VIII. Únos ministerského předsedy
Nyní, kdy válka a problémy války jsou věcí minulosti, myslím, že se mohu bezpečně odvážiti zjeviti světu úlohu, kterou hrál můj přítel Poirot v jednom okamžiku národních bojů. Tajemství o tom bylo dobře střeženo. Do tisku se nedostalo ani zašeptnutí. Avšak nyní, kdy už není nutno zachovávati tajemství, považuji za správné, aby Anglie věděla, zač je zavázána vděčností mému malému příteli, jehož znamenitý mozek tak obratně odvrátil velkou katastrofu.
Jednoho večera po obědě — datum nebudu zvlášť uváděti, stačí říci, že to bylo v době, kdy papouškoval kde kdo frázi: „Uzavřete mír vyjednáváním po nepřátelích Anglie“ — já a můj přítel seděli jsme v jeho bytě. Po svém propuštění z vojny pro neschopnost vojenské služby prováděl jsem odvody a stalo se mi zvykem večer po obědě zaskočiti k Poirotovi a rozmlouvati s ním o všech zajímavých událostech, které se snad naskytly.
Pokoušel jsem se hovořiti s ním o vzrušující novince dne — o ničem menším než pokusu vraždy pana Davida Mac Adama, anglického ministerského předsedy. Zprávy v novinách byly zřejmě pečlivě zcensurovány. Podrobnosti nebyly udány, vyjma, že ministerský předseda unikl smrti jako zázrakem, ježto kulka ho sotva škrábla na šíji.
Uvažoval jsem, že naše policie byla asi hanebně nedbalá, byl-li takový kousek možný. Chápal jsem zcela dobře, že němečtí agenti v Anglii by rádi hodně riskovali pro takový výkon. „Bojovný Mac,“ jak mu přezdila jeho vlastní strana, odvážně a nedvojsmyslně potíral vliv pacifistů, který se stával tak mocným.
Byl více než anglickým ministerským předsedou — byl Anglií; a kdyby byl odstraněn ze svého vlivného místa — bylo by to pro Anglii zdrcující a ohromující ranou.
Poirot byl zaměstnán tím, že své šedé šaty otíral drobnou hubkou. Nikdy nebylo takového šviháka, jako byl Hercule Poirot. Úpravnost a pořádek byly jeho vášní. Teď, se zápachem benzinu, naplňujícím vzduch, bylo mu zhola nemožno věnovati mi plnou pozornost.
„V malém okamžiku jsem u vás, příteli, mám to jen dokončiti. Ta mastná skvrna — to není dobré — odstraním ji — tak!“ Vymačkával houbu.
Dal jsem se do smíchu, zapaluje novou cigaretu.
„Je to něco zajímavého?“ tázal jsem se asi po jedné či dvou minutách.
„Pomáhám jedné — jak tomu říkáte? — ‚dámě od milosrdných spolků‘ nalézti jejího muže. Je to těžký případ, vyžadující takt. Protože myslím tak trochu, že až bude nalezen, nebude z toho mít radost. Co myslíte? Pokud se týče mne, jsem při něm. Byl to člověk vzácných rozeznávacích schopností a proto se ztratil.“
Smál jsem se.
„Konečně. Skvrna zmizela! Jsem vám k službám.“
„Ptal jsem se vás právě, co soudíte o tom pokusu vraždy Mac Adama?“
„Dětinství!“ odvětil Poirot pohotově. „Člověk to sotva může bráti vážně. Vystřeliti z pušky — to se nikdy nepovede. To patří minulosti.“
„Tentokrát se to skoro povedlo,“ připomněl jsem mu.
Poirot netrpělivě potřásl hlavou. Právě chtěl odpověděti, když hospodyně vstrčila hlavu mezi dveře a oznámila mu, že dole jsou dva páni…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.