2
Hlas utichl.
Na okamžik zkamenělo všeobecné mlčení, pak se ozval ohlušující třesk. To Rogers upustil podnos. A současně odněkud z jiné místnosti zazněl strašlivý výkřik a po něm něčí pád.
První se pohnul Lombard. Vrhl se ke dveřím vedle krbu a rozrazil je. Hned za nimi ležela zhroucená paní Rogersová.
Lombard křikl: „Marstone!“
Anthony mu přiskočil na pomoc. Spolu ženu zvedli a odnesli ji do salónu.
Rychle jim vykročil vstříc doktor Armstrong. Pomohl jim uložit ženu na pohovku a sklonil se nad ní.
„To nic není,“ řekl okamžitě. „Prostě omdlela. Za chvilku přijde k sobě.“
Lombard se obrátil k Rogersovi: „Přineste trochu brandy.“
Rogers, bílý ve tváři a s roztřesenýma rukama, zamumlal: „Prosím, pane,“ a spěšně vyklouzl z pokoje.
Vera vykřikla: „Kdo to mluvil? Kdo to byl? Znělo to… Znělo to…“
Generál Macarthur zabreptal: „Co se to tu děje? Co má být tohle za vtip?“
Chvěly se mu ruce. Poklesla mu ramena. Vypadal najednou o deset let starší.
Blore si kapesníkem otíral obličej.
Jenom soudce Wargrave a slečna Brentová vypadali nedotčeně. Emily Brentová seděla jako svíce a se vztyčenou hlavou. Jen na obou tvářích jí naskočily temně červené skvrny. V soudcově chování se projevovala jeho obvyklá jistota, seděl s hlavou zabořenou do límce. Jednou rukou se lehce škrábal na uchu. Jen jeho oči si zachovaly svou živost a zkoumavě, s bystrou ostražitostí propátrávaly pokoj.
Jako první opět začal jednat Lombard. Zatímco se Armstrong zabýval omdlelou ženou, Lombard se ujal iniciativy. Řekl: „Ten hlas? Znělo to, jako by mluvil tady v místnosti.“
„Kdo to byl?“ křičela Vera. „Kdo to byl? Z nás to nebyl nikdo!“ Stejně jako soudce, bloudil i Lombard očima po salónu. Na okamžik se jeho pohled zastavil na otevřeném okně, ale pak rozhodně zavrtěl hlavou. Náhle se mu v očích rozsvítilo. Hbitě znovu zamířil ke dveřím vedle krbu, k těm, za nimiž prve ležela paní Rogersová.
Prudce hmátl po klice a rozrazil dveře dokořán. Prošel jimi a vzápětí spokojeně vykřikl: „Á, tady to máme!“
Ostatní se nakupili kolem něho. Jen slečna Brentová zůstala zpříma sedět na židli.
V druhé místnosti byl těsně ke stěně, společné se salónem, přistrčen stůl. A na něm stál gramofon – staromódní gramofon s velikou troubou. Trouba byla ústím obrácena ke stěně a Lombard ji trochu odsunul a ukázal na několik drobných dírek, jimiž byla stěna nenápadně provrtána.
Seřídil gramofon, nasadil jehlu na desku a okamžitě znovu uslyšeli: „Vznáším proti vám tyto obžaloby…“
Vera zaječela: „Zastavte to! Zastavte to! To je hrůza!“
Lombard jí vyhověl.
S úlevným povzdechem řekl doktor Armstrong: „Zřejmě jenom hanebný a bezcitný kanadský žertík.“
Tichý, zřetelný hlas soudce Wargrava zašeptal: „Tak vy to pokládáte za žertík, ano?“
Doktor se na něho zadíval: „A co by to mohlo být jiného?“
Soudce si lehce pohladil horní ret a řekl: „Já se k tomu zatím nebudu vyjadřovat.“
„Poslechněte,“ ozval se náhle Anthony Marston, „na jednu věc jsme zapomněli. Kdo to ksakru natočil a spustil?“
Wargrave zabručel…
Agatha Christie
Lenka Eranová –
Skvělá detektivka s originální zápletkou. Příběh je dobře vystavěný a udržuje čtenáře v napětí. Skvěle vystižená ponurá atmosféra, naprosto adekvátní k tomuto příběhu.
Vladimír Šimek –
Tato kniha je pro mě vrcholem detektivního žánru a asi jednou z nejznámějších od této proslulé autorky. Agatha Christie zde vytvořila napínavý příběh, který mě držel v napětí od začátku do konce. Každá postava má své tajemství a motiv, což činí odhalení vraha skutečně překvapivým. Doporučuji všem milovníkům klasických detektivek.