10
„Říkala jste tři piky, paní Blenkensopová?“ Ano, paní Blenkensopová říkala tři piky. Paní Sprootová, která přiběhla od telefonu celá zadýchaná, jim nejprve oznámila: „Zase už mění zkušební čas protiletecké ochrany, to je ale nemilé,“ a pak požádala, aby jí zopakovali, jak šla licitace.
Slečna Mintonová zdržovala jako obvykle průběh věcí ustavičnými rozklady.
„Řekla jsem skutečně dvoje kříže? Víte to jistě? Mám dojem, že jsem vlastně myslela bez trumfů — Ale ano, ovšem, už si vzpomínám. Paní Cayleyová hlásila jedno srdce, že? Já jsem chtěla říct bez trumfů, ačkoliv jsem ještě neměla zhodnocenou kartu, ale pak jsem si pomyslela, že odvážnému štěstí přeje — a nato řekla paní Cayleyová jedno srdce, takže já jsem musela jít na dvoje piky. Myslím, že nejhorší je, když má člověk double —“
Pentlička si pomyslela, že by jim to zhusta ušetřilo fůru času, kdyby slečna Mintonová položila karty na stůl a všem je ukázala. Nebyla prostě schopna zamlčet, co má v ruce.
„Ale teď už jsme zjednali jasno,“ prohlásila slečna Mintonová vítězoslavně. „Jedno srdce, dvoje kříže.“
„Dvoje piky,“ řekla Pentlička.
„Já jsem pasovala, že?“ řekla paní Sprootová.
Zadívaly se na paní Cayleyovou, která se nakláněla kupředu a soustředěně naslouchala.
Slečna Mintonová pokračovala v rekapitulaci.
„Pak řekla paní Cayleyová dvě srdce a já jsem řekla tři káry.“
„A já jsem řekla tři piky,“ prohodila Pentlička.
„Pas,“ řekla paní Sprootová.
Paní Cayleyová seděla mlčky. Konečně si zřejmě uvědomila, že jsou na ni upřeny všechny oči.
„I propáníčka.“ Zarděla se. „Nezlobte se, ale právě jsem uvažovala, jestli mě manžel nepotřebuje. Snad je tam venku na terase spokojený.“
Rozhlédla se po spoluhráčkách.
.Jestli vám to nevadí, já bych se tam radši zaběhla podívat.
Jako bych tam byla něco zaslechla. Možná, že mu upadla kniha.“
Odcupitala k velkým skleněným dveřím. Pentlička si z hloubi srdce povzdechla.
„Měl by ji mít uvázanou na špagátku kolem zápěstí,“ řekla, „aby mohl zatáhnout pokaždé, když něco potřebuje.“
„Taková oddanost,“ poznamenala slečna Mintonová, „skýtá utěšený pohled, viďte?“
„Myslíte?“ řekla Pentlička, která dnes vůbec nebyla v náladě. Tři ženy seděly chvíli mlčky.
„Kdepak je dnes večer Sheila?“ zeptala se slečna Mintonová.
„Šla do kina,“ odvětila paní Sprootová.
„A kde je paní Perennová?“ zeptala se Pentlička.
„Řekla, že si sedne ve svém pokoji a dá si do pořádku účetnictví,“ pravila slečna Mintonová. „Chudinka, účetnictví je tak únavné.“
„Nevěnovala tomu ale celý večer,“ řekla paní Sprootová, „protože právě přišla zvenčí, jak jsem telefonovala v hale.“
„To by mě zajímalo, kde byla,“ řekla slečna Mintonová, neboť podobné důležitosti tvořily náplň jejího života. „V biografu ne, protože ten ještě neskončil.“
„Však také neměla ani klobouk ani kabát,“ řekla paní Sprootová. „Byla celá rozcuchaná a vypadala, jako by odněkud přiběhla nebo co. Sotva dechu popadala. Beze slova utíkala do schodů a loupala po mně očima — koukala jako bubák — a já si vůbec …
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.