Vražda na golfovém hřišti

21. kapitola

„Připadá vám divné, příteli,“ začal Poirot klidně vyprávět, „že by někdo mohl připravit svou vlastní smrt? Dokonce tak divné, že raději odmítnete pravdu jako příliš fantastickou a přikloníte se k historce, která je ve skutečnosti desetkrát nemožnější? Ano, monsieur Renauld naplánoval svou vlastní smrt – až na jeden malý detail a ten vám pravděpodobně unikl: neměl vůbec v úmyslu zemřít.“

Udiveně jsem zavrtěl hlavou.

„Copak to není docela jednoduché?“ zeptal se Poirot vlídně. „Ke zločinu, který pan Renauld vymyslel, nepotřeboval vraha, jenom mrtvolu, jak jsem už řekl. Podívejme se teď na případ z jiného zorného úhlu.

George Conneau uprchl před spravedlností do Kanady, kde se pod přijatým jménem oženil a nakonec v Jižní Americe nabyl velké jmění. Stále se mu však stýská po vlasti, i když uběhlo dvacet let. Návrat domů považuje za bezpečný, neboť se vzhledem hodně změnil, navíc není pravděpodobné, že by někdo tak významného muže spojoval s bývalým zločincem. Usadí se v Anglii, ovšem s úmyslem trávit letní období ve Francii. Smůla, nebo nepřející spravedlnost, která zasahuje do osudů lidí a nehodlá jim dopřát únik před důsledky jejich činů, ho zavede právě do Merlinville. Tam žije z celé Francie jediná osoba, schopná ho poznat. Conneau se pro madame Daubreuilovou stává zlatým dolem, z něhož ona neváhá vydatně těžit. Je proti ní naprosto bezmocný a Daubreuilová mu těžce pouští žilou.

Pak dojde k nevyhnutelné zápletce. Jack se zamiluje do mladé krasavice, kterou takřka denně vídá, a chce se s ní oženit. Tím podráždí otce, odhodlaného za každou cenu zabránit synovi ve sňatku s dcerou tak ničemné ženy. Jack Renauld nezná otcovu minulost, zatímco paní Renauldová, statečná a milující manželka, ví všechno. Po vzájemné poradě nachází Renauld jedinou cestu k záchraně: smrt. Musí zdánlivě zemřít, ale ve skutečnosti uprchne někam do ciziny, kde začne nový život pod jiným jménem, a paní Renauldová po určité době předstíraného vdovství ho tam pak může následovat. Teď tedy je důležité, aby měla k dispozici veškerý majetek, proto Renauld mění závěť. Nevím, jak si původně chtěli obstarat mrtvolu, nicméně než jejich plán dozrál, pomohla jim určitá událost. Do zahrady vnikl hrubý, horkokrevný násilník. Renauldův pokus vyhodit ho vyústí ve rvačku, při níž se tulák znenadání v záchvatu padoucnice zhroutí mrtvý k zemi. Renauld přivolá manželku a společně pobudu odtáhnou do kůlny, před níž k události došlo. Oba si uvědomují, jaká šťastná náhoda je potkala: muž se sice Renauldovi vůbec nepodobá, ale je středního věku a francouzský typ. Víc nepotřebují. Docela si dovedu představit, jak sedí nahoře na lavičce, kde plán mimo doslech domlouvají. Totožnost mrtvého musí potvrdit jedině paní Renauldová, proto Jacka i šoféra bylo nutno odstranit co nejdál. U francouzských služek nepředpokládali, že ty by se k mrtvole vůbec přiblížily. Renauld zřejmě o mně slyšel jako o obstarožním, soukromém detektivovi a požádal mě o pomoc s vědomím, že až po příjezdu předložím jeho dopis, vzbudí v policejním soudci potřebnou věrohodnost – což se opravdu stalo.

Mrtvolu vandráka oblékli do Renauldových šatů a jeho staré hadry nechali za dveřmi v kůlně, neboť se báli odnést je do domu. Aby dodali věrohodnosti báchorce, s níž měla přijít paní Renauldová, probodli mu srdce dýkou, vyrobenou z aeroplánové součástky. V noci Renauld hodlá nejdříve svázat svou ženu a dát jí roubík do úst a potom vykopat jámu právě v místě, kde má být vyhloubena golfová překážka. Tělo totiž musí být nalezeno – paní Daubreuilová nesmí pojmout podezření. Naproti tomu lehký časový odstup značně ztíží určení totožnosti. Renauld si pak obleče vandrákovy hadry, přiloudá se na nádraží, odkud nepozorovaně odjede vlakem ve 12:10. Poněvadž se bude předpokládat, že ke zločinu došlo o dvě hodiny později, nehrozí mu nejmenší nebezpečí.

Teď chápeš, jak ho musela rozladit nepříhodná návštěva Belly. Každé sebemenší zdržení může jeho plán ohrozit. Zbaví se jí tedy co nejrychleji a ihned se dá do práce. Do movní dveře nechá pootevřené, aby vytvořil dojem, že tudy odešli vrahové. Při svazování své manželky se vyvaruje chyby, jíž se dopustil před dvaadvaceti lety, kdy volná pouta vyvolala podezření, že byla spolupachatelkou, nicméně jí přikáže vyprávět tutéž báchorku, kterou tehdy vymyslel, čímž bezděčně dokázal nedostatek originality. V chladné noci si přes spodní prádlo natáhne plášť, který hodlá hodit s mrtvolou do jámy. Z domu vystoupí oknem, pečlivě uhrabe záhon a tím proti sobě opatří nejvýmluvnější svědectví. Odejde na opuštěné golfové hřiště, kde začne kopat. A potom – “

„Ano?“

„A potom jej dostihne spravedlnost, které tak dlouho unikal,“ pokračoval vážně Poirot. „Bodne ho do zad neznámá ruka... Teď snad, Hastingsi chápete, co jsem chtěl v…