Mrtvá v knihovně

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Plukovník Melchett a superintendent Harper hleděli jeden na druhého. Harper přijel do Much Benhamu ke konzultaci. Melchett řekl sklíčeně: „No tak, teď už víme, kam jsme se dostali – nebo spíše nedostali!“

„Kam jsme se nedostali vystihuje situaci daleko lépe, pane.“

„Už se nám to rozrostlo na dvě vraždy,“ řekl Melchett. „Dvě mrtvé. Ruby Keenová a to dítě, Pamela Reevesová. Z toho ubohého děcka k identifikaci mnoho nezůstalo, ale stačilo to. V autě Zůstal jeden nespálený střevíc a ten byl její a jeden knoflík patřil k jejímu skautskému stejnokroji. Je to ďábelská záležitost, superintendente.“

Harper řekl velice tiše: „Myslím, že máte pravdu, pane.“

„Jen to mě uklidňuje, že byla mrtvá dříve, než byl vůz zapálen. Haydock je si tím zcela jist. Svědčí o tom poloha těla, ležícího přes sedadlo. Pravděpodobně dostala ránu do hlavy, ubohé dítě.“

„Mohla být uškrcena.“

„Myslíte?“

„Ano, pane, vraždí se tu takovým způsobem.“

„Ano, vím. Navštívil jsem její rodiče – matka té ubohé dívky je úplně zhroucená. Celá ta záležitost je zatraceně bolestivá. Na nás tu čeká úkol: je mezi těmito dvěma vraždami nějaká souvislost?“

Superintendent poťukával konečky prstů: „Zúčastnila se skautského shromáždění v Danebury Downs. Její kamarádky potvrdily, že byla veselá a v pořádku. Nevracela se se svými třemi přítelkyněmi autobusem do Medchesteru, řekla jim, že se pojede podívat do Danemouthu k Woolworthům a odtamtud že pojede autobusem domů. Vypadá to dost pravděpodobně, Woolworth má v Danemouthu veliký obchodní dům a to děvče žilo v zapadlém kraji a nemělo mnoho příležitosti podívat se do města. Silnice z Downs do Danemouthu dělá ve vnitrozemí značnou okliku. Pamela Reevesová šla zkratkou přes dvě pole, potom stezkou a cestou pro pěší, vedoucí do Danemouthu poblíž hotelu Majestic. Tato cesta pro pěší obchází hotel na západní straně. Je tedy možné, že zaslechla nebo viděla něco, co se týkalo Ruby Keenové a co by mohlo být pro vraha nebezpečné. Zaslechla třeba, jak si umlouvá schůzku s Ruby Keenovou na jedenáct hodin večer. Když si vrah uvědomil, že ta školačka o tom ví, musel ji umlčet.“

Plukovník Melchett řekl: „Z toho vyplývá, Harpere, že vražda spáchaná na Ruby Keenové nebyla spontánní, ale předem promyšlená.“

Superintendent Harper souhlasil: „Myslím, že ano, pane. Vypadá to sice, jako by šlo o něco jiného, o násilný čin z prudké vášně nebo žárlivosti, začínám se však klonit k názoru, že to tak není. Na druhé straně nevím, jak si vysvětlit smrt toho děvčete. Byla-li skutečně svědkem zločinu, muselo se to stát pozdě večer, kolem jedenácté hodiny, co tedy dělala tak pozdě v noci v okolí hotelu Majestic?

Vždyť její rodiče se začali strachovat už v devět hodin, že se ještě nevrátila.“

„Je tu ještě možnost, že jela do Danemouthu navštívit někoho, koho neznali ani její rodiče, ani přítelkyně, a že její smrt s tou druhou nemá žádnou souvislost.“

„Ovšem, pane, ale já tomu nevěřím. Podívejte se, dokonce i tu starou dámu, slečnu Marplovou, okamžitě napadlo, že tu nějaká souvislost je. Ptala se hned, zda to tělo ve spáleném automobilu není mrtvola té skautky. Je to velice chytrá stará dáma.

Víte, staré dámy jsou někdy opravdu tak bystré. Dovedou tnout do živého.“

„Slečna Marplová to dokázala již několikrát,“ řekl plukovník Melchett suše.

„A kromě toho, pane, je tady ten vůz. Zdá se mi, že právě to spojuje její smrt s hotelem Majestic. Byl to přece vůz pana George Bartletta.“

Opět se na sebe podívali. Melchett řekl: „Georgie Bartlett? Možné to je! Co o tom soudíte?“

Harper opět metodicky probíral případ z různých hledisek. „Ruby Keenová byla naposledy viděna s Georgem Bartlettem. On tvrdí, že šla do svého pokoje, což potvrzují šaty, které měla předtím na sobě a které tu byly nalezeny – ale co když se šla převléci, aby si s ním pak vyšla? Třeba si domluvili společnou procházku již dříve – dejme tomu, že o tom hovořili před večeří – a Pamela Reevesová to náhodou zaslechla?“

Plukovník Melchett dodal: „Ztrátu svého vozu oznámil až druhý den ráno a vyjadřoval se o tom velice neurčitě; předstíral, že se nemůže přesně upamatovat, kdy si vozu naposledy všiml.“

„To by mohla být také vychytralost, pane. Podle mého názoru je to buď velice chytrý džentlmen, předstírající, že je pitomý osel, anebo – nu, je to pitomý osel.“

„To, co potřebujeme, je motiv,“ řekl Melchett.

„Jak se věci mají, neměl vůbec žádný motiv, aby zabil Ruby Keenovou.“

„Ano, na tom vždycky uvázneme. Na motivu: Zdá se, že všechna hlášení z Paláce tance v Brixwellu jsou negativní.“

„Naprosto! Ruby Keenová nechodila se žádným mládencem. Slack to propátral skrz naskrz. Dejte Slackovi úkol a odvede vám důkladnou práci.“

„Máte pravdu, pane. ‚Důkladný‘ je ten pravý výraz.“

„Kdyby tam něco bylo, určitě by to vyčenichal.

Nic tam však není. Získal seznam mužů, kteří s ní nejčastěji tančívali. Všichni byli vyšetřováni, zcela bezvýsledně. Jsou to neškodní mládenci a všichni mají na tu noc alibi.“

„Ach, alibi,“ řekl superintendent Harper. „Ta nám dávají co proto.“

Melchett se na něho pronikavě zadíval: „Myslíte? Tuto část pátrání jsem přenechal vám.“

„Ovšem, pane. Prozkoumali jsme všechno – velice důkladně. Dokonce jsme požádali o pomoc Londýn.“

„Nu a?“

„Pan Conway Jefferson se sice domnívá, že pan Gaskell a mladá paní Jeffersonová jsou na tom dobře, ale není to pravda. Oba jsou ve veliké finanční tísni.“

„Opravdu?“

„Zcela jistě, pane. Bylo to tak, jak nám pan Conway Jefferson vyprávěl. Poskytl značné částky peněz svému synovi a dceři jako svatební dar. Od toho dne však uplynulo mnoho let. Pan Frank Jefferson se domníval, že umí dobře investovat peníze. Ne že by investoval do něčeho zcela ztřeštěného. Neměl však štěstí a nejednou prokázal svůj špatný odhad. S jeho majetkem to šlo nezadržitelně z kopce. Řekl bych, že pro paní Jeffersonovou bylo těžké vystačit s příjmem a dát syna do dobré školy.“

„Ona se neobrátila na svého tchána s prosbou o výpomoc?“

„Ne, pane. Pokud vím, žije s ním v jedné domácnosti.“

„A on je na t…