DVACÁTÁ SEDMÁ KAPITOLA
Návštěva doktora Donaldsona
Doktor Donaldson přišel přesně ve dvě hodiny. Jako vždycky působil velice klidným a pedantickým dojmem.
Osobnost doktora Donaldsona vzbuzovala moji zvědavost. Poněkud mě mátla. Zpočátku jsem ho považoval za trochu nevýrazného mladého muže. Bylo mi divné, že může zaujmout Terezu — tak živou a podmanivou bytost. Teď jsem si ale začínal uvědomovat, že Donaldson rozhodně není bezvýznamný člověk. Pod pedantskou slupkou se skrývá silný charakter.
Po úvodních pozdravech se Donaldson ujal slova.
„K účelu mé návštěvy: pane Poirote, nerozumím zcela přesně tomu, jakou roli v celé záležitosti hrajete.“
Poirot zvolil obezřetný tón.
„Znáte mou profesi, že?“
„Zajisté. Dokonce jsem si dal tu práci a zjistil jsem si o vás podrobnosti.“
„Jste opatrný člověk, pane doktore.“
„Potřebuji mít ve faktech jasno,“ podotkl Donaldson suše.
„Myslíte vědecky!“
„Všechny zprávy o vás vyzněly stejně. Zdá se, že jste ve své profesi velice schopný člověk. Pověst také říká, ze jste zásadový a čestný muž.“
„Příliš mi lichotíte,“ zamumlal Poirot.
„Proto si neumím vysvětlit, proč se touto záležitostí zabýváte.“
„A přesto je to tak jednoduché!“
„To těžko,“ namítl Donaldson. „Nejdřív jste se představil jako životopisec.“
„Omluvitelný podvod — není-liž pravda? Člověk nemůže hned všude hlásat, že je detektiv — i když jindy je to zase užitečné.“
„Pravděpodobně ano.“ Donaldson už zase mluvil tím svým strohým tónem. „Potom jste se ohlásil u slečny Terezy Arundellové s tím, že by se závěť její tety dala zrušit.“
Poirot pouze pokývl hlavou na souhlas.
„Což bylo samozřejmě směšné.“ Donaldson nasadil ostřejší tón. „Velice dobře jste věděl, že je ta závěť právoplatná a že se s tím nedá nic dělat.“
„Myslíte?“
„Nejsem žádný hlupák, pane Poirote…“
„Ne, pane Donaldsone, to rozhodně nejste.“
„Něco z práva znám — ne sice mnoho, ale stačí to. Ta závěť se nedá napadnout. Proč jste předstíral opak? Jistě pro to máte své vlastní důvody, které slečna Arundellová momentálně nezná.“
„Zdá se, že o reakcích slečny Arundellové leccos víte.“
Po obličeji mladého muže se mihl lehký úsměv.
„Vím toho o Tereze víc, než si myslí,“ řekl nečekaně. „Jsou s Charlesem přesvědčení o tom, že si vás najali na jakousi pochybnou akci, tím jsem si jist. Charles je naprosto nemorální člověk — je v tom téměř dokonalý. Tereza zdědila některé špatné vlastnosti a neměla valnou výchovu.“
„Mluvíte o své přítelkyni, jako byste popisoval pokusné morče.“
Donaldson se na něj podíval skrz cvikr.
„V žádném případě nezavírám oči před pravdou. Miluji Terezu Arundellovou a miluji ji takovou, jaká je, ne kvůli nějakým imaginárním hodnotám.“
„Uvědomujete si, že je vám Tereza Arundellová naprosto oddaná a že chce získat peníze hlavně proto, abyste mohl uspokojit své ambice?“
„Samozřejmě že si to uvědomuji. Už jsem vám řekl, že nejsem žádný hlupák. Rozhodně však nemám v úmyslu Tereze dovolit, aby se kvůli mně zapletla do nějakého pochybného podniku. Je svým způsobem pořád ještě dítě.
O svou kariéru se docela dobře postarám sám. Neříkám, že by se mi nějaké podstatnější dědictví nehodilo. Velice bych je uvítal, ale znamenalo by pro mě pouze zkrácení cesty.“
„Vy svým schopnostem naprosto důvěřujete, že?“
„Možná to zní domýšlivě, ale ano,“ řekl Donaldson klidně.
„Pojďme tedy dál. Připouštím, že jsem z…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.