Oznamuje se vražda

II

Seržant Fletcher se octl v domě Little Paddocks sám.

Mici měla svůj volný den a jako obyčejně odjela autobusem v jedenáct hodin do lázní Medenham. Slečna Blacklocková s Dorou Bunnerovou odešly do městečka a s jejím souhlasem měl tedy v domě volnou ruku.

Začal rychle uvažovat. Někdo z domu si připravil a naolejoval dveře. Ať už to provedl kdokoliv, účel byl jediný – až zhasnou světla, nepozorovaně vyklouznout z obývacího pokoje. Mici mohl z podezřelých vyloučit ihned, protože v pokoji se společností nebyla a nepotřebovala tedy dveří použít.

Kdo zbýval? Fletcher si pomyslel, že by se rovněž dali vyloučit sousedé. Nedovedl si totiž dost dobře představit, jak by si někdo z nich našel vhodnou příležitost a nepozorovaně s dveřmi něco prováděl. Zbývali tedy Patrik a Julie Simmonsovi, Filipa Haymesová a snad Dora Bunnerová. Mladí Simmonsovi byli v současné době v Milchesteru, Filipa Haymesová v práci a on měl proto mimořádnou příležitost odhalit nějaké tajemství. Bohužel, dům vypadal beznadějně nevinně. Ač byl Fletcher na elektriku přímo odborník, přece nemohl najít nic nápadného ani ve vedení, ani na ostatním elektrickém příslušenství, čím by si vysvětlil náhlé přepálení pojistky. Přesto udělal rychlou prohlídku celé domácnosti včetně ložnic a zjistil, že všechno je až k zlosti v dokonalém pořádku. V pokoji Filipy Haymesové našel několik fotografií malého hocha s vážnýma očima, pár snímků zřejmě stejného dítěte z dřívějších let, svazeček hochových dopisů ze školy a pár divadelních programů. V Juliině pokoji byla jedna zásuvka plná momentek z jižní Francie – koupání v moři, vila mezi mimózami a jiné. U Patrika našel několik podobných památek na doby u námořnictva a Dora Bunnerová vlastnila pár osobních maličkostí, které vypadaly naprosto nevinně.

A přece, opakoval si Fletcher, někdo z domu musel ty dveře naolejovat.

Chod jeho myšlenek přerušil nějaký šramot pod schodištěm. Rychle přistoupil ke schodům a podíval se dolů.

Do chodby vcházela paní Swettenhamová s košíkem na ruce. Nahlédla do obývacího pokoje, přešla na druhou stranu chodby a vešla do jídelny. Za chvíli opět vyšla, ale bez košíku.

Pod Fletchrem zaskřípala podlaha a ona prudce otočila hlavu.

„Jste to vy, slečno Blacklocková?“ zvolala.

„Ne, paní Swettenhamová, to jsem já,“ řekl Fletcher.

Paní Swettenhamová lehce vyjekla.

„Fuj! To jsem se lekla. Už jsem si myslela…