Tragédie o třech dějstvích (Tragédie o třech jednáních)

Agatha Christie

87 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Tragédie o třech dějstvích (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: christie16 Kategorie:

Popis

Agatha Christie: Tragédie o třech dějstvích

Anotace

Agatha Christie – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

10

Jazyk

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Tragédie o třech dějstvích (Tragédie o třech jednáních)“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

8. kapitola
Angela Sutcliffová

„Tak co, přišel jste jako přítel, nebo jako detektiv? Musím to vědět.“ Slečna Sutcliffová při těch slovech posměšně blýskla očima. Seděla na židli s rovným opěradlem, šedé vlasy pěkně upravené, nohy přeložené křížem, a pan Satterthwaite obdivoval dokonalost jejích nožek v krásných střevíčkách a útlé kotníky. Slečna Sutcliffová byla velmi okouzlující žena, k čemuž značně přispívala skutečnost, že zřídkakdy brala něco vážně.

„ Je tohle spravedlivé?“ zeptal se pan Satterthwaite.

„Můj milý pane, samozřejmě že je. Přišel jste sem kvůli mým krásným očím, jak tak roztomile říkají Francouzi, nebo jste, vy ohavníku, přišel na mě vyzvídat o těch vraždách?“

„Můžete pochybovat, že první alternativa je správná?“ zeptal se s malou úklonou pan Satterthwaite.

„Můžu a taky pochybuji,“ rázně řekla herečka. „Vy jste jeden z těch lidí, co vypadají tak mírně, a ve skutečnosti se brodí v krvi.“

„Ale ne, ne.“

„Ale ano, ano. Jen se nemůžu rozhodnout, jestli je to urážka, nebo poklona, když je člověk pokládán za možnou vražedkyni. Celkem vzato, je to myslím poklona.“

Dala hlavu trochu na stranu a usmála se tím pomalým kouzelným úsměvem, který se nikdy neminul účinkem.

Pan Satterthwaite si v duchu pomyslel:

„Rozkošné stvoření.“

Nahlas řekl: „Přiznávám, milostivá paní, že smrt sira Bartholomewa Strange mě značně zajímá. Jak možná víte, už předtím jsem se takovými věcmi zabýval...“

Skromně se odmlčel a možná doufal, že slečna Sutcliffová dá najevo, že je jí jeho činnost trochu známá. Ale ona se jen zeptala:

„Povězte mi jednu věc – je něco na tom, co ta dívka řekla?“

„Která dívka a co řekla?“

„Ta Lytton Goreová. Ta, co je celá pryč do Charlese. To je ale darebák, ten Charles – takhle ji pobláznit! Ona si myslí, že ten milý starý pán v Cornwallu byl taky zavražděný.“

„Co si myslíte vy?“

„No určitě se to stalo zrovna tak... Je to inteligentní dívka. Povězte mi, myslí to Charles vážně?“

„Domnívám se, že váš názor na tuto věc má pravděpodobně větší cenu než můj,“ odpověděl pan Satterthwaite.

„Vy jste protivně diskrétní,“ zvolala slečna Sutcliffová. „Já zase,“ vzdychla, „jsem příšerně nediskrétní.“

Zamávala na něj řasami.

„Znám Charlese moc dobře. Znám muže moc dobře. Podle mě jeví všechny příznaky, že se usadí. Tváří se ctnostně. Můj názor je, že se co nejdřív pohrne k oltáři. Jak jsou muži nudní, když se rozhodnou se usadit! Ztratí všechno kouzlo.“

„Často jsem se divil, proč se sir Charles nikdy neoženil,“ řekl pan Satterthwaite.

„Můj milý, nikdy nejevil žádné známky, že by se chtěl oženit. Nebyl to, čemu se říká muž na ženění. Ale byl velice přitažlivý...“ Povzdechla. V očích jí jiskřilo, když se podívala na pana Satterthwaita. „On a já jsme kdysi byli – no, proč to zapírat, když to každý ví? Bylo to velmi hezké, pokud to trvalo... a dosud jsme nejlepší přátelé. Proto asi ta malá Lytton Goreová po mně tak zuřivě kouká. Má podezření, že mám dosud pro Charlese tendresse. Jestli mám? Možná že ano. Ale rozhodně jsem ještě nenapsala paměti a nepopsala tam podrobně všechny své lásky, jak to udělala většina mých přátel. Kdybych to udělala, tak by se to tomu děvčeti určitě nelíbilo. Pohoršila by se. Moderní děvčata se tak snadno pohorší. Její matka by se vůbec nepohoršila. Nemůžete doopra…