6
Tommy se díval trochu nejistě na balíček, který mu Pentlička strčila.
„To je ono?“
„Ano. Zacházej s tím opatrně, ať si to nerozsypeš na sebe.“
Tommy si opatrně přičichl k balíčku a energicky odpověděl:
„To bych teda nerad. Co je to za příšernou věc?“
„Čertovo lejno,“ odpověděla Pentlička. „Stačí špetka, a budete se divit, proč váš přítel ochabuje ve své dvornosti, jak praví inzerát.“
„S příměsí B. O.,“ zamumlal Tommy.
Krátce nato došlo k rozličným událostem.
Předně se v pokoji pana Meadowese projevil zápach.
Pan Meadowes, člověk od přírody skromný a uznalý, se o tom nejprve jen zmínil, ale později rázně vyžadoval, aby se v té věci něco podniklo.
Sešlo se konzilium v čele s paní Perennovou. Ta měla nejlepší vůli všechno popřít, ale musela uznat, že tu něco cítit je. Výrazný, nepříjemný zápach. Nadhodila možnost, že kohoutek u plynového topení dobře netěsní.
Tommy se sklonil, pochybovačně začichal a prohlásil, že podle jeho mínění to od kohoutku nebude. Ani se to netáhne zpod podlahy. Myslí si, že tu určitě někde bude chcíplá krysa.
Paní Perennová připustila, že o existenci takových tvorů už slyšela — ale je si jista, že v Sans souci krysy nejsou. Snad sem zabloudila myška — ačkoli ona sama tu nikdy žádnou myš nespatřila.
Pan Meadowes však rázně prohlásil, že podle jeho mínění takovýhle zápach ukazuje spíš na krysu, a ještě rázněji dodal, že už v tom pokoji spát nebude, dokud nedojde k nápravě. Je nucen paní Perennovou požádat, aby mu dala jiný pokoj.
Paní Perennová řekla, že samozřejmě a že mu právě chtěla navrhnout totéž. Obává se však, že jí zbývá už jen jeden pokoj, a ten je bohužel dost malý a nemá výhled na moře, ale jestli to panu Meadowesovi nevadí —
Panu Meadowesovi to nevadilo. Měl pouze jedno přání — dostat se z dosahu toho zápachu. Načež ho paní Perennová zavedla do malé ložničky, která měla shodou okolností dveře přímo proti pokoji paní Blenkensopové, a přikázala adenoidní, přihlouplé Beatrici, aby panu Meadowesovi „přenesla věci“. Dodala, že pošle „pro člověka“, aby podlahu rozebral a zjistil příčinu toho puchu. Na tom se dohodli k oboustranné spokojenosti.
Druhou událostí bylo, že pan Meadowes dostal sennou rýmu. Aspoň tomu tak zpočátku říkal. Později váhavě připustil, že se možná trochu nastydl. Každou chvíli kýchal a z očí mu teklo. Tkvěl-li v ovzduší poblíže páně Meadowesova velkého hedvábného kapesníku unikavý náznak syrové cibule, nikdo si toho nepovšiml, neboť hojné použití kolínské vody překrylo její výrazné stopy.
Nakonec pan Meadowes kapituloval před stálým kýcháním a posmrkáváním a šel si lehnout.
Stalo se to onoho dne, kdy paní Blenkensopové přišel ranní poštou dopis od syna Douglase. Potěšil ji a vzrušil do té míry, že v Sans souci nezůstala živá duše, aby o tom nezvěděla.
Vykládala, že dopis neprošel vůbec cenzurou, protože naštěstí jel Douglasův kamarád domů na dovolenku a vzal jej s sebou, takže tentokrát mohl Douglas všechno vypsat úplně nezaobaleně.
„A to je teprve vidět,“ prohlásila…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.