Velká čtyřka

Agatha Christie

85 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Velká čtyřka (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: christie27 Kategorie:

Popis

E-kniha Agatha Christie: Velká čtyřka

Anotace

Velká čtyřka, to je to nejmocnější zlo pod sluncem, říká Hercule Poirot a má samozřejmě pravdu. Členové Velké čtyřky se neštítí ničeho, snad jsou opravdu zločineckou organizací, jaká ještě nikdy neexistovala. Vraždy, podvody, únosy, záměny osob, katastrofy, krádeže…Nečekaně akční Hercule Poirot nás provází detektivním románem o mezinárodním zločinu. V souboji se čtyřmi zdatnými zločinci a jejich rozsáhlou sítí musí dokonce několikrát prohrát, než odhalí pravidla podivného boje. Samozřejmě používá buňky své šedé kůry mozkové, ale kromě toho také bojuje, skrývá se, připravuje past a cestuje – tentokrát i do záhrobí.Nezvyklé množství střetů s nepřítelem vede k nepřetržitému napětí od první do poslední stránky. Kapitán Hastings, Poirotův věrný přítel, vše vypráví s pečlivostí sobě vlastní, i když on sám i jeho vzdálená žena jsou soustavně ohroženi.Nebýt statečného mužíčka s podivným knírem, nejen kapitán, ale celý svět by se dočkal svého konce. Poirot má pro přítele, pro nepřítele, ale i pro čtenáře nejedno drsné překvapení, představí nám svého bratra, a snad se i ožení!

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare.Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

5

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Velká čtyřka“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

6. kapitola
Žena na schodišti

To bylo vše, co jsme od paní Hallidayové vyzvěděli. Vrátili jsme se obratem do Londýna a nazítří jsme vyrazili na kontinent.

Poirot se smutným úsměvem poznamenal: „Tahle Velká čtyřka mne přinutila činit se, mon ami. Běhám sem a tam, všude kolem jako náš starý přítel ,lidský slídič'.“

„Možná se s ním setkáte v Paříži,“ řekl jsem, protože jsem věděl, že mluví o jistém Giraudovi, jednom z nejdůvěryhodnějších detektivů ze Súreté, s nímž se seznámil při jednom z dřívějších případů.

Poirot udělal grimasu. „Upřímně doufám že ne. Ten mne nemá v lásce.“

„Nebude to příliš těžký úkol?“ zeptal jsem se. „Zjistit, co dělal určitého večera před dvěma měsíci nějaký neznámý Angličan?“

„Velmi těžký, mon ami. Ale jak dobře víte, srdce Hercula Poirota těší složitosti.“

„Myslíte, že ho Velká čtyřka unesla?“

Poirot přikývl.

Dotazovali jsme se znovu na starých místech, ovšem nedozvěděli jsme se téměř nic navíc k tomu, co nám už pověděla paní Hallidayová. Poirot dlouze hovořil s profesorem Bourgoneauem, přičemž se snažil zjistit, zda se Halliday nezmínil o svých plánech na večer, ale nevypátral vůbec nic.

Naším dalším zdrojem informací byla slavná madame Olivierová. Když jsme stoupali po schodišti její vily v Passy, byl jsem dost rozrušený. Vždycky mi připadalo výjimečné, že může žena dojít ve světě vědy tak daleko. Myslel jsem, že na takovou práci se hodí jedině mužský mozek.

Otevřel nám mladík asi sedmnáctiletý, který svým obřadným chováním trošku připomínal ministranta. Poirot se obtěžoval zařídit nám rozhovor dopředu, neboť věděl, že madame Olivierová nikdy nepřijímá neohlášené návštěvy, protože je většinu dne pohlcena výzkumem.

Mladík nás uvedl do malého salonku a za okamžik přišla paní domu. Madame Olivierová byla velmi vysoká a její výšku ještě umocňovaly dlouhý bílý pracovní plášť a čepice, připomínající čepec jeptišek. Měla úzký bledý obličej a nádherné tmavé oči, v nichž plálo téměř fanatické světlo. Vypadala spíš jako pohanská kněžka než moderní Francouzka. Jednu tvář jí hyzdila jizva. Vzpomněl jsem si, že před třemi lety zahynul při výbuchu v laboratoři její manžel a zároveň spolupracovník a že ona sama utrpěla strašlivé popáleniny. Od té doby se uzavřela před světem a vrhla se s horečnatou energií na vědecký výzkum. Přijala nás zdvořile, avšak chladně.

„Policie se mne mnohokrát vyptávala, pánové. Myslím, že vám sotva pomohu, když jsem nedokázala pomoci ani jim.“

„Madam, možná vám nebudu klást úplně stejné otázky. Začněme tím, o čem jste s monsieur Hallidayem hovořili.“

Tvářila se naprosto ohromeně.

„O jeho práci! Jeho — a také mojí.“

„Zmínil se vám o teorii, kterou nedávno vypracoval a o níž přednášel v Britské společnosti?“

„Samozřejmě že ano. Mluvili jsme převážně o ní.“

„Jeho myšlenky byly jaksi fantastické, že ano?“ poznamenal bezstarostně Poirot.

„Někteří lidé si to mysleli. Já nesouhlasím.“

„Považujete je za uskutečnitelné?“

„Naprosto reálné. Můj vlastní výzkum se zaměřuje podobným směrem, a…