Prasklé zrcadlo

20.

O něco později téhož dne zavítal do Blenheimské samoty ještě jeden návštěvník: detektiv-seržant William (Tom) Tiddler.

Po jeho rázném zaklepání na nápadně žlutě natřené dveře otevřelo asi patnáctileté děvče s dlouhými, rozcuchanými blond vlasy, v přiléhavých černých kalhotách a oranžovém svetru. „Bydlí tu slečna Gladys Dixonová?“

„Hledáte Gladys? Máte smůlu. Není doma.“

„Kde je? Má volný večer?“

„Ne. Odjela. Vzala si dovolenou.“

„Kam jela?“

„Nevím,“ odsekla dívenka.

Tom Tiddler se na ni usmál jak nejlichotivěji uměl. „Mohu jít dál? Máš doma maminku?“

„Ta je v práci. Vrátí se až v půl osmé. Neřekne vám ale nic víc než já. Gladys je na dovolené.“

„Rozumím. A kdy odjela?“

„Dnes ráno. Zničehožnic. Naskytla se jí prý možnost výletu zadarmo.“

„Nevadilo by ti prozradit mi její adresu?“

„Nedala nám ji,“ zavrtěla světlovlasou hlavou. „Slíbila poslat ji, jakmile se rozhodne, kde zůstane. Nejspíš nic nepošle,“ dodala. „Loni v létě odjela do Newquay a nedostali jsme ani pohlednici. Na tohle je líná a navíc podle ní se matky nepotřebují do všeho plést.“

„Zaplatil ji někdo tuhle dovolenou?“

„Určitě,“ přikývla. „Teď právě je dost na suchu. Minulý týden si šla vypůjčit.“

„Nemáš tušení, od koho na cestu dostala nebo — hm — kdo jí dal peníze, aby odjela?“

Blondýnka se znenadání rozohnila.

„Jen si nic špatného nepředstavujte. Naše Gladys není taková. V srpnu si možná vyjede společně se svým chlapcem, ale na tom není nic špatného. Za sebe si všecko platí sama, tak jí nekřivděte, pane!“

Tiddler pokorně odvětil, že nikomu nechce křivdit, jen by prosil o adresu, kdyby se Gladys ozvala.

S výsledky různých dotazů se vrátil na policejní stanici. V ateliérech se dověděl, že Gladys Dixonová ráno zatelefonovala omluvu. Nebude prý asi týden schopná dostavit se do práce. A zjistil ještě další podrobnosti.

„Jdou tam z jednoho do druhého,“ hlásil Craddockovi. „Marina má skoro denně hysterické záchvaty. Prý jí dali otrávenou kávu; tvrdila, že je hořká. Dostala se do hrozného nervového stavu. Její šálek manžel vylil a napomenul ji, ať tak nevyvádí.“

„Co dál?“ pobídl seržanta vrchní inspektor. Bylo mu jasné, že ještě něco uslyší.

„Šušká se ovšem, že pan Rudd nevylil kávu všechnu a zbytek poslal k rozboru. V sedlině našli jed.“

„To mi nepřipadá věrohodné,“ řekl Craddock. „Musím se ho přeptat.“

***

Jason Rudd byl nervózní, podrážděný.

„Udělal jsem přece pouze to, nač mám plné právo, inspektore.“

„Pokud jste podezříval, že káva není v pořádku, měl jste ji raději předat nám, pane Rudde.“

„Po pravdě řečeno, jsem ani na okamžik nevěřil, že káva je otrávená.“

„I přes tvrzení vaší paní, že nápoj má divnou chuť?“

„Ach co!“ Po režisérově tváři se rozlil lehký, shovívavý úsměv. „Od oné slavnosti každé jídlo nebo pití Marině chutná divně. A spolu s výhružnými listy, které přicházejí —“

„Našli jste další?“

„Ještě dva. Jeden byl do pokoje dole vhozen oknem, druhý byl zastrčen do schránky. Tady jsou, chcete-li si je přečíst.“

Craddock dopisy prohlédl. Jeden zněl: Nevydržíš dlouho, připrav se! Na druhém pod neumělou kresbou lebky a zkřížených hnátů stálo: Tohle jsi ty, Marino! Vrchní inspektor vytáhl obočí. „Nesmírně dětinské,“ poznamenal. „Nepovažujete je tedy za nebezpečné?“

„To ne. Mozek vraha obyčejně pracuje dětinsky. Opravdu netušíte, pane Rudde, od koho jsou?“

„Ani v nejmenším,“ ujistil jej režisér. „Nemohu se ubránit dojmu, že jde naopak o děsivý žert, než o cokoliv jiného. Napadlo mě spíš, jestli snad —“ zaváhal. „Ano, pane Rudde?“

„— není pisatelem někdo z místních, kdo — koho popudilo, že při slavnosti došlo k otravě paní Badcockové. Někdo třeba chová zášť vůči hercům vůbec. Existují venkovské díry, kde divadlo je dosud považováno za jeden z nástrojů ďábla.“

„Tím chcete naznačit, že sama paní Greggová přímo ohrožená být nemusí? A co potom ona záležitost s kávou?“

„Dokonce ani nevím, jak jste se o ní dověděl,“‚ prohodil Rudd poněkud znechuceně. Craddock pokýval hlavou.

„Všechno se přetřásá a zpráva o každé události se dřív nebo později donese až k našim uším. Měl jste nás však s touto příhodou vyhledat sám. Policii jste neinformoval ani o výsledku rozboru, viďte?“

„Neinformoval,“ připustil Jason. „Měl jsem totiž jiné starosti. Kupříkladu smrt chudáka Elly a teď ještě Giuseppa. Inspektore Craddocku, kdy budu smět odtud svou ženu…