13
Třebaže Pentlička uléhala v optimistickém rozpoložení, protrpěla si prudkou reakci v oněch hodinách k ránu, kdy člověk už nemůže spát a jeho morálka klesá na nejnižší bod.
Rozveselila se však, když sešla dolů k snídani a spatřila u svého talíře dopis adresovaný pracně doleva nakláněným rukopisem.
Nebyla to zpráva od Douglase, Raymonda ani Cyrila, ani jiná krycí korespondence, která jí přesně docházela a která tentokrát pozůstávala jen z barvotiskové pohlednice s pejskem a několika načmáranými řádky: „Nezlob se, že jsem se neozvala dřív. Mám se dobře. Tvá Maudie.“
Pentlička odsunula pohlednici stranou a roztrhla psaní.
Drahá Patricie,
tetinka Grácie je na tom bohužel velmi špatně. Lékaři sice přímo neřekli, že je to beznadějné, ale obávám se, že se blíží konec. Chceš-li se s ní rozloučit, myslím, že bys měla okamžitě přijet. Kdybys stihla vlak v 10.20 do Yarrowu, čekal by na Tebe jeden známý s červeným autem.
Těším se, že Tě zase uvidím, i když to bude při tak smutné příležitosti.
Tvá
Běla Pentleyová
Pentlička div že hlasitě nezajásala. Zlaté bílé pentle!
S jistými nesnázemi nasadila truchlivý výraz — zhluboka si povzdechla, když dopis odkládala.
Sdělila jeho obsah dvěma účastným posluchačkám, které měla právě při ruce, paní O’Rockové a slečně Mintonové, přičemž se výmluvně rozpovídala o charakteru tetičky Grácie, jakou měla nezlomnou chuť do života, jak se vůbec nebála náletů a nebezpečí, až nemoc podlomila její síly. Slečna Mintonová projevila zvědavost, čím tetička Grácie vlastně trpěla, a poutavě porovnala její neduhy s nemocemi své sestřenice Seliny. Pentlička zaváhala mezi vodnatelností a cukrovkou, trochu se zapletla v podrobnostech, až nakonec našla východisko v ledvinových komplikacích. Pani O’Rockovou živě zajímalo, přinese-li smrt staré dámy Pentličce nějaké peněžité dědictví, a dozvěděla se, že Cyrila mívala tetička odjakživa ze všech pravnuků nejraději a nadto byla jeho kmotrou.
Po snídani zatelefonovala Pentlička ke krejčímu a oznámila mu, že dnes odpoledne nemůže přijít na zkoušku sukně a kabátu, načež vyhledala paní Perennovou a sdělila jí, že se musí na den či dva vzdálit.
Paní Perennová jí konvenčně projevila soustrast. Zdála se dnes ráno unavená a vypadala ustaraně a usouzené.
„Pořád jsme se ještě nic nedozvěděli o panu Meadowesovi,“ pravila. „To je ale podivné, viďte?“
„Jsem přesvědčená, že ho potkalo nějaké neštěstí,“ povzdychla si paní Blenkensopová. „Však jsem to hned povídala.“
„O nějakém neštěstí by nás už přece bylí touhle dobou zpravili, paní Blenkensopová.“
„A jak si to tedy vysvětlujete?“ zeptala se Pentlička.
Paní Perennová potřásla hlavou.
„Opravdu nevím, co si o tom mám myslet. Jistě nikam neodešel z vlastní svobodné vůle. Přece by nám už byl vzkázal.“
„Tomu říkám poťouchlé klepy,“ prohlásila Pentlička procítěně. „Divím se majorovi Bletchleymu, že je může šířit. Ne, jestli se nestalo nějaké neštěstí, pak musel ztratit paměť. Myslím, že se takové případy stávají častěji, než se o…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.