Deset malých černoušků

Agatha Christie

87 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Deset malých černoušků (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie64 Kategorie:

Popis

Agatha Christie: Deset malých černoušků

Anotace

Agatha Christie, "první dáma detektivky", nade vše milovala nejen spletité šarády, ale i nejrůznější dětské hříčky, básničky či lidové písničky. Kdo by neznal třeba Pět malých prasátek anebo právě Deset malých černoušků? V neúprosném rytmu známého popěvku tu černoušků ubývá stejně jako hostů v luxusním sídle na ostrově, bouří odříznutém od světa. Jakási ďábelská síla žene podle předem připraveného plánu jednoho po druhém do záhuby, až nezbude žádný. Kam však zmizel vrah?Napínavá detektivka, která se dočkala několika filmových zpracování a hrála se na desítkách světových jevišť, patří bezesporu k tomu nejznámějšímu, co velká anglická autorka napsala.

Agatha Christie – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu

And Then There Were None / Ten Little Indians / Ten Little Niggers

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Deset malých černoušků“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3

 

„Naprosto jasné,“ prohlásil Armstrong. „Vrah se za něj připlížil, rozmáchl se sekyrou a nechal ji dopadnout na jeho skloněnou hlavu.“

Blore si pečlivě prohlížel topůrko sekyry a sítko na mouku z kuchyně.

„Bylo k tomu zapotřebí velké síly, doktore?“ zeptal se soudce Wargrave.

Armstrong odpověděl velmi vážně: „Mohla to udělat i žena, jestli to myslíte takhle.“ Rychle se rozhlédl. Vera Claythornová a Emily Brentová byly ještě v kuchyni. „To děvče to mohlo dokázat snadno – je to sportovní typ. Slečna Brentová vypadá sice křehce, ale takové ženy mají často velkou sílu ve svalech. A nezapomínejte, že každý duševně vyšinutý člověk má sílu zcela netušenou.“

Soudce zamyšleně přikývl.

Blore se vzpřímil a řekl s povzdechem: „Žádné otisky prstů. Topůrko bylo potom dobře očištěno.“

Náhle se ozval smích. Muži se hbitě obrátili. Na dvorku stála Vera Claythornová a křičela vysokým, pronikavým hlasem, zkresleným výbuchy divokého smíchu: „Jestlipak tady na ostrově chovají včely? No, to mi povězte! Kam půjdeme vybírat med? Ha ha!“

Zírali na ni nechápavě. Vypadalo to, jako by ta jasně myslící, vyrovnaná dívka přímo před jejich očima zešílela. A křičela tím vysokým, nepřirozeným hlasem dál: „Co na mě tak civíte? Jako kdybyste si mysleli, že jsem se pomátla. To, co chci vědět, je docela rozumné. Včely, úly, včely! Copak to nechápete? Copak jste nečetli ty idiotské veršíčky? Máte je ve všech pokojích, abyste si je mohli prostudovat! Kdyby nám to jen trochu myslelo, mohli jsme jít rovnou sem. Sedum malých černoušků šlo naštípat klest. A co t…