Vražda v Mezopotámii

KAPITOLA X
Sobotní odpoledne

Paní Leidnerová mi pověděla celou tu svou historii v pátek.

V sobotu dopoledne bylo cítit ve vzduchu, že napětí se poněkud uvolnilo.

Zato paní Leidnerová se ke mně chovala dost odměřeně a nápadně se vyhýbala každé možnosti mluvit se mnou o samotě. To mě však nepřekvapilo! Zažila jsem něco takového už mockrát. Dámy řeknou v záchvatu důvěry svým ošetřovatelkám spoustu věcí, ale pak se jich zmocní nepříjemný pocit a litují toho. To patří k lidské povaze.

Velíce jsem se snažila, abych neudělala nějakou narážku nebo jí nepřipomněla něco z toho, co mi řekla. Záměrně jsem udržovala pokud možno věcnou konverzaci.

Pan Coleman ráno odjel do Hassaniehu. Řídil vůz sám a dopisy vezl v batohu. Měl také obstarat a vyřídit nějaké věci pro členy výpravy. Kopáči měli výplatní den a pan Coleman měl zajít do banky a vybrat potřebnou částku v drobných mincích. To všechno bylo zařizování na dlouhé lokte a nedoufal, že se vrátí dřív jak odpoledne. A já bych se skoro vsadila, že bude obědvat se Sheilog Reillyovou.

Odpoledne v den výplaty se už na vykopávkách příliš nepracovalo, poněvadž výplata začínala v půl čtvrté.

Chlapec Abdulláh, který měl za úkol umývat nalezené nádoby a střepy, seděl jako obvykle uprostřed nádvoří a jako obvykle si nosovým hlasem prozpěvoval tu svou podivnou melodii. Doktor Leidner a pan Emmott měli až do návratu pana Colemana nějakou práci s nádobami a pan Carey odešel k vykopávkám.

Paní Leidnerová se odebrala do svého pokoje, aby si odpočala. Jako obvykle jsem ji uložila a pak jsem odešla do své ložnice.

Vzala jsem si s sebou knihu, poněvadž jsem nebyla ospalá. To bylo asi ve tři čtvrtě na jednu a příštích pár hodin jsem strávila docela příjemně. Četla jsem Smrt v sanatoriu — opravdu velice napínavý román, ačkoli o tom, jak to v takovém sanatoriu chodí, toho autor moc nevěděl. Já aspoň jsem takové sanatorium nepoznala. Málem jsem měla chuť autorovi napsat a v několika bodech ho opravit.

Když jsem konečně knihu odložila (přece jen to udělala ta zrzavá panská, a já jsem ji ani na okamžik nepodezírala) a podívala jsem se na hodinky, byla jsem velice překvapena, když jsem zjistila, že je za pět minut tři čtvrtě na tři.

Vstala jsem, upravila jsem si uniformu a vyšla jsem na nádvoří.

Abdulláh stále ještě drhl hrnky a stále zpíval tu svou skličující melodii. David Emmott stál vedle něho a třídil omyté nádoby. Ty rozbité, které se měly slepovat, ukládal do beden. Přišla jsem k ním právě ve chvíli, kdy doktor Leidner scházel se střechy.

„Docela slušné odpoledne,“ řekl vesele. „Trochu jsem to tam nahoře uklidil. Louisa bude mít radost. Tuhle si stěžovala, že už tam není kde se procházet. Jdu jí tu potěšující novinku povědět.“

Šel k manželčiným dveřím, zaklepal a vstoupil.

Řekla bych, že z místnosti znovu vyšel asi tak za půldruhé minuty. Náhodou jsem se zrovna dívala na dveře, když vycházel. Vypadal jako přízrak. Vešel tam jako čilý, veselý muž. Vyšel však odtamtud jako opilec — vrávoral a v obličeji měl podivný, nepřítomný výraz.

„Sestro —“ zavolal zvláštním, chraplavým hlasem. „Sestro —“

Hned jsem poznala, že se něco stalo, a rozběhla jsem se k němu. Vypadal příšerně — obličej měl popelový, strhaný, a viděla jsem, že se může každým okamžikem zhroutit.

„Má žena…“ řekl. „Má žena… Prokristapána!“

Proběhla jsem kolem něho do pokoje. Pak se mi zatajil dech.

Paní Leidnerová ležela hrůzně, podivně zkroucená u postele.

Sklonila jsem se nad ní. Byla mrtvá — přinejmenším hodinu. Příčina smrti byla naprosto jasná — přímo nad pravým spánkem měla strašlivou ránu. Vstala pravděpodobně z postele a někdo ji srazil na místě, kde teď ležela.

Pohnula jsem s ní jen nepatrně — pak jsem viděla, že už jí není pomoci.

Rozhlédla jsem se po pokoji, abych zjistila, zda tam není něco, co by mohlo poskytnout nějaký klíč, ale nespatřila jsem žádný nepořádek, nic, co by nebylo na svém místě. Okna byla zavřena na zástrčku a nebylo tam místo, kde by se vrah mohl ukrýt. Zřejmě už byl dávno pryč,

Vyšla jsem ven a zavřela za sebou dveře.

Doktor Leidner mezitím skutečně omdlel. Byl u něho David Emmott, který k…