17.
Ella zavěsila sluchátko, usmála se a vyšla z telefonní budky. Byla se sebou spokojená.
„Vrchní inspektor z boží milosti Craddock,“ řekla si v duchu. „Oč i já pracuji lépe než on! Variace na téma: ‚Vypadni, všechno je prozrazeno!‘“
S potěšením si představila reakci osoby na druhém konci drátu, když k ní ze sluchátka dolehl tichý, výhružný šepot: „Někdo tě viděl…“
Tiše se zasmála a koutky úst se jí zvedly do kruté, kočičí křivky. Student psychologie by ji byl pozoroval se značným zájmem. Do nedávných dnů neznala takový pocit moci Ani si neuvědomovala, do jaké míry na ni toto náhlé opojení zapůsobilo…
Minula vrátnici a paní Bantryová, zaměstnaná jako obvykle na zahradě, na ni zamávala.
„Čert aby spral tu babu!“ pomyslela si Ella a zatímco kráčela dál po příjezdové cestě, cítila ženin pohled na svých zádech. Z nepochopitelného důvodu se jí vybavilo přísloví: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Nesmysl. Nikdo by ji nemohl podezřívat, že právě ona zašeptala ta výhružná slova…
Kýchla.
„Zatracená senná rýma!“ ulevila si.
Když vstoupila do své kanceláře, stál Jason Rudd u okna.
„Marně jsem uvažoval, kde jsi,“ prohodil, sotva se k ní otočil.
„Musela jsem něco projednat se zahradníkem. Bylo tam —“ Zmlkla při pohledu na jeho tvář. „Co se děje?“ vyštěkla.
Jason měl oči jakoby hlouběji zapadlé než jindy a ztratil veškerou veselost klauna. Stál před ní člověk prožívající silné napětí. Znala ho z dřívějška ve stresových situacích, ale nikdy nevypadal jako teď.
„Co se děje?“ zopakovala svou otázku.
„Přišel rozbor té kávy.“ Podal jí kus papíru. „Kávy, na jejíž příchuť si Marina stěžovala a odmítla ji vypít.“
„Copak jsi ji poslal k analýze?“ Sdělením ji překvapil. „Obsah šálku jsi přece vylil do umyvadla. Sama jsem tě viděla.“
„Mám dost obratné ruce, to jsi nevěděla, viď, Ello?“ Při těch slovech se mu široká ústa zvlnila úsměvem. „Ano, většinu tekutiny jsem vylil, avšak trochu jsem nechal a zanesl k rozboru.“
Přečetla si list ve své ruce.
„Arzenik?“ zvolala nedůvěřivě.
„Skutečně arzenik.“
„Marina tedy měla pravdu, že nápoj je hořký?“
„V tom pravdu neměla. Arzenik je bez chuti. Varoval ji správný instinkt.“
„A my ji odsuzovali jako hysterku!“
„Je hysterická — kdo by nebyl? Prakticky u nohou jí zemřela žena, dostává výhružné dopisy — jeden za druhým. Dnes nenašla žádný?“ Ella zavrtěla hlavou.
„Jak se sem ty pekelné cáry papíru dostávají? Vlastně docela snadno při všech otevřených oknech. Dovnitř se může vplížit kdokoliv.“
„Chceš snad dům uzavřít a zamknout? V takovém horku? V zahradě přece hlídkuje strážník.“
„Jistěže ne a hlavně ji nechci poděsit víc, než je. Nad výhružnými anonymy můžeme mávnout rukou, ovšem arzenik, Ello, arzenik už je něco jiného…“
„V domě nemůže nikdo s jídlem manipulovat.“
„Že ne, Ello? Opravdu nemůže?“
„Vždycky by si toho někdo všiml. Žádná nepovolaná osoba —“
„Za peníze udělá leckdo cokoliv,“ přerušil ji. „Stěží by se za peníze dopustil vraždy!“
„I to. Ani by si třeba neuvědomil, že vraždí… Služebnictvo —“
„Služebnictvo je určitě spolehl…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.