Smrt lorda Edgwarea

Agatha Christie

87 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Smrt lorda Edgwarea (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: christie29 Kategorie:

Popis

Agatha Christie: Smrt lorda Edgwarea

Anotace

Slavný detektiv Hercule Poirot a jeho přítel kapitán Hastings se střetávají s neobyčejně vychytralým vrahem, který zabíjí rychle, nemilosrdně a bez sebemenších výčitek svědomí. Svou vychytralostí položí na lopatky nejen inspektora Jappa ze Scotland Yardu, ale i samotného Hercule Poirota. Ten sice záhadu nakonec vyřeší, ale sám tento případ považuje za jeden ze svých řídkých neúspěchů.

Agatha Christie – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Smrt lorda Edgwarea“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

19. kapitola
Velká dáma

Návštěva, která k nám zavítala příštího rána, byla pro mne tou nejpřekvapivější věcí na celé záležitosti.

Byl jsem právě ve svém obývacím pokoji, když ke mně vklouzl Poirot s rozzářenýma očima.

„Mon ami, máme návštěvu.“

„Kdo to je?“

„Ovdovělá vévodkyně z Mertonu.“

„Jak neobyčejné! Co chce?“

„Jestliže mne doprovodíte dolů, mon ami, dozvíte se to.“

Rychle jsem se ustrojil a společně jsme vstoupili do pokoje.

Vévodkyně byla drobná žena s orlím nosem a velitelskýma očima. Ačkoli nebyla vysoká, rozhodně se nedalo říci, že by byla k přehlédnutí. I když byla oblečena v málo módní černé, každým coulem to byla grande dame. Působila na mne dojmem téměř nelítostné osobnosti. Tam, kde byly na jejím synovi slabosti, tam měla ona přednosti. Měla neuvěřitelně silnou vůli, skoro fyzicky jsem vnímal sílu, která z ní vyzařovala. Nebylo divu, že tato žena vždy dominovala ve vztazích s jinými lidmi.

Zdvihla lorňon a nejdříve si prohlížela mne a pak mého společníka. Potom promluvila k Poirotovi. Její hlas byl jasný a průrazný. Byl zvyklý vydávat příkazy a také předpokládal, že budou plněny.

„Vy jste Hercule Poirot?“

Můj přítel se uklonil.

„K vašim službám, Madame la Duchesse.“

Podívala se na mne.

„Toto je můj přítel, kapitán Hastings. Pomáhá mi při vyšetřování.“

V jejích očích se na vteřinku objevil pochybovačný výraz. Potom kývla hlavou na náznak souhlasu.

Posadila se do křesla, které jí Poirot nabídl.

„Přišla jsem se s vámi poradit ve velice delikátní záležitosti, pane Poirote, a musím vás požádat, abyste vše považoval za zcela důvěrné.“

„To platí naprosto samozřejmě, Madame.“

„Řekla mi o vás lady Yardleyová. Ze způsobu, kterým o vás mluvila, a z vděčnosti vůči vám, kterou projevovala, jsem pochopila, že jste jediný člověk, který je schopen mi pomoci.“

„Bude ujištěna, že udělám, co bude v mých silách, Madame.“

Ještě váhala. Pak se konečně s velkým sebezapřením rozhodla a přešla k jádru věci. Přešla k němu s bezprostředností, která mi připomněla udivující chování Jane Wilkinsonové onoho památného večera v Savoyi.

„Pane Poirote, chci, abyste zajistil, že si můj syn nevezme za ženu tu herečku, Jane Wilkinsonovou.“

Jestliže byl Poirot překvapen, nedovolil, aby to na něm bylo poznat. Zamyšleně na ni hleděl, rozvažoval a nijak nespěchal s odpovědí.

„Mohla byste být o něco konkrétnější v tom, co přesně byste si přála, abych vykonal?“

„To je složité. Cítím, že takový sňatek by byl obrovskou zkázou. Mému synovi by to zničilo život.“

„Myslíte, Madame?“

„Jsem o tom přesvědčena. Můj syn má velice vznešené ideály. Nikdy se nestaral o dívky ze své společenské vrstvy. Připadaly mu hloupé a povrchní. Ale co se týče téhle ženy - ačkoli musím přiznat, že je překrásná. A má také schopnost si muže zotročovat. Očarovala mého syna. Doufala jsem, že to poblouznění samo vyprchá. Díky Bohu, nebyla svobodná. Ale teď, když je její manžel mrtev...“ Odmlčela se.

„Zamýšlejí se vzít za několik měsíců. Celý život mého syna je v sázce.“ Mluvila o poznání panovačněji. „Musíte to zastavit, pane Poirote.“

Poirot pokrčil rameny.

„Neříkám, že nemáte pravdu, Madame. Souhlasím, že ten sňatek není vhodný. Ale co se s tím dá dělat?“

„To už je na vás, co s tím uděláte.“

Poirot pomalu zakroutil hlavou.

„Ano, ano! Vy mi musíte pomoci!“

„Pochybuji, že by šlo vůbec něco podniknout, Madame. Řekl bych, že váš syn odmítne poslouchat cokoliv, co by bylo namířeno proti té dámě. A také si nemyslím, že toho lze proti ní mnoho říci. Silně pochybuji, že by bylo možné v její minulosti najít něco, co by ji mohlo diskreditovat. Ona vždy byla - dá-li se to tak říci - opatrná.“

„To vím,“ řekla vévodkyně zamračeně.

„Ah! Vy už jste v tomto směru podnikla určité kroky.“

Pod jeho ostrým pohledem mírně zrudla.

„Neexistuje nic, co bych neudělala, pane Poirote, abych svého syna zachránila před tímto sňatkem.“ Důrazně to slovo opakovala „Nic!“

Odmlčela se a pokračovala:

„V tomto případě mi nezáleží na penězích. Řekněte si jakoukoli částku. Ale tomu sňatku musí být zabráněno. A vy jste člověk, který to dokáže.“

Poirot pomalu zakroutil hlavou.

„To vůbec není otázka peněz. Nemohu v tomto směru učinit nic, a to z důvodu, který vám hned objasním. Ale také, přiznávám, nevidím nic, co by se s tím dalo dělat. Nemohu vám pomoci, Madame la Duchesse. Považovala byste za impertinentní, kdybych vám dal určitou radu?“

„Jakou radu?“

„Nesmíte si syna znepřátelit! Je ve věku, kdy musí sám volit. A protože jeho volba není vaší volbou, nepředpokládejte, že pravdu máte vy. Jestli se jeho volba ukáže být nešťastnou - pak ji přijměte. Buďte mu stále připravena poskytnout pomoc, až ji bude potřebovat. Ale nestavte ho proti sobě.“

„Vy mi asi nerozumíte.“

Vstala a rty se jí třásly.

„Ale ano, Madame la Duchesse, moc dobře vám rozumím. N…