17/ POIROT OHLAŠUJE ODJEZD
Slečna Livingstoneová uváděla dovnitř hosta. „Pan Herkules Porett.“
Jakmile slečna Livingstoneová opustila místnost, Poirot za ní zavřel dveře a usedl vedle své přítelkyně, paní Ariadny Oliverové.
Řekl jí poněkud přitlumeným hlasem: „Odjíždím.“
„Cože děláte,“ řekla paní Oliverová, která byla vždy poněkud ohromena Poirotovou metodou předávání informací.
„Odjíždím. Provádím odjezd. Beru si letadlo do Ženevy.“
„Zní to, jako byste byl OSN nebo UNESCO nebo podobně.“
„Ne. Chci tam pouze vykonat soukromou návštěvu.“
„Objevil jste v Ženevě nějakého slona?“
„No, domnívám se, že by se na to mohlo hledět i takhle. Možná tam jsou dokonce dva.“
„Nic víc jsem nezjistila,“ řekla paní Oliverová. „Abych řekla pravdu, ani nevím, kam bych se ještě měla obrátit, abych zjistila něco dalšího.“
„Myslím, že vy nebo snad někdo jiný se zmiňoval, že vaše kmotřenka Célie Ravenscroftová má mladšího bratra.“
„Ano. Snad se jmenuje Edward. Sotva jsem ho někdy viděla. Pamatuji se, že jednou nebo dvakrát jsem ho brala ze školy. Ale to bylo před léty.“
„Kde je teď?“
„Někde na univerzitě, nejspíš v Kanadě. Nebo tam prodělává nějaký inženýrský kurs? Chcete jet za ním a vyptávat se i jeho?“
„Ne, prozatím ne. Jenom jsem chtěl vědět, kde je teď. Mám za to, že nebyl doma, když došlo k sebevraždě?“
„Přece si nemyslíte — přece si ani chvilku nemyslíte, že to udělal on, nebo ano? Totiž, že zastřelil svého otce i matku, tedy oba. Vím, že se to u hochů někdy stává. Někdy bývají velmi divní, když jsou v těch nebezpečných létech.“
„Nebyl doma,“ řekl Poirot. „To už jsem se dozvěděl z policejních záznamů.“
„Zjistil jste něco nového zajímavého? Vypadáte úplně vzrušený.“
„Svým způsobem jsem vzrušený. Zjistil jsem určité věci, které by mohly vrhnout nové světlo na to, co už víme.“
„Dobře, co tedy vrhá světlo na co?“
„Zdá se mi, že teď už mohu pochopit, proč za vámi paní Burton-Coxová přišla způsobem, jakým to udělala, a pokoušela se vás přimět, abyste jí zjistila fakta kolem sebevraždy Ravenscroftových.“
„Myslíte, že to nebylo jen proto, že ráda do všeho strká nos?“
„Ne, myslím si, že za tím byl nějaký motiv. To je právě onen bod, kde začínají hrát roli peníze.“
„Peníze? Co s tím mají co dělat peníze? Přece je docela zámožná, nebo ne?“
„Na živobytí má dost, to ano. Ale ten její adoptovaný syn, jehož zřejmě považuje za vlastního syna — sice ví, že byl adoptován, ale neví vůbec nic o rodině, z níž opravdu pochází. Zdá se, že když dosáhl určitého věku, pořídil závěť, možná pod nátlakem své adoptivní matky. Možná mu to jen naznačili někteří její přátelé nebo třeba nějaký právník, s nímž se radila. Ať je to jak chce, dosáhl zletilosti a nejspíš měl najednou pocit, že by měl odkázat všechno jí, své adoptivní matce. Zřejmě v té době neměl nikoho jiného, komu by to byl odkázal.“
„Pořád v tom nevidím důvod, proč se tolik snažila dozvědět se něco o nějaké sebevraždě.“
„Že nevidíte? Chtěla ho odradit od manželství. Má-li mladý Desmond vyvolenou svého srdce, chce-li…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.