Poirotova pátrání

II. Tragedie na zámku Marsdonu.

Byl jsem na několik dní odvolán z města a po svém návratu jsem nalezl Poirota, jak si chystá svůj malý tlumok.

„Na zdar, Hastingsi. Bál jsem se už, že se nevrátíte včas, abyste mohl jeti se mnou.“

„Jste tedy volán k nějakému případu?“

„Ano, ačkoliv jsem nucen doznati dle toho, co je mi o věci známo, že se nezdá slibnou. Severoanglická životní pojišťovna mě požádala, abych vyšetřil příčinu smrti pana Maltraverse, který se před několika týdny u ní pojistil na život na značný obnos padesáti tisíc liber.“

„Ano?“ řekl jsem velmi zaujat.

„Ve smlouvě byla ovšem obvyklá klausule o sebevraždě. V případě spáchání sebevraždy v době jednoho roku, prémie by byly zadrženy. Pan Maltravers byl podroben povinnému vyšetření vlastním lékařem společnosti a ačkoliv již trochu překročil střední věk života, byl shledán zcela zdravým. Avšak minulé středy — předevčírem — tělo pana Maltraverse bylo nalezeno v zahradě jeho domu v Essexu, v Marsdon Manoru a příčina jeho smrti byla popsána jako jistý druh vnitřního vykrvácení. Samo o sobě by to nebylo nic pozoruhodného, ale v poslední době se vynořily nezaručené pověsti, týkající se finančního stavu páně Maltraversova a Severoanglická pojišťovna zjistila nade vší pochybnost, že zemřelý muž byl blízek úpadku. Nuže, tato okolnost mění celou věc povážlivě. Maltravers měl mladou, krásnou ženu a je domněnka, že sebral všechny peníze na hotovosti, které mohl sehnati, s úmyslem zaplatiti prémie životní pojistky, která zněla ve prospěch jeho ženy, a pak že spáchal sebevraždu. Taková věc není neobvyklá. Pro každý případ můj přítel Alfred Wright, který je ředitelem Severoanglické pojišťovny, požádal mne, abych vypátral fakta tohoto případu, ale řekl jsem mu, že nemám mnoho naděje na úspěch. Kdyby příčinou smrti byla srdeční mrtvice, byl bych si více jist úspěchem. Srdeční mrtvice může být vždy vyložena jako neschopnost místního praktického lékaře zjistiti, na co pacient skutečně zemřel, ale chrlení krve se zdá příliš zřejmým. Nad to, nemůžeme učiniti nic, než některé nezbytné dotazy. Máte pět minut na sbalení svého zavazadla, Hastingsi, a použijeme autodrožky na Liverpoolské nádraží.“

Asi o hodinu později dospěli jsme vlakem Velké východní dráhy do malé stanice Marsdon Leighu. Dotazy na stanici měly za výsledek zprávu, že Marsdon Manor jest asi míli vzdálen. Poirot se rozhodl jíti pěšky a dali jsme se hlavní ulicí.

„Jaký je váš válečný plán?“ otázal jsem se.

„Především chci navštíviti lékaře. Zjistil jsem, že v Marsdon Leighu je pouze jeden lékař, dr. Ralph Bernard. Ach, zde jsme u jeho domu.“

Zmíněný dům byl jakýmsi druhem lepší vilky, stojící trochu stranou od cesty. Na měděném štítku na dveřích bylo doktorovo jméno. Přešli jsme chodník a zazvonili.

Ukázalo se, že jsme měli štěstí při své návštěvě. Byla to hodina doktorových porad, a v tomto okamžiku nebylo zde nemocných čekajících na něho. Dr. Bernard byl starší muž, statných, širokých ramen, příjemné prostoty způsobů.

Poirot s…