Oznamuje se vražda

Agatha Christie

89 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Oznamuje se vražda (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie56 Kategorie:

Popis

Agatha Christie: Oznamuje se vražda

Anotace

Další z detektivních příběhů Agathy Christie, jehož rozuzlení svěřila autorka do rukou slečně Marplové, nás zavádí do malého anglické městečka Chipping Cleghorn. Poklidný a jednotvárný život jeho obyvatel rozvíří inzerát otištěný v místních novinách – je v něm oznámen zločin, a to dokonce hrdelní. V určenou dobu a na určeném místě se poté události seběhnou tak, že je může objasnit jen tato všímavá a energická dáma, ztělesněná dobrá víla z viktoriánských časů, vyzbrojená staromódní kabelkou, pletacími jehlicemi a zvídavýma očima…

Agatha Christie – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

5

Jazyk

Žánr

Název originálu

A Murder Is Announced

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Oznamuje se vražda“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

II

Slečna Jane Marplová přesně odpovídala Craddockovým představám. Jen byla o hodně příjemnější, ale také o něco starší. Vypadala vlastně velmi staře. Měla sněhobílé vlasy, růžovou vrásčitou tvář a tuze něžné modré oči. Celá se skoro ztrácela v hebké vlně. Ramena jí zahalovala pletená pelerína a z klína jí splývala vlna z rozpletené, zřejmě dětské šály.

Při setkání se sirem Henrym štěstím a radostí celá zrozpačitěla. Její vzrušení se vystupňovalo, když byla představena šéfovi kriminální policie a vyšetřujícímu inspektorovi Craddockovi.

„Sire Henry, to je opravdu úžasná náhoda. Jaké štěstí! Už jsem vás tak dlouho neviděla… Ach ano, moje revma. Velmi se mi v poslední době zhoršilo. Samozřejmě bych si tento hotel nemohla dovolit, ceny jsou tu přímo fantasticky vysoké. Ale to Raymond, víte, můj synovec Raymond West jinak nedal! Snad si na něho ještě vzpomínáte?“

„Kdo by ho neznal!“

„Viďte, stal se v poslední době úspěšným spisovatelem. Tuze si zakládá na tom, že píše samé vážné věci. Prostě si to nedal vymluvit a zaplatil všechny moje výlohy. A pamatujete na jeho ženu? Už také známé umělecké jméno. Maluje samé vázy se zvadlými květinami a vlnobitím – moje gusto to sice není, ale nikdy bych se neodvážila jí to říct. Já jsem stále ctitelkou Blaira Leightona a Almy Tademy. Ach, můj bože, zase příliš povídám. Tak tedy sám pan přednosta kriminální policie, to Jsem opravdu nečekala – obávám se, že ho jen připravím o čas.“

Samé žvanění, pomyslel si znechuceně inspektor Craddock.

„Pojďme do ředitelova soukromého pokoje,“ vyzval je Rydesdale. „Můžeme si tam pohovořit klidněji.“

Když se slečna Marplová vymotala z vlny a poskládala všechny nadbytečné jehlice, provázela je celá vzrušená do útulného pokoje pana Rowlandsona.

„Tak tedy, slečno Marplová, řekněte nám, co máte na srdci,“ obrátil se na ni Rydesdale.

Nečekaně rychle přešla k jádru věci.

„Byl to šek,“ odpověděla. „Změnil ho.“

„Kdo?“

„Přece ten mladík ze zdejší recepce, o kterém se říká, že provedl ono přepadení.“

„Říkáte, že změnil šek?“

Slečna Marplová přikývla.

„Ano. Mám ho s sebou.“ Vytáhla šek z kabelky a položila na stůl. „Přišel mi zpět z banky s ostatními. Jak vidíte, byl vystaven na sedm liber a on ho přepsal na sedmnáct. Čárečka před sedmičkou a ‚nácť připsáno za slovem sedm s malou dovedně udělanou kaňkou, aby rozmázl celé slovo. Docela zručně provedeno. Řekla bych, že v tom měl tak trochu praxi. Použil i stejného inkoustu, protože jsem psala šek v recepci. Mám dojem, že to neudělal poprvé, co říkáte?“

„Tentokrát si ovšem vybral špatný objekt,“ poznamenal sir Henry.

„Ano,“ souhlasila slečna Marplová. „Podle mého názoru by to v oboru zločinu nikdy daleko nedotáhl. Se mnou šlápl vedle. Něco takového si snad mohl dovolit u nějaké mladé ztřeštěné paničky nebo zamilované dívky, které si nevedou řádné záznamy o výdajích. Mohlo ho napadnout, že stará ženská, která musí hlídat každé penny a má ustálené zvyky, se k něčemu takovému nehodí. Sedmnáct liber je obnos, na který šek nikdy nevystavuji. Když už musím vydat víc, tak zaokrouhluji sumu na dvacet liber pro měsíční údržbu domácnosti a nákup, ale pro svoji osobní potřebu si obyčejně vybírám sedm. Dříve to bývalo pět, ale všechno příliš zdražilo.“

Nu a jak vás znám, určitě vám také někoho připomínal,“ napovídal jí se šibalským úsměvem sir Henry.

Slečna Marplová se usmála a odpověděla se škádlivým mrknutím: „To je od vás ošklivé, sire Henry. Takhle vy na mne? Ale abyste věděl – ano, připomínal,“ durdila se naoko „Připomínal mi Freda Tylera z obchodu s rybami. Vždycky mu do sloupečku šilinků vklouzla jednotka navíc. Nu, při tom množství ryb, které v dnešních dobách musíme z nedostatku jiného konzumovat, jsou účty hezky dlouhé a většina lidí je nepřepočítává. Tak mu sem tam zůstane v kapse deset šilinků. Příliš tím nezíská, ale na nějakou tu kravatu nebo lístky do kina s Jessií Spraggovou – to je zas děvče z obchodu s textilem – má dost. Ano, tihle hoši si chtějí jen sem tam něco strčit do kapsy. Hned první týden po příjezdu do zdejšího hotelu jsem našla ve svém účtu chybu. Okamžitě jsem na ni poukázala a ten mládenec se začal mile omlouvat. Vypadal, jako by ho to velmi mrzelo, ale mne už tehdy napadlo: ‚Máš vychytralý pohled, hochu!‘

To je totiž pohled,“ vysvětlovala dále slečna Marplová, „když se vám někdo zpříma dívá do očí a ani trochu neuhne nebo nemrkne.“

Craddock sebou náhle trhl a jeho výraz svědčil o určitém ocenění toho, co slyšel. Jako bych viděl Jima Kellyho, pomyslel si. Vybavil se mu totiž notorický podvodník, kterého nedávno pomohl dostat za mříže.

„Rudi Scherz byl skrz naskrz bezcharakterní chlapík,“ řekl Rydesdale. „Dozvěděli jsme se, že už ve Švýcarsku měl policejní záznam.“

„Asi tam měl horkou půdu pod nohama a přijel sem s padělanými dokumenty,“ usoudila bystře stará dáma.

„Právě tak,“ přisvědčil Rydesdale.

„Chodíval občas s tou malou rusovlasou číšnicí z jídelny,“ pokračovala slečna Marplová. „Mám dojem, že do něho naštěstí nebyla zvlášť zamilovaná. Těšilo ji asi, že má kolem sebe někoho z jiného těsta‘. Dával jí květiny a čokoládu, což angličtí hoši nemívají ve zvyku. Řekla vám všechno, co ví?“ obrátila se náhle na Craddocka s otázkou. „Anebo ne tak docela všechno?“

„Tím si právě nejsem jist,“ řekl rozpačitě Craddock.

„Myslím, že si nechala něco málo pro sebe,“ pokračovala slečna Marplová, „protože vypadá velmi ustaraně Dnes ráno mi přinesla lososa místo slanečka a zapomněla na šlehačku. Vždycky bývala výborná servírka. Ach, ano má starosti… nebo třeba jen strach, aby nemusela svědčit či něco takového. Ale doufám,“ sladké modré oči přejely pohledem urostlou postavu a hezkou mužnou tvář vyšetřujícího inspektora s výrazem ženského uznání, „že vy ji budete umět přesvědčit, aby vám řekla všechno, co ví.“

Inspektor Craddock zrudl a sir Henry se upřímně smál.

„Mohlo by to být důležité,“ vysvětlovala slečna Marplová. „Třeba se před ní zmínil, kdo to byl.“

Rydesdale se na ni s údivem podíval.

„Kdo měl co být?“

„Ach promiňte, vyjádřila jsem se…