7
Následujícího dne odcestovala paní Sprootová do Londýna.
Sotva se o tom zkusmo zmínila, už se jí různí hosté v Sans souci nabízeli, že jí Betty ohlídají.
Paní Sprootová před odchodem dlouze kladla Betty na srdce, aby byla moc hodná holčička,“ a pak ji zůstavila Pentličce, která zvolila dopolední službu.
„Hrát,“ řekla Betty. „Hledej, hledej.“
Mluvila den ode dne lépe a naučila se dávat roztomile hlavičku na stranu, zaujmout svou oběť kouzelným úsměvem a hezky žadonit:
„Posím.“
Pentlička s ní vlastně chtěla jít na procházku, ale jelikož venku lilo jako z konve, odebraly se do pokoje a tam ji Berty přitáhla k dolní zásuvce prádelníku, kde měla hračky.
„Schováme Punťu, ano?“ navrhla Pentlička.
Ale Betty si to rozmyslela a místo schovávané se dožadovala:
„Ti pohádku!“
Pentlička vytáhla zezadu ze zásuvky dosti roztrhanou obrázkovou knížku — ale Betty ji zarazila výkřikem:
„Ne, ne. Beky, beky… fuj…“
Pentlička překvapeně zírala na holčičku a pak na knížku: byla to Pohádka o hloupém Honzovi.
„Byl Honza bekaný?“ zeptala se. „Protože utekl mamince do světa?“
Betty důrazně trvala na svém:
„Beky beky!“ a pak s nesmírným úsilím: „Pinavý!“
Vytrhla Pentličce knížku, pečlivě ji urovnala na místo, z protilehlého kouta zásuvky vytáhla stejnou knížku a vítězoslavně ohlásila: „Honza nyny, minky, minky!“
Pentlička pochopila, že paní Sprootová vyřadila potrhané a ušpiněné knížky a nahradila je novými čistými výtisky. Přišlo jí to k smíchu. Paní Sprootová je tedy ten typ, kterému Pentlička říkává „úzkostlivě přehygienické matky“. Žijí ve stálém strachu z bacilů, z nehygienického jídla a z toho, aby děti necucaly usmolené hračky.
Pentlička, která sama vyrostla na faře bez strohého a přísného dozoru, se dívala spatra na přehnanou hygienu a svým dvěma dětem dovolila, aby vstřebaly to, čemu říkala „špína v míře ještě snesitelné“. Teď však poslušně sáhla po čistém výtisku Hloupého Honzy a předčítala z něho děcku i s patřičným komentářem. Betty broukala: „To je Honza! — dívej! — Pincezna!“ a podtrhávala tyto zajímavé údaje usmoleným ukazováčkem, který brzy odsoudí i náhradní výtisk do sběru. Pokračovaly pohádkou O kohoutkovi a slepičce a O červené Karkulce. Pak Betty knížky schovávala a Pentličce to k velkému veselí malé Betty trvalo vždycky hrozně dlouho, než je našla, a tak jim dopoledne mile ubíhalo.
Po obědě musela Betty na kutě a v té době pozvala paní O’Rocková Pentličku k sobě do pokoje.
Paní O’Rocková měla v pokoji značný nepořádek a bylo to tam cítit mentolem, starým pečivem a navíc ještě kuličkami proti molům. Všechny rovné plochy byly posázené fotografiemi potomstva paní O’Rockové, jejích dětí, vnuků a vnuček, synovců a neteří, praneteří a prasynovců. Bylo jich tolik, že si Pentlička připadala jako na realistické inscenaci divadelní hry z pozdně viktoriánského období.
„Vy to ale s dětmi umíte, paní Blenkensopová,“ poznamenala paní O’Rocková srdečně.
„To víte,“ řekla Pentlička, „když člověk sám dvě vychová —“
Paní O’Rocková ji rychl…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.