7
„A co, když to bude nějaký hulvát?“ prohodila Joanna Southwoodová.
Linnet potřásla hlavou. „Ó, nebude. Jacquelininu vkusu mohu důvěřovat.“
„Ach, jenže zamilovaní lidé nedokážou usuzovat spolehlivě,“ namítla Joanna.
Linnet netrpělivě zavrtěla hlavou. Pak změnila předmět rozhovoru.
„Musím navštívit pana Pierce kvůli těm plánům.“
„Jakým plánům?“
„Jde o ty hrozné nehygienické staré chajdy. Dám je strhnout a lidi přestěhuji.“
„Drahoušku, ty jsi zdravotnicky tak uvědomělá!“
„Stejně by ty baráky musely zmizet. Zastiňovaly by můj nový plavecký bazén.“
„Líbí se těm lidem, kteří v nich bydlí, pomyšlení na odchod?“
„Většina z nich je ráda. Pár je jich ovšem dost hloupých, jsou opravdu protivní. Zdá se, že si vůbec neuvědomují, jak ohromně se pak zlepší jejich životní podmínky.“
„Ale ty jsi, zdá se mi, v tomhle úplný násilník.“
„Má milá Joanno, je to opravdu jen k jejich prospěchu.“
„Ano, drahá. Jsem si tím jista. Ke vnucenému prospěchu.“
Linnet se zamračila. Joanna se rozesmála.
„No tak, připusť, že jsi tyran. Dobročinný tyran, chceš-li.“
„Ani v nejmenším nejsem tyran.“
„Ale ráda prosazuješ svou.“
„Nijak zvlášť.“
„Linnet Ridgewayová, dokážeš se mi podívat do očí a prohlásit, že bys v jednom jediném případě neudělala přesně to, co jsi chtěla?“
„Mnohokrát.“
„Ach ano, ,mnohokrát’, právě takhle, ale žádný konkrétní případ neuvedeš. Vždyť ty si, drahoušku, nemůžeš prostě ani na jediný vzpomenout, i kdyby ses snažila sebevíc! Linnet Ridgewayová jede triumfálně ve svém zlatém voze.“
Linnet se ostře ohradila: „Myslíš, že jsem sobecká?“
„Ne sobecká – jen neodolatelná. Kombinovaný účinek peněz a půvabu. Všecko před tebou padá k zemi. Co si nemůžeš koupit za hotové, koupíš za úsměv. Výsledkem je – Linnet Ridgewayová – Dívka, Která Má Vše.“
„Nevtipkuj, Joanno.“
„No – a nemáš všecko?“
„Domnívám se, že mám..., ale zní to jaksi dost odporně.“
„Ovšem, že je to odporné, drahoušku. Pravděpodobně tě to časem postupně strašně omrzí a budeš znuděná. Zatím se ale raduj z vítězoslavné cesty ve zlatém kočáře. Jenom dumám, opravdu uvažuji, co se stane, až se ti zachce projet ulicí, u které bude hlásat tabule ,Průjezd zakázán'.“
„Nebuď pitomá, Joanno.“ Když se k nim připojil lord Windlesham, obrátila se k němu Linnet s poznámkou: „Joanna mi tady povídá ty nejošklivější věci.“
„Samé špičky, drahoušku, samé špičky,“ pronesla Joanna neurčitě a zvedla se ze svého sedátka.
Neomlouvala se za svůj odchod. Zachytila však, že se Windleshamovi zaleskly oči.
Pár minut byl zticha. Pak začal zpříma:
„Rozhodla jste se, Linnet?“
„Jsem zlá?“ začala Linnet váhavě. „Myslím, že když si nejsem jista, měla bych říct ne –“
Přerušil ji.
„Neříkejte ne. Dejte si na čas – tak dlouho, jak budete chtít. Víte, myslím si, že bychom spolu byli šťastni.“
„Hleďte,“ omlouvala se Linnet téměř dětským hláskem. „Já se teď tak bavím – zvláště vším tady –“ rozmáchla se rukou. „Chci z Wode Hallu vytvořit skutečně ideální venkovský dům, a myslím, že se mi to hezky daří, viďte?“
„Je krásný. Hezky naplánovaný. Všechno zde je dokonalé. Jste velmi chytrá, Linnet.“
Na minutu se odmlčel, než pokračoval. „Ale Charltonbury se vám také líbí, že? Potřebuje samozřejmě zmodernizovat a tak – ale vy js…
Agatha Christie
Tereza Malenková –
Příjemné čtení na dovolenou. Příběh plyne klidně a Poirot je sympatický. Doporučuji těm, kteří hledají nenáročnou detektivku s atmosférou.
Lydie Nováková –
Mojer oblíbená „christieovka“. Už když jsem Smrt na Nilu četla před léty, tak mě okouzlila svou exotickou atmosférou a spletitou zápletkou. Agatha Christie tu mistrně vykresluje postavy a prostředí, takže jsem měla pocit, že jsem skutečně na palubě parníku plujícího po Nilu. Detektiv Hercule Poirot je jako vždy brilantní a jeho dedukce mě fascinovaly. Příběh je plný nečekaných zvratů a napětí až do poslední stránky. Pro mě je to jedna z nejlepších detektivek, jaké jsem kdy četla.