N či M?

Agatha Christie

87 

Elektronická kniha: Agatha Christie – N či M? (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie49 Kategorie:

Popis

Agatha Christie: N či M?

Anotace

Detektivka z roku 1941, v níž se poprvé objevují "vyzrálé" verze detektivů Tommyho a Tuppence, s kterými jsme se mohli setkat již v její předchozí detektivce Tajemný protivník (The Secret Adversary) z roku 1922 a ve sbírce povídek Zločiny pro dva (Partners in Crime) z roku 1929.N a M byli dva němečtí agenti, jeden muž a jedna žena.

Agatha Christie – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

3

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu

N or M?

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „N či M?“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

4

Pentlička vstoupila do salónu krátce před večeří a zjistila, že ji už jedna osoba předešla: monumentální paní O’Rocková seděla u okna jako gigantický Buddha.

Zahrnula Pentličku na přivítanou srdečnosti a výřečností.

„Á, kdopak to nepřišel jako paní Blenkensopová! Vidím, že jste jako já; také chodíte ráda včas, abyste si tu chvilku vydechla, než se usadíte v jídelně, však je to také příjemná místnost, zvlášť když je pěkné počasí a okna zůstávají otevřená, takže tu není cítit kuchyně. To mně na těchhle hotýlcích nejvíc vadí, hlavně když mají na plotně cibulku nebo kapustu. Posaďte se tu, paní Blenkensopová, a povězte mi, jak jste užila dnešní krásný den, a jestli se vám Leahampton zamlouvá.“

Paní O’Rocková měla v sobě něco, čím Pentličku děsila i fascinovala. Připomínala obryni lidožroutku z pozapomenutých dávných pohádek. Její rozložitá postava, hluboký hlas, její nezastřený knírek a zarostlá brada, zapadlé jiskrné oči a dojem nadživotní velikosti, jímž na lidi působila — to všechno vyvolávalo představu nadpřirozených bytostí z dětských let. Pentlička odpověděla, že se jí v Leahamptonu jistě bude líbit a že tu bude spokojená.

„Pokud tedy se dá vůbec mluvit o spokojenosti, když člověk ze starostí a strachu ani nevyjde,“ dodala melancholickým hlasem.

„Ale jděte, to si nesmíte tak brát,“ radila jí paní O’Rocková účinlivě. „Vaši synáčkové rozmilí se vám vrátí živí a zdraví. Docela jistě. Neříkala jste, že jeden z nich je u letců?“

„Ano, Raymond.“

„A ten je teď ve Francii nebo v Anglii?“

„Momentálně je v Egyptě, ale posledně mi psal — tedy nenapsal to přímo, ale domluvili jsme si takový zvláštní dorozumívací způsob, víte, jak to myslím — jisté věty znamenají jisté věci. To se přece smí, ne?“

Paní O’Rocková bez váhání přitakala.

„Samosebou. Jako matka na to máte právo.“

„Viďte? Mám prostě pocit, že musím vědět, kde právě je.“

Paní O’Rocková zakývala hlavou jako Buddha.

„Chápu vás, moc dobře vás chápu. Kdybych já měla syna na frontě, klamala bych cenzora právě tak, to mi věřte. A co ten druhý chlapec, ten námořník?“

Pentlička ochotně zarecitovala legendu o Douglasovi.

„Víte,“ končila, „jsem bez těch tří chlapců jako bezruká. Ještě nikdy neodjeli z domova všichni naráz. Chovají se ke mně tak báječně! Mám dojem, že ve mně vidí spíš kamarádku než matku.“ Rozpačitě se zasmála. „Někdy jim musím dočista vyhubovat a poručit jim, aby si vyšli sami, beze mne.“

(„To ze sebe dělám pěknou semetriku,“ pomyslela si v duchu Pentlička.)

Nahlas pokračovala:

„Opravdu jsem nevěděla, co si počít a kam se vrtnout. Nájemní smlouva na můj dům v Londýně právě vypršela, nepřipadalo mi dvakrát moudré ji obnovovat, a tak jsem si řekla, že kdybych se odstěhovala někam, kde je klid a dobré vlakové spojení —“ Odmlčela se.

Buddha znovu přitakal.

„Úplně s vámi souhlasím. Co dneska v Londýně? Jak je tam smutno! Žila jsem tam hezkých pár let. Dělala jsem do starožitností, víte? Možná že jste znala můj obchod na Cornaby Street v Chelsea. Na štítě stálo jméno…