Oznamuje se vražda

11/ NÁVŠTĚVA SLEČNY MARPLOVÉ

V chování slečny Blacklockové se projevily určité známky neobvyklé roztržitosti, když k ní paní Harmonová onoho odpoledne přivedla svého milého hosta. Tato okolnost však slečně Marplové unikla, protože to bylo poprvé, co se s paní domu Little Paddocks setkala.

Stará dáma uměla svým povídáním a klípky roztomile bavit společnost. Vůbec se nesnažila zastírat, že je jednou z těch, které loupeže a podobné zlotřilosti nesmírně zajímají.

„Takoví lidé se dostanou všude, má milá,“ ujišťovala hostitelku. „V dnešní době jim není nic svatého a naučili se to dělat novými způsoby, po amerikánsku. Já osobně spoléhám na starou dobrou radu – pořádnou palici po ruce a dávat si pozor! Dovedou vám vypáčit zámky a strhnout závory, ale bdělé oko a kus mosazné tyče je úplně vyvede z míry. Už jste to někdy zkusila?“

„Obávám se, že nemáme ani dobré zámky, ani pořádné závory a ani palici,“ odpověděla jí pohotově slečna Blacklocková. „Ale také tu nemáme nic, co by stálo za ukradení.“

„Dejte si řetěz na hlavní dveře,“ radila dál slečna Marplová. „Pak se nemusí nikdo bát jít otevřít, protože škvírou uvidí, kdo je za dveřmi – a také vám nikdo nemůže násilně vniknout do domu.“

„Myslím, že by naše Mici takové opatření určitě vítala,“ souhlasila slečna Blacklocková.

„Vždyť to přepadení muselo být něco příšerného,“ rozpovídala se znovu slečna Marplová. „Boubelka mi všechno vyprávěla.“

„Hrůzou mi tuhla v žilách krev,“ horlivě přitakala paní Harmonová.

„Nu, dostali jsme otřesným způsobem za vyučenou,“ připustila slečna Blacklocková.

„Opravdu mně to připadá jako zásah Prozřetelnosti,“ zavrtěla hlavou slečna Marplová, „že se ten člověk nakonec zamotal do svého hábitu a zastřelil se. Takoví násilníci se dnes na nic neohlížejí – na nic! Jak se vůbec dostal dovnitř?“

„Bohužel, musím přiznat, že nezamykáme zrovna pořádně dveře.“

„Ach, Lotty!“ zvolala náhle slečna Bunnerová. „Zapomněla jsem ti říct, že se inspektor dnes choval nějak divně. Pořád chtěl otvírat ty druhé dveře – víš které? Ty, co jsou pořád zamčeny. Sháněl se nejprve po klíči, vyptával se na všechno možné a pak rozzlobeně řekl, že je někdo namazal. Ale já nechápu, proč…“

Příliš pozdě dostala od slečny Blacklockové znamení, aby o tom nemluvila, a tak zmlkla s otevřenou pusou.

„Ach, Lotty,“ koktala naříkavě, „tolik mě to mrzí, prosím tě promiň, Lettynko, bože, jsem to trdlo!“

„Tak už si tím nelam hlavu,“ řekla slečna Blacklocková, ale zřejmě ji to mrzelo. „Domnívám se jen, že by inspektor Craddock nebyl rád, kdyby se o tom mluvilo. Netušila jsem, že jsi s ním byla ty, když zkoušel dveře. Jistě to pochopíte, viďte, paní Harmonová?“

„Ale ovšem,“ ujišťovala ji Boubelka. „Neřekneme s tetou Jane ani slovo. Ale přece se divím, proč…“

Zabrala se do svých úvah. Slečna Bunnerová zneklidněla a vypadala nešťastně. Najednou se už nedovedla déle ovládat a vybuchla: „Já vždycky vybreptám něco, co nemám – ach, Letty, Letty, máš ty se mnou trápení!“

Slečna Blacklocková ji rychle uklidňovala.

„Ale co tě napadá, Doro! Jsem ráda, že tě mám. Stejně se v takovém malém místě, jako je Chipping Cleghorn, nikdy nic neudrží v tajnosti.“

„V tom máte svatou pravdu,“ souhlasila slečna Marplová. „Pokaždé všechno vyplave na světlo boží tím nejméně očekávaným způsobem. Dříve se to svádělo na služebnictvo, a také v tom často mívalo prsty, ale protože dnes má málokdo služky, nemůžete všechno házet na hlavu jenom jim. Naše ‚paní na úklid‘ jsou v tomto směru obvykle ještě horší, protože současně docházejí do různých rodin a každou novinku za tepla hezky vyzvoní.“

„Už to mám!“ vykřikla náhle Boubelka. „No, jasně! Poslyšte, jestli se ty dveře daly otevřít, pak někdo mohl klidně z tohoto pokoje vyjít a přepadení sehrát! Ale ne,“ zaváhala, „nemohl. Vždyť to provedl ten člověk z hotelu. Nebo snad ne?… Nakonec nechápu…“ Nedomluvila a zamračila se.

„Tak ono se všechno odehrávalo v tomto pokoji?“ hbitě se chytila jejích slov slečna Marplová a hned s omluvou dodávala: „Nerada bych, abyste si myslela, že jsem moc zvědavá, slečno Blacklocková – ale je to úžasně vzrušující! Vždyť o něčem takovém se dočtete jen v novinách a když se to pak opravdu stane někomu, koho znáte – nedivte se, že člověk jako já zatouží všechno dopodrobna slyšet, aby si to dovedl vůbec představit, rozumíte?“

Boubelka i slečna Bunnerová okamžitě jedna přes druhou ochotně podávaly slečně Marplové zmatený přehle…