16. KAPITOLA
I
Poirot seděl na obědě u Modré kočky a právě končil instruktáž Maude Williamsové.
„Rozumíte, co máte hledat?“
Maude Williamsová přikývla.
„Zařídila jste si to v kanceláři?“
„Onemocněla mi vážně teta. Poslala jsem si telegram.“
„Výborně. Musím vám říct ještě jedno. V té vesnici, kdesi, máme na svobodě vraha. To není bezpečné.
„Chcete mě varovat?“
„Ano.“
„Já už se o sebe dokážu postarat.“
„To,“ pravil Hercule Poirot, „bychom mohli zatřídit pod nápis ‚Slavná poslední slova‘.“
Zasmála se znovu, docela otevřeně a pobaveně. Dvě hlavy u sousedních stolků se otočily a zadívaly se na ni.
Poirot se přistihl, že ji pečlivě studuje. Energická mladá žena, plná sebedůvěry a zájmu, ochotná chopit se nebezpečného úkolu. Proč? Představil si znovu Jamese Bentleyho, jeho jemný poraženecký hlas, jeho tupou apatii. Příroda tropí opravdu podivné a zajímavé kousky.
Maude řekla:
„Chcete přece, abych se do toho pustila, ne? Proč mě teda najednou zrazujete?“
„Svěří-li se někomu poslání, musí se mu přesně vysvětlit, co zahrnuje.“
„Nepředpokládám, že by mi hrozilo nějaké nebezpečí,“ prohlásila Maude sebejistě.
„V tomto momentě to také nepředpokládám. Vy jste v Broadhinny neznámá?“
Maude uvažovala. „A-ano. Myslím, že ano.“
„Byla jste tam už?“
„Párkrát ano — úředně, samozřejmě — v poslední době jsem tam byla jen jednou — asi před pěti měsíci.“
„S kým jste se tam setkala? Kam jste šla?“
„Jela jsem tam za jednou starou paní — Carstairsovou nebo Carlislovou — už si neuvědomuju, jak se přesně jmenovala. Kupovala si tu v okolí nějakou menší nemovitost a já jsem za ní jela s nějakými lejstry a dotazníky a odhadem znalce, kterého jsme jí sehnali. Bydlela v takovém jakoby penzionu, tam, kde vy teď jste.“
„Long Meadows?“
„Tak se to jmenovalo. Neútulné stavení a plno psů.“ Poirot přikývl.
„Setkala jste se s paní Summerhayesovou nebo s majorem Summerhayesem?“
„S paní Summerhayesovou, aspoň předpokládám, že to byla ona. Vedla mě k ní do pokoje. Ta škatule stará ležela v posteli.“
„Paní Summerhayesová by si vás pamatovala?“
„Asi ne. A i kdyby, co na tom koneckonců? Dneska mění lidé často místa. Ale myslím, že se na mě ani pořádně nepodívala. Její vrstvy to nemívají ve zvyku.“ V Maudině hlase zazněla špetka hořkosti. „Setkala jste se ještě s někým jiným v Broadhinny?“ Maude řekla trochu rozpačitě: „No — setkala jsem se s panem Bentleym.“
„Aha, vy jste se setkala s panem Bentleym. Náhodou.“ Maude poposedla na židli.
„Ne, vlastně jsem mu napsala lístek. Že tam ten den přijedu. Vlastně jsem ho požádala, aby se se mnou sešel. Nebylo tam ani kam jít. Chcíp tam pes. Nemají tam ani kavárnu nebo kino nebo tak. Vlastně jsme si jenom povídali na autobusové zastávce. Když jsem čekala na autobus.“
„Bylo to před smrtí paní McGintyové?“
„To ano. Ale moc dlouho předtím zase ne. Protože za pár dní to bylo ve všech novinách.“
„Říkal vám pan Bentley něco o své bytné?“
„Ani snad ne.“
„A vy jste nemluvila v Broadhinny s nikým jiným?“
„No — jenom s panem Robinem Upwardem. Slyšela jsem ho v rádiu. Viděla jsem ho vycházet z jejich vily a poznala jsem ho podle fotek, a tak jsem ho poprosila o autogram.“
„A on vám ho dal?“
„Ale ano, a byl hrozně milý. Neměla jsem s sebou notes, tak on splašil někde kus papíru, vytáhl plnicí pero a hned to napsal.“
„Znáte někt…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.