III. Dobrodružství s levným bytem.
Ve všech případech, na něž si vzpomínám, Poirotova pátrání vycházela z ústředního faktu, ať již z vraždy, či loupeže a odtud postupovala pochodem logického vyvozování ke konečnému vítěznému rozřešení. V událostech, jež se chystám nyní zaznamenati, pozoruhodný řetěz okolností vedl od příhod na první pohled všedních, jež s počátku upoutaly Poirotovu pozornost, k nekalým událostem, jež doplnily nejneobvyklejší případ.
Trávil jsem večer se svým starým přítelem, Geraldem Parkerem. Mimo mne a mého hostitele bylo tam snad asi půl tuctu lidí a jak se vždy dalo dříve nebo později kdekoliv byl Parker, počalo se mluviti o nesnázích spojených s hledáním bytu v Londýně. Domy a byty byly Parkerovým zvláštním koníčkem. Od konce války bydlel aspoň v půl tuctu různých bytů a domků. Sotva že se někam nastěhoval, neočekávaně objevil něco nového a stěhoval se tam se všemi svými svršky. Jeho stěhování bylo skoro vždy spojeno s malým peněžním ziskem, neboť měl bystrou obchodnickou hlavu, avšak byla to pouhá láska ke sportu, jež ho poháněla — nikoliv touha vydělávati tím peníze. Naslouchali jsme po nějakou dobu Parkerovi s úctou, kterou má nováček ke zkušenému. Avšak pak přišla i na nás řada a rozpoutal se pravý Babel jazyků. Konečně bylo ponecháno volné pole paní Robinsonové, půvabné mladé paní, jež zde byla se svým mužem. Nesetkal jsem se s nimi nikdy dříve, poněvadž Robinsonovi teprve nedávno se seznámili s Parkerem.
„Řeč o bytech,“ — pravila, „slyšel jste o našem štěstí, pane Parkere? Dostali jsme byt — konečně! V Montagu Mansions.“
„Dobrá,“ pravil Parker. „Vždycky jsem to říkal, že je spousta bytů — zaplatí-li se požadovaná cena!“
„Ano, ale v tomto případě nebyla cena přemrštěně vysoká. Byt jest až hrůza laciný. Osmdesát liber ročně!“
„Ale — ale, Montagu Mansions je hned vedle Knightsbrigde, ne? Pěkná, velká budova. Nebo mluvíte snad o nějakém jiném domě téhož jména někde v zapadlé uličce na periferii?“
„Ne, byt jest na Knightsbridge. To je právě okolnost, která to činí tak podivným.“
„Svět je podivný. Je to ohromující zázrak. Ale musí v tom býti někde nějaký háček. Snad velký stavební příspěvek myslím?“
„Žádný příspěvek!“
„Žádný pří… ó, proboha, podržte mi někdo hlavu!“ naříkal Parker.
„Ale musili jsme zakoupiti nábytek,“ pokračovala paní Robinsonova.
„Ó!“ vyjel Parker. — „Věděl jsem, že tu je nějaký háček.“
„Za padesát liber. A byt je krásně zařízen.“
„Vzdávám se,“ řekl Parker. — „Ti nynější nájemníci musí býti blázni se smyslem pro lidumilnost.“
Paní Robinsonova vypadala poněkud znepokojeně. — Malá rýha se objevila mezi jejím jemným obočím.
„Je to zvláštní, že? Nemyslíte, že tam — straší?“
„Nikdy jsem neslyšel o bytě, kde by strašilo,“ vysvětloval Parker rozhodně.
„Ne-e!“ Zdálo se, že paní Robinsonova ani zdaleka není přesvědčena. „Ale bylo při tom všem několik věcí, které mě zarážely jako — nuže — jako podivné.“
„Na příklad —“ pobízel jsem ji.
„Ach,“ — pravil Parker, „pozornost našeho kriminální…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.