Popis

E-kniha Agatha Christie: Velká čtyřka

Anotace

Velká čtyřka, to je to nejmocnější zlo pod sluncem, říká Hercule Poirot a má samozřejmě pravdu. Členové Velké čtyřky se neštítí ničeho, snad jsou opravdu zločineckou organizací, jaká ještě nikdy neexistovala. Vraždy, podvody, únosy, záměny osob, katastrofy, krádeže…Nečekaně akční Hercule Poirot nás provází detektivním románem o mezinárodním zločinu. V souboji se čtyřmi zdatnými zločinci a jejich rozsáhlou sítí musí dokonce několikrát prohrát, než odhalí pravidla podivného boje. Samozřejmě používá buňky své šedé kůry mozkové, ale kromě toho také bojuje, skrývá se, připravuje past a cestuje – tentokrát i do záhrobí.Nezvyklé množství střetů s nepřítelem vede k nepřetržitému napětí od první do poslední stránky. Kapitán Hastings, Poirotův věrný přítel, vše vypráví s pečlivostí sobě vlastní, i když on sám i jeho vzdálená žena jsou soustavně ohroženi.Nebýt statečného mužíčka s podivným knírem, nejen kapitán, ale celý svět by se dočkal svého konce. Poirot má pro přítele, pro nepřítele, ale i pro čtenáře nejedno drsné překvapení, představí nám svého bratra, a snad se i ožení!

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare.Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor	Agatha Christie
Série	Hercule Poirot
Pořadí v sérii	5
Jazyk	Čeština
Vydáno	1952
Žánr	detektivka
Název originálu
Jazyk originálu	Angličtina
Formát	ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Velká čtyřka“

8. kapitola
V nepřítelově domě

Po našem dobrodružství ve vile v Passy jsme se obratem vrátili do Londýna. Poirota očekávalo několik dopisů. Jeden z nich přečetl se zvláštním úsměvem a potom mi ho podal.

„Podívejte se na tohle, mon ami.“

Nejdřív jsem se podíval na podpis Abe Ryland a hned se mi vybavila Poirotova slova ,nejbohatší člověk na světě'. Dopis byl úsečný a kousavý. Pisatel vyjadřoval nesmírnou nespokojenost s Poirotovým vysvětlením toho, proč na poslední chvíli zrušil dohodnutou cestu do Jižní Ameriky.

„Asi nemohl vzteky ani myslet, viďte?“ podotkl Poirot.

„Podle mě je normální, že se opravdu nahněval.“

„Ne, ne, nerozumíte. Vzpomeňte si na slova toho Mayerlinga, muže, který se sem ukryl, pouze aby zemřel rukou svých nepřátel: ,Číslo dvě bývá symbolizováno dvakrát přeškrtnutým písmenem S — znakem dolaru — nebo dvěma pruhy a hvězdou. Z toho se dá usuzovat, že se jedná o Američana a že představuje moc bohatství.' K těmto slovům přidejte fakt, že mi Ryland nabídl obrovskou sumu, aby mne vylákal z Anglie — a — a co s tím, Hastingsi?“

„Chcete říct,“ podivil jsem se, „že podezíráte Abe Rylanda, toho multimilionáře, že je ve Velké čtyřce Číslem dvě?“

„Váš skvělý intelekt, Hastingsi, pochopil moji myšlenku. Ano, podezírám. Vyslovil jste ,multimilionář' výmluvným tónem, ale dovolte, abych vás upozornil na jednu věc: Tuto záležitost řídí muži na vrcholu a o panu Rylandovi se říká, že si v obchodních záležitostech počíná bezohledně. Schopný muž bez skrupulí, který má všechno bohatství, jež potřebuje, nyní vyrazil, aby získal neomezenou moc.“

Chtěl jsem o Poirotově názoru vědět víc, tudíž jsem se zeptal, kdy k němu s konečnou platností došel.

„To je právě ono. Nemám jistotu. Nemohu mít. Mon ami, za to, abych věděl, bych dal cokoliv. Nechte mě, abych Abe Rylanda přiřadil definitivně pod Číslo dvě, a přiblížíme se k našemu cíli.“

„Podle tohohle,“ poklepal jsem na dopis, „právě přijel do Londýna. Neměl byste za ním zajít a osobně se mu omluvit?“

„To bych mohl.“

Za dva dny se Poirot vrátil domů nesmírně rozrušený. Impulzivně mě popadl oběma rukama.

„Příteli, potkala nás ohromující, neslýchaná a nikdy se neopakující příležitost! Ale skrývá v sobě nebezpečí, smrtelné nebezpečí. Ani bych vás neměl žádat, abyste to zkusil.“

Pokud se mě Poirot snažil vyděsit, šel na to špatně, a to jsem mu řekl. Trochu se vzpamatoval a odhalil mi svůj plán. Ryland hledal anglického tajemníka, člověka s dobrým společenským chováním a vystupováním. Poirot mi navrhl, abych se o to místo ucházel.

„Udělal bych to sám, mon ami“ vysvětloval omluvně, „ale pro mne je téměř nemožné, abych se dostatečně zamaskoval, víte? Anglicky mluvím velmi dobře — až na okamžiky, kdy jsem příliš rozrušený -, ale sotva tak, abych oklamal něčí sluch. Ačkoliv jsem chtěl obětovat svůj knírek, nepochybuji, že bych byl stále k poznání jako Hercule Poirot.“

Ani já jsem nepochyboval a prohlásil jsem, že jsem připraven a ochoten zahrát svoji úlohu a proniknout do Rylandovy domácnost…