Osmá kapitola
I.
Hester Argylová se prohlížela v zrcadle. Její pohled nebyl marnivý, spíše úzkostlivě tázavý, plný plachosti, jakou má ten, kdo si nikdy není jistý sám sebou. Shrnula si vlasy z čela, stáhla je na jednu stranu a nad výsledkem se zamračila. Potom, když se v zrcadle za ní objevila tvář, polekaně sebou škubla, ucouvla a bázlivě se otočila.
„Ach,“ řekla Kirsten Lindstromová, „vy máte strach!“
„Proč si myslíte, Kirsty, že bych měla — strach?“
„Máte strach přede mnou. Lekla jste se, že se k vám chci pokradmu přiblížit a uhodit vás.“
„Ale, Kirsty, nebuďte pošetilá. Samozřejmě že by mě něco takového ani nenapadlo.“
„Ale napadlo vás to,“ stála na svém Kirsten, „a zcela oprávněně. Nedivila bych se, když budete pozorovat temné kouty, lekat se při spatření něčeho, co vám není na první pohled jasné. Protože v tomto domě je něco, čeho se musíme bát. Teď to víme.“
„Každopádně, milá Kirsty,“ ujišťovala ji Hester, „se nemusím bát vás.“
„Jak to víte?“ zeptala se Kirsten Lindstromová. „Nečetla jste nedávno v novinách o ženě, která žila léta s přítelkyní a pak ji zničehonic jednoho dne zabila? Zardousila ji. Snažila se jí vyškrábat oči. A proč? Protože, jak bezelstně vysvětlila policii, už nějakou dobu pozorovala, že ta žena je posedlá ďáblem. Viděla, jak se ďábel dívá z jejích očí, a uvědomila si, že musí být silná a statečná, aby ďábla zabila.“
„Ale ano, pamatuji si,“ přikývla Hester. „Ta žena však byla šílená.“
„Ach,“ pokračovala Kirsten, „ale ona sama nevěděla, že je šílená. A nepřipadala šílená ani svému okolí, protože nikdo nevěděl, co se děje v její ubohé, pomatené mysli. Snad jsem i já šílená. Snad jsem se jednoho dne podívala na vaši matku a pomyslela si, že je Antikristem, kterého musím zabít.“
„Ale, Kirsty, to je nesmysl! Absolutní nesmysl!“
Kirsten Lindstromová vzdychla a posadila se.
„Ano,“ připustila, „je to nesmysl. Měla jsem vaši matku velmi ráda. Byla ke mně vždy dobrá. Ale to, co se vám, Hester, snažím říci, a čemu musíte porozumět a uvěřit, je, že nemůžete pokládat za ‚nesmysl‘ nic a nikoho. Nemůžete mně ani nikomu jinému důvěřovat.“
Hester se otočila a podívala se na ni.
„Já vám věřím, že to myslíte vážně.“
„Velmi vážně,“ řekla Kirsty. „Teď musíme všichni nechat žerty stranou a vše si jasně říci. Předstírání, ž…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.