Opona: Poirotův poslední případ

Agatha Christie

89 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Opona: Poirotův poslední případ (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: christie08 Kategorie:

Popis

E-kniha Agatha Christie: Opona: Poirotův poslední případ

Anotace

Poslední případ Hercule Poirota.Detektivní román, kterým se anglická autorka navždy rozloučila s oblíbeným literárním hrdinou. V uzavřené skupině lidí dochází k vraždě, která se stane jedním z nejtěžších a nejošidnějších Poirotových případů. Vytuší souvislost se zločinem v minulosti, objeví pachatele a když si uvědomí, že nemá dostatek důkazů pro jeho usvědčení, bere spravedlnost do svých rukou. Shodou okolností se odehrává Poirotův poslední případ na místě, kde začala jeho detektivní dráha.

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

37

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Opona: Poirotův poslední případ“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2

Uplynula snad čtvrthodina, a já tam pořád ještě seděl, ohromený a neschopný se k čemukoli odhodlat.

Tak mě tam našli Elizabeth Coleová a Norton.

Chovali se ke mně, jak jsem si později uvědomil, velice ohleduplně. Viděli, museli vidět, jak hluboce jsem rozrušený. S jemností a taktem se zdrželi všech dotazů na mé duševní rozpoložení. Jenom mě pozvali, abych se s nimi šel projít. Byli oba velcí milovníci přírody. Elizabeth Coleová mě upozorňovala na nejrůznější rostliny a s Nortonem jsme se dalekohledem dívali na ptáky.

Jejich rozprávění mi bylo příjemné a uklidňovalo mě, týkalo se jen opeřených tvorů a lesní flóry. Postupně a ponenáhlu jsem se vzpamatovával, i když v skrytu duše jsem pořád byl více než zmatený.

Navíc se mi stalo to, co se rozrušeným lidem stává často — vyciťoval jsem ve všem kolem sebe nějakou souvislost s mým osobním trápením.

Proto se mě ve chvíli, kdy Norton s dalekohledem u očí náhle zvolal: „No ne, to přece je datel skvrnitý, v životě jsem —“ a vzápětí zmlkl, okamžitě zmocnilo podezření. Vztáhl jsem ruku po dalekohledu.

„Ukažte,“ požádal jsem ho kategoricky.

Norton přede mnou s dalekohledem nemotorně ucouvl. Podivně zdráhavým hlasem řekl: „Já — já jsem se spletl. Už odlétl — byl to vlastně úplně obyčejný p…