Prasklé zrcadlo

8.

„Říkáte St. Mary Mead?“ Vrchní inspektor Craddock rázně vzhlédl.

Zástupce komisaře se poněkud zarazil.

„Ano. St. Mary Mead. Proč? Znamená to —“

„Vůbec nic,“ uklidnil jej Dermot Craddock.

„Jde o docela malé městečko, jak jsem vyrozuměl,“ pokračoval jeho nadřízený, „i když tam právě probíhá rušná bytová výstavba. Prakticky v celé oblasti mezi St. Mary Meadem až k Much Benhamu, jak jsem vyrozuměl. Opačným směrem od St. Mary Meadu k Markét Basingu se rozkládají Hellingforthské ateliéry.“ Protože se zástupce komisaře nepřestával tvářit tázavě, Dermot Craddock usoudil, že mu dluží vysvětlení.

„V St. Mary Meadu kohosi znám,“ řekl tedy. „Starou dámu, teď už vlastně velmi starou. Kdoví, není-li vůbec mrtvá. Pokud ne —“

Komisařův zástupce přijal vysvětlení svého podřízeného, nebo se tak alespoň zatvářil.

„Chápu,“ přisvědčil, „v určitém smyslu by nám leccos přiblížila. Nějaké místní klevety přijdou vždycky vhod. Je to podivný případ.“

„Okresní policie nás požádala o pomoc?“ zeptal se Craddock.

„Ano, mám dopis vrchního konstábla. Nepřipadá mu, že se jedná o čistě místní záležitost. Největší dům v sousedství, Gossington Hall, nedávno koupili filmová hvězda Marina Greggová a její manžel. Ve svých nových ateliérech v Hellingforthu natáčejí film, ve kterém ona hraje. Na pozemcích sídla uspořádali slavnost ve prospěch nemocnice svatého Jana. Mrtvá žena jménem Heather Badcocková byla tajemnicí této dobročinné organizace a pro oslavu udělala co nejvíc administrativní práce. Zdála se být čilá, rozumná a místním obyvatelstvem oblíbená.“

„Tedy organizačně schopná?“ usoudil Craddock.

„Pravděpodobně,“ přikývl zástupce komisaře, „ačkoliv podle mých zkušeností se organizačně schopné ženy jen zřídkakdy nechávají zavraždit. Nechápu proč, a když se nad tím zamyslíte, je to vlastně i škoda. Slavnosti se zřejmě účastnila spousta lidí, bylo pěkné počasí a všechno probíhalo podle plánu. Marina s manželem uspořádali jakousi menší recepci. Přijali asi třicet nebo čtyřicet lidí. Členy místní smetánky, osobnosti spojené s vedením nemocnice svatého Jana, několik přátel a spolupracovníků z ateliérů. V klidné, přívětivé a šťastné atmosféře však neuvěřitelně a kupodivu došlo k otravě Heather Badcockové.“

„Zvláštní místo k vraždě,“ prohodil Dermot Craddock zamyšleně.

„Stejný názor má i vrchní konstábl. Pokud chtěl někdo paní Badcockovou otrávit, proč si vybral právě toto mimořádné odpoledne a prostředí? Mohl si zvolit stovky mnohem jednodušších způsobů. Je přece velice riskantní vhodit oběti smrtelnou dávku jedu do koktejlu v davu dvaceti či třiceti lidí. Někdo z nich mohl cokoliv zahlédnout.“

„Jed byl určitě v nápoji?“

„Ano, zcela jednoznačně. Máme jeho podrobné, dlouhé, těžko zapamatovatelné jméno, jedno z těch, v kterých si doktoři libují. V Americe se jako lék dá na předpis běžně koupit.“

„V Americe. Rozumím.“

„U nás také, ale na druhém břehu Atlantiku lze tyto věci dostat snadněji. V malých dávkách působí blahodárně.“

„Zde se prodává na předpis nebo i volně?“

„Jedině na předpis.“

„To je zvláštní,“ zamračil se Craddock. „Patřila Heather Badcocková mezi filmaře?“

„Vůbec ne.“

„Účastnil se slavnosti někdo z jejích přátel?“ ¦

„Manžel.“;

„Manžel,“ opakoval vrchní inspektor zamyšleně.

„Ano, všechny úvahy se ubírají tímto směrem,“ souhlasil jeho nadřízený, „ale místní policista — jmenuje se myslím Cornish — tuto souvislost nevidí, ačkoliv podle hlášení mu Badcock připadal nesvůj a nervózní. Připouští však, že vážení občané se tak při policejním výslechu často chovají. Badcockovi se jevili jako milující se manželé.“

„Jinými slovy policie ho za svou oběť nepovažuje. Nu, mohlo by to být zajímavé. Soudím, že tam mám odjet, pane.“

„Jistě, čím dřív, tím líp, Dermote. Koho chcete k ruce?“ Craddock okamžik uvažoval.

„Snad Tiddlera,“ řekl zamyšleně. „Je to bystrý chlap a hlavně filmový fanoušek, což se může hodit.“ Zástupce komisaře přikývl. „Hodně štěstí tedy,“ popřál na rozloučenou.

***

„No to je překvapení,“ zvolala slečna Marplová, celá zrůžovělá radostí a vzrušením. „Jak se máš, drahý chlapče — i když teď už zdaleka chlapec nejseš. Čím teď jsi — vrchní inspektor nebo už to, čemu se dnes říká velitel?“

Dermot jí vysvětlil svou současnou hodnost.

„Asi se nepotřebuji ptát, co děláš,“ odpověděla slečna Marplová. „Zdejší vražda zřejmě vzbudila pozornost Scotland Yardu.“

„A místní policie nám vyšetřování předala. Tak se po příjezdu okamžitě hlásím v hlavním stanu.“

„Snad nemyslíš —“ Slečna Marplová zrozpačitěla.

„Ano, tetičko,“ přisvědčil Dermot uctivě, „mám na mysli tebe.“

„Dnes bohužel už nemám žádný přehled. Nevycházím příliš často.“

„Vycházíš dost často, abys upadla a nechala se zvednout ženou, která se dá o deset dní později zavraždit,“ zavtipkoval Dermot Craddock.

Slečna Marplová vyloudila pohoršený zvuk, jenž může být vyjádřen jako „c-c“.

„Nevím, kde sbíráš tyhle zvěsti,“ pokárala synovce.

„To bys měla vědět především sama. Řekla jsi mi přece, že v malém hnízdě ví každý o každém. A pokud o tom mluvíme, napadlo tě hned při prvním pohledu na ni, že bude co nevidět zavražděna?“ dodal.

„Ovšemže ne, pochopitelně!“ zvolala stará slečna. „To je nápad!“

„Nezpozorovala jsi v očích jejího muže výraz, který ti připomněl Harryho Simpsona nebo Davida Jonese či jiného z tvých dávných známých, co časem pak shodili manželku ze skály?“

„Nic takového!“ zhrozila se slečna Marplová. „Pan Badcock by určitě nikdy podobnou špatnost neprovedl. Nebo aspoň —“ dodala přemítavě — „skoro určitě.“

„Ovšem lidská povaha už je taková,“ zamručel Dermot zlomyslně.

„Jistě,“ přikývla tetička a připojila: „Troufám si tvrdit, že až přejde první pochopitelný žal, příliš ji postrádat nebude.“

„Proč? Podváděla ho?“

„Ach ne! Jen mi nepřipadala příliš prozíravá. Laskavá, to ano. Prozíravá ne. Třeba ho měla ráda, pečovala o něj v nemoci, starala se o dobré jídlo, byla řádnou hospodyní, ovšem nezdá se mi — nu, že by věděla, co k němu cítit nebo jak ho chápat. A takový muž pak vede osamělý život.“

„Ach — a bude snad…