II.
„Co chcete vlastně vědět, doktore Calgary?“ zeptal se vrchní inspektor Huish, ale dříve než mohl Calgary promluvit, zazvonil na Huishově psacím stole telefon. Vrchní inspektor zvedl sluchátko. „Ano. Ano. U telefonu. Okamžik.“ Vzal kus papíru a pero. Chystal se dělat poznámky. „Ano. Pokračujte. Ano.“ Psal. „Co? Hláskujte poslední slovo! Ach, rozumím. Ano, to zřejmě nedává smysl, že? Správně. Nic jiného. Správně. Děkuji.“ Položil sluchátko. „To volala nemocnice,“ dodal.
„Tina?“ zeptal se Calgary.
Vrchní inspektor přikývl.
„Nabyla na několik minut vědomí.“
„Říkala něco?“ naléhal Calgary.
„Opravdu nevím, proč bych vám to měl říkat, doktore Calgary.“
„Ptám se vás na to jedině proto, neboť se domnívám, že vám v této záležitosti mohu pomoci.“
Huish se na něho zamyšleně podíval.
„Vzal jste si to všechno příliš k srdci, že ano, doktore Calgary?“
„Ano, vzal. Chápete, cítil jsem se zodpovědný za nové vyšetřování případu. A teď se cítím zodpovědný dokonce za tyto dvě tragédie. Bude to děvče žít?“
„Domnívají se, že ano,“ přikývl Huish. „Nůž nezasáhl srdce, ale chyběl jen kousek — a byl by konec.“ Potřásl hlavou. „To je vždy stále stejné trápení. Lidé nevěří, že vrah je i nadále nebezpečný. Zní to divně, když to říkám, ale je to tak. Všichni věděli, že vrah je mezi nimi. Neměli nic zatajovat. Je-li takový pachatel v blízkosti, pak je nutno okamžitě říci vše policii. V tom je jediná ochrana. Nu, oni to neudělali a přede mnou mlčeli. Filip Durrant byl milý člověk — inteligentní člověk; ale považoval to za jakousi hru. Stále tápal a kladl lidem nástrahy. Totéž si myslel také někdo jiný. Výsledek? Telefonicky mi bylo sděleno, že je mrtev. Vrah ho bodl zezadu do šíje. To je z toho, když si někdo zahrává s vraždou a nechápe přitom nebezpečí.“ Zmlkl a odkašlal si.
„A ta dívka?“ zeptal se Calgary.
„Ta dívka něco věděla a nechtěla to říci. Jsem toho názoru, že byla do toho chlapíka zamilovaná.“
„Mluvíte o — Mickym?“
Huish přikývl. „Ano. Také bych řekl, že Micky ji měl svým způsobem rád. Ale nestačí mít někoho rád, když jste šílený strachem. Ať věděla cokoliv, bylo to pravděpodobně horší, než si sama uvědomovala. Proto, když našla Durranta mrtvého a utíkala k němu přímo do jeho náruče, využil příležitosti a bodl ji.“
„To je vaše domněnka, že ano, vrchní inspektore?“
„To není domněnka, doktore Calgary. V jeho kapse byl nůž.“
„Vražedný nůž?“
„Ano. Byla na něm krev. Chceme ji podrobit zkoušce, ale bude to určitě její krev. Její a Filipa Durranta!“
„Ale — tak se to nemohlo stát.“
„Kdo říká, že se to tak nemohlo stát?“
„Hester. Telefonoval jsem jí a pověděla mi o tom vše.“
„Tak — ona vám to řekla. Nu, fakta jsou velmi prostá. Mary Durrantová šla dolů do kuchyně, a když odcházela, její manžel ještě žil. Hodiny ukazovaly za deset minut čtyři. V této době byli v domě Leo Argyle a Gwenda Vaughanová, a to v knihovně, Hester Argylová ve své ložnici v prvním patře a Kirsten Lindstromová v kuchyni. Hned po čtvrté hodině přijeli Micky a Tina. Micky zůstal v zahradě a Tina šla nahoru těsně v patách za Kirsten, která právě nesla Filipovi kávu a svačinu. Tina se zastavila a hovořila s Hester, pak šla dál a připojila se k slečně Lindstromové. Spo…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.