Opona: Poirotův poslední případ

Agatha Christie

3,92 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Opona: Poirotův poslední případ (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: christie08 Kategorie:

Popis

E-kniha Agatha Christie: Opona: Poirotův poslední případ

Anotace

Poslední případ Hercule Poirota.Detektivní román, kterým se anglická autorka navždy rozloučila s oblíbeným literárním hrdinou. V uzavřené skupině lidí dochází k vraždě, která se stane jedním z nejtěžších a nejošidnějších Poirotových případů. Vytuší souvislost se zločinem v minulosti, objeví pachatele a když si uvědomí, že nemá dostatek důkazů pro jeho usvědčení, bere spravedlnost do svých rukou. Shodou okolností se odehrává Poirotův poslední případ na místě, kde začala jeho detektivní dráha.

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

37

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Opona: Poirotův poslední případ“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

14. kapitola

1

Vyšetřování se konalo o dva dny později. V tomto koutě světa jsem se tedy zúčastnil vyšetřování už podruhé.

Vyšetřovatel byl schopný muž středních let, měl bystrý pohled a mluvil velice stroze.

Napřed se četla lékařská zpráva. Konstatovala fakt, že smrt nastala otravou fysostigminem, kromě něhož byly zjištěny i další alkaloidy kalabarského bobu. K požití jedu došlo předchozí večer mezi sedmou hodinou a půlnocí. Přesnější údaje odmítli policejní lékař a jeho kolega uvést

Prvním svědkem byl doktor Franklin. Zapůsobil celkem příznivým dojmem. Jeho výpověď byla prostá a jasná. Po smrti své ženy překontroloval všechny roztoky ve své laboratoři. Zjistil, že v jisté láhvi, která měla obsahovat silný roztok alkaloidů z kalabarského bobu, s nímž prováděl experimenty, je obyčejná voda obsahující pouze nepatrné stopy původní náplně. Nemohl přesně říci, kdy k této výměně došlo, protože ten preparát už několik dní nepoužil.

Pak se projednávala otázka přístupu do laboratoře. Doktor Franklin vypověděl, že laboratoř se obvykle zamykala a on že obvykle nosil klíč v kapse. Jeho asistentka slečna Hastingsová měla druhý klíč. Kdokoli se chtěl dostat do ateliéru, musel si klíč půjčit u ní nebo přímo u něho. Občas si klíč půjčovala jeho žena, když si v laboratoři zapomněla nějakou drobnost. On sám nikdy nepřinesl roztok fysostigminu do domu ani do pokoje své ženy a nepovažuje za možné, že by byla fysostigmin požila nešťastnou náhodou.

Na další vyšetřovatelovy dotazy odpověděl, že jeho žena byla už nějaký čas ve špatném zdravotním stavu a nervově labilní. Žádnou konkrétní chorobou netrpěla. Dostavovaly se u ní deprese a prudké výkyvy nálady.

V poslední době, pravil, byla veselá a on soudil, že se její tělesný i duševní stav zlepšuje. K žádnému sporu mezi nimi nedošlo, vycházeli spolu dobře. Poslední večer se zdálo, že je jeho žena v dobrém rozpoložení, nikoli melancholická.

Říkal, že jeho žena někdy mluvila o tom, že skoncuje se životem, ale že nebral její poznámky vážně. Když byl požádán o upřesnění výpovědi, odpověděl, že podle jeho mínění nebyla jeho žena sebevražedný typ. Tento názor že zastává i osobně i jako lékař.

Po něm přišla na řadu sestra Cravenová. Úpravná a rázná v ošetřovatelské uniformě, odpovídala na otázky pohotově a zasvěceně. Pečovala o paní Franklinovou přes dva měsíce. Paní Franklinová trpěla hlubokými depresemi. Svědkyně ji nejméně třikrát slyšela říkat, že „chce se vším skoncovat“, že její život nemá smysl a že je pro manžela jen kámen na krku.

„Proč to říkala? Byly mezi nimi nějaké rozepře?“

„To ne, ale věděla, že její manžel dostal před časem nabídku, aby pracoval v zahraničí. Odmítl to místo, protože ji nechtěl opustit.“

„Reagovala na tuto skutečnost někdy patologicky?“

„Ano. Vyčítala si, že je nemocná, a rozrušilo ji to.“

„Věděl o tom doktor Franklin?“ „Nevím, že by s ním o tom byla mluvila.“

„Ale trpěla záchvaty deprese.“

„To ano.“

„Zmínila se někdy přímo, že spáchá sebevraždu?“

„Pokud vím, používala výrazu ,se vším skoncovat'.“

„Nikdy nenaznačovala, jakým způsobem si vezme život?“

„Ne. Mluvila úplně neurčitě.“

„Událo se v poslední době něco, co na ni zapůsobilo obzvláště depresivně?“

„Ne. Byla v poměrně dobrém duševním stavu.“

„Shodujete se s doktorem Franklinem v názoru, že v předvečer své smrti měla dobrou náladu?“

Sestra Cravenová zaváhala. „Nu — byla rozrušená. Měla špatný den, stěžovala si na bolesti a na závratě. Večer jí zřejmě bylo lépe, ale připadalo mi, že její dobrá nálada je trochu nepřirozená. Jakoby horečnatá a strojená.“

„Viděla jste nějakou lahvičku nebo něco, v čem by byl mohl být ten jed?“

„Ne.“

„Co jedla a pila?“

„Měla polévku, kotletu, hrášek, brambory a třešňový koláč. Vypila k tomu sklenku burgundského.“

„Odkud bylo to burgundské?“

„Měla láhev v pokoji. Ještě v ní trochu zbylo, ale myslím, že už dělali rozbor a zjistili, že to víno bylo nezávadné.“

„Mohla si dát jed do sklenice, aniž jste to viděla?“

„Ano, snadno. Přicházela jsem do pokoje a zase odcházela, protože jsem poklízela a urovnávala věci. Nesledovala jsem ji. Měla vedle lůžka malou kazetu a taky kabelku. Mohla si dát do burgundského nebo později do kávy cokoli, nebo také do horkého mléka, které pak ještě vypila před spaním.“

„Máte nějakou představu, co by byla mohla udělat s lahvičkou nebo nádobkou, jestliže to provedla tímto způsobem?“

Sestra Cravenová se zamyslila. „Myslím, že by ji pak byla mohla vyhodit z okna. Nebo dát do koše na o…