III.
Na malé pláži pod vyhlídkou přehrnovala Hester špičkou boty písek.
„Nechápu, proč bychom o tom měli mluvit,“ prohlásila odměřeně.
„Musíš o tom mluvit,“ odporoval Donald Craig.
„Nevím proč… Stále něco rozebírat kolem dokola nevede k ničemu. Nikdy to není nic platné.“
„Mohla bys mi aspoň říci, co se dnes dopoledne dělo.“
„Nic,“ zněla stručná odpověď.
„Co je to nic? Přišla k vám přece policie, ne?“
„Ach ano, přišla.“
„No tak. Vyslýchali vás všechny?“
„Ano, vyslýchali nás.“
„Jaké vám dávali otázky?“
„Jako obyčejně,“ odpověděla Hester. „Opravdu, právě tytéž jako dříve. Kam jsme šli, co jsme dělali a kdy jsme viděli maminku naposledy naživu. Skutečně, Done, už o tom nechci mluvit. Teď je to skončeno.“
„Ale není, drahoušku, není to vůbec skončeno. To je právě ono.“
„Nechápu, proč musíš kolem toho nadělat tolik řečí,“ rozhorlila se Hester. „Ty do toho zapletený nejsi.“
„Má milá, chci ti pomoci. Copak nerozumíš?“
„Dobrá, ale stále o tom mluvit mi nepomůže. Já chci právě na to zapomenout. Kdybys mi pomohl zapomenout, to by bylo něco jiného.“
„Hester, drahoušku, není správné před něčím utíkat. Musíš tomu čelit.“
„Čelila jsem tomu — jak zrovna říkáš — celé dopoledne.“
„Hester, mám tě rád. Víš to, že ano?“
„Snad.“
„Co má znamenat to — snad?“
„Protože o tom všem pořád a pořád mluvíš.“
„Ale já musím.“
„Nechápu proč. Nejsi od policie.“
„Kdo viděl naposledy tvou matku živou?“
„Já,“ řekla Hester.
„Vím. Hovořila jsi s ní právě před sedmou, že ano, právě než jsi šla ven na schůzku se mnou?“
„Právě než jsem šla do Drymouthu — do divadla,“ odpověděla Hester.
„Nu, já jsem byl také v divadle, nebo ne?“
„Ano, ovšem, byl jsi.“
„Věděla jsi tehdy, Hester, že tě mám rád?“
„Nevěděla jsem to jistě, ani jsem dokonce jistě nevěděla, že tě já začínám mít ráda.“
„Neměla jsi důvod, viď, ani ten nejmenší důvod, aby ses matky zbavila?“
„Ne, ve skutečnosti ne,“ ujišťovala ho Hester.
„Jak tomu mám rozumět — ve skutečnosti ne?“
„Často jsem myslela na to, že ji zabiji,“ vykládala Hester věcným hlasem. „Říkala jsem si: ‚Ach, kéž by byla mrtvá, přeji si, aby byla mrtvá.‘ Někdy,“ dodala, „se mi ve snu zdálo, že jsem ji zabila.“
„Jakým způsobem jsi ji ve snu zabila?“
V této chvíli nebyl už Don Craig milencem, ale dychtivým mladým lékařem.
„Někdy jsem ji zastřelila,“ štěbetala vesele, „a někdy jsem ji uhodila do hlavy.“ Doktor …
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.