Popis

E-kniha Agatha Christie: Oznamuje se vražda

Anotace

Další z detektivních příběhů Agathy Christie, jehož rozuzlení svěřila autorka do rukou slečně Marplové, nás zavádí do malého anglické městečka Chipping Cleghorn. Poklidný a jednotvárný život jeho obyvatel rozvíří inzerát otištěný v místních novinách – je v něm oznámen zločin, a to dokonce hrdelní. V určenou dobu a na určeném místě se poté události seběhnou tak, že je může objasnit jen tato všímavá a energická dáma, ztělesněná dobrá víla z viktoriánských časů, vyzbrojená staromódní kabelkou, pletacími jehlicemi a zvídavýma očima…

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor	Agatha Christie
Série	Slečna Marplová
Pořadí v sérii	5
Jazyk	Čeština
Žánr	detektivka, román
Název originálu	0
Originál vydán	1950
Jazyk originálu	Angličtina
Formát	ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Oznamuje se vražda“

IV

„To je opravdu zajímavé,“ bručel plukovník Easterbrook, „opravdu zajímavé, Lauro!“

„Co se stalo, drahoušku?“

„Pojď na chvíli ke mně do pokoje!“

„Co se děje?“

Paní Easterbrooková se objevila v otevřených dveřích. „Vzpomínáš si, jak jsem ti ukazoval svůj revolver?“

„Ano, Archie, byla to taková příšerná černá věcička.“

„Ano, válečná památka. Byl v zásuvce, viď?“

„Ano, byl.“

„Tak vidíš – a teď tam není.“

„To není možné!“

„Ty jsi s ním nic nedělala?“

„Co tě napadá! Ani bych se něčeho tak strašného nedotkla!“

„A co ta paní, která sem chodívá uklízet?“

„Ach, tu pusť z hlavy. Paní Buttová by nikdy nic takového neudělala. Chceš, abych se jí zeptala?“

„Ne – ne, raději ne. Nerad bych, aby se o tom začalo nějak mluvit. Spíš mi řekni, zda si vzpomínáš, kdy jsem ti ho ukazoval?“

„Asi před týdnem. Nadával jsi na prádlo a hledal límce. Přitom jsi hodně vytáhl zásuvku a já ho tam vzadu zahlédla. Přirozeně jsem se tě zeptala, co to je.“

„Ano, máš pravdu, asi tak přeď týdnem. Nepamatuješ si náhodou přesněji den?“

Paní Easterbrooková se zamyslela, zavřela oči a usilovně vzpomínala.

„Samozřejmě v sobotu,“ prohlásila. „Chtěli jsme jít do kina, ale pak jsme zůstali doma.“

„Určitě to nebylo dřív? Ve středu nebo ve čtvrtek? Nebo možná ještě o týden dřív?“

„Ne, miláčku,“ ujišťovala ho paní Easterbrooková, „pamatuju si naprosto jasně, že byla sobota 30. října. Připadá ti to dlouho, protože se od té doby přihodilo tolik nepříjemností. A také ti mohu říct, proč jsem si tím tak jista. Bylo to totiž den nato, co došlo u slečny Blacklockové k přepadení, a když jsem viděla tvůj revolver, vybavilo se mi střílení z předešlého večera.“

„Ach,“ oddechl si pluko…