Muž v hnědém obleku

Kapitola XXIII.

Anna pokračuje ve vyprávění.

Po celou cestu do Rhodesie jsem jásala rozkoší. Každého dne bylo možno shlédnouti něco nového a okouzlujícího. Nejprve to byla divukrásná scenerie údolí řeky Hexu, pak ponurá nádhera Karoo a konečně ona obdivuhodně rovná trať rozlehlé země Becchuana a velmi roztomilé hračky, které nám domorodci nosili ke koupi. Málem, že jsme na každé stanici nezmeškali vlak — lze-li vůbec zde užíti tohoto názvu. Připadalo mi to, jakoby vlak zastavil jen tehdy, když se mu zachtělo a nezastavil dříve, dokud z pusté krajiny se nevynořil zástup domorodců, přinášejících cukrovou třtinu, kožešiny a roztomilá vyřezávaná zvířátka. Zuzana začala si ihned dělati z těchto posledních sbírku. Následovala jsem jejího příkladu — většina z nich stála „tiki“ (tři pence) a každé zvířátko bylo jiné Byli mezi nimi žirafy, tygři, hadi i Oreas canna, melancholická africká antilopa podobná krávě a směšně malí černí bojovníci. Výborně jsme se bavily.

Sir Eustach se pokusil nás od toho zraditi — leč marně. Stále ještě myslím, že to byl zázrak, že jsme nezůstaly na některé oase na trati. U vlaků v Jižní Africe se ani nevolá, ani nijak neupozorňuje, chce-li se vlak dáti znovu db pohybu. Vlak docela klidně odjíždí a vy vzhlédnete od svého nakupování, abyste o překot běželi za ním.

Lze si snadno představiti, jak byla Zuzana udivena, když mne spatřila, když jsem vstupovala v Kapském Městě do vlaku. Hned první večer jsme měly dlouhou vyčerpávající poradu o situaci. Prohovořily jsme takřka polovinu noci.

Uvědomila jsem si, že lze právě tak dobře použíti obranné taktiky jako útočné. Cestujíc společně se sirem Eustachem Pedlerem a jeho společností, byla jsem celkem v bezpečí. Oba dva, on i Race, byli mocní ochránci a soudila jsem, že moji nepřátelé nebudou si přáti, aby k vůli mým uším poštvali na sebe hnízdo sršňů. Pokud jsem dlela poblíž sira Eustacha, byla zde také ta výhoda, že budu více méně mít možnost styku s Guy Pagettem — a Guy Pagett byl srdcem celého tajemství. Tázala jsem se Zuzany, zda by bylo dle jejího mínění možným, že by Pagett sám byl oním záhadným „plukovníkem“. Jeho podřízené postavení sice svědčilo proti této domněnce, avšak několikráte před tím mne až zarazilo, jak sir Eustach přes svoji autokratickou povahu, velmi mnoho podléhal vlivu tohoto svého sekretáře. Bylť mužem, jenž miloval pohodlí a člověkem, jejž by si mnohý obratný sekretář mohl snadno otočiti kolem malíčku. Poměrná podřadnost jeho zaměstnání jako sekretáře mohla by mu vpravdě býti jen velmi vítanou, poněvadž asi bylo jeho snahou, aby zůstával pěkně v ústraní.

Nicméně Zuzana odmítla velmi důrazně tyto domněnky. Nechtěla uvěřiti, že by Pagett byl vedoucím duchem. Skutečný vůdce „Plukovník“ — stál prý někde v pozadí a pravděpodobně byl již v Africe v době našeho příchodu.

Doznávala jsem, že mnoho věcí nasvědčovalo tomuto jejímu názoru, avšak naprosto jsem nebyla jím uspokojena. Vždyť v každém podezřelém okamžiku ukázal se Pagett řídící osobou. Bylo sice pravdou, že postrádal statečnosti a rozhodnosti, jež by se daly očekávati u mistra zločinu — avšak konečně, dle plukovníka Race, byla to pouze práce mozkem, kterou tento tajemný vůdce vvnakládal, a tvořivý veleduch bývá často vtělen do slabé a bojácné tělesné konstrukce.

„Mluví z vás dcera profesorova,“ přerušila mne Zuzana, když jsem přišla k tomuto bodu.

„Přes to je to pravda. Naproti tomu Pagett může býti, abych se obrazně vyjádřila, jen velkým ‚Vezírem jeho Výsosti Velkého Mogula.“ Na chvíli jsem se odmlčela, přemýšlejíc a pak jsem pravila: „Ráda bych věděla, jakým způsobem získal sir Eustach svoje jmění.“

„Podezříváte ho snad zase?“

„Zuzano nemohu si pomoci, dostala jsem se všák do takové posice, že podezřívám každého. Ve skutečnosti ho nepodezřívám — ale přece jenom je Pagettovým zaměstnavatelem a v jeho majetku byl Mill House.“

„Často jsem slýchala, že je mu nemilé, hovoří-li se o tom, jakým způsobem nabyl svého jmění,“ řekla Zuzana přemýšlivě. „To však nikterak neznamená, že by v tom musil být zločin — možná, že je získal výrobou pocínovaných hřebíčků anebo prodejem prostředku pro vzrůst vlasů.“

Smutně jsem přikývla.

„Doufám,“ řekla Zuzana hlasem plným pochyb, „že nestojíme pod nepravým stromem, že jsme neuvízly na nepravé cestě, považujíce tak za jisté, že Pagett …