Popis
Agatha Christie: Deset malých černoušků
Anotace
Agatha Christie, „první dáma detektivky“, nade vše milovala nejen spletité šarády, ale i nejrůznější dětské hříčky, básničky či lidové písničky. Kdo by neznal třeba Pět malých prasátek anebo právě Deset malých černoušků? V neúprosném rytmu známého popěvku tu černoušků ubývá stejně jako hostů v luxusním sídle na ostrově, bouří odříznutém od světa. Jakási ďábelská síla žene podle předem připraveného plánu jednoho po druhém do záhuby, až nezbude žádný. Kam však zmizel vrah?Napínavá detektivka, která se dočkala několika filmových zpracování a hrála se na desítkách světových jevišť, patří bezesporu k tomu nejznámějšímu, co velká anglická autorka napsala.
Agatha Christie – životopis, dílo, citáty
3
Promluvil ztišený klidný hlas soudce Wargrava: „Další z nás zproštěn podezření – ale pozdě, bohužel.“
Armstrong se skláněl nad mrtvou. Přičichl jí ke rtům, nahlédl jí pod víčka a potřásl hlavou.
„Jak umřela, doktore?“ zeptal se nedočkavě Lombard. „Byla přece v pořádku, když jsme od ní odcházeli.“
Armstrongovu pozornost upoutala skvrnka na pravé straně ženina krku.
„Tady je stopa po injekční jehle,“ řekl.
Od okna se ozval bzukot.
„Podívejte se!“ vykřikla Vera. „Včela! Ne, čmelák! Vzpomeňte si, co jsem říkala ráno!“
„Ale to nebyla včela, co ji bodlo,“ pravil pochmurně Armstrong. „Tu injekční stříkačku držela lidská ruka.“
„A jaký to byl jed?“ zeptal se soudce.
„Řekl bych, že nějaký kyanid,“ odvětil Armstrong.
„Pravděpodobně cyankáli jako u Anthonyho Marstona. Jistě zemřela okamžitě. Zadušením.“
„Ale co ta včela?“ křičela Vera. „To nemůže být náhodná shoda!“
„Ovšemže to není náhodná shoda,“ pravil pomalým hlasem Lombard. „To náš vrah projevuje svůj smysl pro lokální kolorit. Je to hravá bestie. S potěšením se co nejpřesněji drží té své proklaté rýmovačky.“
Poprvé mu trochu přeskakoval hlas, zněl skoro řez…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.