VI. Dobrodružství s egyptskou hrobkou.
Vždy jsem měl za to, že z mnoha dobrodružství, jimiž jsme se s Poirotem zabývali, nejvíce rozechvívajícím a dramatickým dobrodružstvím bylo naše pátrání po příčině řady podivných úmrtí, jež následovala po objevení a otevření hrobky krále Men-her-Ra.
Těsně po tom, kdy lord Carnarvon objevil hrobku Tut-ankh-Amenovu, Sir John Willard a pan Bleibner z New Yorku, provádějící vykopávky nedaleko Kaira, v sousedství pyramid gizehských, narazili neočekávaně na řadu hrobních komnat. Jejich odhalením byl vzbuzen největší zájem. Objevilo se, že hrobka patřila králi Men-her-Raovi, jednomu z oněch záhadných králů Osmé dynastie, když staré království počalo upadati ve zkázu. O této době bylo málo známo a v novinách byly podávány podrobné zprávy o objevech.
Brzy se stala událost, která měla mocný vliv na veřejné mínění. Sir John Willard zemřel zcela náhle ochrnutím srdce.
Sensacechtivější noviny se chopily příležitosti zopakovati staré pověrčivé historky o neštěstí, které s sebou nesou jisté egyptské poklady. Neštěstí plodící mumie v Britském museu, ten šedivý starý krám, byl znovu přetřásaný s novým zájmem a horlivostí. Museem to bylo klidně popřeno, ale těšilo se vší své neobvyklé pozornosti.
O čtrnáct dní později pan Bleibner zemřel náhlou otravou krve a v několika dnech na to jeho synovec v New Yorku se zastřelil. — „Kletba Men-her-Raova“ byla předmětem denních hovorů a magická síla smrti a zašlého Egypta byla zdůrazňována tak jako fetišismus.
Tehdy to bylo, když Poirot obdržel krátký dopis od Lady Willardové, vdovy po zemřelém archeologovi, žádající ho, aby ji navštívil v jejím domě na Kensington Squaru. Doprovázel jsem ho.
Lady Willardová byla vysoká, štíhlá žena, oděná hlubokým smutkem. Její zbrázděná tvář nesla výmluvné svědectví jejího nedávného hoře.
„Je hezké od vás, že jste přišel tak ochotně, pane Poirote.“
„Jsem vám k službám, Lady Willardová. Přála jste si poraditi se se mnou?“
„Pokud vím, jste detektivem, ale nechci se s vámi radit jen jako s detektivem, nýbrž chci se s vámi poraditi také jako s mužem originálních názorů, vysoce vyvinuté představivosti a znalosti světa. Povězte mi, pane Poirote, jaké jsou vaše názory o nadpřirozených věcech?“
Poirot okamžik váhal dříve než odpověděl. Zdálo se, že uvažuje. Konečně řekl:
„Abychom vyloučili neporozumění mezi sebou, Lady Willardová: To není všeobecná otázka, kterou vy mně kladete. Týká se vás osobně, není-liž pravda? Zmiňujete se nepřímo o smrti svého zesnulého manžela?“
„Tak jest,“ připouštěla.
„Přejete si, abych vypátral okolnosti jeho smrti?“
„Přeji si, abyste mně přesně zjistil, kolik je v novinách planého povídání a o čem lze říci, že to bylo shledáno taktem. Tři úmrtí, pane Poirote — každé vysvětlitelné vzato samo o sobě, ale vzata všechna dohromady, náhoda skoro neuvěřitelná, a všechna v jediném měsíci po otevření hrobky! Snad je to pouhá pověra, snad je to nějaká mocná kletba, která působí prostředky, o nichž se modernímu vědění…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.