Kapitola XXXV.
Po těchto posledních slovech se Race otočil a odešel. Stála jsem a udiveně hleděla za ním. Teprve hlas Harryho mne vzpamatoval.
„Anno, odpusťte mi, řekněte, že mi odpouštíte.“
Vzal mne za ruku, kterou jsem skoro mechanicky zase odtáhla.
„Proě jste mne oklamal?“
„Nevím, zda mi porozumíte. Bál jsem se všech oněch věcí, kterými jsou síla a kouzlo bohatství. Chtěl jsem, abyste mne měla ráda jen pro mne samotného — jako muže, jakým jsem byl — bez ozdob a vnější nádhery.“
„Chcete tím říci, že jste mi nedůvěroval?“
„Můžete to posuzovati, chcete-li, také tímto způsobem, ale neodpovídá to plně pravdě. Stal jsem se zatrpklým, podezřívavým — náchylným ve všem hledati vždy jiné pozadí — a způsob, jakým jste si mne zamilovala, připadal mi tak zvláštním.“
„Rozumím,“ řekla jsem zvolna. Znovu mi myslí táhlo vše, co mi vyprávěl. Tu poprvé jsem si povšimla různých nesrovnalostí, jež dříve unikly mé pozornosti — jeho jistotě ve věci peněz, možnosti koupiti od Nadiny nazpět ony démanty, způsob, jakým mluvil o druhých dvou mužích, jakoby byl jen nepřímým účastníkem. A když řekl „můj přítel“, mínil tím nikoliv Eardsleye, nýbrž Lucase.
Byl to Lucas, onen tichý hoch, jenž miloval Nadinu tak hluboce.
„Jak se to jen stalo?“ tázala jsem se.
„Byli jsme oba lhostejni ke všemu — dychtili jsme jen po tom dát se zabít. Jedné noci jsme si vyměnili štítky se svými jmény — pro štěstí! Lucas byl zabit druhého dne — roztrhán na kousky.“
Zachvěla jsem se.
„Ale — proč jste mi to neřekl nyní? — Dnes ráno? Nemohl jste přece již býti v pochybnostech o tom, že vás mám ráda.“
„Nechtěl jsem si toto vše zkaziti. Chtěl jsem se s vámi vrátiti na ostrov. K čemu jsou dobré peníze? Není možno si za ně koupiti štěstí. Byli bychom bývali šťastni na ostrově. Abych vám řekl pravdu, bojím se tohoto jiného života — již jednou mne přivedl na pokraj zkázy.“
„Věděl sir Eustach, kým skutečně jste?“
„Oh, ano.“
„A Carton?“
„Nikoliv. Viděl nás toliko jednou v noci v Kimberley s Nadinou, ale nevěděl, kdo z nás je Eardsley a kdo Lucas. Uvěřil mému tvrzení, že jsem Lucas a Nadina byla prostě oklamána jeho telegramem. Nebála se nikdy Lucase. Byl tichý hoch — velmi hluboký. Já však jsem byl vždy strašlivě popudlivý. Byla by se bývala k smrti polekala, kdyby bývala věděla, že jsem se znovu vrátil k životu.
„Harry, řekněte mi, co jste zamýšlel dělati, kdyby mi to býval plukovník Race neřekl?“
„Nebyl bych ničeho řekl. Žil bych dále jako Lucas.“
„A co miliony vašeho otce?“
„Byl bych je dopřál Raceovi. Rozhodně by jich dovedl lépe použíti než já. Anno, o čem přemýšlíte? Jste tak zachmuřena.“
„Přemýšlím o tom,“ řekla jsem zvolna, „že bych si vroucně přála, aby mi to býval plukovník Race neříkal.“
„Nikoliv. Jednal správně. Byl jsem vám povinen říci pravdu.“
Odmlčel se a náhle řekl:
„Víte, Anno, že žárlím na Race? Miluje vás příliš a je mnohem dokonalejším mužem než jsem já a než kdy budu.“
Obrátila jsem se k němu, smějíc se.
„Harry, vy hlupáčku! Já chci jen vás — a to je rozhodující.“
Na to jsme jak jen bylo možno nejdříve odjeli do Kapského Města. Zde mne očekávala Zuzana, aby mne přivítala a vykuchali jsme společně žirafu. Když byla revoluce nadobro skončena, přijel plukovník Race do Kapského Města a na oslavu jeho n…
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.