Zkouška neviny

Devatenáctá kapitola

I.

„Rád bych s vámi mluvil, Kirsty,“ řekl Filip.

„Ale ovšem, Filipe.“

Kirsten Lindstromová ustala ve své práci. Právě přinesla prádlo a skládala je do prádelníku.

„Rád bych si s vámi pohovořil o tom, co se zde stalo,“ začal Filip. „Nevadí vám to?“

„Podle mého názoru se už o tom mluví až příliš,“ odpověděla Kirsten.

„Bylo by však stejně dobré,“ nedal se odradit Filip, „kdybychom došli k nějakému závěru, aspoň mezi sebou. Víte, jak to teď vypadá, že?“

„Vypadá to všude špatně,“ odsekla Kirsten.

„Myslíte, že se nyní Leo s Gwendou vezmou?“

„Proč ne?“

„Pro několik důvodů,“ zněla Filipova odpověď. „Předně, Leo Argyle je inteligentní muž a sám uznává, že jeho sňatek s Gwendou by poskytl policii to, co chce. Dokonale vhodný motiv pro vraždu své manželky. Nebo druhá možnost je, že Leo podezřívá Gwendu z vraždy. A protože je citlivým člověkem, opravdu by si nerad bral za druhou manželku ženu, která tu první zabila. Co na to říkáte?“ dodal.

„Nic,“ odpověděla Kirsten, „co bych měla říkat?“

„Příliš si s tím zahráváte, Kirsty, že ano?“

„Nerozumím vám.“

„Proč někoho kryjete, Kirsty?“

„Co to říkáte? Nikoho nekryji. Domnívám se, že by se o tom mělo méně mluvit a že by lidé neměli v tomto domě otálet. Není to k ničemu. Podle mého mínění byste měl jít s vaší paní domů, Filipe.“

„Aha, to máte na mysli? Proč právě já?“

„Vyptáváte se. Snažíte se něco vypátrat. A vaše paní si nepřeje, abyste to dělal. Je rozumnější než vy. Mohl byste přijít na něco, na co byste přijít nechtěl, nebo — na co by ona nechtěla, abyste přišel. Měl byste jít domů, Filipe. Měl byste jít velmi brzy domů.“

„Nechci domů,“ odporoval jí Filip tónem malého, nedůtklivého chlapce.

„Tak mluví děti,“ pokárala ho Kirsten. „Ty říkají, já nechci dělat tohle a nechci dělat ono. Ale ti, kteří vědí o životě více a lépe se v něm vyznají, musí je hezky donutit, aby udělaly i to, co nechtějí.“

„Vaším úmyslem je tedy donutit mne k něčemu, že? Rozkazovat mi?“ zlobil se Filip.

„Ne, nerozkazuji vám, jen radím.“ Vzdychla. „Poradila bych všem stejně. Micky by se měl vrátit do práce a právě tak Tina do knihovny. Jsem ráda, že odešla Hester. Měla by být někde, kde se jí to vše stále nepřipomíná.“

„Ano, v tom s vámi souhlasím. Ohledně Hester máte pravdu. Ale co s vámi, Kirsten? Neměla byste také odejít?“

„Ach, měla,“ odpověděla s povzdechem, „měla bych odejít.“

„Proč to neuděláte?“

„Nepochopil byste. Je pro mne příliš pozdě, abych odcházela.“

Filip se na ni zamyšleně podíval.

„Je tolik variací, že ano — variací na jediné téma. Leo si myslí, že to udělala Gwenda, Gwenda zase, že Leo.

Tina něco ví, a proto má jisté podezření. Micky snad ví, kdo je vrahem, ale je mu to jedno. Mary si myslí, že to udělala Hester.“ Odmlčel se a pak pokračoval. „Ale je pravda, Kirsty, že to jsou jen, jak jsem řekl, variace na jediné téma. My víme docela dobře, kdo je vrahem, že ano Kirsty? Vy a já?“

Rychle a zděšeně se na něho podívala.

„Hodně jsem přemýšlel,“ řekl Filip rozjařeně.

„Co tím myslíte?“ zeptala se. „Co tím chcete říci?“

„Já doopravdy nevím, kdo to udělal,“ ztišil hlas Filip. „Ale vy to víte. Vy nemusíte přemýšlet, kdo to má na svědomí, vy to skutečně víte. Mám pravdu?“

Kirsten šla ke dveřím. Otevřela je, pak se otočila se slovy:

„Není zdvořilé, když to řeknu, ale ať to víte. Jste blázen, Filipe. To, oč se snažíte, je nebezpečné. Znáte jen jediný druh nebezpečí. Byl jste pilotem a tam nahoře jste se díval smrti do tváře. Nedovedete pochopit, že budete v právě t…