87 Kč
Elektronická kniha: Agatha Christie – N či M? (jazyk: čeština)
Agatha Christie: N či M?
Detektivka z roku 1941, v níž se poprvé objevují "vyzrálé" verze detektivů Tommyho a Tuppence, s kterými jsme se mohli setkat již v její předchozí detektivce Tajemný protivník (The Secret Adversary) z roku 1922 a ve sbírce povídek Zločiny pro dva (Partners in Crime) z roku 1929.N a M byli dva němečtí agenti, jeden muž a jedna žena.
| Autor | |
|---|---|
| Série | |
| Pořadí v sérii | 3 |
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | N or M? |
| Originál vydán | |
| Jazyk originálu | |
| Překlad | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Venku na kryté verandě pletla slečna Mintonová.
Byla to hubená, hranatá dáma s šlachovitým krkem. Nosila s oblibou nebesky modré svetříky a náhrdelníky nebo šňůry perel. Tvídové sukně jí vzadu truchlivě plandaly. Živě Pentličku přivítala.
„Dobré jitro, paní Blenkensopová. Doufám, že jste se dobře vyspala.“
Paní Blenkensopová se jí svěřila, že v nezvyklé postelí prvních pár dní obvykle moc dobře nespí. Slečna Mintonová pravila: „Není to zvláštní? Mně se vede právě tak.“
Paní Blenkensopová poznamenala: „To je ale náhoda, a co to máte za krásný vzorek?“
Slečna Mintonová se radostí zarděla a předestřela jí ho. Ano, je dost nezvyklý a přitom úplně jednoduchý. Ráda ho paní Blenkensopové ukáže, bude-li paní Blenkensopová chtít. To je od slečny Mintonové moc milé, ale paní Blenkensopová je taková nešika, neumí vlastně pořádně plést, tedy hlavně nemůže docílit, aby to mělo správný střih. Troufá si jenom na jednoduché věci jako vojenské kukly a tak, a má strach, že tuhle nějak pokazila. Vypadá dost divně, ne?
Slečna Mintonová zrevidovala khaki pletivo odborným pohledem. Naznačila taktně, kde se stala chyba. Pentlička jí vděčně podala pokaženou kuklu. Slečna Mintonová byla zosobněná ochota a pomocná ruka. Ne, ne, vůbec ji to neobtěžuje. Plete přece už takovou řadu let.
„Já jsem se tomu bohužel nikdy nevěnovala, dokud nepřišla tahle strašná válka,“ přiznala se Pentlička. „Ale člověk to tak hrozně prožívá, že musí dělat aspoň něco, nemyslíte?“
„Pravda. A vy máte dokonce syna ve válečném námořnictvu, mám aspoň ten dojem, že jste se o něčem takovém včera večer zmínila.“
„Ano, to je můj nejstarší. Je to skvělý chlapec, i když vím, že bych to jako matka neměla říkat. Mám ještě jednoho syna u letectva a Cyril, můj nejmladší, je ve Francii.“
„Můj ty světe, to musíte ale zažít starostí a strachu!“
Pentlička si pomyslela:
„Ach, Dereku, moje srdíčko drahé, jsi tam někde v tom pekle horoucím — a já tu hraju takovou bláznivou starou rachomejtli — předstírám to, co prožívám doopravdy…“
Nahlas prohlásila vysoce uvědoměle:
„Jsme všichni na jedné lodi a musíme být stateční. Doufejme, že už to nebude dlouho trvat. Nedávno jsem slyšela — a z úst vysoce postaveného a informovaného člověka — že to Němci nevydrží už ani dva měsíce.“
Slečna Mintonová přitakala tak vehementně, že se všechny její korály zachvěly a zachřestily.
„Ano, máte pravdu, a já zase vím —“ ztišila tajemně hlas — „že Hitler trpí jistou chorobou — je v beznadějném stavu — nejpozději v srpnu ho budou muset zavřít do blázince.“
Pentlička čiperně navázala:
„Celý Blitzkrieg není než poslední zoufalá úsilí. V Německu je prý o všechno děsná bída. Dělníci v továrnách se bouří. Brzy to praskne.“
„Jakže? Copak to povídáte?“
Manželé Cayleyovi vyšli na terasu a pan Cayley hned podrážděně vpadl do rozhovoru. Usadil se v křesle a jeho choť mu zabalila nohy do plédu. Opakoval nedůtklivě:
„Copak jste si to povídaly?“
„Právě jsme říkaly,“ odpověděla slečna Mintonová, „že válka do srpna skončí.“…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.