Popis

E-kniha Agatha Christie: Vánoce Hercula Poirota

Anotace

Simeon Lee přišel ke svému bohatství v mládí díky nalezišti diamantů, se kterými se teď – o mnoho let starší – rád laská a mazlí. Jednou na vánoce přichystá pro své potomky krutou hru. Všechny je k sobě pozve a postará se o to, aby nemohli přeslechnout instrukce, které uděluje svému právníkovi. Instrukce ke změně poslední vůle. Pak si je vezme všechny ‚na paškál‘ a postupně je nařkne z hamižnosti, slabosti a hlouposti. Po svém výlevu vykáže rodinu ze své pracovny. Z té se později ozývají podivné zvuky a výkřiky. Pracovna je zamčená, po vyražení dveří se všem naskytne otřesný pohled. Vrah se ale přepočítal, neboť šéf místní policie má u sebe na návštěvě Hercula Poirota…

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor	Agatha Christie
Série	Hercule Poirot
Pořadí v sérii	19
Jazyk	Čeština
Žánr	detektivka, román
Název originálu	0
Originál vydán	1939
Jazyk originálu	Angličtina
Formát	ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Vánoce Hercula Poirota“

III

„Hledala jsem vás, monsieur Poirote.“

Inspektor Sugden se omluvil a zašel do domu. Hilda se za ním ohlédla a poznamenala:

„Nevěděla jsem, že je tu s vámi. Myslela jsem si, že je s Pilar. Je to milý člověk, takový rozvážný.“ V jejím příjemném hlase zazníval hluboký, uklidňující tón.

Poirot se otázal:

„Přála jste si se mnou hovořit, je to tak?“ Sklonila hlavu.

„Ano. Myslím, že vy byste mi mohl pomoci.“

„Bylo by mi potěšením, madam.“

„Jste velice inteligentní člověk, monsieur Poirote. Všimla jsem si toho už včera večer. Jsou věci, kterým přijdete na kloub docela snadno. Ráda bych, abyste pochopil mého manžela.“

„Poslouchám, madam.“

„S inspektorem Sugdenem bych takhle mluvit nemohla. Ten by neměl pochopení. Ale vy mi porozumíte.“

Poirot se uklonil. „Lichotíte mi, madam.“ Hilda pokojně pokračovala:

„Můj manžel je po dlouhá léta, už od těch dob, kdy jsem se za něho provdala, člověkem, kterého mohu označit jedině jako psychicky postiženého.“

„Ah!“

„Když člověk utrpí nějaké vážné fyzické poranění, způsobí mu to šok a bolest, ale to se pomalu zhojí, rána se zacelí, kost sroste. Zbude trochu slabosti, malá jizva, ale to je vše. Můj manžel, monsieur Poirote, v tom nejcitlivějším věku velice psychicky trpěl. Zbožňoval svou matku a viděl, jak umírala. Byl přesvědčen, že otec je za její smrt morálně zodpovědný. Nikdy se z toho šoku docela nevzpamatoval. Jeho odpor k otci nikdy nezmizel. Byla jsem to já, kdo Davida přesvědčil, aby sem přijel strávit letošní Vánoce a usmířil se s otcem. Chtěla jsem — pro jeho dobro — chtěla jsem, aby se ta psychická rána zahojila. Teď je mi jasné, že jezdit sem byla chyba. Simeon Lee se kochal tím, jak se v té staré ráně vrtal. To od něho bylo — velice neopatrné…“

„Naznačujete, madam, že váš manžel zavraždil svého otce?“

„Naznačuji vám, monsieur Poirote, že by to snadno mohl udělat… A taky vám řeknu tohle — že to neudělal! V době vraždy Simeona Leea hrál jeho syn Pochod mrtvých. Touha zabít opravdu vězela v jeho srdci. Odplynula skrz jeho prsty a odumřela v záchvěvech hudby — taková je skutečnost.“ Poirot mlčel minutu či dvě a pak se ozval: „A co vy, madam, jaký je váš verdikt nad tím dávným dramatem?“

„Máte na mysli smrt choti Simeona. Leea?“

„Ano.“

Hilda se zvolna rozhovořila: „Vím o životě dost, abyc…