18 oříšků k rozlousknutí

Agatha Christie

94 

Elektronická kniha: Agatha Christie – 18 oříšků k rozlousknutí (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie30 Kategorie:

Popis

E-kniha Agatha Christie: 18 oříšků k rozlousknutí

Anotace

Svazek detektivních povídek vybraných z díla A. Christieové obsahuje osmnáct problémů, které řeší slečna Marplová a Hercule Poirot, autorčini oblíbení hrdinové, k potěšení čtenáře vybavení komickými rysy.
Slečna Marplová postupuje metodou opírající se o nepřeberné množství zkušeností ze života v zapadlé anglické vesničce, kde žije. Příběhy, v nichž vystupuje, jsou rámcově spojeny společností přátel různých povolání a životních zkušeností, která se schází každé úterý večer v jejím staromódním salónku. Každý vypráví nějakou detektivní historku, problém, jejž mají vyřešit ostatní účastníci. Rozluštění nepodají ani přítomný komisař Scotland Yardu, ani spisovatel, ani právník, malířka a pastor, ale nenápadná a skromná slečna Marplová. Puntičkář Poirot postupuje ve svých případech metodou psychologickou a k řešení dospívá bystrým odhalováním lidských povah za pomoci svých mozkových „malých šedých buněk“, jak říká. Povídky upoutají čtenáře náměty z různého prostředí, vtipnou zápletkou a charakteristikou osob. Jako obvykle u A. Christieové nejsou to povídky libující si v líčení krutých vražd a hororů, náměty jsou většinou vzaty z denního života. Autorce šlo především o vylíčení prostředí a zachycení charakterů, což se jí znamenitě podařilo.

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare.Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

2

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu
Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „18 oříšků k rozlousknutí“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

PODIVNÝ ŽERT

„A tohle je slečna Marplová!“ řekla Jana Helierová a dokončila tak představování.

Protože byla herečka, dovedla vytvořit patřičný efekt. Bylo to jasně vyvrcholení, vítězné finále! Z jejího tónu zněla stejně uctivá bázeň jako radostná pýcha.

Podivné bylo, že osoba tak slavně ohlašovaná, byla jen mírná stará slečna. V očích obou mladých lidí, kteří se s ní Janiným prostřednictvím seznámili, se ukázala nedůvěra a nádech zklamání. Byla to hezká dvojice — dívka, Charmian Stroudová, štíhlá tmavovláska; muž, Edward Rossiter, příjemný mladý obr.

Charmian trochu zalapala po dechu a řekla: „Ach, hrozně nás těší, že vás poznáváme.“ Ale v jejích očích byla pochybnost. Vrhla rychlý tázavý pohled na Janu Helierovou. „Má milá,“ odpověděla Jana na její pohled, „ona je naprosto báječná. Nech to na ní. Řekla jsem, že ji sem dostanu, a taky jsem dostala.“ Slečně Marplové řekla: „Já vím, že jim to zařídíte. Pro vás to bude hračka.“

Slečna Marplová obrátila své mírné šedomodré oči na pana Rossitera. „Nepovíte mi, oč tu vlastně jde?“ požádala.

„Jana je naše přítelkyně,“ vpadla jí Charmian netrpělivě do řeči. „Edward a já jsme v pěkné bryndě. Jana říkala, když přijdeme na její večírek, že nás představí někomu, kdo by mohl — kdo by mohl —“

Edward jí přispěchal na pomoc. „Jana říká, že jste eso mezi detektivy, slečno Marplová!“

Staré dámě zasvítilo v očích, ale skromně se ohrazovala: „Ale to ne, to ne! Nic takového. To jen když člověk žije na vesnici jako já, tak hodně pozná lidskou povahu. Ale probudili jste skutečně mou zvědavost. Povězte mi tedy, co máte za problém.“

„Obávám se, že je to hrozně otřepaná věc — jde proste o zakopaný poklad,“ řekl Edward.

„Opravdu? Ale to zní ohromně zajímavě!“ Já vím. Jako Ostrov pokladů. Ale náš případ postrádá obvyklé romantické rysy. Nemáme žádnou mapu, kde by místo bylo označeno lebkou a zkříženými kostmi, žádný takový návod jako ‚čtyři kroky doleva, od západu k severu‘. Je to hrozně obyčejné — jen že máme kopat.“

„Zkusili jste to?“

„Odhaduju to, že jsme rozkopali pořádné dva akry! Už to bude hnedle rozryté tak, jako bychom chtěli sázet zeleninu. Zrovna se rozhodujem, jestli tam máme dát dýně nebo brambory.“.

Charmian řekla dost nezdvořile: „Máme vám to opravdu všechno vykládat?“

„Ale samozřejmě, má milá.“

„Tak to abychom si našli nějaké klidné místečko. Pojď, Edwarde.“ Vyvedla je z přeplněné zakouřené místnosti a šli nahoru do malého salónku v druhém poschodí.

Když se usadili, Charmian bez okolků spustila: „Tak vám to povím. Náš příběh začíná u strýčka Matyáše, strýčka — nebo spíš pra-prastrýčka nás obou. Byl neuvěřitelně starý. Edward a já jsme byli jeho jediní příbuzní. Měl nás rád a vždycky prohlašoval, že po něm zdědíme všechny peníze, až umře. Nu a zemřel letos v březnu a všechno odkázal mně a Edwardovi, abychom se rozdělili. Zní to dost necitelně, to, co právě říkám — ale tím nemyslím, že je dobře, že umřel — měli jsme ho opravdu velmi rádi. Ale byl už nějaký čas nemocen.

Jde o to, že se ukázalo, že to ‚všechno‘ co nám odkázal, nebylo vlastně vůbec nic. A to, upřímně řečeno, byla pro nás oba rána, viď, Edwarde?“

Milý Edward přikývl. „Víte,“ řekl, „trochu jsme s tím počítali. Chci říct, když víte, že vás čeká hodně peněz, tak si prostě nepřitáhnete opasek a nesnažíte se vyjít. Já jsem v armádě — a nemám tak říkajíc nic kromě služného — a Charmian taky nemá ani groš. Pracuje jako režisérka v divadle — je to docela zajímavé a líbí se jí to — ale nejsou z toho žádné peníze. Počítali jsme, že se vezmeme, a nedělali jsme si starosti s finanční stránkou, protože jsme oba věděli, že jednou budeme mít peněz dost.“

„A teď, jak vidíte, nemáme!“ řekla Charmian. „A co víc Ansteys — to je rodinné sídlo, Edward a já je máme hrozně rádi — se bude muset prodat. A to je pro nás oba nesnesitelný pocit! Ale jestli nenajdem peníze strýčka Matyáše budeme dům muset prodat.“

Edward řekl: „Víš, Charmian, my jsme se ještě nedostali k hlavní věci.“

„No tak dobře, mluv ty.“

Edward se obrátil k slečně Marplové: „Víte, je to takhle. Jak strýček Matyáš stárl, stával se víc a víc podezřívavý. Nikomu nevěřil.“

„To bylo od něho velmi moudré,“ řekla slečna Marplová. „Zkaženost lidské povahy je neuvěřitelná.“

„Nu, máte možná pravdu. Strýček Matyáš si to rozhodně myslel. Měl jednoho přítele, který přišel o peníze v bance, a dalšího, kterému je zpronevěřil právní zástupce, a on sám přišel o nějaké u jedné podvodné společnosti. Proto vždycky dlouze vykládal, že jedině správné a jisté je koupit za peníze čisté zlato a zakopat je.“

„Aha,“ řekla slečna Marplová, „začínám chápat.“

„Ano. Přátelé se s ním přeli, poukazovali na to, že takhle nedostane žádné úroky, ale on tvrdil, že na tom opravdu nezáleží. ‚Hlavní část peněz byste měli mít schovanou v krabici pod postelí nebo zakopanou v zahradě.‘ To byla jeho slova.“

Charmian pokračovala: „A když zemřel, nezanechal v cenných papírech skoro nic, ačkoliv byl velmi bohatý. Tak si myslíme, že to musel udělat tak, jak říkal.“

Edward vysvětloval: „Zjistili jsme, že prodal cenné papíry a vybíral čas od času velké obnosy peněz, a nikdo neví, co s nimi dělal. Ale zdá se pravděpodobné, že žil podle svých zásad a že koupil zlato a zakopal je.“

„Neřekl něco předtím, než zemřel? Nezanechal něco písemného? Nějaký dopis?“

„To je právě ta zatracená věc. Nezanechal. Byl několik dní v bezvědomí, ale než umřel, přišel k sobě. Podíval e na nás oba a usmál se — bylo to takové slabé, mdlé zachichotání. Řekl: ‚Budete se mít dobře, vy moje dvě hezké hrdličky.‘ A pak ukázal na stolek, kde ležel v modrém obalu Stevensonův Ostrov pokladů, — a zamrkal na nás. A pak — pak umřel. Chudák strýček Matyáš.“

„Ukázal na Ostrov pokladů,“ řekla zamyšleně slečna Marplová.

Edward se dychtivě otázal: „Říká vám to něco?“

Slečna Marplová zavrtěla hlavou: „Ne — v tuhle chvíli mě nic nenapadá.“

Charmian zklamaně řekla: „Jana nám tvrdila, že nám okamžitě povíte, kde kopat!“

Slečna Marplová se usmála: „To víte, nejsem žádný kouzelník. Neznala jsem vaše…