Případ nespokojeného vojáka
I.
Major Wilbraham zaváhal přede dveřmi kanceláře pana Parkera Pynea, aby si již po několikáté přečetl inzerát z ranních novin, který ho přivedl až sem. Sestával z pouhých dvou prostých vět:
Jste šťastní? Pokud ne, poraďte se s Parkerem Pynem Richmondská ulice 17.
Major se zhluboka nadechl a rázně prošel lítacími dveřmi do přijímací místnosti před kanceláří. Od psacího stroje k němu vzhlédla nevýrazná mladá žena a přejela jej tázavým pohledem.
„Hledám pana Parkera Pynea,“ řekl uzardělý major Wilbraham.
„Pojďte za mnou, prosím.“
Major ji následoval do vlastní kanceláře, kde ho přivítal korektně vyhlížející pan Parker Pyne.
„Dobré ráno,“ pozdravil ho pan Pyne. „Posaďte se laskavě. A nyní mi řekněte, v čem vám mohu být nápomocen.“
„Jmenuji se Wilbraham —“ spustil návštěvník.
„Major? Plukovník?“ přerušil ho pan Pyne.
„Major.“
„Aha. A nedávno jste se vrátil ze zahraničí, viďte? Z Indie? Či snad z východní Afriky?“
„Z východní Afriky.“
„Mám za to, že je to hezký kout kontinentu. Nuže, tak jste zase doma — a vám se tady nelíbí. Nespočívá v tomhle vaše potíž?“
„Máte naprostou pravdu. Ačkoli, jak jste to mohl poznat —“
Pan Pyne to přešel jen mávnutím ruky. „Je to má práce takové věci vědět. Víte, pětatřicet let ze svého života jsem se zabýval zpracováváním statistických údajů v jednom státním úřadě. Nyní jsem odešel na odpočinek a napadlo mě, že ty zkušenosti využiji novým způsobem. Je to všechno tak jednoduché. Ujišťuji vás, že důvody kalící lidské štěstí se dají roztřídit do pěti hlavních skupin — víc jich není. Jak jednou přijdete na kloub příčině ochoření, jeho léčba je možná.
Zastávám vlastně funkci lékaře. I doktor nejprve diagnostikuje pacientovy potíže a posléze doporučí, jakým směrem se má ubírat léčení. Existují případy, kdy nezabírá žádná léčba. Je-li tomu tak, pak upřímně přiznám, že nemohu udělat zhola nic. Ale pakliže se nějakého případu ujmu, vyléčení je prakticky zaručeno.
Mohu vás ubezpečit, pane majore, že šestadevadesát procent vysloužilých budovatelů naší říše — jak je nazývám — je nešťastných. Jen se podívejte, za co vymění aktivní životní styl naplněný zodpovědností — život, v němž na ně číhá nebezpečí? Za ztenčené finanční prostředky, pochmurné klima a všudypřítomný pocit, jako když se ryba ocitne na suchu.“
„Všechno, co jste teď řekl, je pravda,“ přiznal major. „Vadí mi právě ta nuda. Nudím se a nekonečné tlachání o malicherných vesnických záležitostech mě ubíjí. Co ale s tím můžu dělat? Kromě penze mám našetřeno trochu peněz. Vlastním hezký domek poblíž Cobhamu. Ale nemohu si dovolit lovit, jít si zastřílet nebo rybařit. Ženatý nejsem. Mí sousedé jsou vesměs příjemní lidé, ale nemají vůbec ponětí, že kromě tohoto ostrova existuje ještě něco jiného.“
„Zkrátka a dobře vám teď život připadá nezajímavý,“ uzavřel svůj soud pan Parker Pyne.
„Nezajímavý je hodně slabé slovo.“
„Přišlo by vám vhod nějaké vzrušení, nebo snad i nebezpečí?“ zeptal se pan Pyne.
Voják pokrčil rameny. „V téhle mizerné zemi nic takového nenajdete.“
„Odpusťte, že s vámi nesouhlasím,“ prohlásil s vážnou tváří pan Pyne. „Ale v tomhle se mýlíte…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.