a neusadila se nikde jinde než v hotelu Esplanade přímo na pláži.
Prý tam má přátele. Přátele! James se znovu sarkasticky zasmál. Probíral se vzpomínkami na minulé tři roky, kdy si beze spěchu Grace namlouval. Když si jí poprvé všiml, byla blahem bez sebe. To bylo předtím, než se pozvedla k výšinám slávy v kloboučnictví u pánů Bartlem na High Street. V těch raných dobách to byl James, kdo se naparoval, a teď, běda!, kolo se obrátilo. Grace si „přišla na slušné peníze“, jak zněl odborný termín, a začala kvůli tomu nosit nos nahoru. Ano, to bylo ono, nosila ho skoro až k nebesům. Jamesovi se vybavil zmatený útržek z nějaké básnické knížky, něco jako „půstem, na kolenou děkujte nebi za dobrého muže“. Jenže na Grace se nic takového pozorovat nedalo. Dobře nakrmená snídaní z hotelu Esplanade lásku dobrého muže naprosto ignorovala. Zato ovšem přijímala pozornosti otravného idiota jménem Claud Sopworth, člověka, který podle Jamesova přesvědčení postrádal naprosto jakékoli morální kvality.
James zabořil podpatek do země a temně se zamračil na obzor. Kimpton-on-Sea. Co ho to jen popadlo, jet na takové místo? Bylo to v první řadě letovisko pro bohaté a slavné, pozůstávalo ze dvou velkých hotelů a několika mil malebných domků, které patřily módním herečkám, movitým Židům a těm příslušníkům anglické aristokracie, kteří se dostatečně bohatě oženili. Nájem za tu nejmenší chatičku s vybavením přišel na pět guinejí týdně. Kam až se mohlo vyšplhat nájemné za ty velké, na to už představivost nestačila. Jeden z takových paláců stál přímo za místem, kde seděl James. Patřil známému sportovci, lordu Edwardu Campionovi, a v současnosti byl plně obsazen význačn…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.